autor: Becs
Těch pár dní, co zbývalo do velkého plesu a příjezdu Billova otce, uteklo až moc rychle. Tolik jsem si zvykl na život na zámku, že jsem si na ten minulý skoro nevzpomněl. Nikdo z mých starých známých mi nechyběl. Jen s Billem jsem se cítil sám sebou. Konečně jsem poznal, jaké to je opravdu žít. A obzvlášť jaké to je, žít pro někoho.
Bill se ve spánku zavrtěl a rozhodil ruce, div že mě netrefil do nosu. Věděl jsem, že je ze všeho nervózní, i když o tom skoro nechtěl mluvit. Kdykoliv jsem nadhodil téma jeho kralování, smetl to ze stolu a zázračně ohluchnul, až do doby, kdy jsem byl ochoten od toho upustit. Řekl bych, že si procházel fází popírání. Dokud nepřijde okamžik, kdy bude muset nahlas oznámit, jak se rozhodl, dělal, jako by na něm nezáležel osud tisíců upírů a pravděpodobně i lidí.
Znovu něco zamumlal a prudce se otočil. Dřív tyhle problémy se spaním měl také, ale od té doby, co jsem usínal po jeho boku, se noční běsy zklidnily. Očividně se právě vrátily s nově nabytou silou. Bylo nepravděpodobné, že by se mi vedle něj podařilo usnout. Na druhou stranu jsem od něj nechtěl odcházet, kdyby se náhodou vzbudil a hledal mě. O pár hodin později, kdy jsem si i já užíval spánek, jsem pocítil divné zašimrání za krkem. Něco nebylo, jak mělo. Otočil jsem se a poslepu ruku sunul po posteli. Srdce se mi sevřelo podivnou úzkostí, když jsem nahmatal jen vychladlou přikrývku. Vystřelil jsem do sedu tak rychle, až se mi zatočila hlava. Chtěl jsem se chytnout za čelo, ale jediným výsledkem bylo, že jsem se praštil do hlavy sádrou.
„Sakra,“ zaklel jsem a ohmatal si hlavu zdravou rukou. Naštěstí jsem si nezpůsobil žádné zranění ohrožující mě na životě, takže jsem se mohl soustředit na zmizení svého spolunocležníka. Hodiny na mobilu ukazovaly teprve tři odpoledne, takže nepřipadalo v úvahu, že by byl někde venku. Koupelna i šatna byly prázdné a temné. Jedinou možností bylo, že se můj upír toulá někde po zámku.
Vylezl jsem z vyhřáté postele a rychle na sebe něco hodil. Po špičkách jsem se vyplížil z pokoje a rozhlédl se dlouhou chodbou. Jedny ze vzdálenějších dveří po mé pravici byly pootevřené a pronikal sem úzký proužek světla. Jako zloděj jsem se opatrně kradl dál, když mi došlo, že se chovám jako naprostý idiot. Ať už za těmi dveřmi byl kdokoliv, určitě slyšel tlukot mého srdce na kilometry daleko. Kam se pak hrabal zvuk mých kroků?
Normální chůzí jsem došel až ke dveřím a s větší odvahou, než jakou jsem cítil, jsem do nich strčil. Obával jsem se, že narazím na některého z upířích hostů nebo nedej bože na Billova bratra. To, co jsem však v osvětlené místnosti spatřil, mě dočista připravilo o dech. Bill, oblečený jen do pohodlných tepláků, ležel a zvedal nad hlavu těžkou činku. Svaly se mu na rukou napínaly a jeho nahá hruď se mu leskla potem. Byl tak sexy, že jsem jen dokázal stát a zírat na pekáč buchet na jeho břiše. V uších měl sluchátka, to proto si nevšiml, že se k němu blížím. Vstal z lavice, otočil se ke mně zády a vyskočil, aby se chytil hrazdy nad sebou a začal s přítahy. Svaly na zádech mu jen hrály. Chtěl jsem tu stát hodiny a jen sledovat, jak posiluje. Kdybych v tomhle okamžiku zemřel, umíral bych jako nejšťastnější člověk na světě.
„Všechno v pořádku?“ promluvil zničehonic Bill, aniž by se na mě otočil. Škubnul jsem sebou, a konečně se aspoň trochu dostal z toho transu. Seskočil dolů a vytáhl si sluchátka z uší. Odhodil svůj ipod na zem a došel až ke mně. „Možná tě neslyším, ale rozhodně tě cítím,“ ušklíbl se na mě povýšeně. „Tvoje feromony se rozpínají po celé místnosti. Co tě tak vydráždilo?“
„Tohle,“ ukázal jsem zdravou rukou na jeho tělo. „Jsi dokonalý.“
„Ty taky ujdeš,“ oplatil mi a k mé smůle se ode mě vzdálil, aby si setřel pot ručníkem. Několikrát jsem polknul a zatřepal hlavou, abych se opět dokázal soustředit.
„Nemůžeš spát?“
„Ne, otec přijede už za pár hodin,“ odpověděl tvrdým tónem. „Doufal jsem, že když si dám do těla, trochu mě to unaví.“
„Mohl si mě vzbudit. Rád bych ti s tím pomohl.“ Nemělo to vyznít tak nemravně. Opravdu mi šlo jen o to dělat Billovi při posilování společnost, ale jeho pobavený úsměv svědčil o tom, že si to vyložil jinak.
„To ještě můžeš,“ zašeptal a mě zamrazilo od krku až po kostrč. Tohle mě nikdy nepřestane ohromovat. Několika kroky jsem překonal vzdálenost, která nás dělila, a vrazil do něj takovou silou, že i překvapeně zacouval ke zdi. Okamžitě jsem si nárokoval jeho ústa pro sebe. Ještě pořád byl rozehřátý s předchozího cvičení a pokožka se mu leskla. Nejradši bych poděkoval nějakému božstvu, že jsem měl zrovna já povolení se ho dotýkat.
„Ach, Tome,“ vydechl, když jsem se přesunul na slanou kůži na jeho krku. Rozvázal jsem mu šňůrku na teplácích a ty mu spadly až ke kotníkům. Miloval jsem, když se tomu Bill poddal a nechal mě vést. S očima upřenýma do jeho jsem si klekl a dle modrého záblesku, okamžitě pochopil můj záměr. Stáhnul jsem mu spodní prádlo a mohl tak obdivovat jeho dokonalou tvrdou délku. Olíznul jsem špičku a on slastně vydechl. Zapřel se rukama o má ramena a při každém mém výpadu sebou škubnul. Navlhčil jsem si ho a pak se dal do pravidelného sání.
„Kurva, kurva,“ mumlal si pro sebe Bill a kolena se mu podlamovala. Bezděčně mě tahal za copánky, ale to mi sotva vadilo. Byl jsem rád, že si to užívá. Konec konců i můj kámoš se mi v kalhotách napínal a toužil po pozornosti. Jednou rukou jsem zajel mezi Billovy půlky a hledal své oblíbené místečko. Zatímco jsem ho kouřil, bylo potřeba si ho trochu připravit pro věci příští.
Když se mi podařilo vsunout do jeho úzké prdelky dva prsty, Bill přestal sténat a jen pevně tisknul zuby k sobě. Byl bych ochotný udělat pro něj cokoliv. Dřív než se mi můj miláček udělal do pusy, jsem přestal ve veškeré činnosti a vstal. Bez nějakého upozornění jsem ho otočil čelem ke zdi a Bill dokázal jen zalapat po dechu a zapřít se rukama. Se svlékáním jsem se neobtěžoval. Prostě jsem si stáhl boxerky pod zadek a o nic víc jsem se nestaral. Naslinil jsem si prsty a trochu si jimi přejel po penisu. Nechtěl jsem, aby to bylo pro Billa nepříjemné.
„Měl jsi krev?“ zeptal jsem se ho, když jsem se špičkou chystal udeřit do toho správného místečka.
„Měl,“ přikývl Bill a trochu se rozkročil. Víc jsem vědět nepotřeboval. Jednou rukou jsem ho chytnul za bok a zabořil prsty do jeho kůže. Pomalu jsem se do něj nořil a užíval si každý zatracený centimetr.
„Dělej,“ okřikl mě. Očividně už byl vydrážděný do nejvyšší míry. Nemusel mě pobízet dvakrát, jakmile jsem se do něj zasunul na doraz, slastně jsem vydechl, a pak už si ho začal hrubě brát. Když proti mně vystrčil tu svoji dokonalou prdelku, byl jsem ztracený. Ukotvil jsem si ho oběma rukama a on mi krouživými pohyby vycházel vstříc. Dokázal jsem si ho živě představit, jak někde v temném klubu takhle tančí a láká nevinnou oběť, aby se jí později mohl zakousnout do krku. Nenašel jsem v sobě ani kapičku znechucení a jen si opřel čelo o jeho lopatku. Nebylo nic, co bych mu nedokázal odpustit. Umřel bych pro něj.
„Tome,“ zakňučel smyslným hlasem, který se mi zakousl do podbřišku. Cítil jsem, jak se mi všechno vzrušení hromadí a chystá se ve mně vybouchnout.
„Společně?“ zeptal jsem se a jazyk se mi lepil na patro.
„Už jen chviličku,“ přikývl Bill a začal se honit. Udělal bych to sám, ale měl jsem co dělat, abych nás oba udržel ve vzpřímené poloze.
„Čekám na tebe,“ musel jsem se kousat do rtu, abych blížící se orgasmus zadržel. Chtělo to už jen pár prudkých a ostrých přírazů a Bill hlasitě vykřikl. Sevřel mě v sobě a já to bral jako znamení, že se taky můžu poddat plamenům, které mě zevnitř spalovaly.
Jakmile z nás opadly i poslední dozvuky orgasmu, svalili jsme se na zem vedle stěny. Bill se mi stulil na hrudi a zhluboka oddechoval.
„Myslíš, že teď už usneš?“ zkoušel jsem ho.
„Až si dáme sprchu, rozhodně,“ kývnul. Ani jednomu z nás se nechtělo vstát. Jen jsme leželi, užívali si ticho a vychutnávali si únavu, která se přes nás přelila.
„Pijí si upíří navzájem krev?“ nadhodil jsem.
„Ti v manželství rozhodně,“ odpověděl a lehl si na záda vedle mě.
„Myslím to vážně.“
„Já to taky myslím vážně,“ usmál se Bill a zapřel se o jednu ruku, aby se mi mohl dívat do tváře. „Sdílení krve je pro upíry něco výjimečného, takže to většinou dělají manželé nebo páry, co jsou spolu dlouho. Když dáš někomu ochutnat svou krev, částečně se mu tím odhalíš.“
Nic jsem na to neřekl a jen zíral do stropu.
„Proč se na to ptáš?“ zamračil se Bill podezřívavě.
„Jen mě to tak napadalo,“ odmávnul jsem to a začal se rychle sbírat na nohy, aby mě už nevyslýchal. O půl hodiny později už mi usínal v náručí v naší posteli a tentokrát jsem to byl já, komu se spánek vyhýbal. Byl jsem rozhodnutý stát se upírem. Chtěl jsem se kvůli Billovi vzdát všeho, protože to, co mi život s ním nabízel, bylo mnohem lepší. Jen na okamžik se mi v mysli promítla tvář mého bratra. Otočil jsem se na bok a přitáhl si toho černovlasého anděla ještě blíž.
„Promiň, Tyi,“ zašeptal jsem do blížící se noci, vtiskl Billovi polibek do vlasů a konečně také usnul.
„Uklidni se,“ nabádal mě Tom, stojící mi po boku. Jenže to se mu lehce řeklo. Jemu neměl přijet otec, kterého několik měsíců neviděl a neměl mu dát život měnící odpověď.
„Snažím se,“ procedil jsem skrz zatnuté zuby, ale opak byl pravdou. Nechtěl jsem se uklidnit. Byl jsem naštvaný na celý svět, že jsem se dostal do téhle posrané situace. Na moment jsem zatoužil být jen obyčejným člověkem, který si svou cestu volí sám. Málem jsem se nad tou myšlenkou hlasitě rozesmál. Musel jsem na tom být hodně bídně, když bych si radši zvolil lidský život.
Shromáždili jsme se ve vstupní hale a vyhlíželi vůz mého otce. Kromě mě a Toma tu stála i Sonja, můj bratr a malý Matias. Byl jsem vděčný, že ostatní hosté zůstali ve svých pokojích a dopřáli nám tuhle rodinou chvilku. Ostatně ho všichni uvidí na dnešním plese, kde se jim dostane plné pozornosti. Přestože byl otec dřív člověkem, naučil se zvyklosti upírů a věděl, co se sluší a patří.
„Je tady,“ vydechla Sonja o dvě vteřiny dřív, než vrzly hlavní dveře, a dovnitř vstoupil muž, který mě stvořil.
„Otče,“ usmál se Cus a vydal se k němu s široce rozpřaženýma rukama. Oni dva vždycky měli dobrý vztah. Nejen, že si byli velmi podobní vzhledem, ale sdíleli spoustu společných názorů. Jediným zklamáním bylo, když se můj nezbedný bratříček zřekl nároku na trůn. Otec s ním pár dní nemluvil, ale i tak si k sobě nakonec našli cestu zpátky. Hádal jsem, že mně takové štěstí nehrozí.
„Ahoj tati,“ pozdravil jsem i já, když k nám s Cusem došli. Do společného objetí jsem se nějak nehrnul, takže jsem jen stál a soustředil se na tlukot Tomova srdce.
„Ahoj Bille,“ oplatil mi. „Je skvělé tě zase vidět.“ Skoro bych mu to i uvěřil, kdyby jeho oči nezůstávaly až bolestně chladné. Přivítal se i se Sonjou a Matiasem a pak upřel pozornost na Toma.
Vedli jsme dlouhou diskuzi o tom, zda je moudré, aby šel na přivítání se mnou. Nejdříve se bránil, ale ubezpečil jsem ho, že to jistě proběhne v klidu. Můj otec byl vždycky smířený s tím, že se mi víc líbí mužská část populace a vzhledem k tomu, že i on býval člověkem, nemělo by ani toto být problém.
„To je Tom,“ představil jsem ho. Nevěděl jsem, jestli bylo namístě říkat, že je můj přítel. Jediným rozhodnutím jsem se o tuhle možnost mohl připravit. Nechtěl jsem si zvyknout na to, že je můj. I když si Tom umanul, že se mnou zůstane za každou cenu, pro mě byla až moc vysoká. Nedopustím, aby se stal upírem. To mu radši zlomím srdce.
Otec sklouznul pohledem k výstřihu Tomova trička, kde dosud trůnila bílá náplast. Mé kousnutí se ještě tak docela nezahojilo. Na jeho tváři bylo znát, jak si dává dvě a dvě dohromady. Byl jsem mu nesmírně vděčný, že k tomu neměl co dodat.
„Na ples všechno připraveno?“ obrátil se k Sonje, která měla na starost všechny praktické záležitosti.
„Pochopitelně,“ obdařila ho zářivým úsměvem.
„Takže v tom případě se uvidíme později. Rád bych si trochu odpočinul,“ oznámil a odešel. Pár vteřin jsem zůstal stát jako přimrazený. To mělo být všechno? Žádné výčitky, že se svým rozhodnutím tak otálím?
„Říkala jsem ti, že to nebude tak zlé,“ usmála se na mě Sonja, jako by mi četla myšlenky.
„Pojď zpátky do pokoje,“ zamumlal jsem směrem k Tomovi a pak už se vlekl nahoru po schodišti.
Když za námi zaklaply dveře ložnice, byl jsem ještě stále ponořený do myšlenek, takže jsem si nevšiml Toma, který mě chytil za ruku a upíral na mě oči. Vzhlédl jsem k jeho krásné tváři a srdce se mi svíralo. Nebyla šance, abychom my dva mohli být spolu. Povzdechl jsem si a chytil Toma i druhou rukou, propletl jsem si s ním konečky prstů tak moc, jak jen mi to sádra dovolovala.
„Tome Trumpere, prokážeš mi tu čest a doprovodíš mě na dnešní ples?“
Možná nám není budoucnost právě nakloněna, ale to neznamená, že si nemůžu užít aspoň pár posledních chvil s ním.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Ale ne, Bille. Bez Toma to přece nevydržíš.
Tom má v plánu stát se upírem, ale Bill mu to podle všeho nedopřeje. Jsem zvědavá, kam tohle povede. Doufám, že to opravdu neskončí zlomeným srdcem.
Díky, těším se na pokračování.
To jsem zvědavá jak tohle dopadne doufám že zůstanou spolu.
První část samozřejmě úžasná, i když ve mně v první chvíli hrklo, kam to Bill zaase zmizel. Ale vůbec se nedivím, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, ten pohled na Billa musel být nezapomenutelný… A taky se mi líbila ta zmínka o vzájemném sdílení krve 🙂
Ale ten příjezd Billova otce byl nějaký divný, on celý ten jeho otec je nějaký divný. Skoro nic o něm nevím, ale i tak mi zatím moc sympatický není..
Což mě dneska přivedlo k jedné otázce. Byla tam zmínka o tom, že Billův otec byl dříve člověkem… Ale já myslela, alespoň podle všech těch běžně dostupných filmů a tak, že všichni upíři byli dříve lidmi. Takže tady to tak není? Bill je stoprocentní upírský potomek? S tím jsem se myslím ještě nikdy nesetkala…
Sakra Bille co to delas! Proc to chces znicit! Nebud mrcha… Ver mu taky prece. Copak si vazne myslis ze ho dokazes nechat odejit?
Teda ta jejich chvilka v posilovně, přesně podle mého gusta. Žhavé, žádné zbytečnosti kolem a to finále… Je vidět, že si to kluci dokáží užít.
Z příjezdu Billova otce nadšená nejsem, ale tak někdy to přijít muselo. Docela zvláštní, jak je k Billovi chladný.
Doufejme, že nebude Bill pořád tak paličatý s tím proměním Toma v upíra, protoze bille, nezlomis jenom Tomovo srdce, když ho odmitnes.
Opět hodně mlsací kapitolka, moc za ni děkuji, kočičko
Billovy myšlenky se mi ani trochu nelíbí, a tak doufám, že povídka nakonec skončí dobře, protože nás čeká už jen pár dílů…Hmm..nechám se překvapit! Každopádně se mi moc nelíbí jak Bill přemýšlí a doufám, že mu to nakonec nedá a i když proti vlastnímu přesvědčení, Toma nakonec promění v upíra. 🙂
Ohledně Billova otce zatím nevím, co si myslet. Snad nebude nějaký zákeřný, prozatím vypadá docela fajn, tak snad bude takový i do budoucna! 😉