autor: Becs
L. A. Stars
Dvojčátka v novém hnízdečku. Je to tak, dámy a pánové. Bill a Tom Kaulitzovi se přestěhovali do luxusního bytového komplexu v Malibu. Už dříve se proslýchalo, že se tu zdržuje mladší z bratrů a nyní tu informaci můžeme oficiálně potvrdit. Bill se na sociální síti pochlubil fotografií přímo ze své postele. My jim v novém bydlení přejeme spoustu spokojených dní. Vaše L. A. Stars
„No, takže se na to už každopádně těším. Bude to zase úplně nová zkušenost. Ale vzhledem k tomu, že tys tohle taky dělal, mohlo by to jít i mně, ne? Chci říct, že na tom nemůže být nic těžkého,“ brebentil Bill a pobíhal jen v tričku a boxerkách po jejich nové kuchyni. Za okny se skvěla nádherně modrá obloha a sluneční paprsky se odrážely od jemně se vlnícího oceánu. „Tome, do prdele, já na tebe mluvím,“ vykřikl zničehonic a mrskl po bratrovi vlhkou utěrkou.
„Já tě vnímám,“ lhal Tom, jako když tiskne. Několik posledních minut strávil tím, že přejížděl palcem po obrazovce svého mobilu a četl maily.
„Tak co jsem říkal?“ zkoušel ho Bill a vyšpulil nasupeně pusu.
„Že máš focení?“ odpověděl opatrně Tom, protože to bylo jediné, co z jeho monologu zachytil.
„Kde ho mám?“ pokrčoval ve výslechu.
„Promiň, neposlouchal jsem,“ přiznal nakonec a svěsil ramena.
„Já tě absolutně nezajímám. Máš se svým mobilem lepší vztah než se mnou. Skoro se od něj neodtrhneš. S kým si to pořád píšeš?“
„Po pár dnech se mi konečně ozval Nate z New Yorku. Začínal jsem mít strach, že se něco stalo, tak jsem se jen chtěl ujistit, že je všechno v pohodě. Promiň mi to. Už ho odkládám,“ odložil mobil displejem dolů a pokusil se vykouzlit kajícný úsměv. „Nasnídáme se?“ kývl na misku, kterou před něj Bill postavil nejméně před deseti minutami a on se jí ještě ani nedotknul.
„Nerad bych ti kazil ten tvůj vášnivý vztah, co máš s Insomniaxem,“ zamumlal si Bill spíš pro sebe, ale vzal si do ruky hrnek s kávou a posadil se.
„Mrzí mě to. Jsem celý tvůj. Řekni mi to prosím všechno znovu,“ žadonil Tom a doufal, že se mu podaří prohřešek vyžehlit.
„Jsem z toho focení nervózní. Nikdy jsem to nedělal,“ přiznal Bill a povzdechl si.
„Na tom nic není. Když jsem se tím dokázal živit já, nepochybuju, že to zvládneš levou zadní,“ uklidňoval ho.
„Vždyť přesně to jsem říkal,“ plácl ho Bill před rameno novinami, ale bylo to spíš škádlení než skutečný útok.
Po pár hektických dnech, které převážně strávili stěhováním a zabydlováním, se jim podařilo najít rytmus, jenž jakž takž vyhovoval oběma. Bill měl spoustu rozhovorů a focení, takže tolik nevyšiloval, že je Tom v Insomniaxu stále každý den.
Tom se na druhou stranu opravdu snažil najít si čas, který věnoval jen bráškovi. Občas se bohužel stávalo, že i když jeho úmysly byly dobré, podařilo se mu přijít o půl hodiny později, než slíbil, a to si to pak pořádně slíznul. Bill se navíc stal podivně posedlý Tomovým mobilem. Kdykoliv ho vzal do ruky, už na něj bráška házel zamračené pohledy a chtěl vědět, komu musí zrovna teď tak nutně psát. Tom se snažil používání přístroje omezit, aby ho zbytečně nedráždil, ale stále tu byly věci, které bylo potřeba řešit hned. Jako třeba, když se do klubu dostala banda ragbistů a rozjeli dost divokou party. Odmítali odejít domů ještě v deset hodin dopoledne, kdy už je i zaměstnanci úpěnlivě prosili, aby to zabalili. Nakonec pomohl Shane, když je nalákal na představu výborné snídaně u něj v restauraci. Jakmile se sportovci najedli, začali zívat a rádi se nechali odvést do hotelu. Tom si udělal mentální poznámku, že za to musí Shaneovi patřičně poděkovat.
„Vrátím se někdy kolem páté. Budeš už doma?“ zjišťoval Bill, když si do misky sypal skořicové cereálie a zaléval je mlékem.
„Pokusím se,“ přikývl Tom a v duchu si říkal, že se z klubu pro jistotu vypraví o dvě hodiny dřív, aby se vyhnul hádce.
„Večer bychom mohli někam vyrazit,“ navrhnul Bill a pohledem zkoumal dění za oknem a několik málo lidí, kteří se tam procházeli.
„Chceš jít někam pařit po celém dni na focení?“ nadzvedl Tom obočí.
„Proč ne?“ pokrčil Bill rameny.
„Tak můžeš přijít do Insomniaxu a dáme si něco tam. Gary nás pak může hodit domů,“ navrhnul.
„Tome, já nechci do Insomniaxu. Tam už to znám. Chci vidět i jiná místa. Adam říkal, že se otvírá nějaký nový klub nedaleko Venice beach. To by mohlo být fajn, ne?“
„Budu předstírat, že se mě vůbec nedotklo, že chceš jít někam jinam,“ zamručel Tom a rozmrzele míchal lžící své vlastní cereálie.
„Ale no tak. Pořád máš stoprocentní obsazenost a před klubem frontu. To, že chci já vidět něco jiného, neznamená, že to tak mají i ostatní. A měl bys jít občas okouknout konkurenci, aby ses posunul dál.“
„Představ si, že nepotřebuju očumovat konkurenci, abych se někam posunul. Mám dost svých vlastních nápadů,“ ohradil se nasupeně.
„Jo? Co například?“ naklonil Bill hlavu na stranu a přidal svůj typický diva pohled.
„Mám Venturru a Georg připravuje nějakou tematickou party,“ hájil se Tom chabě. Odsunul misku stranou. Najednou ho úplně přešla chuť.
„S Venturrou jednáš už měsíce a k ničemu jste se pořádně nedostali,“ odfrknul si Bill. „A tak nějak podobně to bude s Georgovou party. Ani nechceš Lee schválit ty pitomé koktejly.“
Tom už se nadechoval k odpovědi, když mu do toho Bill skočil: „Jo, jasně, nejsme někde na Havaji.“
Zavládlo mezi nimi nepříjemné ticho. Tom se mračil na desku stolu a odmítal promluvit. Připadlo mu, že je Bill hrozně nespravedlivý. Ano, nešel úplně s dobou a rád se držel svých věcí, ale jak sám řekl, návštěvnost byla úžasná. Neviděl jediný důvod, proč by měl něco měnit, když všechno fungovalo dobře i teď. Byl rád, že se mu klub po Tinině zásahu podařilo dát do kupy a měl strach pustit se do jakýchkoliv změn. Chtěl jen chvilku klidu, o nic víc mu nešlo.
„Promiň. To jsem přehnal,“ ozval se Bill. „Manažer do mě pořád hučí, že se musím drát dopředu a asi se mi to nějak dostalo do krve. Vážně se omlouvám.“
„Hmm,“ zahučel Tom. Bill vstal, obešel stůl a vnutil se mu do klína.
„Omlouvám se, Tomi. Insomniax je úžasný. Není potřeba nic měnit. Ty víš, že to tam miluju.“ Vtiskl Tomovi polibek na rty, a když se pořád nechtěl vzdát toho nabručeného výrazu, věnoval mu jich pár i na bradu a líčka. „Můžeme být dneska v Insomniaxu, pokud chceš.“
„Ne, půjdeme do toho Adamova klubu,“ zahučel nakonec.
„Tomi, nechci se hádat.“
„Já taky ne, ale Insomniax je moje dítě. Zachránil mi život. Kdyby se mi nepovedlo to tam rozjet, skončil bych někde na ulici, nebo bych prosil otce, aby mě nechal u sebe. Dokážeš si představit, jak ponižující by to bylo? Ten klub je to jediné, co jsem kdy dokázal,“ vysvětlil mírnějším tónem.
„Ale to není pravda. I bez Insomniaxu jsi docela úžasný,“ zazubil se bráška. „Budeš se chtít s Adamem a ostatníma sejít ještě před tím, než vyrazíme do klubu?“
„Je mi to jedno,“ řekl rezignovaně. Stejně měl dojem, že pokud bude chtít, ať je po jeho, všechno bude jen horší. Tohle je momentálně nejsnadnější cesta.
„Takže v pět tady a pak se uvidí,“ věnoval mu další malou pusinku. Tom mu omotal paže kolem pasu a přitahoval si ho na klíně blíž. Znal docela dobrý způsob, jak ze sebe setřást napětí po právě skončené hádce. Prohloubil polibek a už si chtěl Billa posadit obkročmo, ten se však začal bránit.
„Tome, na to teď nemám čas. Za chvilku musím odejít.“
„Vždyť já tě tady nedržím.“ Což byl opak toho, co právě dělal. Útočil na Billovu pusu a cítil, jak mu penis začíná tvrdnout. V tom mu na stole zavibroval telefon a oba nadskočili.
Bill byl rychlejší a rychle po něm chmátnul. Pohlédl na číslo volajícího a pak ho bez jakékoliv špetky rozpaků podal Tomovi.
„Ano Chloe?“ přijal Tom hovor a trochu necitlivě ze sebe brášku sundal. Tohle Billovo podezřívavé chování ho začínalo vytáčet. Jedním okem zahlédl, že odešel z kuchyně pryč.
„Voláš kvůli něčemu konkrétnímu, nebo chceš jen prudit?“ zeptal se sestry, protože momentálně neměl náladu na družný hovor.
„Je tady babička,“ vysvětlila Chloe prostě a dál to nerozváděla.
„Tady? Jako ve vašem domě?“ sondoval Tom. Bylo to velmi neobvyklé. Babička do centra skoro nejezdila a Vílí zámek opouštěla, jen pokud to bylo nezbytně nutné.
„Jo. Ubytovala se v pokoji pro hosty a má nějak moc kufrů na to, aby tu byla jen na chvilku. Tak ti volám, jestli o tom něco nevíš.“¨
„Vím, že taťka chodí často do Insomniaxu, tak jsem si říkala, jestli jsi s ním nemluvil,“ vysvětlila a tón jejího hlasu zněl velmi dychtivě. Jako by tušila, že se děje něco většího.
„Snažím se mu vyhýbat,“ přiznal upřímně Tom a sledoval, jak se jeho snídaně rozmáčí. Znechuceně se ušklíbl a odsunul misku tak daleko, aby neviděl na její obsah. Ještě pár minut poslouchal sestřiny teorie na záhadu babiččina nenadálého příjezdu a pak hovor skončil.
„Odcházím,“ oznámil Bill, když se vrátil zpět do kuchyně. Věnoval mu jeden rychlý polibek a pak se zvoláním: „Uvidíme se v pět,“ vyběhl do slunečného dne.
„Kde jsi?“ vyštěkl Tom do telefonu, když ho konečně jeho drahé dvojče zvedlo.
„Promiň, Tomi. Už jsem na cestě. Trochu jsem se zdržel,“ chichotal se Bill.
„Je skoro půl sedmé. Kdybych já přišel o hodinu a půl později, dal bys mi pěkné kapky.“
„Promiň, to focení bylo super, a tak jsem si šel sednout s pár lidmi do baru. Přísahám, že už sedím v taxíku a za minutku jsem u tebe,“ vysvětloval překotně a bylo znát, že mu některá slova dělají problém.
„Ty jsi opilý?“ zpozorněl Tom.
„Nejsem. Měl jsem jen pár skleniček. Hned jsem u tebe,“ zamumlal a pak už telefon oněměl.
Tom zuřil. A nebyl to jen tak obyčejný vztek, byla to přímo kolosální zuřivost. Schválně dnes v klubu skončil dřív, všechny starosti odložil na další den, přestože se mu konečně podařilo zastihnout Venturru v dobrém rozmaru a měl dojem, že se konečně někam posunují. Omluvil se mu, že má neodkladnou práci, a věděl, jak si to později odskáče. Tohle všechno, jen aby byl doma včas a nevytočil Billa, ale k čemu mu to bylo? Měl možnost hodinu a půl dupat obývákem jako naštvaný nosorožec a nadávat.
Dveře se rozletěly dokořán a skrz ně se vpotácel malátný Bill s úsměvem od ucha k uchu.
„Děláš si ze mě prdel?“ neudržel se Tom, když viděl, v jakém je stavu.
„Jen jsem zakopl,“ našel ztracenou rovnováhu a popotáhl si úzké tričko, které se mu při tom manévru vyhrnulo nahoru.
„Takhle chceš někam jít?“ zeptal se Tom a opravdu se snažil, aby jeho tón nebyl opovržlivý.
„Jasně. Dám si rychlou sprchu a můžeme vyrazit,“ kýval Bill hlavou jako pejsek v autě.
„Ty jdeš ještě pod sprchu? Kurva, Bille, mohl jsem klidně přijít o dvě hodiny později a nic by se nestalo. Mohl jsi mi zavolat, že se zdržíš. Co je to s tebou?“
„Ztratil jsem pojem o čase,“ bránil se.
„Já jsem ale byl v práci, ze které jsem kvůli tobě odešel. A ty předvedeš tohle a ani se nenamáháš omluvit.“
Bill na něj pohlédl skrz své dlouhé řasy a několikrát zamrkal. Tom tenhle pohled moc dobře znal. Bráškův psí pohled, který nahazoval, když věděl, že něco provedl a chtěl se z toho beztrestně dostat. Přišoural se až k němu a začal se mu tulit ke krku.
„Omlouvám se,“ špitl nevinným hláskem. Tom stiskl zuby k sobě, až ho zabolela čelist, a opravdu se snažil mu nepodlehnout.
„Chceš jít do sprchy se mnou?“ nabídl Bill a vydechl horký vzduch za jeho ucho.
„Myslel jsem, že nás čekají,“ pokusil se Tom říct pevným hlasem, ale na posledním slově jej zradil. Cítil husí kůži za krkem, když se o něj začal bratr otírat celým tělem.
„Tak chvilku počkají,“ odbyl ho ledabyle. „Mohl bych si tě vzít do pusy,“ dodal nemravně.
Ať se Tom snažil sebevíc, tomuhle návrhu se nedalo odolat. Byl přece jen chlap a taková nabídka se neodmítá. Nasměroval Billa do koupelny a vydal se za ním.
Někdy měl dojem, že ho Bill testuje. Zkouší, co vydrží, než vybouchne a praští pěstí do stolu. Možná to byl svým způsobem trest za to, jak ho bez lítosti vyhodil. Nic se nedá vrátit zpátky tam, kde to bylo. Když je to jednou rozbité, je to znát. Musí se s tím zkrátka naučit žít. Povzdechl si a nechal Billa, ať mu přetáhne přes hlavu tričko.
Slíbil tomu blonďatému stvoření, že pro něj udělá cokoliv. A pokud to znamená přežít Billovy manýry, aby mu dokázal, že mu na něm opravdu záleží a nenechá ho odejít, byl ochoten to vydržet.
Když si před něj bráška kleknul a s dychtivým pohledem v zatemněných očích na něj pohlédl, jen stěží v sobě nacházel špetku lítosti nad sebou samým. A když jeho přirození obemkla ta sladká pusinka, úplně zapomněl na to, že by vlastně měl být naštvaný.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Bill jeví všechny známky domácího despoty. Už zbývá jenom naučit Toma aportovat. Jejich vztah se mi poslední dobou vůbec nelíbí, a nelepší se to, ani když bydlí v domě v Malibu. Nezbývá než doufat, že to Bill dokáže Tomovi opravdu vynahradit jinak.
Díky, těším se na pokračování.
Teda ja bejt Tom tak mu spis lajsknu nebo s nim zatrepu. Tohle teda nee. Sam prudi kvuli malickostem a pak si mysli ze to zachrani svoji pusinou… Zmetek vycuranej…
Bill si koleduje o to že se Tom neudrží vybuchne a budou opět na začátku.
Držím se už několik dílů, ale teď už začínám mít Billa pokrk i já. Vím, že se Tom pořád ještě snaží, aby nezopakoval svou chybu, ale myslím, že nebude trvat dlouho a prásne za sebou dveřmi a nastěhuje se zpátky do klubu. A tentokrát to vůbec nebude jeho vina a plně mu to už předem schvaluju. Bill se čím dál víc chová jako namyšlená superstar, které musí všichni ležet u nohou a vždy musí být po jeho. Vážně tím u mně hodně klesl…
No, ak sa Bill snaží zistiť, či to s ním Tom myslí vážne a či ho zase neopustí… Tak dosiahne presne to, čo chce a dokáže si, že má pravdu. Či s tým bude aj spokojný… Aby to nebol nakoniec inn, kto sa bude musieť priplatiť s prosíkom. Otázkou je, koľkokrát sa dá vzťah rozbiť a znovu zlepiť bez toho, aby to bolo ešte v poriadku. Ďakujem za časť.
Ach jo, já jsem z toho Billa tak nešťastná. Jako fajn, taky nemám ráda, když se někdo nemůže od mobilu odtrhnout ani na WC, ale Bill už mě tak trochu štve. Myslím, že Tom s ním má svatou trpělivost. Bojím se, až se dostane do bodu, kdy už Billovi nepomůže ani jeho sladká pusinka. To bude pro naši Divu šok. Modlím se za Billovi uvědomění, jinak se nám to celé zase dostane na začátek 🙁
Děkuji za kapitolu, já prostě tvé psaní miluju :-*
Takže… spíš než omlouvání, plazení se u nohou a zalézání pod perskej koberec za tu nehoráznou pauzu přejdu rovnou k reakci na čtrnáctou část Insomniaxu..:D (a to poděkuj tady tomu mimozemšťanovi v druhým komentáři, jinak bys čekala asi ještě minimálně den, dva… další měsíc:D než se donutím posadit se k blogu a nedělat nic jinýho – skutečně nic jinýho:D)
Už mi chyběli, když jsem dočetla do konce! Chyběl mi ten trpělivej, mravnej Tom se všema nejlepšíma úmyslama a doprčic, strašně mi chyběla ta naše nemravná diva!:D Jím salát, nudnej polníček s rajčatama a na konci mi udělá Bill takovouhle scénu..! Chápeš, to se k tomu vůbec nehodí!! Ten salát samozřejmě. Kdybych jedla aspoň jahodovej pohár se šlehačkou…:D Každopádně jsem díky tobě dostala chuť na skořicový cereálie z Aldi bez mlíka, křoupat při čtení, hmmmmm škoda, že je nemáme…:D
Ale teď vážně:))
Bill mi tady připadá, že mu nějak narostl hřebínek. Takovej malej štiplavej kohoutek, kterej sotva dorostl do pohlavní zralosti a už je nahoře na hnojišti a všechny slepice musí skákat podle něj. Zato když on když zaleze do kurníku pozdě, všechno je v pořádku. S tím telefonem mi zas připomíná mýho sladkýho brášku, heh:D Začíná se nám vybarvovat a začínám tušit, že to nebude mít dlouhýho trvání. Tohle To nebude chtít vydržet donekonečna, i když je pravda, že sex dělá hodně a pokud bude u Toma na prvních příčkách, bude se mu hodně těžko říkat ne (zas příklad ze života, děkuju, jak to hezky popisuješ:D)
Zajímalo by mě, co dělo s tou babičkou… Jestli to bude nějak podstatný pro ně dva. Že by prodala ten úžasný Vílí zámek, do kterýho se nastěhujou místo sídla v LA?:D Jsem zvědavá na další část!
Edit: Je mi úplně jasný, proč to Toma bude určitě ještě nějakou chvíli držet, než přece jen bouchne, pokud se sebou Bill něco neudělá – vždyť se na to povídejte! To nejde profackovat, tohle nee:D No, možná se mýlím, ale já bych to stejně jako Tom (po tom, co předvádí) zatím ještě neudělala…:D
Ach jo, ono je to čím dál horší! Mně se prostě tenhle Bill nelíbí čím dál víc. K Tomovi se chová naprosto příšerně. To, jak mu pomalu kontroluje mobil, kdo mu volá a s kým si píše,je docela psycho. A že se čertí na Toma, že přijde o půl hodiny později, jako vážně?!
Opravdu se začínám bát toho, jak tohle nakonec dopadne…