„Tak, kurva, přestaň už!“ Zakřičel znovu Tom, když Dorien ignoroval jeho slova, a jen co se Bill před jeho očima zotavil z plamenů, sebral mu veškerý vzduch z plic.
„Moc pospícháš, Králi… ještě jsem si neužil žádnou zábavu.“ Odvětil mu Dorien, ale Billa pustil, a ten se na zemi schoulil do klubka.
Tom nechtěl nic jiného než jít, sevřít ho v náručí a odnést ho někam pryč.
Věděl, že jeho křik už z hlavy nedostane.
„Nezkoušej mě podvést, to už tady bylo s tvým bratrem, a jak jsi právě viděl, je mnoho způsobů, jak tě za to skrze něj můžu potrestat. A můžu to dělat znovu a znovu, dokud mě to neomrzí. Až bych skončil, nezbylo by z něj nic a sám by mě prosil, aby směl do deníku psát sám a mohl to skoncovat sám se sebou. Nemysli si, že bych to neudělal.“ Zapředl a kývl na Lalitu, aby Toma odvedla k pultíku mezi trůny, kde deník byl.
Temná mu sundala okovy a nabídla mu pero z kouřového skla.
Dorien si klekl před Billa, smýkl s ním, aby na něj Tom dobře viděl, a odsunul mu z tváře vlasy.
„Jediná chyba… a budeš litovat.“ Varoval Toma a nechal na prstech roztančit plameny. Přidržel je nebezpečně blízko Billových vlasů a usmál se na něj, jako by se tygr usmíval na svoji kořist.
„Přepíšu to.“ Zopakoval Tom pevně a Bill začal zběsile vrtět hlavou. Zapřel se dlaněmi, aby se alespoň trochu zvedl ze země.
„Tome, to ne…“ Dorien ho ranou do obličeje srazil zpět a Lalita kývla k prázdné stránce.
„Víš, co máš dělat… Máš jen jednu šanci.“ Sykla, když Dorien začal diktovat, a předstírala spokojený úsměv, když se Tom rozepsal.
Bill se znovu zapřel a pokusil se postavit. Dorien ho kopl do kolení jamky a Bill spadl nazad. Místnost naplnil jeho zoufalý šepot. Na křik se mu nedostávalo sil.
„Tome, ne… nedělej to… prosím… já to vydržím… prosím… nesmíš to udělat, Tome…“ Ruka se mu rozechvěla, když Bill otevřel jejich pouto a dál naléhal, aby přestal.
Možná, že právě udělal největší chybu v životě. A možná, že ne…
Jen na chvilku se odvážil zvednout pohled od stránek a podívat se na něj na druhém konci sálu.
„Tome, prosím…“
Věř mi, Billy… pronesl v duchu a znovu sklopil oči k papíru.
Psal rychle, věděl, že čím víc času mu to bude trvat, tím spíš si Dorien uvědomí, že něco nesedí. Jako první sebral Billovi korunu a udělal z něj lykaryena. Nesmrtelného lykariena. Slůvko nesmrtelný napsal v angličtině, a jak si všiml, Lalita se na slovo jen zamračila, ale nic nenamítala. Neměla šanci slovu rozumět.
Dorien se na chvilku odmlčel a Lalita vedle Toma neznatelně kývla na znamení, že vše vychází.
Tom dal svobodnou vůli všem v Lykaře od okamžiku, kdy dopíše, a připsal malou pojistku, protože Temné vedle něj nevěřil. Dál už jen předstíral, že píše, a když Dorien dodiktoval, Tom upustil pero na podlahu a odstoupil od pultu. Ani tříštící se sklo, z kterého pero bylo, nedokázalo přehlušit Billovy tiché vzlyky.
Dorien ho nechal bez zájmu ležet na zemi a přesunul se k Tomovi. Spokojeně zvedl deník a zaklapl ho, aniž by se na něj podíval. Lalita se co nejrychleji rozešla k Billovi a Dorien nakrčil čelo, jak mu došlo, že něco není v pořádku. Otevřel deník a rychle nalistoval příslušnou stránku.
Dorien se na chvilku odmlčel a Lalita vedle Toma neznatelně kývla na znamení, že vše vychází.
Tom dal svobodnou vůli všem v Lykaře od okamžiku, kdy dopíše, a připsal malou pojistku, protože Temné vedle něj nevěřil. Dál už jen předstíral, že píše, a když Dorien dodiktoval, Tom upustil pero na podlahu a odstoupil od pultu. Ani tříštící se sklo, z kterého pero bylo, nedokázalo přehlušit Billovy tiché vzlyky.
Dorien ho nechal bez zájmu ležet na zemi a přesunul se k Tomovi. Spokojeně zvedl deník a zaklapl ho, aniž by se na něj podíval. Lalita se co nejrychleji rozešla k Billovi a Dorien nakrčil čelo, jak mu došlo, že něco není v pořádku. Otevřel deník a rychle nalistoval příslušnou stránku.
„Co…“ zalapal po dechu, „Jak…“ Mrštil jím o zeď a došel těsně k Tomovi.
Bill se ani nepohnul, když k němu Lalita poklekla, jen jí strnule oplácel pohled a čekal. Cítil to. Cítil, že je vše jinak. Že už není Lykarský Král. Po tvářích mu tekly slzy.
„Jaký je to pocit, o vše přijít? Kdybych nepřísahala, nechala bych tě tak do konce života.“ Sykla a její rty zčernaly těsně před tím, než se sklonila a políbila ho.
Bill se snažil od ní odtrhnout, jak se mu jed dostával do žil, a ty zčernaly a vpravily plnou dávku přímo do jeho srdce.
Zalapal po dechu a stiskl si hruď, kterou se šířila ta nejhorší bolest, jakou dosud zažil. Ani plameny se jí zdaleka nevyrovnaly.
Převalil se na bok a znovu se schoulil do klubíčka. Jeho pleť téměř zšedla a černý dým ho obalil jako kokon.
„Vítej mezi Temné… Reli…“ Šeptla Lalita a Tom mohl přesně říct, ve které chvíli přestalo Billovo srdce tlouct, a pouto, skrz které ještě před chvílí cítil, jak Billovy vzpomínky mizí a nahrazují je jiné, se rozplynulo, zanechávajíc za sebou bolestnou prázdnotu.
Dorien couvl a chytil Toma za rukáv, strkaje ho před sebe jako živý štít.
Kokon pukl a Tom rozeznal skrz dým pohyb, jak se vysoká hubená postava přetočila na břicho a vytáhla se na kolena.
Nikdo nevěnoval pozornost Temné princezně utíkající pryč ze sálu, nechávající za sebou dveře dokořán.
„Billy…“ Šeptl Tom v naději, že v temném naproti němu přece jen něco zůstalo, ale temný nereagoval.
Jako v transu hleděl na své ruce, ve kterých tančily plameny rudé a černé barvy. Stejné barvy halily i jeho. Úzké černé kalhoty, tunika s dlouhým rukávem a rudá vesta s pláštěm.
Když se dým rozplynul úplně, mohl Tom vidět, že jediné, podle čeho by ho mohl poznat, byly rty a oči, které zvýrazňovalo daleko víc černi než předtím. Billovy rysy se zostřily a z tváří se vytratil narůžovělý nádech, uši se protáhly a zakončovaly je ostny. Jeho dlouhé vlasy byly pryč, po stranách vyholené na pár milimetrů a uprostřed vyčesané do vysokých ostnů.
Dorien s Tomem škubl blíž k sobě a v panice sledoval dění před sebou.
Bill na okamžik zavřel oči a stiskl ruku v pěst. Za ním se objevily temné stíny. Jeho stíny.
Rozestoupili se za ním do půlkruhu a všichni poklekli.
Bill se po nich bez špetky zájmu podíval a zase je nechal zmizet.
Rozhlédl se po sále a nespokojeně nakrčil čelo, když mu pohled padl na Doriena a Toma.
Tohle jsi posral…
Blesklo Tomovi hlavou, když se v Dorienově dlani roztančily plameny a přiblížil je k Tomově tvářiNedovolí, aby se mi něco stalo… Jenže čím víc se díval do očí svého dvojčete, tím víc chápal, jak moc se mýlí. Nezůstalo v něm nic z Billa, který ho miloval. Bude mu úplně jedno, co Dorien udělá. Tohle není Bill. Jeho Bill.
Zvolna, jako by na to měl celý život, k nim kráčel Temný Lykarský Král Reli. A Reli jím opovrhoval.
Když prudký proryv větru, který mávnutím ruky přivolal, vyrval Toma z Dorienova sevření, nebylo to kvůli ochraně.
Bylo mu fuk, že Toma v letu zastavil až kmen skleněného stromu a naráz mu rozdrtil pár žeber. Ne, nesnažil se Toma chránit. Iritovalo ho, že mezi ně Dorien staví překážky.
Zbabělec…
Strom stojící nedaleko hlavního města vran téměř jako jediný přežil ničivý požár, který zachvátil skoro celý kraj.
Jeho zelenozlaté lístky groteskně kontrastovaly s okolím ohořelým na prach, ovšem jen do teď. Odshora začala lístky napadat šeď a kmen pukal, jako by se stromu léta nedostávala voda a sužovalo ho horko.
Když zešedl i poslední lístek, začalo skrz pukliny probleskovat světlo. Nejprve jen slabé a mihotavé. Postupně sílilo, až nakonec v jednom oslnivém záblesku pohltilo celý strom.
Když se vytratilo, strom byl pryč a na jeho místě zůstal stát vílí chlapec s vlasy protkanými stříbrem.
Jeho oči chvíli smutně zkoumaly okolí, pak nabral do křídel vzduch a vznesl se, co nejvíc dovedl.
Palác, ze kterého by dříve mohl vidět záblesky jeho duhových věží, se teď topil v temné mlze a on vyrazil přímo k němu…
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Jsem z toho úplně vedle netrpělivě čekám na další díl.
Věřím, že Tom to myslel dobře, jenže musel reagovat za pochodu a neměl příliš mnoho času a prostoru, aby to mohl promyslet. Je možné, že někde udělal chybu. Ale naděje umírá poslední.
Díky, těším se na pokračování.
Můžeš mi říct jak se z tohohle průseru hodlá Tom dostat? Doufám, že nespoléhá na lásku, která všechno překoná a má i nějaký lepší plán. Bill nevypadá, že by se dokázal nějak snadno vrátit zpátky. Doufám že teď Dorienovi aspoň natrhne prdel.
Prosím, prosím, prosím ať je ten na konci Trin.
Ani nevím, co k tomu napsat. Je mi z toho úzko a nemám žádnou představu, jak by tohle mohlo dobře dopadnout…