Mladíkovy oči přistály na Billově tváři a poklesla mu čelist.
„Bille?“ Řekl a jeho tmavé obočí se zvedlo, když zíral na Billovu tvář. „No doprdele…“ odmlčel se a rty se mu roztáhly do širokého úsměvu.
„Co… co tady děláš?“ Zeptal se Bill stále v šoku, že vidí člověka, kterého miloval a tak nespravedlivě o něj na konci loňského léta přišel. Ta slova téměř vyjekl a jeho srdce náhle bilo rychlostí kilometrů za minutu.
„Přijel jsem na Georgovu svatbu,“ vysvětlil Tom a přistoupil k nim blíž, jeho oči byly přilepeny k Billově tváři. „On a Mel se budou brát.“
„No jo, řekl mi to,“ zašeptal Bill, aby se mu nezlomil hlas. Samozřejmě, že se Tom objeví na svatbě svého bratrance. Proč ho to jen nenapadlo?
Ačkoliv, účast na obřadu jen sotva zahrnovala postávání před Billovou školou, a v jeho hrudníku se rozsvítila malá jiskřička naděje, když Tomovi oplácel pohled do očí s divokým třepotáním v břiše. Tom vypadal úžasně. Jeho hezký obličej byl hubenější, více řezaný, a jeho ramena oblečená v bílé a černé barvě byla rozhodně širší. Tlusté, blonďaté dredy, za které Bill tak rád hravě tahal, byly nahrazeny černými lesklými copánky, které se táhly staršímu chlapci na záda a hruď.
„Vypadáš tak jinak,“ řekl plaše Bill.
Tom se krátce zasmál. „Já vypadám jinak? Můj Bože, Bille, ty vypadáš…“ Tom se podíval na Billovy mohutné vlasy, tmavě namalované oči a lesklé rty, a potřásl hlavou. A v okamžiku, kdy už se Bill začal obávat, že Tom dokončí větu ´jako holka´, starší chlapec potichu hvízdnul. „Nebezpečně žhavě!“
Bill sklopil hlavu, zčervenal a Andreas si odkašlal, aby upozornil na svou přítomnost.
„Mám nějaké věci na práci…“ řekl a neurčitě ukázal po silnici. „Rád jsem tě znovu viděl, Tome. Nečekané, ale…“ Andreas se na staršího chlapce usmál a vrhl po Billovi rychlým pohledem, vypadal poněkud váhavě. „Později mi zavolej, okay?“
Bill přikývl a poslal kamarádovi vděčný pohled, než se Andreas rozešel po cestě, aby dohonil některé spolužáky.
Tomovy oči se vrátily k Billově tváři a najednou zvážněl.
„Omlouvám se, že jsem se tady takhle zjevil,“ omlouval se. „Prostě jsem nemohl přijet až sem, aniž bych tě viděl.“
Bill nedokázal zadržet úsměv, na tvářích ucítil teplo. „Proč jsi nezavolal a neřekl mi, že přijedeš?“
„Myslím, že jsem ti nechtěl dát šanci, abys mě poslal do prdele,“ nabídl Tom s úsměvem.
Během těch posledních měsíců Bill nikdy nevinil Toma za jejich rozchod. Věděl, že jediný důvod, proč se s ním Tom rozešel, byl ten, že si nemyslel, že by se ještě někdy znovu setkali, a ne ten, že by ho přestal milovat. Tom byl rozumný a udělal to, co měli udělat oba hned ten poslední společný den, zatímco Bill byl ten, který se držel toho beznadějného, romantického snu.
Slabě se usmál a nervózně si pohrával s přezkou svého batohu. Bylo to tak dlouho, co viděl toho mladíka, který byl minulé léto celý jeho svět, a Bill nevěděl, jak by se měl chovat. „Nikdy bych tě neposlal do prdele, Tomi.“
Tom se ušklíbl, zvedl obočí a Bill zčervenal. Starší chlapec možná vypadal jinak než v létě, ale jeho smysl pro humor byl stále stejný.
Tom ukázal směrem, kde zmizel Andreas a jeho spolužáci. „Jsi na cestě domů?“
Bill přikývl a nadhodil si těžký batoh, který mu pořád sklouzával po paži, a přál si, aby jeho bušící srdce zpomalilo.
„Nebude vadit, když půjdu kousek s tebou?“
Když Bill s úsměvem zavrtěl hlavou, Tom natáhl ruku a bez toho, aby se ho zeptal, pomohl Billovi od těžkého batohu a hodil si ho, zdánlivě bez námahy, přes rameno. To jednoduché, ale rytířské gesto způsobilo, že Billovi zčervenaly tváře. V hlavě se mu zjevila příjemná představa Toma, jak ho každý den doprovází ze školy domů, nosí mu tašku, a tráví s ním čas i ve škole.
Bill srovnal s Tomem krok, jakmile se rozešli po chodníku. Ukradl si několik pohledů na druhého mladíka, dokud se k němu Tom neotočil a nespojil jejich pohledy.
„Takže… jak se máš?“ Zeptal se.
„Dobře, mám se dobře,“ odpověděl rychle Bill. „A ty?“
„Mám se fajn,“ řekl mu Tom, když vtom spatřil nalevo malou kavárnu. „Máš čas na trochu kávy? Tak budu mít šanci se dívat na tvé nové já, zatímco si budeme povídat.“ Tom se pousmál a Bill s malým úsměvem přikývl. Také neměl nic proti tomu si prohlédnout nového Toma.
Když se Bill usadil u malého stolu v zadní části místnosti, sledoval, jak si Tom před objednáním prohlíží výběr pečiva na poličkách.
Několik studentů z Billovy třídy sedělo u nedalekého stolu a Bill je dvěma prsty krátce pozdravil. Všiml si jejich zvědavých pohledů Tomovým směrem. Skutečnost, že tento cizinec měl přes rameno Billovu velmi osobní školní tašku, je musela nutit přemýšlet.
Ve škole většina studentů předpokládala, že Bill je gay. Oblékal se jako gay, vypadal jako gay a jeho řeč těla nebyla tak úplně typicky mužská. Nikdo by nebyl překvapen, kdyby si našel přítele, ačkoli jen málokdo by ho spojil s někým, jako byl Tom. Nejenže Tom vypadal tak moc hetero, jak jen to šlo, ale i jejich osobní styly byly naprosto opačné. Bill nemohl pochopit, proč se Tom rozhodl skrývat své sexy atletické tělo pod takovým pytlovým oblečením o několik velikostí větším, ale zase, Tom nikdy neokomentoval Billův šatník ani nadměrné množství šperků, tak jak by mohl on sám něco namítat?
Když se Tom připojil k jeho stolu, položil před Billa kávu a chutně vyhlížející košíček a blýskl po něm úsměvem; Bill si vzpomněl, co na Tomovi nejvíce obdivoval. Starší chlapec byl naprosto neobtěžován názory ostatních lidí. Byl naprosto otevřený a spokojený se svou sexualitou a během jejich společných chvil Billa políbil nebo vzal za ruku, kdykoliv se mu zlíbilo.
Tom zvedl šálek kávy ke rtům, zatímco nechal svůj pohled spojen s Billovým. Poté, co se opatrně napil horkého nápoje, potřásl hlavou a usmál se. „Nemůžu uvěřit tomu, jak vypadáš jinak.“
Bill se plaše usmál a snažil se nestarat o to, že se jeho přátelé dívají jejich směrem. Se způsobem, jakým jej Tom vždycky přinutil zčervenat, a s tím, jak se oči staršího mladíka temně třpytily, Bill věděl, že spolu musí vypadat jako něco víc než přátelé, když je někdo sledoval.
„Ale je to okay jiné, že?“ zavtipkoval Bill, aby skryl motýly, které mu Tomův pohled probouzel v břiše.
„S make-upem nebo bez něj, ty vždycky vypadáš úžasně,“ řekl Tom s úsměvem.
Bill se usmál. Tom vždycky věděl, jak jej přinutit cítit se speciálně.
Brzy byli oba chlapci tak zaujatí svým rozhovorem, jak se dozvídali o životě toho druhého, že lidé kolem nich zmizeli.
„Tak jak je v Kalifornii?“ Zeptal se Bill. Nezmínil se o tom, že on a Andreas si tam podali přihlášku na vysokou školu, ani se nezmiňoval o New Yorku.
„Jo, stejně jako vždycky,“ řekl Tom a usmál se. „Úžasní lidé, nádherné počasí.“
Bill se zasmál. „Zní to jako místo, které má všechno,“ řekl ne bez závisti. Tato zima byla ta nejchladnější za několik let a Billovi se nelíbilo, že je nucen nosit neatraktivní, objemné bundy, abu neumrzl k smrti, nebo aby nezískal z chladu červený nos.
„Nemá,“ namítl Tom a znovu se napil své kávy. „Kalifornie nemá tebe.“
Billovi poskočilo srdce, v krku měl najednou sucho a sklopil pohled na stůl, zatímco odolával nutkání začít se potahovat za plátěný ubrus zdobící jejich stůl. Snažil se nedat najevo, jak moc ho ta slova zasáhla. Nevěděl, jestli byl Tom upřímný, nebo jestli jen flirtoval ze starého zvyku. Ta myšlenka, že Tomovi skutečně chybí a stále na něj myslí, způsobovala Billovi slabost v celém těle.
Tom se jako obvykle zdál být netečný k tomu, co jeho slova mladšímu chlapci způsobila, a podíval se na své gigantické náramkové hodinky. „Radši už půjdu. Moje teta dělá k večeři její specialitu.“
Bill se postavil s protesty na rtech, ale rychle je spolkl.
„Nevadilo by ti, kdybych tě nejdřív doprovodil domů? Rád bych viděl, kde bydlíš,“ řekl Tom a Bill se úlevně usmál.
Natáhl se pro tašku, zatímco se připravovali k odchodu, ale Tom ho předběhl a hodil si ji přes své široké rameno.
Když odcházeli z kavárny, Bill se ujal vedení, protože věděl, kudy jít, a mohl na sobě cítit Tomovy oči, když vyšli do slunce. Otočil se, zatímco držel otevřené dveře pro staršího gentlemana, a podíval se na Toma. Jakmile se jejich oči spojily, starší chlapec si přestal okusovat ret a ušklíbl se na něj. Nebylo to skoro nic, a přesto se Billův žaludek přetočil a udělal další salto. Zdálo se, že jeho tělo stále reaguje na každý Tomův malý signál.
„Přišel jsem o všechny tvoje fotky,“ řekl Tom, když obešli roh, jejich ramena se náhodně otírala a to posílalo záchvěvy do Billova celého těla. „Utopil jsem svůj iPhone v moři,“ vysvětlil a přihlouple se usmál. „Nevěděl jsem, že ho mám v kapse, když jsem si šel zasurfovat.“
Bill se zasmál a snažil se co nejlépe, aby se choval tak přirozeně jako druhý chlapec. „Je mi líto tvého telefonu.“
Tom jen pokrčil rameny a vypadal bezstarostně jako obvykle. „Další den jsem si pořídil nový, ale chybělo mi, když jsem se už nemohl dívat na tvůj krásný obličej.“
„Oh, já ehm…“ Bill se cítil trapně, když přiznal, „… jsem si smazal tu, kterou jsi mi poslal.“ Nechat si tu fotku by nebylo nic jiného než jen týrání, protože věděl, že odolávat tomu se na ni dívat by bylo marné.
Zdálo se, že Tom tuto novinu nebere nijak těžce. „Tys byl vždycky ten chytřejší,“ zazubil se.
Zamilovat se do kluka, který žije na druhé straně země, nebylo to, co by Bill nazýval příliš chytrým, ale když se setkal s Tomovýma tmavýma a lesknoucíma se očima, věděl, že proti tomu nikdy neměl šanci.
Bill si nervózně olízl rty. Přestože byl Tom decentnější než obvykle, choval se, jako by měl o něj stále zájem, a Bill nevěděl, co si má myslet. Nic se nezměnilo, co by jim umožnilo, aby vztah mezi nimi fungoval, a Bill rozhodně nebyl ochoten vypořádávat se s dalším zlomeným srdcem nebo procházet dalším bolestivým rozchodem, bez ohledu na to, jak moc jeho srdce pro Toma hořelo.
„Takže, jsem tady,“ usmál se Bill trochu rozpačitě, když o pár minut později zastavili před brankou u elegantního krémově zbarveného dvoupodlažního domu.
Tom k domu vzhlédl, přikývl a nadzvedl obočí. „Pořád mám do večeře ještě víc než půl hodiny. Možná bych mohl jít na chvilku s tebou dovnitř?“
Jako by dělal něco zakázaného tím, že si bere Toma do svého pokoje, Bill proklouzl kolem kuchyně, kde jeho matka připravovala rodinnou večeři, a vyběhl s Tomem do svého pokoje. Jedna věc byla přivést si jednoho ze svých kamarádů, ale něco úplně jiného bylo přivést si svého ex-přítele.
Bill za nimi zavřel dveře a pocítil napětí, které mezi nimi panovalo, když postávali mezi Billovou postelí a psacím stolem. Tom se na něj díval tmavým, vyčkávajícím pohledem a Bill sklopil hlavu a bojoval s tím, jestli se má poddat svým citům, nebo proti nim co nejlépe bojovat.
Nervózně si projel rukou skrz vlasy, vzhlédl k Tomovi, a pod jeho intenzivním pohledem téměř přestal dýchat. Tom se přiblížil a náhodně narazil rukou do Billovy. Na Billově tváři se objevil úsměv, jak Tomovu ruku hravě odrazil. Tom s ním volně propletl prsty, špičkami prstů jej pohladil po dlani a znovu jeho ruku nechal jít.
Jak tam stáli a sdíleli drobné doteky mezi jejich rukama, to očekávání posílalo záchvěvy do Billova štíhlého těla. Stáli u sebe tak blízko, že mohl na své kůži cítit Tomův dech, když se starší chlapec naklonil a přejel svými rty po Billově tváři. Bill roztřeseně vydechl.
„Tome…“ namítl neprůbojně a odtáhl své rty od lákavé blízkosti těch Tomových. „Dostat se přes tebe byla ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy udělal.“
Tom zvedl ruku k Billově tváři a něžně mu po ní přejel klouby, slabě se usmál. „Pak si vedeš lépe než já,“ řekl tiše, zatímco zabořil ruku do Billových dlouhých vlasů a proplétal si je mezi prsty. „Protože já jsem se přes tebe ještě ani zdaleka nedostal, Bille.“
Bill zvedl oči k Tomovým a suše polkl. Pootevřel rty, ale nevyšel z nich žádný zvuk.
Tom jej dál hladil po vlasech, nepustil ho, a Bill znovu roztřeseně vydechl. Tomovy oči zůstaly uzamčené s těmi jeho a Tomův jazyk vyrazil ven, aby si navlhčil rty. Billův pohled k nim klesl, jak okopíroval ten pohyb svým vlastním jazykem, a krátce si s ním přejel přes rty. Tom tiše zasténal, přesunul ruku k Billovu krku a lehkým tlakem si ho přisunul blíž, když vtom je vyrušilo krátké zaklepání. Bill od druhého chlapce odskočil, aby se opřel o psací stůl. Snažil se vypadat ležérně a vůbec ne tak, jako by se zde právě málem odehrála nějaké intimní chvilka.
„Ano?“ Zeptal se více podrážděně, než měl v plánu. Dveře se otevřely a jeho otec se na něj tázavě podíval.
„Večeře je připravená,“ řekl předtím, než si všiml dalšího neznámého chlapce v pokoji svého syna. „Ach, nevěděl jsem, že tady máš kamaráda,“ řekl a s úsměvem mu podal ruku. „Myslím, že jsme se ještě nesetkali.“
Bill zamrzl na místě a sledoval scénu před sebou se zatajeným dechem. Ta jediná chvíle, kdy Jorg Toma ´viděl´, byla, když byl Tom napůl nahý před webkamerou a říkal Billovi, že ho chce po celou dlouhou noc šukat, a to byl okamžik, který Bill svému otci rozhodně nechtěl připomínat.
Když Tom opětoval potřesení ruky a představil se, Bill důkladně pozoroval Jorgovu tvář, ale zdálo se, že čas a nový účes stačí k tomu, aby Jorg zapomněl na kluka, který byl zodpovědný za ten zničující okamžik, kdy se dozvěděl, že jeho syn je gay.
Když Jorg odešel a zavřel za sebou dveře, Bill vydechl a Tom se usmál.
„Tvůj otec má velmi nepříjemný zvyk ve vyrušování, že?“
Bill sklopil hlavu a usmál se. Nevěděl, jestli je vděčný nebo otrávený z otcova perfektního načasování. Ten polibek strašně moc chtěl, ale věděl, že by to byla chyba.
Tom zvážněl, natáhl ruku a uchopil Billovu do své. „Pojď se mnou zítra večer na Georgovo loučení se svobodou,“ prosil.
Billovo obočí vystřelilo do vzduchu. „Cože? Ne, já nemůžu.“
Tomova ruka hřála a Bill se neodtáhl.
„Samozřejmě, že můžeš. Bude to zábava,“ pokračoval Tom.
Bill důrazně zavrtěl hlavou. „Nemůžu, ani kdybych chtěl. Nevrátím se zpátky včas.“
Tom zvedl obočí. „Zpátky?“ Zeptal se.
Bill s povzdechem dosedl na postel a pověděl Tomovi o cestě do New Yorku a starší chlapec zklamaně zavrtěl hlavou.
„Kurva, nemůžu uvěřit té smůle. Ten jediný víkend, kdy přijedu, ty budeš mimo město.“
„Jo, já vím,“ souhlasil Bill.
„Kdy se vrátíš?“
Bill k Tomovi vzhlédl z okraje své postele. „Ne dřív než v neděli odpoledne.“
„Letadlo mi letí zpátky až v osm hodin večer. Pokud mě budeš chtít vidět před tím, než odletím, tak se sejdeme před tou kavárnou vedle tvé školy v šest hodin. Něco vymyslíme,“ slíbil Tom. „Já prostě…“ Nedokončil svou větu, kdy vytáhl Billa z postele a podíval se mu do očí. „Já chápu, pokud tam nepřijdeš,“ řekl a láskyplně Billa pohladil po tváři. „Ale opravdu doufám, že ano.“
Když ho Tom na rozloučenou objal, Bill se nadechl jeho vůně a zavřel oči, aby slzy, které se tlačily z jeho očí, neunikly ven.
autor: Shefifty
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Jezis tohle je hrozny tyrani :'(
[1]: souhlasím, jenom teď nevím, jestli je to týrání nás a nebo těch dvou 🙁 na jednu stranu jsem ráda, že se Tom objevil, myslím, že teď když Billa viděl s novou image, mu podlehne ještě víc, než do teď, ale na druhou stranu to pro oba bude zničující se zase rozloučit, možná je dobře, že se nepolíbili a že bude Bill pryč z města… bože, chce se mi z toho brečet :-´( je mi jich tak líto… hele zuzu, naše překladatelská bohyně, prosím, řekni, že ten konec nedopadne tak, že bych se chtěla pak vzít pálkou přes hlavu, abych na to zapomněla, prosíííím
jinak ale nádhera i když srdcebolná 🙁
děkuji za překlad
[2]: Nechceš po mně, abych cokoliv prozrazovala dopředu, že ne??? 😀
[2]:
[3]:
Všeobecný týráni, ale pořád je to nádherný. Bolí to a je tak dokonale popsaný to jak by moc chtěli být spolu i když ví že to nejde a vůbec prostě… Není to nic přehnaně růžového ale bože Zuzu… nic neříkej i když budem skemrat… proboha tak moc chci aby byl konec pod zářící duhou a bojím se že nebude…
A i když je ted tady Tom, chybí me zase Adam a mrzi mě ze nedostal sanci a asi by i mel aby… ja nevim… Tady je to tak slozity…
[3]: nn žádné prozrazování, i když až se přistihnu, že se budu totálně na prášky snažit se přeložit tvůj překlad zpátky do angličtiny v naději, že mi strejda google něco vyhodí, tak to už bude konečné stádium 😀 ale neboj, vydržím, i když už se zase nemůžu dočkat úterka, ještě že to je blíž než od úterý do soboty 😛
[4]: že je to dokonalý, teda popsané je to naprosto úžasně, ale jsem si jistá, že do značné míry za to může i zuzu a její talent překladu 🙂 a taky mi tu Adam chybí, ale zase si říkám, že ten miláček by měl ještě víc rozcupované srdíčko, kdyby to došlo dál a to bych mu broučkovi nepřála, takže takhle je to možná lepší 🙂
To je tak krásna povídka a hlavně ten překlad moc dík.
[5]: zuzu je proste uzasna. Ja zasnu i nad Berlin kde to musi byt uplne zahul protoze nektery ty myslenky a vubec…
A Adam… no ja to cekala tak ze ted bude s Adamem a za nejakej ten rok treba ze se odstehuje at uz skola nebo prace a treba na Toma narazi nahodou coz je tak trochu volovina. Nebo ne ani tak nahodou, ze si treba zacnou zas psat nebo neco a pomalu se zase sblizi…
Ale bylo by to nefer vuci Tomovi. necekala jsem ze chudak ceka a je na tom defakto hur. U nej jsem pocitala ze se snaz oklepe. Porad to tak nadhazoval a on smudla ne…
[7]: Mě právě taky zarazilo, že Tom mi přijde víc v pytli než Bill, ale pak zase ten jeho v pohodě bezstarostný styl vystupování… jeden aby se s nich vyznal… každopádně bombastická povídka. Na Berlín se chystám, jenom na to potřebuju v téhle domácnosti trochu víc klidu, protože si taky myslím, že to nebude až tak oddechové čtivo, které by se dalo sfouknout na jeden nádech 🙂
[7]: [5]: Já se tady snad začnu červenat… 😀
Ale jsem ráda, že to pořád někdo čte a má z toho radost, protože je to teď, mimo dětí a práce, v podstatě můj jediný koníček, a už teď je mi smutno z toho, že by to celé mělo jednou skončit..
No myslím, že to Luki i Bitter celkem vystihly. Taky mě překvapilo že Tom je ten, co se s tím hůře vyrovnává a na druhou stranu mě udivuje i Bill, že nechová žádnou zášť kvůli tomu rozchodu. To napětí u něj v pokoji se dalo skoro krájet. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat v té kavárně a trochu mě mrzí že Bill Tomovi neřekl, že se hlásí na školu i do Kalifornie. Možná by to s celou tou situací pohnulo.
Děkuju za překlad Zuzu
Tohle je vlastně takové sladké masochistické mučeníčko. Doufám, že to nebude jenom sypání soli do rány.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Súhlasím s vami, je to sladučké týranie. Myslím si, že Bill si vedie dobre, uvažuje triezvo a rozumne, nechce do toho znovu spadnúť, má môj palec hore. Ale akože kde berie v sebe tú silu odolať sexy Tomovi? Vážne 😀 kludne vydržím rok bez čokolády, alebo nebudem do konca života piť alkohol ale keby stojí predo mnou Tom a chce ma pobozkať tak určite neodolám,aj keby to bola tá posledná ved ktorú v živote urobím . Ďakujem za preklad, je to úžasný príbeh ♥
Oni mají na sebe takové neštěstí! Mohli spolu strávit alespoň pár chvil, ale Bill zrovna musí do NY. Nemůžu té ironii uvěřit, vážně. A děsně moc mě to štve. je to nefér!!!!! 🙁
Stejně mě ale potěšilo, že Tom to nevydržel a prostě musel jít Billa navštívit, aby jej alespoň viděl. Je to strašně krásné. 🙂 A i když je mi Toma líto, potěšilo mě, že se přes Billa ještě stále nedostal, protože mám alespoň větší šanci na krásný happy end, ve který stále věřím! Oni to zvládnou! 🙂
Je to tak krásne a smutné. Tešila som sa, že Tom prišiel, že chce vidieť Billa ale nejak som dúfala, že vybavil aby mohol s Billom aj zostať… zabudla som na svadbu, mohlo mi napadnúť, že na ňu príde… strašne moc ďakujem za úžasný preklad.