autor: Luki
Ahojky, jsem tady s dalším příběhem 🙂 Musím ale říct, že jsem nevěděla, jak tuto povídku, nebo spíše takovou sérii jednodílek, uvést. Jde o to, že je to silně inspirováno mangou. Spíš bych mohla napsat, že jsem se pokusila převést mangu do textové podoby. A že to teda nebylo tak jednoduché, jak jsem si původně myslela. Jednotlivé kapitolky jsou hodně kraťounké, právě tak, jako je i manga, ze které jsem čerpala. Ale řekla bych, že všechno důležité najdete v každé kapči. A o co vlastně jde? Je to takový milostný trojúhelník Bill/Tom/Adam 🙂 Bill je věčný snílek/panic toužící po lásce, a proč to neříct, i sexu. Jo a Bill s Tomem tady nejsou sourozenci 😉
Jenom jsem chtěla upozornit – všímejte si, jak je text psaný. Normální písmo je přítomnost, a pasáže psané kurzívou, to jsou Billovy představy, o které zejména v téhle povídce jde 🙂 možná vám to bude chvíli připadat zmatené, ale věřím vám, že se v tom rychle zorientujete. Za jakékoliv komentíky nebo kritiku budu moc ráda, ať vím, jestli se mám příště pouštět do podobného projektu 🙂 Užijte si to!
Každý někdy podlehl snění. Ať už o tom, jaké bude jeho budoucí povolání, jaká by byla dovolená u moře v tom nejluxusnějším rezortu, ale hlavně jaký by měl být jeho partner. Správně, občas se takhle kochá každý. Ovšem já… já propadám svému snění každý, každičký den. V mých představách jsem princem, kterého zachraňuje chrabrý rytíř, nebo mladíkem, kterého na moři unese banda pirátů jako dar pro svého sexy kapitána. A tvář mého milého se nikdy nemění. Vždy je to ten stejný muž. Přesněji Adam, vysoký, tmavovlasý a až hříšně sexy doručovatel pošty.
A kdo jsem já? Bill Kaulitz, třiadvacetiletý administrativní pracovník. Mám černé, delší vlasy, které si mnohdy dělají, co samy chtějí, i přes mou snahu je ukočírovat v nějakém účesu. Jsem spíš hubený a vytáhlý, a hlavně naprosto a beznadějně nesmělý panic. Věčně zasněný a ztracený v představách o Adamovi.
Právě teď vlastně netrpělivě očekávám jeho příchod. Už je pár minutek po osmé, takže by tu měl být každou chvilkou. V ruce mám už připravenou propisku a nemůžu se dočkat, až konečně zase zazvoní zvonek a já uvidím jeho nádhernou tvář.
„Pane Kaulitzi! Rychlá přeprava zásilek.“ Skoro jsem se přerazil, jak jsem se spěchal otevřít dveře garsonky, ve které jsem bydlel. A tam stál ON, Adam Lambert, jednadvacetiletý, dobře stavěný mladík, ve své uniformě doručovatele, s milým úsměvem na rtech. Jako pokaždé.
„Dobrý den. Mám pro vás balík. Prosím, podpis sem.“ Píchnul prstem do papíru.
„Jo.“ Přesně na tohle jsem čekal celý den. A tím tohle jsem opravdu nemyslel ten balíček v Adamových rukách. Myslel jsem toho sexy doručovatele přede mnou.
„Nakupujete asi hodně. Mám dojem, že jsem tu byl i předevčírem.“ Nemohl jsem spustit oči z toho jeho milého kukuče.
„To ano…“ ulevilo se mi, že mě nejspíš nepodezírá z toho, že si všechny ty věci objednávám jenom proto, abych ho mohl zase vidět.
Je to už rok, co jsem se do něj zamiloval a byla to z mé strany láska na první pohled. Problém byl ovšem v mé nesmělosti, takže se bojím mu říct, co k němu cítím. Podepsal jsem se na příslušné místo, převzal si balíček, jehož obsah pravděpodobně nikdy k ničemu nepoužiju, a Adam se s jeho rozkošným nashledanou rozloučil a byl pryč.
…
„Dneska nám mají přijít biopárky, Bubi.“ Opětoval jsem upřený pohled svého domácího mazlíčka, malého ježečka jménem Bubi.
Ding, dong. Bože, už je tady.
„Kam se mám podepsat?“ Jako vždy jsem byl připravený s propiskou v ruce. Už jsem se chystal podepsat se, kamkoliv si Adam řekne, když mě zarazila jeho ruka. Pevně v ní uchopil mé zápěstí.
„Bille.“
„Co to…?“ Šokovaně jsem zalapal po dechu. Tohle se ještě nikdy nestalo.
Adam se ke mně naklonil, mou tvář pevně sevřel ve svých dlaních.
„Objednáváš si tohle všechno jenom proto, abys mě viděl?“ Jeho hlas přetékal smyslností. Jak na to ale mohl přijít?
„Prosím, přestaň!“ Adam ale pokračoval ve žhavém ataku na mé tělo.
„Nehraj si na neviňátko. Vím, že to chceš.“
„Ne, já…“ dlaněmi jsem se opřel o stěnu, za sebou jsem cítil pevné a horké tělo svého doručovatele. Adamovy šikovné prsty mi rozeply košili, aby mi ji pomaličku stáhl z ramen dolů. Nakonec to netrvalo dlouho a byl jsem zbaven všeho svého oblečení. Pak se Adam natáhl kousek za sebe, aby mi podal tmavě fialovou kuchyňskou zástěru.
„Myslím, že by sis měl oblíknout tuhle zástěrku jako správná ženuška v domácnosti.“ Jeho tiše pronesená slova mě pošimrala v uchu, stejně jako jeho teplý dech na krku.
Studem mi zčervenaly tváře, ale poslušně jsem udělal, co po mně chtěl. Pak mě můj doručovatel přemístil na jídelní stůl, na který mě donutil si lehnout.
„Bille, koukni na mě, jak jsem jenom z toho pohledu na tebe vzrušenej.“ Adam si dlaní přejel přes viditelně vzedmutý poklopec.
„Prosím, stydím se.“
„Ale no tak. Teď budeš muset dělat mnohem horší věci.“ V Adamových prstech se objevil balíček bio párků, které mi měl dnes doručit. „Tak kterou klobásu si dáš? Tu bio, nebo tu moji?“ Stačil mi jediný pohled do Adamových očí a měl jsem jasno.
„Eh… tu tvoji.“
„Tak do toho!“ Adam se postavil k mé hlavě, kterou jsem měl mírně v záklonu tím, jak jsem ležel roztažený na stole. Provokativně pomalu si rozepl zip kalhot, a pak na světlo vytáhl své tvrdé mužství. Než jsem stihl cokoliv říct, měl jsem ho plnou pusu.
„Tvrdneš už jen z tý kuřby, Bille. Koukám, že jsi pěkně nadrženej.“ Tenká látka zástěrky opravdu neměla šanci vzdorovat mému probuzenému klínu.
„Je tak velký!“ Měl jsem pocit, že omdlím. Možná mi dokonce ze rtu ukapávala slina. Protože to jediné, co mi vážně jde, po dvaceti a třech letech panictví, jsou sny a představy.
„Ehm, prosím, podpis tady.“ Adam dost nejistě natahoval desky s papíry k podpisu směrem ke mně, a mně bylo jasné, že jsem se zase ztratil ve svém snění.
„Co to děláš, Bille?“ Stál jsem na koberečku před svým šéfem. „Vzpamatuj se a začni se soustředit.“ Zase jsem začal fantazírovat v práci.
„Omlouvám se.“ Zkroušeně jsem sklopil pohled k lakýrkám, které obyčejně nosím k obleku do práce. Nutno dodat, že oblek jsem vážně nesnášel, ale proti firemnímu dresscodu se nedalo moc vzdorovat.
Po dlouhém proslovu svého šéfa jsem se sklesle vrátil ke svému stolu. Můj kolega Erik se ke mně otočil s konejšivým pohledem.
„Nemusel na tebe tak řvát. Neber si to tak.“ Snažil se mě povzbudit.
„Díky.“ Mně ale bylo jasné, že se šéfíkovým seřváním nebudu trápit moc dlouho, protože dneska měl zase přijít Adam. Jupí.
Honem, rychle ke dveřím. Roztřeseně jsem sevřel kliku a prudce otevřel. Málem mi upadla čelist. Přede mnou stál vesele se zubící starší pán.
„Zásilka pro pana Kaulitze. Podpis zde, prosím.“ Doprdele, sakra, fix. Podepsal jsem se, ale nebyl jsem schopný dědečkovi oplatit jeho upřímný úsměv. Ne, mně se chtělo brečet. Bože, já jsem vážně idiot, zapomněl jsem v objednávce napsat, aby to doručila rychlá doprava.
Popotáhl jsem a s vyhrnutými rukávy košile jsem si sedl k notebooku a začal okamžitě rozklikávat další a další e-shopy.
„Potřebuju ho vidět! Musím si toho prostě objednat víc!“
* pokračování příště *
autor: Luki
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Tlemím se tady jako blázen. Tohle je dokonalost! Bill je takový poděs :DDD
Jsem zvědavá, kdy se objeví Tom a jaký žhavý představy bude mít Bill o něm 🙂
A moc se mi líbí ten roztomilej banner.
Díky, těším se na pokračování
Hahaha, divím se, že Bill ještě není zadlužený až po uši, když si takhle furt něco objednává. Asi má dobrou práci 🙂 Ale jestli to bude s tím sněním přehánět, tak nebude ani práce a tímpádem ani Adam…
Ale moc se těším, až se nám někds objeví Tom 🙂
Bezva. Alespoň budu moct porovnat, jestli je lepší psaný příběh nebo kreslená manga. Mimochodem manga, kterou přepisuješ se jnenuje oku san s daily fantasies, že? Jsi také návštěvníkem blogu haar.cz, kde je možné ji najít?
Tohle mě fakt pobavilo. 😀 "Je tak velký!" Tak z toho mi málem zaskočilo. 😀
Naprosto Billovi rozumím, taky jsem snílek. Ve svých představách jsem už zažila kde co, ale zatím jsem se takhle neukecla. Spíš se mi stává, že se jen tak pro sebe uculuju a lidi kolem na mě koukají jako na cvoka.
Díky, jsem zvědavá na další kousek.
Bavím se vypadá to moc dobře.
Tiež som čítala mangu a bola to haluz. Na Toma čaká ťažká práca, xi… Zaujímavý nápad prerobiť tu mangu týmto spôsobom.