autor: Bitter
Bylo to jako udělat stovky kroků zpátky každý den. Bill za žádnou cenu nehodlal jejich pouto obnovit. Stěží spolu mluvili. Trin se snažil být pomyslným mostem mezi nimi, ale většinou na to dojel. Skay se jen ušklíbal a jediný, komu bylo Toma vážně líto, byla Daria.
Tomovi bylo z toho všeho zle. Jak bylo vůbec možné, že se to takhle pokazilo v jeden jediný den.
Ještě ráno mohl cítit všechno… to, jak mu Bill důvěřuje, miluje ho, a pak? Nic… Všechno pryč.
Bill byl pryč.
Ten, co je tak neúnavně hnal do přístavu, aby nabrali mraky na balon a dostali se tak co nejdřív k vránám, byl zase ten chladný a vypočítavý Reli.
Musel být, protože Bill takový nebyl.
Večer ten den, kdy se vydali pryč ze zimního kraje, viděl Billa naposled.
Řekl Tomovi, že ho miluje i přes to, jak moc se na něj teď zlobí, jak moc ho zklamal, svému srdci neporučí. Jenže to prý bylo něco, co si teď nemůže dovolit. Ne za cenu pádu Lykary, protože přesně to by nastalo, pokud by se plně nesoustředil.
Pravda byla taková, že Bill nyní viděl tu obrovskou chybu v jinak dokonalém plánu, jak budou všemu čelit společně. Ne… Tom za žádnou cenu nesmí bojovat po jeho boku.
Nedokázal by ho nechat bez kontroly. Nedokázal by se soustředit, pokud by Tomovi vedle něj hrozilo nebezpečí.
Bude muset jít sám. A Tom? Tom se to za žádnou cenu nesměl dozvědět.
Svěřil veškerý další Tomův výcvik Skayovi a sám se ujal Trina. Mimo jiné to byl dobrý způsob, jak si ohlídat, aby víleník Tomovi nic neřekl. Zakázal si myslet na cokoli dalšího, celou jeho mysl zaměstnal trénink a nový plán, o kterém věděl jen on, Skay a Trin.
Byli na cestě už druhý týden a Tom téměř vzdal s Billem mluvit. O to víc Billa překvapilo, když ho ráno Tom vyrušil při jeho rozcvičce před tréninkem.
„Můžu s tebou mluvit?“
„Už mluvíš.“
„Chci mluvit s tebou, ne s Relim.“
„A tohle má být zase co, Tome?“ Vyjel otráveně a protočil čepel, jako by se chystal zaútočit.
„Copak to nevidíš? Jak se měníš? Každý den jsi dál a dál nejenom ode mě, ale i od ostatních.“
„Blížíme se k přístavu, Tome, musím být opatrný, nedovolím, aby se stalo to, co předtím. Takže se omlouvám, že je mi jedno, jestli se ti líbí nebo nelíbí moje chování. Mám na řešení důležitější věci. Třeba to, jak nás dostat skrz, aby se nikomu nic nestalo. Jelikož jsi neukončil výcvik, nepředpokládám, že mi s tím pomůžeš.“
„Sakra, Billy, já vím, že jsem to posral, ale ne…“
„Jo, tos vystihl… Nikdo ti to taky neupírá. Jestli je tohle to, o čem ses chtěl bavit, tak na to teď není čas.“ Otočil se k Tomovi zády a hodlal pokračovat, ale Tom ho k sobě otočil čelem.
„Teď to kazíš ty. Utíkáš před tím a zavíráš se zase do sebe a místo tebe je tady zas ten panák bez kouska citu.“
„Já jsem podle tebe bez kouska citu? Já?! Nechal jsem tě cítit všechno, co ve mně je, všechen můj strach, moji temnotu, důvěru v tebe, lásku a co z toho?! Bylo ti to málo a stejně jsi mi nevěřil…“
„Jediný, komu jsem nevěřil a nevěřím, je on!“ Křikl po něm Tom na oplátku a ukázal směrem k Zimnímu kraji.
„Nikdo po tobě nechtěl, abys mu věřil, stačilo, kdybys věřil mně! Val byl jediný, kdo mohl určit, jak máš bojovat, a udělal to! Měl jsem pravdu! Kdybys ho nevyprovokoval a uznal to, nic z tohohle se nemuselo stát!“
„Kurva, to jsi vážně tak naivní?! To sis nevšiml, jak na tebe celou dobu koukal?! Jak se mě v jednom kuse snažil znemožňovat?!“
„Víš moc dobře, že k němu nic necítím, víš, že celý moje srdce patří tobě! Co víc jsi ještě chtěl?! Měl jsem ho zabít? Pak by mělo tvoje ego klid?!“
„Zabít se pokusil on mě! Nevěřím, že to byla ta jeho slavná finta, jak tvrdíš. Zabil by mě a vymluvil se na nehodu!“
„Věděl, že jsi Král! K čemu by to asi zkoušel? Jediný, kdo mohl někomu ublížit, jsi byl ty! Znám Vala mnohem líp než ses ty obtěžoval se jen pokusit! Věřil jsi mi ohledně Trina, Skaye, Darii, tak proč mi, sakra, nemůžeš věřit dál?!“
„S nima je to něco jinýho!“
„V čem? Že jsem s Valem byl? Že jsem s ním spal? Chceš, abych popřel, že to pro mě tenkrát něco znamenalo? Cítil by ses líp?!“
„Tohle nemá cenu… Nechceš to vidět… Říkáš, že ti já nevěřím… věříš ty mně? Ne.“
„Já ti vždycky věřil, jenže tys mě využil, jen aby ses předvedl. Takže máš pravdu, Tome, momentálně ti nevěřím.“
„To je v pořádku. Já tobě taky ne, Reli.“ Odsekl a chystal se odejít, když se najednou Bill otočil, zaklel, srazil ho k zemi a přikryl jeho tělo svým. Cítil, jak sebou škubl a zalapal po dechu. Když se narovnal, z ramene mu trčela dýka.
„Billy, proboha…“
„Běž vzbudit ostatní! Hned! Jsou tu temní! Běž, Tome!“ Křikl po něm, vyndal dýku a tasil nezraněnou rukou. Tom mohl jen vidět, jak se zpoza stromů objevují desítky stínů, než se rozběhl pro ostatní. Stíny už ale byly i tam.
Bill nechápal, co se dělo, proč jich je tolik a co dělají tady a postupují k Zimnímu kraji. Nikdo přece nevěděl… Kelnarien…
Rozběhl se proti nim, ale hned mu bylo jasné, že bez svých magických pomůcek a Trina po boku je dlouho neudrží.
Donutili ho zacouvat až k jejich táboru. Byli obklíčení. Tom s námahou odrážel jeden stín, zatímco se Trin snažil udržet ohnivou bariéru, aby byli chráněni před ostatními, a připravoval prášek na clonu.
Bill jich poslal na věčnost už pět, ale se třemi dalšími právě bojoval, když konečně Trin rozmetal prášek do stran a odřízl ostatní stíny clonou. Zůstal Tomův, tři, se kterými bojovali Skay s Dariou, a tři proti Billovi.
Budou je muset dostat postupně. Modlil se, aby měli dost prášku.
Trin kolem sebe znovu opisoval kruh připravený obnovit bariéru, sotva se první sesune a pustí k nim další, když se jeden stín oddělil od útočící skupinky a dřív, než ho mohl Tom varovat, se stín rozmáchl proti Trinovým zádům.
Bill klopýtl, jak mu hrudí projela silná, nečekaná bolest a oči se hned zalily slzami. Jako ve zpomaleném filmu viděl, jak Tom vytrhává katar z jednoho stínu a se zuřivým výkřikem se rozbíhá proti dalšímu, který trhnutím vyndal meč z víleníkových zad. Trin padl na kolena a zůstal chvilku klečet. Stín se rozpřahoval znovu, ale Tomovy čepele byly rychlejší. Zabil ho, odhodil svoje katary a zachytil Trina dřív, než mohl upadnout. Pak mu výhled znovu zastínily stíny a on musel pokračovat v boji.
„Slib padl… ne… nesmíš… nesmíš se mu vydat, Tome…“ Trin se snažil zachytit Tomův pohled, ale ten trhal na cáry svůj plášť a snažil se zastavit krvácení z rány v hrudníku.
„O čem to mluvíš? Trine, neměl bys teď mluvit… prosím. Žádný slib nepadl, to zvládneme. Budeš žít…“ Trin se prohnul v zádech a zaťal pěsti, když přitlačil látku víc.
„Trine, soustřeď se na uzdravení… slyšíš? Trine, no tak…“ Stiskl mu ramena a přitiskl k zemi.
„Králi, ne… nesmíte mu to dovolit… slibte mi, že mu nedovolíte vydat se Dorienovi. Chtěl se mu vydat… my jsme měli držet tebe v bezpečí.“ Trin odstrčil Tomovy ruce.
„Ne… nepomůže to…“
„Trine!“ Daria klesla na kolena vedle něj a Tom se rychle ohlédl, aby viděl, jak Skay běžel na pomoc Billovi.
„Králi… prosím… Přísahej.“
„Dario, můžeme něco udělat? Není nějaký z těch prášků třeba…“ Elfka jen zavrtěla hlavou a neskrývala pláč.
„P… přísahej, Tome… prosím.“
„Nic neslibuj!“ Křikl Bill, který se k nim řítil co nejrychleji a odstrčil stranou Toma, který už málem souhlasil.
Odřízl si kus pláště, namočil látku v masti, kterou vylovil z opasku s váčky, na kterém byl i ten se clonou, a přitiskl na Trinovu ránu.
„Pevně to drž!“ Přikázal Tomovi a položil mu dlaň na látku.
„Dario! Prosím, vyvolej draka! Musíš odsud dostat Trina pryč. Zvládneš to do přístavu?“ Houkl směrem k elfce, aby ji trochu probral, a ta honem kývla. Bill se ohlédl na stále bojujícího Skaye a všiml si, jak se bariéra začíná vlnit.
„Nic neslibuj.“ Zopakoval Tomovi a rozběhl se k zimnímu králi.
„Skay, Daria vyvolá draka a odnese odsud Trina, ty odsud dostaň Toma.“ Nakázal mu, když ho doběhl a přidal se k němu. Temní padli během chvilky.
„Daria se s Trinem dostane na kraj přístavu pro pomoc, nezvládla by to i s vámi tak daleko. Vy se musíte vrátit.“
„Caleb bude vědět, kde ho skrýt.“ Bill kývl a položil mu ruku na rameno, aby mu ještě něco řekl. Místo toho se přes něj přelila magie.
„Tome, cos to…“ Výkřik mu zamrzl na rtech a padl na kolena, když se bolest znovu prohnala jeho hrudí. Chvilku nic neviděl, a když se jeho zrak vyjasnil a spatřil elfku zhroucenou na víleníkově těle, jejího draka klouzajícího v elipsách ve vzduchu těsně nad nimi a Toma zmateně stojícího vedle.
Okolo něj se pomalu rozplýval nafialovělý kouř.
Tom Trinovi přísahal… a Trin zemřel…
autor: Bitter
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Bill je opravdu slepí doufám že se z toho dostanou.
Ach jo, chudáček Trin. Ten si to rozhodně nezasloužil. A Bill je pěkný idiot, jestli se vážně chtěl jít vydat Dorienovi. Ještě že Tom dal slib, který mu v tom snad zabrání. Pokud to bude v jeho silách, zatím se mu moc nedaří.
Pochopila jsem to tak, že slib umírajícímu je magicky závazný. Tohle asi spoustu věcí změní. Chudáček Trin. Teď nějak nevím… obživne nebo neobživne? Mám v tom zmatek.
Díky za kapitolu, těším se na pokračování.
Tohle bylo dokonaly! Dokonale akcni, desivy, smutny, strasny, silny, ale uzasny a strhujici, opet dil 10/10… Temny jsou o to desivejsi, ze skoro nejsou videt, ale jak muzou skodit, proc to delaj, dela jim to dobre…? Vis jako nejdesivejsi na tom je, ze nejsou nahmatatelny. Jsou jak prach, jako cerna mlha, smouha ve vzduchu, a presto dokazou zabijet. Tomovy katary jsou mocny, konecne mel sanci Billovi ukazat naostro, co je v nem, myslim, ze se mu to castecne podarilo a to by mozna mohlo Billa upevnit v tom, ze Tom prece jen neco zvladne…a Bill mel naprostou pravdu ve svym proslovu, kdyz uz nic, tak spolu aspon komunikuji. Doufam, ze Tom se nebude chtit predvadet uz dal jako predtim (jako Tomum pohled na Valrena… Ja ho chapu, ale mel Billovi precejen verit).
Trina je mi lito neskutecne, moc nechapu… On je vilenik a vilenici jsou smrtelny… Nebo… Nesmrtelni jsou jen Bill s Tomem a mozna (urcite) jeste nejaka skupina, ja si to ted nevybavim… A protoze nevim presne, jestli je nebo neni smrtelnej (ja vim!! I kdyz zemrel!), tak mi to dava prostor pro nadeji, ze se nejak nekdy… Nee, ty to vis, ze nemuzes nekoho takovyho zabit. To at zhebne Bill s Tomem a uz mi taky bude jedno, zabit vilenika je jak zabit jednorozce a to je neodpustitelny. Nemam rada, kdyz lidi zabijeji vileniky a jednorozce!xD (je mi jedno jak, at treba zmenil identitu a oni zabili jen jeho kopii nebo ma temnyho bratra dvojce, kteryho Trin nesnasi, proste nevim, ale koukej, at je co nejdriv zpatky nebo ti na truc nebudu nic cist:D) Hey jako…jo ty jsi normalne zabila Artexe! Presne tenhleten pocit jsem totiz mela s Atreyem, jak mu rikal…"nesmis se vzdat! Musis se snazit!":((( Ja mu tenkrat tak verila a tvurcum to malem neodpustila, ani kdyz tam pak behal znova po louce, takze bacha bacha! Jinak Trin je opravdu tim poslednim, kdo by si tohle mohl zaslouzit……..
Moment…kdyz se pres nekoho prelije magie, tak to boli? Ja mela z to, ze je to prave takovy to videni, kdyz teda s nim ma spojeni, s Tomem, ale proc by pri tom prozival neco takovyho…? Nebo jestli mi tam mozna neco nesedi… Nebo to muze byt tim, ze jako Kral mu dal v podstate rozkaz a on jo nesplnil, nebo je to blbost a Kralove si navzajem nemuzou rozkazovat. Jestli Tom dela dobre, to se teprve ukaze, ale ja vedela, ze to udela!
Tenhle byl proste epic a za nej diky^^ Tesim na dalsi! Ty postavy maj proste stavu a vsechno okolo taky. Ale hlavne ty postavy!