„Billy… vydrž.“ Vyhrkl a přitlačil mu na ránu zmuchlaný cíp Billova pláště.
„Dario! Sežeň pomoc!“ Vyštěkl na elfku a Bill prudce zavrtěl hlavou, když ho chtěl zvednout ze země.
„Ne… to nic… není…“ Vydechl a snažil se na Toma zaostřit. „Jen na…chvilku… zavřu…“ Než stihl doříct, hlava se mu stočila na bok a oči zůstaly zírat do prázdna.
Daria jemně odstrčila látku, kterou mu Tom tiskl k ráně, a zavrtěla hlavou.
„Přece… ne… jak to, že…“
„Tome, teď už mu nepomůžeš…“ Šeptla, ale Tom jen roztržitě odhrnoval Billovy vlasy stranou a Dariu neposlouchal. Mají být nesmrtelní… jak to… co…
„Tome… musíme ho odnést. Val nesmí vidět, jak se uzdraví.“ Sykla mu do ucha a snažila se s ním pohnout. Marně. Dál se skláněl nad Billem, upravoval mu vlasy, které vítr znovu vracel do obličeje, a snad ani nezaregistroval, že jeho zranění se už zacelilo.
Valren, doteď hrůzou ochromený a se zakrváceným nožem stále v ruce, se svezl na kolena a sklonil hlavu.
„Reli… nechtěl jsem… Tohle ne…“ Šeptl nepřítomně a ani si nevšiml, že se Tom pohnul, dokud nebyl nad ním a ranou do obličeje ho nesrazil do sněhu. Stěží zablokoval další ránu a Tom už mu seděl na stehnech a pěstmi do něj bušil všude, kam dosáhl.
„Zabiju tě!“ Křičel na něj pořád dokola a Valrenovy pokusy ho ze sebe shodit a bránit se, přišly vniveč.
„Přestaň!“ Ozvalo se mu za zády, ale ignoroval to. Dál bušil do elfa pod sebou, který už sotva udržel ruce zdvižené, aby se kryl. Mezi chrčivými nádechy vyplivoval krev.
„Tome! Okamžitě přestaň!“ Ozvalo se jeho skutečné jméno a on si teprve teď uvědomil, že to není Dariin hlas, co ho napomíná. Prudce otočil hlavu a zalapal nevěřícně po dechu.
Díval se doslova na zázrak stojící vedle Darii a jediným důkazem tragédie byla černo rudá skvrna na bílé košili.
„Dario, běž říct ostatním, ať se sbalí. Odcházíme. Hned.“ Pohled nespouštěl z elfa, který se se syknutím překulil na bok a vykašlal trochu krve. Zavrávoral, když ho Daria pustila, a Valrenovi se povedlo posadit se.
„Reli, ty.. já…“ Znovu zavrávoral a párkrát se trhavě nadechl. Zůstal v mírném předklonu a ve vteřině u něj byl Tom, chytil ho za nadloktí a druhou ruku mu položil na břicho. Bill ho ale s překvapivou silou odstrčil.
„Tome, nech nás o samotě.“
„Chtěl…“
„Běž, byla to moje chyba.“ Odsekl a ani se na něj nepodíval. Tom zalapal po dechu, když Bill kompletně zablokoval jejich pouto.
„Ale…“
„Běž!“ Rozkřikl se a Tom s klením odešel.
„Přísahám že jsem nechtěl.“ Zachraptěl elf a díval se na něj jako na zázrak i na zrůdu zároveň.
„Já vím… Stejná finta, o kterou jsi se pokusil předtím.“
„Ty jsi…“
„Král Bill.“
„Lhal jsi mi celý ty roky…“
„Můžu ti to vysvětlit.“
„Ne… Nejdřív on a teď ty… Mělo mi to dojít. Králové patří k sobě. Doufám, že tě ta hra bavila…“
„Nebyla to hra, Vale… nikdy jsem si s tebou nehrál.“
Tom ho k sobě prudce přitiskl, sotva vešel do dveří.
„Billy, jsi…“
„Pusť…“ Odstrčil ho a gestem ruky uťal jeho protesty.
„Ať řekneš cokoli, neospravedlníš to. Ani se o to nepokoušej.“ Zavrtěl hlavou a Toma z tónu jeho hlasu zamrazilo.
„Ale Bille…“
„Vyprovokoval jsi ho schválně? Věděl jsi, že tam je, když…“
Bylo mu zle. Všechno se s ním točilo a on nevěděl, kde je nahoře a kde je dole. Namáhavě lapal po dechu a mezi prsty drtil stébla trávy. Pořád k němu doléhal smích vílí královny Treemerie.
„Viděl jsem tebe a chtěl jsem ti to ukázat, to jsem nebyl já, kdo nechtěl, abych ti ukazoval cokoli dalšího z mojí minulosti. Otevřel jsem naše pouto na maximum, abys cítil vše, ale i to ti bylo evidentně málo, protože jsi mi nikdy nevěřil! Běž se zabalit. Odcházíme.“ Sykl a práskl za sebou dveřmi. Nikdo z ostatních se ho tentokrát nezastal. Ani Trin. Ten se na něj díval se zklamáním v očích a pak odešel za Billem.
Bill zůstal opřený o stěnu domku a snažil se potlačit slzy deroucí se napovrch. Nic nenamítal, když se vedle něj opřel o stěnu i Trin a položil mu hlavu na rameno.
„To není fér. Miluje tě… Myslíš, že ti to dovolí?“
„Pořád nic nechápe, Trine… radši já než on.“
„Neměl bys to rozhodovat bez něj. Víš sám, že on by řekl to samé.“
„Protože neví, co by ho čekalo, kdyby se to pokazilo. Já ano. Nikdy jsem neměl přemýšlet nad jinou možností. Neexistuje.“
„Ale…“
„Prostě ne. Čím blíž mi je, tím víc chyb dělám, a on to samé. To si teď nemůžu dovolit. Musím mít čistou hlavu. A to jsem si vždycky myslel, že láska je to, co tě dělá silným. Hloupost… Láska tě jedině zmate a zabije.“
autor: Bitter
Uf, takhle zlé jsem to teda nečekala. Valren se chová jako hysterka. Doufám, že mu nerupne v bedně a neudělá nějakou kravinu.
To je těžké. Já je chápu oba. Bill by přece jen mohl mít ještě trochu víc trpělivosti. Žárlivost prostě nezkrotíš. Kdyby dal Tomovi ještě další šanci, určitě by se začal chovat jinak. Je v tom hrozný zmatek.
Tak tohle je hodně zlé ale Bill by mněl pochopit že Tom tam je krátce a hodně věcem nerozumí.
Jéééé, ti jsou jako děti, všichni tři 😕 Ale stejně si myslím, že by se Bill neměl nikam vydávat sám, a Tom by ho taky rpzhodně neměl nechat jít samotného!!!
Pořád mi připadá, že Bill se vždycky (třebaže neúmyslně) rozhodne úplně opačně, než by měl. Místo, aby s Tomem zapracoval na pevnějším poutu a propojení, zase ho chce odstavit. Jasně, kvůli jeho bezpečí, ale takhle to být prostě nemá.
Děkuji za kapitolku.
Já… dneska nějak nenacházím slova. musím zamačkávat slzu z toho konce, protože to bylo tak hrozně smutný a zároveň tak hrozně hezký, jak tam s nim Trin byl a mluvil s ním. Po tomhle dílu už je mi docela jasný, co Val, Tom, Bill… Minule mi uniklo, že to Tom nechal Vala, aby je pozoroval to ráno a i přesto, že to věděl, tak nic neudělal – dokazoval Valovi, že Bill je jeho a ani mu to nepřišlo trochu přes čáru. Z Vala mám takový smíšený pocity. Snad je mi ho po tomhle i trochu líto. Jo, je mi ho líto, páč ho Tom ještě zřídil a navíc se dověděl, že Reli je Král. Tom v tom měl prsty a provokoval ho, jo – Bill se Tomovi otevřel a ukázal mu svojí bolest, co prožil, tím mu dal důvěru a on ho takhle zklamal… Ne, Toma mi není líto. A Val… co měl Bill na mysli? "Stejná finta, o kterou jsi se pokusil předtím" – on na něj Val tohle s tím skorozabitím zkoušel dřív nebo mi něco uniklo?
Jinak musím říct, že scéna, kdy "umíral" Bill, to bylo tak věrný, že bych tomu i věřila, kdybych nevěděla, že je nesmrtelnej. I když Tom asi musel mít dobrej šok a tak nějak chápu tu reakci v tom šoku, stejně za to může on. Celý to s promnutím posral a teď už mu Bill asi nechce věřit. Je to v tý fázi jako na začátku a to už snad by bylo stejný, jako kdyby Tom do Lykary nespadl vůbec a i Bill by měl v plánu se Dorienovi vydat tak jako tak… No, fakt teď nevím, jak to hodlaj udělat. Bude to asi pěkně skřípat teď mezi nima, pokud se třeba Trinovi nepodaří Billa přesvědčit, aby Tomovi dal ješě šanci nebo pokud Tom sám neudělá něco, čím si Billa znovu získá, aby mu otevřel pouto…
Tyjo, já si snad budu přát, aby se dal Bill dohromady s Trinem, protože jak se mi líbil ten konec, úplně si dokážu představit, jak by jim to spolu slušelo^^ 😀 Ale co s Tomem, že…:D To bylo jen tak na odlehčení, to se asi nestane, co… škoda, byla by to moooc hezká představa:):D
Děkuju za část!