autor: Luki
„Díky za jídlo, uvidíme se později.“ Tom se usmál a já za ním konečně mohl zavřít dveře.
Chodí si sem ke mně na jídlo, protože doma prý nic nemá. Kruci, je tak drzý a sobecký. I s tím svým věčným úsměvem, neposlušně zamotanými dredy a nemožně velkým oblečením. A už jsem zmínil jeho piercing ve spodním rtu, který má ve zvyku si pořád olizovat nebo si s ním pohrávat zuby? Otravné, vážně.
A to sem chodí každý den a zkouší na mně ty jeho sexuální hračky. Minule donesl klipsy na bradavky, které byly napojené tak, aby po zmáčknutí tlačítka na krabičce, kterou Tom držel v rukou, to do mých bradavek poslalo slabé elektrické výboje. Au, ještě teď cítím mravenčení, jenom si na to vzpomenu a Tom s tím nechtěl přestat, ohromně ho to bavilo. Zmetek.
„Nechci souseda, jako je on. Asi bych se měl přestěhovat.“ Byla to opravdu lákavá představa, ale musel jsem ji hned zapudit. Nemohl jsem se přestěhovat, nebyl bych pak v Adamově rajónu. Sakra, jsem to ale pitomec. Napil jsem se zhluboka z plechovky koly. Hej, nebo se odstěhuju až po tom, co řeknu Adamovi, že ho miluju. Jo, to je dobrý plán. To bych mohl zvládnout.
Bubi, který celou dobu odpočíval kousek od mé ruky, se najednou probral a svým až moc rychlým pohybem drcnul do plechovky a vylil na sebe zbylý obsah.
„To ták, co to děláš, ty hlupáčku. Teď jsi celý promočený.“ I s ježečkem na rukou jsem došel do kuchyňské části garsonky a snažil se z něj tu lepivou vlhkost dostat. Po osušení jsem sebral převrhnutou plechovku a vyhodil ji do přetékajícího koše.
„Vypadá to, že budu muset vynést odpadky.“ Byla to jedna z činností, kterou jsem opravdu nesnášel, ale nebyl tady nikdo další, kdo by tuto mou povinnost převzal na sebe. S povzdechem jsem se tedy vydal i s košem k popelnici.
Vyšel jsem z bytu a došel k výtahu. Po chvilce se dveře výtahu otevřely a tam stál Adam s tím jeho rozkošným „Ahoj.“
„A-ahoj.“ Než jsem se stihl vzpamatovat, dveře výtahu se začaly zavírat a málem mě mezi sebe přimáčkly, protože jsem byl jako v mrákotách. Skříp…
„Hmm… asi se to nějak kouslo.“ Výtah se opravdu zasekl a Adam, jako správný muž činu, se okamžitě začal zajímat o číselník, ve snaze dát výtah zase do pohybu. „Co teď?“
Hlavou se mi toho najednou začalo točit strašně moc. Byli jsme sami v malém prostoru výtahu. To je ten nejvhodnější okamžik ke sdělení mých pocitů. Adam mi totiž nemá kam utéct.
Kruci, ale já nejsem připravený. Uklidni se, Bille. Uklidni se.
„V pohodě?“ Adam si mého neklidu nejspíš všiml a jeho starost v hlase i obličeji mi teda moc nepomáhala.
„Řekni mi, máš nového spolubydlícího?“ Vězeňský stejnokroj mi nikdy neslušel, ale muž, kterého mi právě přidělili do cely, by vypadal sexy snad naprosto ve všem.
„Adame! Co tady děláš?“
„Nechal jsem se zavřít, abychom mohli spolu utéct.“ Svit v jeho očích byl rozhodně odhodlaný.
„Ale to je nemožné!“ Nechtěl jsem mu brát iluze, ale z vězení se přece nedá jenom tak odejít.
Adam se spokojeně usmál, sundal si košili a otočil se ke mně zády.
„Neboj, nechal jsem si vytetovat cestu ven na záda.“ A opravdu, jednoduché klikyháky přes celá záda s jasným bodem zde se nacházíme a východ vypadaly jako úniková cesta na svobodu. No…
„Myslím, že je to trochu nepřesný… ale když už jsi tu se mnou, jsem šťastný.“ Vlastně to byla radost, mít ho tady jenom pro sebe. Nabízelo se tady spousta možností, jak spolu strávit nejenom dlouhé dny, ale hlavně noci. Tak proč toho plně nevyužít?
„Ach, Adame.“ Jeho rty se otíraly o mé citlivé bradavky. Zavrtěl jsem se mu v klíně. Mé už dříve stažené kalhoty nepřekážely Adamovým průzkumnickým prstům, které zkoumaly okolí mé dírky.
„Můžu dovnitř?“
„Ano.“ Už jsem se nemohl dočkat, až pocítím tu plnost, kterou mi byl schopný poskytnout jenom Adam.
„Jsi tak těsný.“ Byl tak něžný. Žádný brutální atak se snahou udělat se co nejdřív.
„Tento únikový východ je jenom pro tebe.“ Zašeptal jsem mu tiše do ucha, horkost se mi vehnala do tváří.
„Jsem rád, že se k tobě nikdo nedostal dřív než já.“
„Hej! Vypadáte, že se dobře bavíte, chci se přidat.“ Ten hlas bych poznal kdekoliv. Za mříží stál bachař Tom. Na pevně svázaných dredech měl trochu na křivo posazenou policejní čepici, na boku se mu pohupovaly o pásek zapnutá želízka a vypadal zatraceně sexy v policejním stejnokroji ve velikosti, která mu padla téměř jako druhá kůže.
„Oh…“ to bylo to jediné, čeho jsem byl schopný.
„Dej ho sem.“ Tom se rukama chytil pevně mříží a zavelel směrem k Adamovi.
„Ne!“ Oba vypadali, že si ani neuvědomují mou přítomnost, i když o ni hlavně šlo.
„Jestli se odsud chcete dostat živí… nebudete mě srát.“ Tomův úšklebek na obličeji Adamovi nedal moc na výběr. Vystoupil ze mě a natočil mě zadečkem k mřížím. „Výborně, a teď dostaň tu svoji prdelku sem.“ Tom poplácal rukou mříž a čekal, až se k němu natlačím co nejblíž. Nevzmohl jsem se na protest.
Nemusel jsem čekat ani moc dlouho a dočkal jsem se prvního přírazu. Tom se s tím naprosto nehodlal párat. Ještě štěstí, že jsem byl trochu připravený Adamem.
„Kurva, jsi tak těsnej. Fakt skvělý!“
„Ach!!“ Po tvářích se mi začaly koulet slzy. Nemohl jsem totiž uvěřit tomu, že se to všechno děje přímo před Adamem.
„Dveře jsou už otevřené, pane Bille, můžeme odejít.“ Adamovi se ve tváři odrážela starost, se kterou si mě prohlížel. Nemohl jsem se mu divit. Zase jsem se propadl ve svém snění až tak, že jsem se našel klečet na podlaze výtahu s pytlem odpadků pevně sevřených v objetí.
Bylo mi tak trapně, že jsem rychle vyběhl na zadní dvůr panelového domu, kde jsem bydlel, abych se konečně zbavil toho koše. Chtělo se mi brečet. Jsem takový idiot. Pitomec! Takhle stupidně propásnout jedinečnou šanci vyznat Adamovi své city.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Ale, tak Tom Billovi už leze i do snů, jo? 😀
Otravný Tom a zamilovány Bill.
No, přiznejme si to upřímně, ten Bill je docela pervezák, když se mu v hlavě honí takové představy. 😀
Díky za díl zlato, já se bavím. 😀
Ten Bill je prostě neskutečný. Ale mohl by konečně začít žít v realitě, aspoň trochu. 😀 Takhle se nikdy nedozví, jak to vlastně bude s Adamem, ani nepochopí, že Tom ho neotravuje je tak pro nic zanic. 😀