autor: Becs
L. A. Stars
Pravděpodobně bychom se měli přejmenovat na USA Stars, protože jsme nuceni se vydávat i za hranice našeho rozmilého městečka, abychom vystopovali naše dva cukrouše. Vypadá to, že Tom se nám hned tak nevrátí. To, co nejdříve působilo jako krátká návštěva, se nám čím dál víc protahuje, a Bill si tak může užívat přítomnosti brášky, kterou my tak postrádáme. Podařilo se nám pořídit fotografii Billa, když si s Tomem užívali volného večera v ulicích New Orleans. Bodyguardy nechali doma a pokusili se skrýt v anonymním davu. Na nás si ale nepřijdou. Do Insomniaxu nás možná nepustíte, ale na veřejných místech se nás jen tak nezbavíte. O úspěších Billova turné si přečtěte ve speciální příloze. Jen ty nejžhavější informace pro vás zajišťuje L. A. Stars.
„Ani jsem se tě nestihl zeptat, jak se ti líbil koncert,“ řekl Bill a sušil se huňatou bílou osuškou. Blonďaté vlasy mu trčely do všech stran. Tom se rozvaloval v jeho hotelové posteli a užíval si naprostý pocit uvolnění po divokém sexu. Úplně zapomněl, jaká je to zábava a jak uspokojivé to může být. Byl vděčný, že má bráška kuřácký pokoj a může celý ten dokonalý akt zakončit cigaretou.
„Byl skvělý. Jsi neuvěřitelný,“ zhodnotil to. Jeho mozek byl momentálně ponořen do mlhy, takže se mu nechtělo vymýšlet nic dalšího.
„Mluvíš o koncertu, nebo o tom, co jsme spolu dělali poslední hodinu a půl,“ zazubil se Bill a plácnul sebou vedle Toma. Naklonil se, aby mu mohl ukrást jedno potáhnutí z cigarety.
„Obojí,“ oplatil mu úsměv a konečky prstů ho pohladil po nahých zádech.
„A co klub? Od té doby, co jsi tady, jsi o něm nemluvil,“ přišoupl se Bill vsedě trochu blíž, aby ho mohly Tomovy prsty lépe opečovávat.
„Nechci se bavit o klubu,“ zahučel Tom a jeho výraz se najednou proměnil. Už nepůsobil tak spokojeně. „Jsem tady kvůli tobě a jediné, co mě zajímá, je to, jestli je ti dobře.“
„To je milé,“ rozzářil se Bill. Nebyl na tohle Tomovo chování zvyklý, ale rozhodně si nestěžoval. Kdyby jen tušil, že za bratrovou neochotou mluvit o Insomniaxu je fakt, že si s ním musím promluvit o Venturrově požadavku a hrozně moc se mu do toho nechce.
„Takže?“ nadzvedl Tom obočí. „Je ti dobře?“
„Hmm,“ zamručel Bill a předvedl zamyšlenou grimasu. „Teď zrovna docela jo.“
„Fajn,“ usmál se znovu a nechal brášku, aby se mu stulil k boku.
„Co máme v plánu zítra?“ sondoval, když típnul cigaretu a přitáhl si Billa blíž.
„Dopoledne pár rozhovorů a pak jsem zbytek dne urval jen pro nás. Mohli bychom si trochu projít New Orleans. Co ty na to?“
„Jo, jasně. Proč ne?“ odpověděl Tom ne příliš nadšeně.
„Nechce se ti?“ nadzvedl se, aby se mohl zahledět bráškovi do tváře. „Ty už jsi tady byl,“ řekl nakonec, když mu to došlo.
„Bille, mají tady ulici, co se jmenuje Bourboun street. Jasně, že už jsem tady byl,“ potvrdil. „Myslíš, že bych nenavštívil místo, kde se to jmenuje po mém oblíbeném chlastu?“
„No, tak mě tady aspoň provedeš,“ plácnul sebou zpátky do peřin s poněkud zkaženou náladou. Představoval si, jak budou bloudit uličkami a společně objevovat… no zkrátka cokoliv.
„Chceš jít bez ochranky?“ vytrhl ho Tom s chmurných myšlenek.
„Jo, myslíš, že je to špatný nápad?“
„To se uvidí,“ pokrčil Tom rameny a cítil, že se přes něj konečně přelévá první vlna spánku.
„Pane Kaulitzi, jaké překvapení,“ vyhrkla reportérka dychtivě, když si všimla, jak kráčí za Billem. Stiskla mu ruku a tvářila se, jako když se Vánoce o půl roku předběhnou. „Vy budete u rozhovoru s námi?“
„Jen jako divák,“ usadil ji Tom a světlo v jejích očích trochu pohaslo. I tak dostane víc, než si mohla přát. Tom se bránil a nechtěl s Billem na rozhovory s novináři jít. Opravdu nechtěl být tím, kdo od něj bude odvádět pozornost, ale bráška to jen odmávnul. Vysvětlil mu, že s ním chce strávit každou možnou chvilku, a pokud s nikým nechce mluvit, nemusí za celou dobu pronést ani jediné slovo. A protože slíbil, že mu ve všem vyjde vstříc, nemohl odporovat.
„Takže Bille, když tady máme vašeho bratra, nedá mi to, abych se nezeptala. Vy jste spolu nevyrostli, je to tak?“ zahájila svůj rozhovor ožehavou otázkou.
„Ano, je to tak. Tom žil s otcem a já s matkou. V kontaktu jsme moc nebyli, to až v dospělosti,“ zaobalil to mazaně bráška.
Velmi zkresleně řečeno, blesklo Tomovi hlavou a nedokázal potlačit odfrknutí, které se mu prodralo skrz rty. Blonďatá reportérka na něj pohlédla, přes skla svých brýlí. „Chcete k tomu něco dodat, pane Kaulitzi?“
„Ne, pardon. Přemýšlel jsem o něčem jiném,“ zalhal rychle a byl odhodlaný už znovu nevydat ani hlásku.
„Podařilo se vám s Tomem překonat ten čas, který jste spolu netrávili, a najít si k sobě cestu?“ sondovala.
„To rozhodně,“ otočil se Bill na bratra rozzářeně. Možná až trochu moc rozzářeně, než by bylo obvyklé. „I přes počáteční rozpaky jsme se spřátelili opravdu rychle. Tom je pro mě nejbližší osobou. Jako dvojčata máme takové zvláštní spojení. Mám dojem, že ho znám celý život.“
„Nevídal jste se ani s otcem. Jak to proběhlo s ním?“ Vzduch prořízlo další odfrknutí a Tom se na židli nervózně zavrtěl.
„Promiňte,“ omluvil se znovu Tom. Nechápal, co to s ním je, že se nedokáže ovládat. Přišlo mu, že reportérka naprosto přesně ví, na co se má ptát, aby zasáhla ta nejbolestivější místa.
„Přiznám se, že s ním to tak snadné nebylo,“ zasmál se Bill. „Ze začátku bylo všechno trochu zvláštní, ale teď máme celkem normální vztah. Byl na pár mých koncertech a čas od času si zavoláme.“
„Vážně?“ vyhrkl Tom dřív, než se stihl zarazit. Všichni v místnosti se na něj otočili a zavládlo napjaté ticho.
„Váš bratr je tím upřímně ohromen,“ chytla se toho ihned novinářka a zápal do jejích očí se vrátil.
„Omlouvám se. Znovu. Myslím, že se půjdu projít,“ navrhl.
„To je v pořádku, Tome,“ odvětil Bill. „Nějakou dobu jsme se teď neviděli, takže jsme si nestihli vyměnit všechny novinky,“ maskoval to s úsměvem na rtech, ale pohled, který po něm hodil, byl varovný.
„Možná by se Tom měl jít vážně radši projít,“ podpořila jeho návrh i Maggs, která křečovitě svírala složku s nějakými papíry.
„Ne,“ zarazil ji okamžitě Bill, zpražil ji ještě horším šklebem a v místnosti se rozprostřelo napětí. „Včera jsme trochu popíjeli a Tom je asi ještě tak trochu mimo,“ pokusil se obrátit to do žertu.
„Jo, už jsem jako pěna,“ slíbil a vykouzlil jeho proslavený úsměv, při kterém se holkám a i řadě kluků podlamovaly nohy. Novinářka několikrát překvapeně zamrkala, zrůžověla jako pivoňka a s roztomilou plachostí si zastrčila pramen vlasů za ucho.
Billovi se podařilo odvést její pozornost od dramatu jeho rodiny a dále už běžel rozhovor naprosto plynule. Tom se každou chvilku přistihl, jak jen zírá, a v duchu si říkal, jaký je Bill profesionál. Nedokázal si představit, že to třeštidlo, co pobíhalo po klubu a poskakovalo na pódiu, tady teď sedí a odpovídá na otázky s naprostou lehkostí. Každou chvilku se mu podařilo reportérku rozesmát, očividně i on uměl uplatnit kaulitzovské kouzlo.
„Cos to tam vyváděl?“ zeptal se Bill Toma o mnoho hodin později, když se procházeli zšeřelou ulicí. Kolem nich se trousily hloučky lidí a k Tomově úlevě jim nikdo nevěnoval žádnou větší pozornost. Nebyl si jistý, jak moc je Bill ve zdejších končinách známý. Mohlo se stát, že jej budou pronásledovat hordy fanynek. Nic takového se však zatím nestalo, a tak se dokázal uklidnit. Byla horká letní noc, a i když slunce už dávno zapadlo, ovzduší bylo pořád dost dusné. Billovi to v černém tílku tak slušelo, že měl Tom co dělat, aby se ho každou chvilku nedotýkal.
„Já nevím. Byl jsem nějak mimo,“ přiznal a pohledem si změřil dvě dívky, které je bez zájmu minuly. „Nerad mluvím s novináři.“
„Ale vždyť tě znají mnohem déle než mě. Musíš v tom být zběhlý. Slavný model Tom Kaulitz exkluzivně na první straně,“ zahalekal dramaticky.
„Já jsem rozhovory moc nedával. P. R. agentka něco sesmolila a poslala jim to,“ pokrčil lhostejně rameny. „Vážně jsi v kontaktu s Calvinem?“
„Tu a tam. Občas mi dokonce pošle do backstage kytky,“ řekl ledabyle Bill, ale Tom poznal, že ho to těší. Nepřiznal to nahlas, protože Tom s otcem tenhle vztah neměl a prožil většinu dětství a dospívání v nenávisti k němu.
Chvilku šli mlčky a nasávali atmosféru města. Před každou restaurací seděli lidé u stolů a vesele se spolu bavili. Ulice naplňoval hovor a zvuk radostného smíchu. Tomovy prsty se bezděky otřely o hřbet bratrovy ruky. Pohlédli na sebe a pak se s úsměvem odvrátili. Bill cítil, jak se mu srdce svírá láskou. Tom byl zatím naprosto skvělý. Ochotně se seznamoval s každým, koho mu chtěl Bill představit. Celý koncert sledoval se zákulisí, a když na něj občas mrknul, všiml si, že si prozpěvuje a tancuje do rytmu. Přesto tu však bylo něco, co se Billovi nezdálo. Každou chvilku upadal do zádumčivého přemýšlení a na tváři se mu rozprostřel zamyšlený výraz. Chtěl to nechat být, protože tušil, že jde o Insomniax, a Tom mu zakázal o něm mluvit, ale teď už to nevydržel.
„Tome, co je to s tebou? Vím, že nad něčím celou dobu dumáš a nechtěl jsem se vyptávat, ale začíná mě to štvát,“ zeptal se po té, co se vrátil od jednoho ze stánků, kde nabízeli snad všechny druhy bourbonu na světě, a vtiskl bratrovi do ruky kelímek.
„Víš, jak jsem ti říkal o tom chlápkovi z rádia, co s ním chci spolupracovat,“ začal opatrně.
„Venturra,“ potvrdil Bill s kývnutím hlavou.
„Je ochotný přesunout všechny své akce do Insomniaxu…“
„No to je úžasné,“ přerušil ho Bill. „To je přece skvělá zpráva, Tome.“
„Jenže má jednu podmínku,“ dokončil mrzutě.
„Jakou?“ zamračil se a jeho nadšení očividně polevilo.
Tom si povzdychl a otálel s odpovědí. Když už Bill vypadal, že se nervově zhroutí, pokud se to hned nedozví, řekl prostě: „Chce tebe.“
„Mě?“ zamrkal blonďák překvapeně a zastavil se, takže do nich málem dva muži vrazili. S rozčíleným mumláním je obešli a šli si po svých.
„Jo, bude dělat v Insomniaxu koncert a chce, abys byl jeden z účinkujících. Ale naznačil, že by se ta spolupráce týkala i dalších věcí, nejen toho jednoho večera,“ sypal ze sebe, aby to měl, co nejdříve za sebou.
„Aha,“ stáhnul Bill obličej do ještě zamračenější masky.
„Samozřejmě pochopím, pokud nebudeš souhlasit,“ dodal rychle, když viděl, jak se tváří.
„Takže ty chceš, abych to udělal?“ pohlédl na něj úkosem.
„Jen pokud budeš ty chtít. Nebudu naštvaný, když to odmítneš.“
„Víš, když vezmu v úvahu, jak to dopadlo, když jsem v Isnomniaxu zpíval posledně, moc se mi do toho nechce,“ přiznal upřímně.
„Teď by to bylo jiné. Byl bys i na plakátech, všechno by bylo oficiální. Ale jak říkám, nemusíš to dělat. Kdo ví, kam by tě ten chlap tahal.“
„Nechám manažera, ať to ošetří smlouvou,“ mávl nad tím rukou. „Umí tvrdě vyjednávat. Mám nasmlouvané i jiné věci, takže mu svůj program rozhodně podřizovat nebudu.“
„Takže to uděláš?“ zeptal se Tom a na fousaté tváři se mu rozprostřel udivený výraz.
„Myslels, že ne?“ zakroutil Bill hlavou a usmál se.
„Já nevím. Měl jsem z toho blbý pocit,“ přiznal Tom. Ve skutečnosti mu bylo naprosto trapně. Když Bill zpíval v klubu poprvé, totálně ho za to seřval, a nakonec to bylo prvotním impulzem k jejich rozchodu, a teď vyloženě škemrá, aby to udělal znovu. Karma má někdy podivný smysl pro humor.
„Udělám to, když ti to pomůže,“ a úsměv na tváři se mu ještě rozšířil. Vykročil směrem k Tomovi a chvilku to vypadalo, že jej políbí. Na poslední chvíli se zarazil, pohlédl na zem a znovu pomalu vykročil ulicí. Opět šli mlčky a ztráceli se v myšlenkách. Bill čekal, že se Tom konečně uvolní, ale tvářil se ještě hůř než předtím. Z baru nedaleko nich zaslechli živou jazzovou melodii. Když se za zvukem otočili, uviděli na nízkém pódiu šestičlennou kapelu, která energicky dohrávala jakousi skladbu. Lidé před nimi tancovali a vypadali, že se dobře baví.
„Maggs to ví,“ vypadlo z Toma nečekaně. „O nás. O mě a o tobě.“
„Ví prd,“ odbyl ho hned a očividně mu to nedělalo starosti.
„Ona o tom se mnou mluvila,“ hádal se Tom. Přece nebyl takový blázen, aby si něco takového jen představoval.
„Neví, že spolu spíme,“ vysvětlil Bill až příliš hlasitě. „Všimla si, že se k sobě tak trochu máme, ale to je všechno. Jde jí o to, aby si lidi nic nedomýšleli. Řekl jsem jí, že jsme si blízcí a hodně jsem o tobě mluvil, než jsi přijel. Nechce, aby to vypadalo, že jsem na tebe moc upnutý. Tohle jí přikázal P. R. agent.“
Tom se pořád tvářil dost nevěřícně.
„Já o tom vím, Tome. Mluvili jsme o tom spolu. Je důležité, aby mě lidi viděli určitým způsobem, a jim k tomu nepasuje to, že mi na tobě tak záleží.“
„A co by se jim teda hodilo?“ odfrkl si pobouřeně Tom. To byl přesně ten důvod, proč se držel v ústraní a nerad se objevoval v bulváru. Muset
předstírat, že je někým jiným, aby mohl být oblíbený. Možná proto jeho kariéra nedosahovala do závratných výšek.
„Líbilo by se jim, kdyby to bylo naopak,“ zazubil se Bill. „Kdybys ke mně vzhlížel ty.“
„Ale tak to je,“ plácl Tom dřív, než ho jeho ego stihlo zastavit.
„To je milé, Tomi,“ zatvářil se rozněžněle. „Jenže ty to nedáváš tolik najevo, víš?“
„Mám to dělat?“ nahodil svůj šibalský kukuč a pokřivený úsměv. Rozhlédl se kolem, a když uviděl velkou bránu, která vedle do dvora nějakého domu, popadl ho za ruku a vtáhl dovnitř. Skryli se ve stínu obřích dřevěných vrat a Tom Billa přimáčkl proti odrolené bílé zdi.
„Jsem z tebe úplně mimo,“ zašeptal, přimknul se k němu celým tělem a pak už se vrhnul na jeho rty. Bill sotva stačil lapat po dechu.
„Myslím, že celý smysl toho byl, aby tě lidi viděli, když ke mně budeš zbožně vzhlížet,“ vydechoval ztěžka, zatímco mu Tom opečovával krk.
„Veřejně to budu dělat později,“ slíbil Tom. „Jen ne tak náruživě, pokud se nebudeš zlobit.“
„V pohodě,“ olízl si Bill rty, aniž by tušil, s čím vlastně souhlasil. Za vysokou zdí se rozezněly tóny klavíru. Někdo tu hrál tu samou melodii, kterou znělo i jeho srdce.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Moc se mi nelíbí že Bill kývnul ale doufám že se nic nestane.
Hlavne at uz se v Insu nic nezvrtne proboha 😀
A ta scena s tou zdi… Oh… A takhle to utnout! Ale!
Doufejme, že Bill má s Maggs pravdu. Ale je jasné, že management chce Billa stavět do pozice, která se bude fanouškům nejvíc líbit. Kdyby tak věděli, čemu fans (v reálu) propadli… 😀
Díky za kapitolku a těším se na pokračování.
Koukám, že Tomi měl docela problémy držet pusinku zavřenou 😀 ale nakonec to docela zvládli ten rozhovor, ale známe novináře, jim stačí jedno gesto a mají z toho příběh na celou dvoustranu 🙁 takže snad to bude v pohodě
Nevím, co si mám myslet o Calvinovi a jeho snaze komunikovat s Billem, snad to bude konečné prozření jako otce a nebude z toho další průšvih 🙂
A Venturra, toho se prostě bojím, já vím, že v tom klubu měl kolem sebe kočičky, ale kdo by se kvůli Billovi nestal bisexuálem? takže bojím bojím
S Maggs se mi to nezdá tak růžové, jak si to Bill představuje, ale já taky vidím bubáky za každým rohem 😀 takže bych byla ráda, kdyby to aspoň někde bylo naprosto bez poskvrnky 🙂
Krásný dílek, zlatíčko, teda to jejich vzájemné zbožňování a obdivování, takhle je miluju :-*
No já teda bevím, ale podle mě toho Maggs ví rozhodně víc, než si myslí Bill. Jen aby toho nějak nezneužila…
Moc se mi líbil Tom,který nedokázal držet pusu a pořáe musel mít nějaké poznámky. Takhle bych si uměla představit spíše Billa, kdyby měl Tom nějaký svůj samostatný rozhovor. Určitě by mu do toho pořád kecal 😀
A taky se mi líbí, jak Bill s tou podmínkou od ventury souhlasil. Ne, že by se mi líbil Ventura, to ne, ten určitě kuje něco nekalého, ale Bill to sttejě určitě přijal hlavně kvůli tomu, aby mohl být častěji v Insomniaxu s Tomem 😀
Tak jako, tenhle dil se mi svrknuj do jedny jediny sceny, a to Tomovy akce u zdi, pac to bylo proste dokonaly – jednoduse necekany a zivouci, boha…!^^
Hmmmm podezrele snadno nam Bill kyvnul a nevi, do ceho jde… Tohle nebude jen tak, podle me, Venturra hovoril o nejaky exkluzivite, takze mozna bude chtit Billa vyhradne pro sebe na koncerty a mozna i jinak..:O A hlavne, az ho uvidi, tak se teprve mlsne olizne a pak uz po nem pujde jak po levhart po koristi. Vsadite se?…
A Maggie… Podle me ji Bill bere na lehkou vahu, myslela jsem, ze to bude v pohode, ale komentare me tak trochu uvadi v omyl – ze se asi budu mylit v jeji neposkvrneny povaze (i kdyz uprimne, nevidim zatim ani naznak, jestli diky ni bude neco spatne, vis jak). Jsem na to zvedava.
Calvin a kytky? Jakoze coze?:DDD Nebude mit Bill novyho napadnika? xD Hmm mohli by spolu aspom nekde zase mluvit, abych videla na vlastni oci, jaka je nezi nima atmosfera!
Tome a rozhovor… To nebude pro tebe. Bala jsem se, co ten nas tunta udela, jestli nechtene prozradi, co nema, ale chudak to ustal, nebylo mu to prijemny ani nahodou. Tyhle rozhovory… Byt jima (Tomem, Bill je ma asi rad, nebo to aspon dobre hraje, ze je rad ma:D), tak to urcite budu taky nesnaset, hrabani v zivote, v soukromi.
A fotka… Takovy intimco… Bych tam hodila rovnou nakou scenecku takhle u bazenku (lampy, palmy, hudba, hvezdna letni noc, krasa..)
Diky za cast a hned jdu na dalsi^^
Jsem ráda, že Bill Tomovu nabídku přijal a nedělal z toho nějaké drama, protože se přiznám, že jsem to čekala. na stranu druhou se teď zase bojím, co se stane, až bude Bill upsán Venturrovi, protože z toho nemám dobrý pocit. Taky je strašně zvláštní, jak si našel Calvin cestu k Billovi. Jasně, vztah není dokonalý, ale jsem vůbec překvapená, že se snaží. Snad doopravdy chce a nic za tím není! 😉