autor: Becs
Přizpůsobit se upířímu životu na zámku bylo až překvapivě snadné. Být vzhůru v noci a přes den spát, jsem byl zvyklý už s předchozího zaměstnání, ale tady to bylo ještě jednodušší. Okna v Billově ložnici byla přes den uzavřená tak neprodyšně, že jsem neviděl ani svou ruku, když jsem si s ní zamával před obličejem. Navykli jsme si usínat bok po boku v jeho obrovské posteli s nebesy, a i přestože se občas pokusil mě svést, jsem mu stále úspěšně odolával. Přiznávám, že to pro mě bylo den ode dne těžší. On byl ztělesněním dokonalosti a svým jazykem mi na kůži uměl dělat věci, o kterých jsem ani nesnil.
„Opruz,“ zanadával a sundal si z krku něco, o čem jsem věděl, že je jejich rodinný znak a byl povinen ho nosit při setkávání s obzvlášť významnými hosty. Postupně se sem sjížděli upíři z celého světa, aby se přichystali na největší událost roku, kterou byl výroční ples. Ještě jsem tak úplně nepochopil, proč se koná, ale byla to tradice tak stará, že to možná nevěděli ani samotní upíři. Jelikož Billův otec ještě stále nebyl přítomný, musel se o veškeré uvítací rituály dělit s bratrem.
„Problémy?“ nadzdvihl jsem obočí a měřil si ho zkoumavým pohledem. Měsíc, který se pomalu ale jistě blížil k úplňku, mu ozařoval polovinu obličeje a dělal ho ještě mystičtějším. Odložil jsem notebook, který mi tady nechal, abych se nenudil, a naznačil mu, aby se ke mně přidal. Už několikrát mi nabídl, že mu můžu dělat společnost i při oficiálních setkáních s upíří komunitou, ale já to zatím s díky odmítal. I když jsem byl do Billa hluboce zamilovaný, nebyl jsem si jistý, jestli budu mít někdy možnost se k němu připojit jako rovnocenný partner. Ať už kvůli mému vlastnímu rozhodnutí, nebo protože si to nebude přát Bill.
„S nejstaršími je vždycky největší potíž. Kdybych byl král, klaněli by se mi k nohám a olizovali by mi bahno z bot, ale takhle mají dojem, že si ze mě můžou dělat poskoka,“ hudroval, zatímco si rozepínal knoflíčky na podivné naškrobené košili s vysokým límcem a krajkou kolem rukávů. Mrsknul jí do kouta a konečně přelezl po čtyřech po posteli a stulil se mi k boku.
Náš vztah, dá-li ses to tak nazývat, se ustálil v něčem velmi příjemném. I když byl Bill čas od času mrzutý, že mu odpírám sex, už se ke mně nechoval tak příkře a arogantně jako dřív. Konečně jsme se dostali do bodu, kdy jsem byl já ten, za kým si chodí pro útěchu a pro pohodlí. I tak mi od něj scházelo ono ujištění, že to pro něj není jen pudová záležitost a že mě nevyžene ven, jakmile mu dovolím všechno. Bylo to vcelku k smíchu. Nikdy by mě nenapadlo, že budu v situaci, kdy budu partnerovi odpírat sex jen proto, abychom spolu vydrželi co nejdéle.
„Tak buď král a budou se ti klanět k nohám. I když nevím, co by ti z nich olizovali, protože je máš až pedantsky čisté.“
„Tome,“ zaúpěl Bill. „Dneska fakt žádný humor. Cítím se úplně vyflusaně. Jediné štěstí je, že se návštěvy ubytovávají v úplně jiném křídle a nehrozí tak, že bychom je potkávali.“
„Štěstí, že máš zámek,“ potvrdil jsem.
„Nemám žádný zámek,“ odbyl mě unaveně.
„Ale budeš mít, až budeš králem. Budeš mít stovky zámků a milion poddaných a budeš nejmocnější upír od dob Drákuly,“ recitoval jsem. Za těch pár dní, co jsem tu byl, jsem dokázal pochytit dost nejen o tom, jak to mezi upíry chodí, ale i o jejich historii, zvycích a podobně. Byl jsem rád, že už se nemusím na všechno trapně ptát Billa, a dokonce jsem mu při rozhovorech stačil. Jejich knihovna pro mě byla velkým prostorem pro realizaci. Největší záhadou pro mě zůstávalo, jak se dá člověk proměnit v upíra a proč by to Bill nikdy nikomu neudělal.
„Zmlkni. Žádný král ze mě nebude,“ zahučel a přitiskl mi nos do trička na žebrech.
„Víš, že bude,“ protestoval jsem a on už mi na to neodpovídal. Na jednu stranu jsem chápal, proč se tomu tak strašně brání, ale byl jsem si jistý, že by z něj byl skvělý král. Když se mu podařilo zkrotit svou výbušnou povahu, byl až překvapivě moudrý a měl ty nejlepší nápady. Všichni poddaní by mohli být šťastní, kdyby měli za krále někoho, jako je on. Škoda jen, že on sám si to nechtěl připustit.
„Pokud bych měl být králem, nemohli bychom být spolu. A není to to, co chceš?“ nadhodil téma, o které jsme se už několikrát lehce otřeli.
„Mohli bychom být,“ namítl jsem.
„Tome, ty nechceš být upír,“ skočil mi do toho, než jsem stačil říct něco dalšího.
„Nikdy jsem nic takového neřekl.“
„Ani jsi nemusel. Vím, jak se tváříš, když piju krev, nebo když poznáš, že mám hlad,“ odporoval mi.
„To je možné, ale nikdy jsem neřekl, že nechci být upír,“ stál jsem si pevně za svým.
„Byl bys ten nejhorší upír ze všech,“ poškleboval se mi. „Vždyť ani nejíš maso. Jak bys pak zvládl touhu po lidské krvi?“
„Na tom nezáleží. Prostě bych si zvykl,“ nechtěl jsem ustoupit.
„Okey, tak já objednám opravdu krvavý stejk a uvidíme, jak to zvládneš,“ utahoval si ze mě, protože moc dobře věděl, že bych do pusy nic takového nikdy nedal. Ale kdo ví? Kvůli němu? Možná, že bych se aspoň pokusil.
„Tahle debata je stejně bezpředmětná, protože ty mě stejně nepřeměníš,“ vrátil jsem mu útok.
„Ani za nic na světě,“ potvrdil má slova a rukama mi objal pas.
„Proč?“ nutil jsem ho znovu k odpovědi, ale on jen vrtěl hlavou a očmuchával mi bok. „Mám to s tebou těžké,“ vydechl jsem a užíval si jeho blízkost. Nechtěl jsem se s ním hádat a tak jsem už toto téma znovu nerozvíjel. Takhle přítulný byl Bill jen málokdy, takže jsem si to nechtěl kazit a prostě si to užíval. Hladil jsem ho nezraněnou rukou ve vlasech a obdivoval všechny zvuky, které mu vycházely z pootevřených úst. Sklouzl jsem na polštáři níž, aby se naše obličeje dostaly do stejné úrovně, a hned jsem si přivlastnil jeho rty. Nezaváhal ani vteřinu a svými polibky mi hned vyšel vstříc.
„Rozdáme si to dneska konečně?“ vydechl mi horký vzduch na bradu a propletl si nohy s mými.
„Já nevím,“ odpověděl jsem mu upřímně a zasypával polibky každičký kousek jeho obličeje. Nechápal jsem, jak jsem byl vůbec schopný mu tak dlouho odolávat. Vždyť byl naprosto úžasný.
„Tome, prosím,“ zaskučel, zatímco mi začal opečovávat krk. „Už je to hrozně dlouho. Šílím z tebe pokaždé, když vedle tebe musím jen ležet a ty mě nenecháš nic dělat.“
„Slíbil jsem ti, že ti dokážu, jak vážně to myslím,“ vzdoroval jsem chabě.
„Nemohl bys mi to dokazovat nějak jinak? Třeba odháněním mého příšerného bratra? Odpírání sexu není správná cesta. Chci tě,“ přiznal se zoufalou touhou v hlase. Vždycky, když se jeho ústa dostala do blízkosti mého krku, zaplavila mě mírná nervozita, i když mi nikdy nedal záminku o něm pochybovat.
„Slibuju, že ti neublížím,“ šeptal proti kůži, která mi zakrývala tepnu, a já nedokázal potlačit zachvění.
„O to nejde,“ zakroutil jsem hlavou, abych si ji pročistil. „Pro mě to něco znamená.“
„Kurva Tome,“ vyštěkl Bill a odtáhl se. Posadil se na paty a zíral na mě naštvaným pohledem. „Myslíš si, že to pro mě nic neznamená? Co ještě víc chceš? Svatbu nebo snad hrad? Co po mně chceš?“ Tímhle výbuchem mě naprosto překvapil. Nebyl v něm vztek ani zlost. Z jeho očí čišelo čisté zoufalství.
„Chceš vidět upíra na kolenou, který tě prosí o to, abys ho ojel? Fajn. Tak tady jsem. Zlomený. A jako poslední žebrák škemrám o tvoji pozornost,“ v jeho očích se začínaly tvořit slzy. Byl to pro mě výjev tak nečekaný, až se mi srdce celé sevřelo.
„Ale tak to vůbec není, cukříčku,“ oslovil jsem ho přezdívkou, která se nám za těch pár dní stihla vžít. „Nejde o to tě nějak zlomit nebo trápit. Zkoušet, co vydržíš. To vůbec ne. Celou tu dobu jsem ti chtěl jen dokázat, že mi nejde jen o sex. Že tě chci celého.“
„Tak mě tady teď máš. Věřím ti, že si jen nechceš užít s upírem,“ rozhodil rukama na pokraji zhroucení.
„Já nemůžu,“ přiznal jsem upřímně a sklopil oči. „Bojím se.“
„U Drákulových pekelných psů, čeho?“ zaklel a bouchnul pěstmi do matrace, až postel hrozivě zasténala.
„Že když to uděláme, už mě k ničemu dalšímu nebudeš potřebovat a vyhodíš mě,“ přiznal jsem upřímně.
„To nemyslíš vážně,“ zavrtěl hlavou, chytil mě za tváře a věnoval mi pár sladkých polibků. „Jen díky tobě jsem se tady ještě nezbláznil. Pokaždé se nemůžu dočkat, až to uvádění starců skončí a já se budu moct vrátit zpátky k tobě.“
Tohle bylo to nejvřelejší, co jsem od něj za celou dobu slyšel. Buď musel být tak zoufale nadržený, že by řekl cokoliv, aby mě dostal, nebo to zkrátka byla pravda.
„Miluješ mě?“ položil jsem mu naprosto přímou otázku. Bill se na chvilku zamyslel a žmoulal si při tom spodní ret. Viděl jsem, jak bojuje sám se sebou.
„Na tohle ti nedokážu odpovědět, když nevím jaká budoucnost nás čeká. Buď budu králem a nebudu s tebou moct být, nebo to odmítnu a budeme ve válce a do té bych tě nikdy nezatáhl,“ řekl nakonec.
„Zapomeň na budoucnost. Představ si, že je jen dnešek a že před tebou neleží rozhodnutí, které ovlivní životy jiných. Jsme tu jen ty a já. Miluješ mě?“ zopakoval jsem znovu.
Opět mu trvalo víc než minutu, než se odhodlal k odpovědi. „Pokud bych nemusel přemýšlet o zítřku, tak ano. Miluju tě.“
Víc jsem slyšet nepotřeboval. Pohnul jsem se tak prudce, že to překvapilo i jeho, a převalil ho na záda. Zasypával jsem ho polibky od klíční kosti až po bradu a vychutnával si jeho slastné bručení. Popadnul mě za boky a přitiskával si mě k sobě blíž. Bylo mi jasné, že se musí krotit, aby nepoužil veškerou svou sílu. Okamžitě by mi tím rozdrtil pánevní kosti. Všechna krev z mozku mi proudila dolů, všechny myšlenky se stáčely jen k němu a k tomu, co tady právě děláme. Hořel jsem všude, kde se mě dotýkal, a když si začal pohrávat s okrajem mých džínů, nedokázal jsem se už držet zpátky. Mít ho takhle pod sebou vydaného na milost se mi moc líbilo.
Nadzvedl jsem se na loktech, abych si ho mohl prohlédnout, a s potěšením jsem zjistil, že je celý zrudlý z našeho zběsilého líbání. Naše erekce se o sebe divoce třely a já bych byl schopný se udělat jen z toho, jakým způsobem se pode mnou vrtěl.
„Uděláme to?“ ujišťoval se a zběsile lapal po dechu. „Dovolíš mi to?“
„Ano, ano,“ šeptal jsem mu do horké kůže na krku a polibky se postupně přesouval přes jeho plochý hrudník až k bradavkám. Vzal jsem nejdříve jednu a pak druhou mezi zuby a lehce stisknul, pak jsem ten sladký vrcholek olíznul a fouknul na něj. Bill se propnul jako kočka a něco nesmyslného zamumlal. Pokračoval jsem přes jeho dokonalé bříško až k podbřišku, kde jsem měl v úmyslu olíznout každičký kousek.
„Tome,“ zakňučel a zatahal mě za několik copánků. Rozepnul jsem mu černé kalhoty a stáhnul mu je pod zadek, abych si vytvořil dost prostoru. Billův penis se vzpínal pod černou látkou a já na něj přiložil konečky prstů. Dotýkal jsem se ho jen letmo a škádlivě po něm přejížděl.
„Tak a dost,“ odstrčil mě zničehonic. Pravděpodobně nebyl spokojený s tempem, které jsem nasadil. Chytil mě za ruku v sádře a smýkl se mnou, takže jsem sebou praštil do nadýchaných polštářů. Rychle jsem zkontroloval Billovy oči a trochu se uklidnil, když jsem zjistil, že jsou pořád čokoládově hnědé.
Bill se s mým svlékáním nijak zvlášť nenamáhal, prostě mi jedním škubnutím strhnul tričko a hodil si ho přes rameno. Rychle jsem si rozepnul rifle a pomohl mu je stáhnout, protože jsem nechtěl, aby dopadly stejně.
„Hmm,“ zamručel si Bill pro sebe, když viděl, jak jsem pod boxerkami tvrdý. „Konečně tě ochutnám.“
Spodní prádlo mi svlékl tak rychle, že jsem to sotva postřehl, a teď jsem tu před ním ležel celý nahý a vydaný mu zcela na milost. Neobtěžoval se s nějakými polibky nebo předehrou a prostě chytil mého kámoše do ruky a začal pumpovat nahoru a dolů. Věděl jsem, co ty dokonalé prstíky dokážou, když mě hladil po kůži, ale bylo to nic ve srovnání s tím, co mi prováděl teď. Dokázal jsem ze sebe jen hekavě vypouštět zvuky, které se jen vzdáleně podobaly slovům.
Bill povytáhl špičku jazyka a olízl mě, jako bych byl lízátko a on zjišťoval, jakou mám příchuť. Zlehka mě obemknul rty a vlhčil mi špičku jazykem. Zaznamenal jsem jemné přetření zubů a polekaně jsem se zarazil. Dobře, jsem si pamatoval, co Billovy zuby udělaly s mým jazykem a rozhodně jsem nechtěl, aby se něco podobného stalo i mému ptákovi.
„Počkej,“ vykoktal jsem a něžně ho chytil za tváře. Právě jsem se chystal vydat na hodně tenký led. „Víš… tvoje zuby…“ soukal jsem ze sebe a cítil, jak mi tváře hoří rozpaky.
„Nemáš to rád trochu drsnější?“ zapředl, protože očividně nepochopil, co jsem tím měl na mysli.
„Bille,“ oslovil jsem ho vážnějším tónem a on hned přestal se vším, co dělal a posadil se na paty.
„Co?“ zamračil se.
„Tvoje špičáky… já…“ už se mi zase nedostávalo slov.
„Proboha, myslíš si, že ti ho chci ukousnout nebo co?“ vybuchl a rozhodil rukama. Když to řekl takhle, znělo to dost absurdně. „Myslíš, že jsem ještě v životě neměl v puse žádné péro nebo co?“
„Promiň… já… Já vím… Jsem idiot,“ omlouval jsem se a natáhl k němu ruku, abych si ho mohl přitáhnout zpátky k sobě.
„Víš, co? Kašlu na to,“ štěkl a vysmekl se mi. „Tohle nemá žádný význam. Já nechápu, jak můžeš jedním dechem tvrdit, že bys chtěl být upírem, a pak jsi kurevsky vystrašený, když tě chci vzít do pusy nebo tě jen líbám na krku. Nemysli si, že jsem si nevšiml, jak pokaždé ztuhneš, když se ti přiblížím k tepně.“ Vstal a zapnul si kalhoty.
„Omlouvám se. Ještě pořád si na všechno zvykám,“ zkoušel jsem to znovu, ale věděl jsem, že už je to všechno ztracené. Když se Bill takhle vytočil, nic ho nedokázalo zklidnit. Prošel pokojem a na moment zmizel v přilehlé šatně. Využil jsem tu chvilku, abych si oblékl alespoň boxerky. Když vyšel ven, měl na sobě svou koženou bundu a vysoké motorkářské boty.
„Kam jdeš?“ kníknul jsem jako vystrašené štěně. „Za chvilku bude svítat.“ Do východu slunce zbývaly ještě nejméně dvě hodiny, ale i tak.
„Ven,“ odseknul mi, zatímco si do kapes cpal peněženku, mobil a klíče. „Jsi nějaká moje zkurvená chůva?“
„Bille, pojď si o tom normálně promluvit. Copak sis ještě nezvykl, že se chovám jako idiot?“ pokusil jsem se odlehčit situaci tím, že se ponížím.
„Řekl jsem ti, abys o sobě takhle nemluvil,“ zamumlal na půl pusy, ale ani se na mě nepodíval.
„Chceš, abych odešel?“ svěsil jsem poraženě ramena.
„Dělej si, co chceš,“ bylo to poslední, co mi řekl, než za sebou prásknul těžkými dveřmi.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Bill to pěkně přepískl mě by se trochu vžít do Tomové situace a ne hned vystartovat moc se těším na další díl.
Tak tohle nevypadá moc dobře. Už to vypadalo, že skutečně dojde na milování, ale tady je vidět, jak málo stačí, aby se erotické dusno změnilo na úplně něco jiného.
Díky, těším se na pokračování.
No já si říkala, že by to bylo až moc jednoduché, kdyby se všechno vyřešilo jedním ´miluju tě´. Tomovi se vůbec nedivím, že pokaždé tak ztuhne, asi bych se cítila stejně. A Bill je zase moc horká hlava, což mi připadá zvláštní, protože já jsem si upíry vždycky představovala jako vážné a chladnokrevné bytosti, které se nenechají jen tak něčím rozházet 😀 No, zřejmě je Bill výjimka 😀
Úprimne, nie som touto poviedku až tak nadšená, ako ostatné dievčatá. Najskôr sa mi zdalo, že čítam nepodarený verziu Twilight ságy, teraz sa pre zmenu Tom aj s Billom správajú, akoby mali maximálne šestnásť. Ale som zvedavá, čo sa z toho ešte vykluje. Ešte som to nevzdala.
Billovi teda jeho situaci moc nezávidím. Ten tlak musí být brutální, takže chápu, že si přeje někde trochu upustit páru 😀 teda, ale že je takhle vznětlivý a horkokrevný 😉
a Tomi, ten tak statečně odolával a Bill, když už ho konečně dostanal tam, kde ho chce mít, tak to takhle zpacká, trocha pochopení by nebyla na škodu, ale zase co si budeme povídat, jakmile chlapi myslí spodním mozkem, je to konečná a celá racionalita je v prdeli 😀
jsou to bulíci oba… Moc se mi líbí, jak se kočkujou, i když mi někdy přijde, že svými "výpady" tančí po minovém poli, kdy kolikrát nestihnou uhnout nastražené mině 😛
Jen doufám, že Tom si nevyloží slova Dělej si co chceš k tomu, aby si sbalil batoh a vystřelil pryč, i když možná trocha nejistoty by Billa trochu propleskla a začal by víc uvažovat 🙂
Moc děkuji za další krásnou kapitolku, zlatíčko
Chudak Tom 😀 najednou by mu vadilo ze by ho Bill pokousal? 😀
A ten je taky chudak, sotva plnolety budouci kral, evidentne mu ostatni davaj sodu a jeste jeho mazlik je kazisuk :'D
Takže po měsíci zpět:p Už se těším! Tentokrát to musím napsat během povídky, protože bych to jinak zapomněla, takže celkové dojmy až na konci..:D
Tys udělala něco tak originálního! A vtipnýho! Jako to, o co tady jde – "Fajn. Tak tady jsem. Zlomený. (…) Na pokraji zhroucení." Já ti ho úplně vidim, jak je zoufalej, že mu Tom prostě nedá a nedá z principiálních důvodů:DDD Ještě jsem se s něčím takovým v povídkách nesetkala, je to úplně něco novýho a dodává to celýmu příběhu tu pomyslnou jiskru (jednu z mnoha jisker, který v povídce jsou), jak k "tomu" ještě nedošlo. Mně se to strašně líbí a nevím prostě, jak to vyjádřit – ten nápad je geniální.:)
Tom je teda fakt king, že dokáže TAKOVOU dobu odolávat, moc nechápu z mýho pohledu, kde bere takový odolávání pokušení, protože to musí být hrozně těžký – ale je to Tom a já nejsem Tom, žejo… (no já bych byla v tomhle směru looser, říkám rovnou, že upír Bill by mě dostal… no… asi už rovnou v tom metru xD)
Aaa… a on se zeptal, jestli ho miluje… Tak to už je vážný! A jsem ráda, že odpověděl, že jo… Trochu jsem se bála, když začal s těma řečma o tom, co bude… Ale… taky to může být upírský "miluju tě" a to třeba znamená něco trochu jinýho než "normální"..:p
A pak koooonečně!:DDD
Druhej šok jsem měla trochu u toho Billovo "Tak dost" (ne ne ne, co je špatně?!), ale pak uf, dobrý, Billovi se nelíbilo, že domina by měl být Tom, tak si ho jen chtěl přetočil..:D
Třetí šok… že mu ho fakt ukousne nebo něco, myslela jsem si to, co Tom:D
A jako DOPRD.le (bez prominutí), tohle si jako fakt děláš prd.l nebo co?!?!? Kur.a Bille!!! Vrať se ty demente! Co teď jako Tom má dělat?! Proč si zdrhnul?! Co za tim je sakra? Doufám, že to dostatečně vysvětlíš… Já vlastně Tomovy obavy chápu. Od upíra nikdy neví, ale když ho Bill miluje… Můžeme mu to věřit? On mu prostě ještě nevěří, to si myslím. Hrozně chci, aby to Bill myslel upřímně.
Zlato (Becs:))), záříš. Dokážeš to tak úžasně zamotat (v tom dobrým slova smyslu), že si teď ani nedovedu představit, jak to bude pokračovat – s čím přijde Bill, jestli je to něco z upířího tajemství, proč se tak zachoval nebo co vlastně (a to mám kolikrát několik vlastních teoriích – teď ne, tak jsem fakt zvědavá!) Díky!
(* ono se to nemělo označit jako odkaz, kriste pane..:D)
Bill se podle mě zachoval strašně hloupě. Vůbec si neváží toho, jak moc je kvůli němu Tom statečný. Já bych v tom jejich paláci plném upírů nevydržela ni jednu noc, ale Tom ta je už tak dlouho. Vůbec nevyšiluje a ano, i když se mu zrychluje tep když jej Bill líbá na krku…tak to Billa štve? Podle mě je to hloupé. Snad si uvědomí i Tomovu stranu příběhu 😉
No a tak mě napadá…snad Tom nakonec doopravdy neodejde…:-/