Lykara 29.

Obřad se konal za východu slunce a Trin uložený do orosené trávy vypadal, jako by jen ještě spal zabalen do svého dlouhého pláště.
Bill k němu přiklekl, na zem položil čtyři váčky a roztřesenými prsty nabral hrst prachu z prvního.
„Oheň…“ Šeptl a vyhodil prach do vzduchu. Ten přilnul k Trinovu tělu a Bill nabral další hrst prachu. Ustoupil a vyhodil prášek do vzduchu.
„Vzduch…“ Když se prach dotkl prvního, vzplál a Bill se roztřeseně opřel o Skaye.
Oba mlčeli a nespouštěli oči z plamenů, dokud nevyhasly a v trávě po nich nezůstal jen popel. Tom se téměř bál i dýchat a jen po očku kontroloval Dariu usazenou v trávě a zabalenou do těžkých přikrývek. Její drak ležel vedle ní s hlavou v jejím klíně. Přes noc se vytáhl do velikosti poníka.
Když se znovu otočil, klekl si Skay a nabral hrst z třetího váčku.
„Země.“ Popel přikryla vrstva hnědého prachu a Skay vzápětí do vzduchu vyhodil další hrst z posledního váčku.
„Voda.“
Tom jen zalapal po dechu, když se zablesklo a ohořelé místo pokryla tráva a ze země vyrašil tenký kmínek se čtyřmi větvičkami, z nichž každou pokrývaly drobné lístky.
Během okamžiku zesílil, a Tom musel zaklonit hlavu, aby dohlédl na úplný vršek.

Bill se postavil po Skayově boku a Tom pomohl Darie.
Skay ji chytil za ruku, Bill vykročil blíž ke stromu a klekl si.
„Já, Bill, mladší Král Lykarský, přísahám, že na tebe nikdy nezapomenu.“ Fialová záře kolem něj zavířila a přilnula ke kmeni. Pak přistoupili Tom, Skay a poslední Daria.
Do vesnice se vrátili mlčky a Bill se omluvil s tím, že jim jde zajistit zásoby na cestu do hlavního města. Byla to pravda. Včera poté, co se na terase sesypal, usnul vyčerpáním v Tomově náručí a pouto nechal nechráněné. Tomovi stačilo jen málo a překonal i ty poslední trosky bariéry v Billově mysli.

Čekal, že ráno Bill bariéru zase vystaví, ale nechal ji tak. Zničenou. Stejně jako byl on celý zničený. Unavený a poražený. Naděje žádná…

Daria beze slova vklouzla do vyhřátého domku a Skay ji ještě ve dveřích zastavil, aby se ujistil, jestli je vevnitř dost teplo, a jestli nepotřebuje další deky, vodu, jídlo… cokoli. Na princezně bylo vidět, že jediné, po čem touží, je spát ještě alespoň půl dne a nejradši by Skaye poslala někam hodně daleko, aby ji pořád neobletoval jako slavíčci.
Když se za ní zavřely dveře, Tom rychle zastoupil Skayovi cestu.
„My dva si musíme promluvit.“
„Nemám o čem s tebou mluvit, Králi,“ odsekl mu hned Skay a Tom ho musel chytit za nadloktí, aby neodešel.
„Chci jen mluvit, neříkám, že mi máš padnout kolem krku.“
„Musím ještě zajistit dost přikrývek pro princeznu a zkontrolovat…“
„Víš, aby mohla spát a odpočívat, musel bys ji nechat. A pokud jsem slyšel dobře, přikrývek má taky dost.“ Zamumlal Tom a Skay zrudl. To královou vinou na tom byla Daria tak, jak na tom byla.

„Uvědomuješ si že…“
„Skay, proboha, jo vím to, nic jinýho od tebe neslyším, co jsi vylezl ráno ven, jen říkám, že jestli chceš, aby se zotavila, musíš ji taky chvíli nechat. Přehnaná péče jí z toho rychleji nedostane.“
Skay založil ruce na hrudi a kolem něj se ochladilo.
„Zato ty jí pomůžeš.“ Odsekl.
„Vím, že nejsem Král, jakýho jsi chtěl, ale Bill je. A chce udělat něco naprosto šílenýho. Ty a Trin jste to věděli a jen tak to necháte?“
„Trin se snažil mu to rozmluvit, nevím, co na tobě viděl, že byl přesvědčený, že to bez tebe nezvládne. Já neříkám, že z toho skáču radostí. Nemusí to vyjít a nelíbí se mi představa, jak dlouho s ním Dorien zůstane sám… ale vzhledem k tomu, jak se ty vyznamenáváš, to je jediná možnost. Dělá to koneckonců pro tebe, měl bys být vděčný. Kdybys nebyl Král, byl bys…“
„Zato ty jsi evidentně dokonalý furt, že jo? Už jsi se tak narodil. Výcvik ti šel hned od prvního dne a k těm, co miluješ, se chováš bez nejmenší chybičky. Nikdy jsi neudělal nic špatně a vše říkáš na rovinu… Asi proto se tě holka, kterou miluješ, bojí tak, že radši snáší tenhle tyátr s dekama, než aby ti řekla, že od tebe chce mít chvíli klid a spát.“
Skay zůstal stát na místě naprosto v šoku, jako by dostal facku. Kdyby tohle viděl Trin…

„Přestaň se míchat do věcí, do kterých ti nic není.“ Odsekl nakonec.
„Skay, kdybych ti tenkrát nenařídil se jí omluvit, nejspíš už tady není a radši by zdrhla zpátky do dračí země. Kolikrát jsi jí řekl, jak neschopná je? Jak by nebyla škoda, kdyby zmrzla… Tvař se, jak chceš dokonale, ale i ty děláš chyby. Ty i Bill. Ten si zase myslí, že všechno poberu na první dobrou, a pak je vždycky celej pryč z toho, kolik toho o tomhle světě nevím, protože bere vše jako samozřejmost a nenapadne ho mi říkat všechno. Jo, já to posral s Valem, ale jak ses ty choval k Darie? A řekni mi… jak by ses zachoval, být tady její snoubenec? Kdyby přišel, odpřísáhl pod lilií věrnost a Bill by ho přijal. Asi o nic líp než já s Valem, hádám.“
„Má tohle celý nějakou pointu?“ Zavrčel elf, ale Tom si všiml, že ač nerad, nad jeho slovy vážně přemýšlí.
„Udělal bys pro záchranu princezny cokoliv?“ Skayova tvář se napjala a trochu vzpurně vystrčil bradu, než poraženě kývl.
„A já udělám cokoli pro Billovu. Nedovolím, aby udělal to, co má v plánu. On nevěří, že dokážeme spolupracovat, ale já Trinovi přísahal a dodržím to.“ Skay si jen povzdychl a promnul si čelo.

„Víš… rád bych ti to odkýval, ale teď už nemáme na výběr. Nemůžeme s ním bojovat otevřeně. Ne bez Trina. Jediná naše zbraň proti němu je ta, že neví, že Bill je Reli.“

„Musí to jít i jinak… Přijdeme na to, ale Bill musí vědět, že se na nás může spolehnout. Že když nám něco dá za úkol, nezvořeme to. Já… já to nezvořu. Takže budeme pokračovat ve výcviku a nešetři mě. Máme nějaký čas, než dojdem k vránám, do tý doby musíme Billovi nabídnout něco, co bude stát za to, aby se toho svého plánu vzdal. Trin musel něco vědět. Něco, co nám uniká… Jinak by…“

„Bylo by krásné, kdyby každý hned věděl, jak se má chovat, co dělat bez ztrát, které ho k té správné cestě dovedou…“ Přerušil ho Skay pomalu nepřítomně a Tom na vteřinu nevěděl, co říct.
„To zní jako Trin…“ Skay se pousmál a kývl.
„Tohle mi řekl, když jsem jednou nadával na mladého Krále… Bill si svoje chyby nikdy neodpustil a já stále vidím, co všechno jsem měl udělat jinak tenkrát, když Dorgon napadl Weenalee… Cloud… Tvoje chyby budou pronásledovat i tebe. Nebudeš mít ale ten čas, co jsme měli my, aby ses z nich mohl dostatečně poučit. Trin mi řekl i to, že je krásně jednoduché nenávidět, protože věřit a pustit k sobě někoho, tě může zranit víc než nenáviděný nepřítel.“
„Trin měl vždycky ve všem pravdu…“
„To doufej, už jen kvůli sobě, Tome…“

„Slíbil jsem Billovi, že ho přivedeme zpátky. Trina. Tobě slibuju, že přivedeme zpátky i tvého bratra. Přísahal bych, ale nevím, jakou by to pro tebe mělo hodnotu.“

„Nemusíš přísahat. Prostě to udělej. Dokaž, že Trin se nemýlil. Že jsi Král, který za to stojí.“

Když se Bill k poledni vrátil s výbavou na zádech a jídlem pro Dariu, zůstal jen ohromeně zírat na Toma se Skayem, na terase domku uvnitř kterého princezna spala, ve vášnivé debatě, která ale rozhodně nebyla hádka, jak by u těch dvou očekával. Tom mu zrovna ukazoval pohyb rukou a Skay zavrtěl hlavou, pak mu ruku vedl, opakuje ten samý pohyb a zvedl mu výš loket. Byli tak zaujatí sebou, že jeho si ani nevšimli.

Ještě chvilku je pozoroval, ale polévka, kterou původně nesl Darie, chladla každým okamžikem a Daria ji potřebovala opravdu horkou. Jeho ruce misku sotva udržely.

Chtě nechtě je musel vyrušit a vešel na terasu. Skay hned vstal a tvářil, se jako by je vyrušil u něčeho zakázaného. Dřív, než se stihl zeptat, co se děje, Skay mu misku vzal a vyhrkl, že se o to postará. Tom mu vzal těžký vak, pošeptal mu, že ty dvě hrdličky nebudou rušit, a jal se odstrkovat ho k jejich chaloupce.

„Přinesl jsem ti nějaké jídlo.“ Usmál se Skay na Dariu, jen co ho vyzvala ke vstupu do ložnice, a podal jí vařící misku.“

„Děkuju.“

„Nemám sehnat ještě nějaké deky?“ Zeptal se, aby jen tak nestál a nezíral na princeznu, která se hned pustila do jídla, a po očku zkontroloval oheň a draka před ním. Za chvíli bude muset ven, jinak probourá dveře.
„Ne, to je v pořádku, mám jich dost. Děkuju.“
„Jsi si jistá? Ani něco dalšího k jídlu? Je toho dost?“
„Je to akorát. Víc bych nesnesla. Beztak zase hned usnu. Jsem pořád unavená… a to jsem celé dopoledne spala.“ Povzdechla si, a když odložila prázdnou misku, víc se zachumlala do deky, opřela se o stěnu a zavřela oči. Drak se zvedl a stočil se vedle postele.

„Dobře… já… budu vedle, kdyby něco. Cokoliv… stačí… prostě mě zavolej.“

„Děkuju.“ Broukla jen a hlava jí klesla na polštář.

Skay se zarazil na prahu a chvíli jen stál, díval se na ni a ani si neuvědomil, že mu pohled oplácí, dokud nepromluvila.

„Jsem v pořádku. Opravdu.“ Zívla.
„Máš… máš ze mě vážně strach?“

„Měla jsem…“

„Omlouvám se…“

„To už jsi udělal.“

„Zabiju ho… jestli dostanu šanci…“ Daria se prudce narovnala do sedu a drak na Skaye nechápavě zamrkal.

„Co? Krále?“ Vyhrkla vystrašeně.

„Dorama. Jestli tam bude, až půjdem proti Dorienovi, zabiju ho.“
„Skay, to ne…“
„Máme plán, já a Tom. Přísahal Trinovi, že nedovolí Billovi se vydat, že udělá vše, aby ho ochránil. Já udělám totéž pro tebe. Jestli tam bude a jen se k tobě přiblíží…“ Nedořekl, došel k ní a roztřeseně jí narovnal deku. Jako by to bylo to nejdůležitější poslání v celé Lykaře.
„Zabiju ho.“ Zopakoval a políbil ji na čelo.
„Kdybys něco přeci jen potřebovala, budu vedle.“ Už se měl k odchodu, když ho chytla za cíp košile.
„Nedovolím ti to. Nechápu, jak je možné, že jste se s Tomem doteď na ničem neshodli, jste úplně stejní. Ty i oba králové. Jen vy vepředu, aby ostatní byli krytí. Trin to říkal pořád. Vaše ega vám nedovolí nechat ostatní, aby vám pomáhali, i když se snažíte předstírat opak. Jenže já jsem drak, sněhuláku, ať se ti to líbí nebo ne. Doram je můj boj. Vzal moji korunu, ne tvoji. Jsem silnější a ještě zesílím. Mám proč bojovat a jsem pokrevní princezna dračí koruny. Vezmu si ji. Já, ne že mi na ní uděláš mašličku a já tady budu objímat polštáře a čekat. Jestli chceš, můžeš být vedle mě, ale ne přede mnou, o chůvu nestojím.“ Skay jen kývl a pobaveně se usmál. Sotva držela oči otevřené, drak vedle postele zíval na celé kolo. Byla o hlavu menší než on a drobná, že by jí bouře které bývaly v Zimním kraji odfoukla a stejně ho sprdla na první dobu.
„Dobře… dráče… budu vedle tebe.“ Ušklíbl se Skay, Daria ho stáhla na postel a prudce objala. Pevně ji stiskl a políbil.

autor: Bitter