autor: Becs
L. A. Stars
Tom se nám ztratil. Ale nebojte se, dámy a pánové, podařilo se nám ho vystopovat docela rychle. Stačilo se mrknout, co dělá jeho ctěný bráška, a hned bylo jasno. Tom se k Billovi připojil na jeho americkém turné. Naši kolegové z nejmenovaného časopisu nám poskytli fotografii našich dvojčátek při rozhovoru, který pro ně Bill dělal. To jsi s námi, Tome, moc dlouho nepobyl. Upřímně doufáme, že se nám oba kluci již brzy vrátí. Osudy slavných sledujte spolu s námi ve vašem L. A. Stars.
Tom několikrát jadrně zaklel, když se mu kufr zasekl o vysoký obrubník. Chytil madlo oběma rukama a mocně škubnul, až se mu podařilo vzdorující zavazadlo uvolnit. Prošel kolem několika velkých budov a neomylně zamířil k řadě prosklených dveří, nad nimiž se vyjímalo velké plastové písmeno A. Uvědomil si, jak stupidní byl jeho nápad nechat si na sobě mikinu, protože už teď cítil, jak má záda celá vlhká od potu.
Před vstupem do obří haly postávali tři bodyguardi, kteří se něčemu vesele pochechtávali, zatímco kouřili cigarety.
„Nazdar, chlapi,“ pozdravil je Tom s větším veselím, než jaké cítil. Muži jen kývli a vypadali, že se chystají ho ignorovat.
„Jsem Tom Kaulitz, Billův brácha. Už by na mě měl čekat,“ zkusil znovu zapříst rozhovor.
„Jo a já jsem jeho babička,“ odseknul jeden z nich a všichni se rozchechtali.
„Nevypadáš jako moje babička,“ zamručel si Tom pro sebe a sáhl do kapsy pro mobil. Mohl si domyslet, že tihle kreténi nebudou mít sebemenší tušení o tom, kdo je, nebo že by ho měli pustit dovnitř. Vytočil na přístroji Billa, ale okamžitě ho to poslalo do hlasové schránky. Potlačil nutkání nechat mu tam naštvaný vzkaz a zavěsil. Položil kufr na ležato a zmoženě se na něj posadil. Z ramen shodil mikinu, což mu přineslo jen velmi malou úlevu, ale aspoň něco. Zvažoval, co by teď měl dělat. Bill byl jediný, na koho měl kontakt, a bez něj se dovnitř prostě nedostane. Bude muset počkat, až se jeho bráška uráčí zkontrolovat telefon.
„Hele mladej,“ houkla na něj jedna z goril. „Tady nemáš co pohledávat. Vypadni nebo, ti s tím pomůžeme.“
Tom už se chystal, že muže vykáže do patřičných mezí, když do prosklených dveří zatlačila buclatá žena se sluchátkem v jednom uchu.
„Kluci, to je v pohodě,“ zpacifikovala bodyguardy. „To je Tom. Billův brácha. Pojď dál.“
Tom nedokázal potlačit samolibé zašklebení, když si všiml, jak se muži tváří zahanbeně.
„Moc se omlouvám, že jste musel čekat. Bill je právě na setkání s fanoušky a přiznám se, že jsem na vás tak trochu zapomněla. Je tu dneska blázinec. Do haly nás vpustili později, než slíbili. Nabrali jsme skluz a já vás vytěsnila,“ brebentila, zatímco ho prováděla velkou vstupní halou. Odváděla ho dál od turniketů pro fanoušky a zamířila k jezdícím schodům, které momentálně nefungovaly. To jí nezabránilo, aby po nich nevyběhla do patra, kde Tom tušil VIP sekci a prostor pro vystupující.
„Budu vám vděčná, když mě neprásknete. Bill je už teď vystresovaný. Nemohl se vás dočkat,“ otočila na něj za chůze hlavu.
„V pořádku,“ kývnul Tom na znamení, že mu nic neřekne.
„Zavedu vás teď do jeho šatny. Nechci, aby se vám vrhnul kolem krku před fanoušky,“ zažertovala. Tom na to nereagoval, jen se nechal vést do útrob budovy.
„Přísahám, že pár posledních dnů dokázal mluvit jen o vás. Mám dojem, že vás znám líp než vaše matka,“ vtipkovala. „Tak jsme tady,“ ukázala mu docela pěknou šatnu a vpustila ho dovnitř. „Měl by tu být do půl hodiny.“
Tom si s úlevou sedl na béžovou pohovku, hlavu zvrátil dozadu a předloktí si hodil přes oči. Byl rád, že je konečně na místě a může si odpočinout, než se s Billem uvidí.
Georgovo zaučení proběhlo nesmírně hladce, dokonce líp, než očekával. Rychle pochopil, jak funguje systém v tabletu, a jak s ním pracovat. Byl trochu rozpačitý, když měl udělovat pokyny zaměstnancům, ale i na to si rychle zvyknul. Dokázal rozeznat krizovou situaci ještě dřív, než vznikla, a řešit ji s ledovým klidem. Tom byl svědkem toho, jak se z jeho trochu zmateného kamaráda prakticky přes noc stal profesionál se skvělými obchodními dovednostmi. I Tina se rozhodla, že si dovolenou zkrátí, a tak Insomniax znovu šlapal v plné sestavě.
Ani tak ale nedokázal potlačit nervozitu v břiše. Vyslal do nebe tichou modlitbu, aby se v klubu nepřihodilo nic katastrofického, zatímco tam nebude.
Vstal a trochu se protáhl. Korpulentní žena, která seděla vedle něj v letadle, nevoněla zrovna po fialkách, takže se celou dobu natáčel na druhou stranu, aby nemusel čichat její silný odér. Tím pádem ho dost bolela krční páteř. Docela se těšil, až se dostane na hotel a osprchuje se.
„Tomi,“ vyrušil ho výkřik a za okamžik už mu visel na krku bráška. Nechápal, proč všichni lidi v jeho okolí měli tenhle zvyk vrhat se na něj ve chvíli, kdy to čekal. Bill byl jediný, komu to dokázal odpustit, a navíc se do objetí plně položit.
Z chodby za nimi se ozval smích a nějaký chytrák dokonce začal tleskat. Bill ho pustil, otočil se k čumilům čelem a vyplázl na ně jazyk. Pak dveře zavřel, aby jim dopřál trochu soukromí.
Znovu se k němu přitulil a do ohbí jeho krku vydechl: „Ahoj.“
„Ahoj,“ oplatil Tom a taky si s úlevou povzdechl. Všechno napětí z něj opadlo, a tak si dovolil ztratit se v jeho pronikavé vůni.
„Přísahám, že jsem do poslední chvíle nevěřil, že přijedeš,“ zamumlal Bill se rty přitisknutými k jeho kůži. Vyslal tím mravenčení po celé Tomově páteři.
„Myslel sis, že to zase odvolám?“ zaculil se Tom, když se od něj bráška odtáhl, a zahleděl se mu do tváře.
„Nemám s tebou v tomhle směru úplně dobrou zkušenost,“ neodpustil si malé rýpnutí.
„Ale jsem tady.“
„Co ty fousy? Hraješ si na poustevníka? Ty budou muset dolů,“ zašklebil se na oko přísně. „Jak dlouho zůstaneš?“
„Nevím jistě. Počítám týdnem, možná déle,“ odpověděl Tom neurčitě a ignoroval výčitku směřující na jeho vzhled. Nechtěl Billa zbytečně navnadit na to, že zůstane dlouho, a pak to znovu rušit.
„Dobře,“ uvolnil Bill napjatý postoj. Odpověď ho očividně uspokojila. Týden se zdál jako spousta času. „Mám teď zvukovku. Chceš se jít podívat, jak to dělají profesionálové?“
„Tak mě veď, ty profesionále,“ poplácal ho po zadku.
„No počkej, nezapomněls na něco?“ zachmuřil se Bill a trucovitě našpulil rty. Tom okamžitě pochopil, co má na mysli. Hrubě si ho chytil za zátylek a přitáhl k polibku. Tolik dní a nocí o tomhle jen snil, a teď měl brášku konečně před sebou. Drancoval mu ústa a všechny polibky si nárokoval jen pro sebe. Pak, když se dostatečně nabažil, jej pustil. Bill hlasitě dýchal a s rozcuchanými vlasy a červenými tvářemi vypadal naprosto k sežrání. Tom se musel hodně ovládat, aby po něm znovu nechmátl a neznásilnil ho, zatímco celá crew bude za dveřmi poslouchat.
„Půjdeme?“ oslovil Billa, který se zdál být tak trochu mimo.
„Jasně,“ culil se připitoměle, ale poslušně se otočil, aby mohli odejít. Jakmile vyšli, všichni se chtěli s Tomem seznámit. Podávali mu ruce a říkali, jak jsou rádi, že je tady. Jejich výrazy dávaly najevo, že to myslí opravdu upřímně. Bill musel dozajista vyvádět víc a víc, jak se jeho příjezd blížil. Pravděpodobně od něj teď očekávali, že bude tím, kdo bude krotit Billovy změny nálad.
Cesta halou, která by jim normálně trvala půl minutky, se protáhla na půl hodiny. Zachránila je až Maggs, která se přiřítila a dala všem co proto za to, že Billa zdržují od práce.
„Pane Kaulitzi, já velmi oceňuju, že je díky vám Bill znovu spokojený, ale má program, kterého se musí držet. A věřte mi, že si s vámi nebudu dělat těžkou hlavu. Je mi jedno, že jste jeho bratr nebo že jste celebrita. Tohle je důležitější,“ oznámila mu přísně, a ačkoliv ho peskovala, v jeho očích najednou o dost stoupnula. Měl rád lidi, kteří se mu nebojí postavit a umí se chovat profesionálně.
Došli až k obrovskému pódiu a Toma překvapilo, jak je celá scéna veliká. Bill musí během koncertu naběhat spoustu kilometrů. Kapela už si ladila nástroje a sem tam zazněl úryvek některé z jeho skladeb.
„Ty máš živou kapelu?“ podivil se.
„Jasně. Copak jsem nějaký amatér?“ zakřenil se Bill a v jeho očích hrály teplé ohníčky. Nedokázal skrývat, jak moc je šťastný, že je konečně tady a že tímhle vším může na Toma dělat dojem.
„Bille, potřebujeme tě tady,“ zavolal někdo, a tak blonďák poslušně odběhl.
Tom měl možnost se teď procházet pod pódiem. Za několik hodin se to tu naplní stovkami lidí a všichni budou zpívat bráškovy písničky. Sám sobě musel přiznat, že si vůbec nedokázal představit, jak úspěšný Bill je. Teď už pro něj bylo snadnější pochopit, proč se tak vztekal, když dal přednost klubu před ním. Vedení Insomniaxu byla prkotina oproti tomu, co dokázal Bill. Věděl, že je šikovný a má talent, ale něco tak obrovského neočekával. Když byl na jeho koncertě v New Yorku, byl tak ochromený pocitem, že ho konečně uvidí, že si toho všeho nebyl schopný všimnout. Teď ho to ohromilo o to větší silou.
„Můžeme Invaded?“ zakřičel na Billa jeho kytarista. Vytrhl Toma z přemýšlení, a tak obrátil svou pozornost zpátky k pódiu. Stihl ještě zachytit Billův potutelný úsměv, než se pustil do zpěvu.
S každým slovem, které Bill zapěl, se v něm něco pohnulo. V okolí srdce jako by se mu něco probouzelo a on dokázal jen fascinovaně stát a hledět na to, jak ze sebe bráška dává to nejlepší.
„But I always be invaded by you.“
Tom byl vděčný, že Bill zpívá se zavřenýma očima. Stačil by jediný pohled do těch hnědých očí a neovládl by se. Musel by ho zlíbat do bezvědomí.
„Je dobrý, co?“ pronesl někdo v jeho blízkosti. Tak moc se zahleděl, že si nevšiml Maggs, která stála těsně vedle něj.
„Je úžasný,“ vydechl Tom a hned svých slov litoval. Neměl by o svém bratrovi mluvit tímhle tónem.
„Můžu vám něco říct?“ zkusila to Maggie, odhodlaná mluvit, ať už jí to schválí, nebo ne. „Já s Billem pracuju víc než rok a hodně jsem si ho oblíbila. Jsem s ním prakticky denně a možná si tak všímám věcí trochu víc než jiní lidé.“
„To je určitě chvályhodné,“ zamumlal Tom a sympatie vůči této ženě opět klesly.
„Starám se nejen o všechny jeho pracovní potřeby, ale jsem s ním často i ve chvílích, kdy sundá tu profesionální masku.“
Tom mlčel. Nebyl si jistý, co tím vším chce říct.
„Váš výraz mi napovídá, že tušíte, kam tím mířím,“ podotkla, když uviděla, jak se Tom mračí. „Nikdy bych nikomu a ničemu nedovolila, aby to Billovi ublížilo. Budu ho chránit za každou cenu.“
„Proč mi to všechno říkáte?“ našel Tom ztracenou řeč.
„Prostě vás chci jen varovat. Dávejte si pozor na to, co děláte, a hlavně kdy to děláte.“ Na konec věty dala zvláštní důraz.
Tom chvilku váhal, jak na to reagovat, pak se k ní otočil a pevným tónem pronesl: „Já ze všech lidí na téhle planetě jsem ten poslední, který by dopustil, aby se stalo něco, co by Billovi ublížilo.“
„Tím jsem si jistá,“ přikývla Maggs a najednou působila spíš ztrápeně než varovně. „Nejsem proti vám, Tome. Jen buďte opatrní. Oba dva.“
Chvilku si zamračeně hleděli do tváří a pak se jejich postoje uvolnily. Nic dalšího si neřekli a znovu se obrátili čelem k pódiu.
„Je tak talentovaný. Byla by škoda, kdyby to mělo skončit,“ uzavřela to nakonec a nechala Toma se svými myšlenkami.
Maggie to věděla. Poznala, že k sobě chovají trochu jiné city, než bylo obvyklé. Nebyl si jistý, jak s touhle novou informací naložit. Má se s tímhle svěřit Billovi? Vůbec si nedokázal představit, jak by na to zareagoval. Ten Bill, kterého znal dříve, by nad tím jen rozpustile mávnul rukou a ještě by se tomu smál. Jenže ten se nepotýkal se slávou a s dotěrnými novináři. Tenhle slavný Bill by mohl začít vyšilovat, a to v momentální situaci, kdy byli pořád na očích, nebylo nejlepší.
„Billy?“ zahulákal znovu někdo, když skladba dozněla.
„Špatně se slyším, Thomasi, ztiš mi trochu tady toho troubu, úplně mě vyhazuje z rytmu,“ mávnul směrem k bubeníkovi, který na něj zvedl prostředníček.
„Dejte si Forbidden love,“ odpověděl jim zvukař. „Na tom to doladíme.“
Tom si musel strčit ruce do kapes, aby zakryl, jak se mu roztřásly. Rozhodně Billovi nic neřekne. Bude opatrný za ně oba. Maggs měla pravdu. Teď už nejsou schovaní v bezpečí Insomniaxu, kam novináři nesmí a všichni se tam znají. Jet s Billem na turné bylo jako vylézt z bezpečné zóny a teprve pořádně poznat, jaké to je mít zakázaný vztah. Teď si teprve všechno zakusí naostro.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Boze dej at to Geo nezvore a Tom nemusi zpatky! Prosiiiiim! Jen at Tom vidi, ze se ten rok Bill neflakal. A hlavne at Tom hned nezacne s Venturou…
[1]: Dala ses z toho na modlení? 😀
Drama v Najemnikovi a Berlin do toho a vubec… Divis se!?
Je dobře že mu to Maggs řekla a budou si dávat pozor jinak by to byl problém.
Na jednu stranu jsem ráda, že má Bill ještě někoho, kdo na něj dohlíží, ale na druhou stranu mi ta Maggs připadá až trochu moc ochranářská. Aby jim nakonec ještě nebránila a nezačala Billovi vtloukat do hlavy, že by mu bez Toma bylo líp…
Moc jim přeju, aby si teď ten společný čas co nejvíce užili!!!
Teď je Maggie ochranářská, protože (buďme upřímní) Bill je pokladnička, která nese peníze. Ale je Maggie takový charakter, aby to udržela i v době, kdy to nepůjde tak lehce? Co když to jednou použije k vydírání, aby Billa mohla ovládat?
Možná taková není, ale…
Díky za kapitolu, těším se na pokračování.
To jejich přivítání bylo tááák roztomilé 🙂 já bych si takovou líbačku taky nenechala ujít 🙂
Ta fascinace Toma při sledování brášky na pódiu, vůbec se mu nedivím. Bill vždycky vypadá, že do každého svého vystoupení dává maximum, takže si to dovedu představit 🙂 ale Tomi, Maggie má pravdu, dávejte si pozor, i malé gesto ve špatnou dobu může spustit lavinu nechtěných věcí
jako ono je dobře, že je někdo, kdo to ví a je s tím v pohodě, ale stejně jsem z toho vždycky na prášky…
nádherná kapitolka 🙂
Tohle bylo zas tak realisticky! Jako by tohle byla nejaka dvojceni alter realita, vsechno to, jak se Bill stava opravdu slavnym, jak to Tom muze pozorovat (nepozoruje ho mimochodem takhle normalne?:D) a jak je z nej okouzlenej:)
Maggie me nejdriv trochu vydesila, mela jsem takovej neblahej pocit, ze bude proti nic, ze neco vi (vime, ze vi!) a ze to bude chtit pouzit proti nim vymenou treba za nejakou laskavost atd, vydirani nebo tak, nevedela jsem, zda ji verit. No nakonec asi jo, pusobi jako spravna holka, kamaradka, Billova zpovednice takova mi prijde, tak snad takova zustane a nezklame.
Pri zmince "zvukova zkouska" se mi okamzite vybavila scena z 1. THTV tohohle roku, jak mu Bill vola uprostred zkousky, to bylo sladky!;D Jen mam pocit, ze je to vsechno tak perfektni ted, idylka, ze se proste neco musi stat…!
A Geo me hrozne skvele prekvapil (i kdyt, uprimne, verila jsem, ze to dokaze, protoze o je proste Geo a ten je skoro vzdycky a ve vsem dobrej:)))
Dekuju ta kapitolku, omluva za zpozdeni, ale ja ted nedavam vubec blog a dohanim, co se da:D
Strašně moc doufám, že se jim ten Tomův pobyt ničím nezkazí. Strašně moc bych si přála, aby si to užili od začátku až do konce! 🙂