autor: Becs
Snažil jsem se Billa rozptýlit, co to jen šlo, jenže když nezabral ani návrh na divoký sex, prostě jsem to vzdal. Takže se mi uvelebil na hrudníku a nechal mě, ať mu zdravou rukou kreslím na záda osmičky. Do plesu zbývalo jen pár hodin a myslím, že jen samotné čekání bylo dost nervy drásající, kam se pak hrabalo setkání s upíří šlechtou.
„Bude to chtít vědět, jakmile skončí ples,“ zahučel mi Bill do trička už asi po dvacáté. Jen jsem si povzdychl a přidal další sérii osmiček. Neměl jsem pro něj odpověď, která by ho uspokojila.
„Máš aspoň představu o tom, co mu řekneš?“ nadhodil jsem.
„Řeknu mu, ať jde do prdele,“ rozohnil se Bill a vztekle praštil pěstí do matrace, až dřevo pod ním zasténalo.
„Vážně?“ zeptal jsem se pochybovačným tónem a trochu se zavrtěl. Byl bych nerad, kdybych další ránu schytal já.
„Jasně, že ne,“ posmutněl černovlásek a kousl se do rtu. Už jsem se nadechoval k nějaké utěšující odpovědi, když nás vyrušilo krátké klepnutí na dveře. „Dále,“ pronesl otráveně Bill a sotva se pohnul, aby zkontroloval příchozího.
„Zdravím, Bille, tak jsme tady,“ pronesl snobským tónem jakýsi starší mužík s opravdu impozantním nakrouceným knírem.
„Ach, Lorenzo, skoro bych zapomněl,“ protřel si Bill oko a líně se zvednul do sedu. „Jdeme na to hned?“
„Jak si budete přát,“ přikývl vousáč a pokynul nějaký dalším dvěma lidem, co stáli za ním, aby vešli do naší ložnice. Dvě ženy držely v rukou pár pytlů na obleky.
„Tak pojďme,“ ukázal na koupelnu a muž a jedna žena tím směrem okamžitě zamířili. Dřív než tam stihl zaplout i Bill, otočil se na mě. „Tony ti pomůže s oblékáním.“
„Vy budete asi Tony,“ usmál jsem se na ženu, která byla nepochybně upírka a taky o mnoho let starší než já. Trapně jsem se vysoukal z postele a jen ve vytahaných teplácích se postavil před ní. Pořád jsem si nemohl zvyknout na to, jak Bill neřeší, co dělá a jak vypadá před služebnictvem. Bral je jako placenou sílu a na jejich názoru mu nezáleželo. Kéž bych se s tím dokázal srovnat aspoň z půlky jako on. Bylo mi trapně, že nás přistihli mazlící se v posteli, a to jsem se teď měl před touhle dámou svlíknout úplně.
„Předpokládám, že nemáte tak extravagantní styl jako princ, takže bych pro vás zvolila klasický černý oblek s obyčejným motýlkem,“ přešla do profesionálního tónu a všechno ostatní ignorovala. Z vaku vytáhla švihácky oblek a já zalapal po dechu. Nic takového jsem nikdy neviděl na vlastní oči, natož abych to měl na sobě.
„Ta vaše sádra bude trochu problém, ale můžu rukáv trochu popustit a pak ho znovu přišpendlit,“ mluvila si spíš pro sebe a rozkládala tu dokonalost na postel. Nedokázal jsem si představit, že by tomu nádhernému obleku udělala něco takového.
„Doufám, že to nebude nutné,“ zamumlal jsem, ale ona mě opět ignorovala.
Po půlhodině snažení se jí podařilo ze mě udělat docela šviháka. Prohlížel jsem se ve velkém zrcadle a musel jsem uznat, že mi to fakt sluší. Blondýna si posbírala svých pět švestek a bez jediného slova na rozloučenou zmizela.
„Taky mě těšilo,“ odfrknul jsem si a posadil se na postel čelem ke koupelně. Trvalo ještě další půlhodinu, než v oblaku laku pronikavé vůně vystoupil Lorenzo a druhá žena. Kývli na mě a následovali příkladu jejich kolegyně.
„Bille,“ zkusil jsem to, protože můj společník se ne a ne objevit. Věděl jsem, že ženské se na tyhle události připravují hodiny, ale nikdy mě nenapadlo, že to bude i Billův případ. Jasně, rád vypadal hezky a strojil se dlouho, ale tohle začínalo být extrémní.
„Minutku,“ ozvalo se zpoza dveří a já cítil, jak mnou prostupuje netrpělivost. Vstal jsem, odhodlaný dveře rozrazit i za cenu Billovy nelibosti, ale dřív, než jsem k nim vůbec stihl dojít, se otevřely a v nich stál anděl. To nejdokonalejší a nejkrásnější stvoření na celém světě. Zalapal jsem po dechu a ohromeně udělal dva kroky zpátky. Bill měl na sobě tmavorudé sako a úzké černé kalhoty. Místo košile si vzal obyčejné černé tričko a na jeho hrudníku leželo množství černých a stříbrných řetízků. Celé sako jako by bylo posypáno malými stříbrnými, černými a červenými diamanty. Na ramenech se jich třpytilo nejvíc a směrem k pasu ubývaly. Outfiit ale nebyl to, co mě tolik ohromilo. Bill měl vlasy vyčesané do elegantního číra a jeho nádherné hnědé oči dostaly černé kontury v podobě kouřového líčení. Podbřišek se mi sevřel touhou, když jsem si představil, jak by make-up kontrastoval s jeho hladovýma modrýma očima.
„Páni,“ bylo jediné, co jsem ze sebe dokázal vysoukat.
„Dle tvého srdečního tepu vypadám vážně dobře,“ pronesl nezúčastněně Bill a s rukávu si sundal neviditelné smítko. „Buď to, anebo máš infarkt.“
„Vypadáš naprosto úchvatně,“ ocenil jsem ho konečně.
„Taky ti to sluší,“ usmál se a došel ke mně, aby mi věnoval polibek na rty.
„Můžeš mi říct, jak mám celý večer vydržet a nedotýkat se tě? Jsi to nejvíc sexy stvoření, jaké jsem viděl.“
„Ledový úsměv mého otce nepochybně zchladí tvé nadšení,“ zamračil se, ale ani to neubralo na jeho půvabu.
„Teď na něj nemysli. Půjdeme,“ propletl jsem si prsty s jeho a něžně ho zatáhl. Byl jsem odhodlaný mu průběh večera usnadnit, jak jen to bude možné.
Vešli jsme do největšího sálu, jaký tu na zámku byl. Musel jsem Sonju v duchu obdivovat. To, co tu vytvořila, bylo opravdu úchvatné. Připadal jsem si, jako bych se ocitl v zimní pohádkové říši. Všechno se jen třpytilo, a dokonce i lustry působily, jako by na nich byla vrstva námrazy. Po obvodu místnosti byly umístěny kulaté stoly překryté zářivě bílými ubrusy a na každém z nich stála květinová výzdoba z bílých lilií a kal, doplněná o drobné diamanty. Průzračné sklenice a talíře byly vyčištěny do nejvyššího lesku, takže se v nich odráželo světlo svíček. Taneční parket byl zaplněn lidmi, ačkoliv žádný z nich netančil. Zatím jen postávali ve skupinkách a vesele se bavili. Mezi nimi korzovali číšníci se stříbrnými tácy obtěžkanými různými jednohubkami a chuťovkami.
„Sonja se překonala co?“ vyjádřil Bill svůj obdiv ke švagrové a taky se rozhlížel. „Byla by z ní dobrá královna,“ dodal o poznání smutnějším tónem.
„Tohle všechno jsou upíři?“ zeptal jsem se, abych odvedl jeho myšlenky jinam.
„Ne, pozvánku dostávají i lidé. Většinou bohatí nebo slavní. Vlivní.“
„Takže uvidím nějaké celebrity?“ nadhodil jsem a rozhlédl se. Zatím jsem viděl jen spoustu neznámých tváří.
„Támhle je třeba Robbie Williams,“ kývnul do vzdálenějšího rohu Bill. Vzal si od procházejícího číšníka dvě vysoké sklenice se šampusem a jednu mi vtisknul do ruky. „Támhle vidím Adele, jak se baví s princem Harrym,“ namířil nenápadně prstem na dvojici po jeho pravici. „A támhle je Cara Delevigne,“ dokončil svou malou obhlídku.
„Vážně? Tu miluju,“ vytahoval jsem krk co možná nejvíc, abych modelku viděl.
„No, tak to tě od ní budeme držet co možná nejdál,“ procedil přes zaťaté zuby a upil trochu alkoholu.
„Tak jsem to nemyslel,“ pohladil jsem ho omluvně palcem po hřbetu ruky. Už dřív jsme se domluvili, že zatím nebudeme vystupovat jako oficiální pár. U upírů se takové prohlášení rovná žádosti o ruku a vzhledem k tomu, že jsme ještě pořád nevěděli, jestli nám bude dovoleno být spolu, nechtěli jsme situaci ještě víc komplikovat. Musel jsem se hodně snažit, abych se toho černovlasého anděla nedotýkal, a ovládal pokušení ho políbit.
„Pojď se raději posadit. Večeře za chvilku začne,“ přikázal mi úsečně. Jasně, Tome, skvělý způsob, jak Billa rozptýlit, je donutit ho žárlit. To se ti povedlo.
Byli jsme usazeni u stolu, který byl nejblíž k pódiu, kde seděl malý orchestr a hrál nějakou tichou melodii. Jakmile jsme k němu došli, vzhlédly k nám tváře Sonji, jejího manžela, Billova otce a třech dalších lidí, které jsem neznal.
„Už jsem začínal mít strach, že nedorazíte,“ pronesl srdečně nejstarší Kaulitz. Bill ho pořád popisoval jako strašného netvora, takže jsem netušil, co od něj čekat. Z našeho krátkého setkání jsem si nedokázal utvořit žádný názor. Nepřipadal mi tak hrozný. Jenže zdání mohlo klamat.
„To bych si nemohl nechat ujít,“ odsekl Bill kousavě a svalil se na židli vedle něj. Nezbylo mi nic jiného, než se posadit na jedinou zbývající volnou židli vedle šedivého staříka. Rudá tekutina v jeho sklenici naznačovala, že to bude upír. Pokud tomu tak bylo, musel to být jeden z nejstarších.
Billův otec jeho tón ignoroval a zapředl hovor se ženou po jeho druhém boku. Všiml jsem si, že mě Cus sjíždí opovržlivým pohledem. Asi nebylo obvyklé, aby člověk seděl u královského stolu.
„Sonjo, sál vypadá úžasně. Všechno je naprosto dech beroucí,“ stočil jsem pozornost k jeho manželce.
„Díky, Tome,“ obdařila mě úsměvem. „Tohle mě vážně baví, takže to nestálo skoro žádnou námahu.“
„Nic tak krásného jsem nikdy neviděl,“ řekl jsem upřímně.
„O tom nepochybuju,“ zamumlal si Cus pod vousy, ale ani se na mě nepodíval.
„Buď hodný,“ okřikla ho Sonja tiše a položila mu ruku na předloktí.
Zanedlouho Billův otec vstal a třemi ťuknutími do skleničky si vyžádal ticho. Pronesl krátký projev, který jsem pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Bill vedle mě drtil v prstech ubrousek a páral jeho okraj. Když se prozatímní král dostal k pasáži, která obsahovala slova jako „tradice“ a „odkaz“, Bill roztrhl ubrousek na dvě poloviny. Chytnul jsem ho pod stolem za ruku a doufal, že ho to trochu uklidní. Byl bych opravdu nerad, kdyby zničehonic vstal, převrátil ten nádherně prostřený stůl a dal otci do zubů.
Na tatíčka se vždycky dalo spolehnout. Pasivní agresivita je jeho druhé jméno. Dalo se čekat, že pronese srdceryvný projev o našem lidu a o tom, jak doufá v lepší zítřky. Napočítal jsem nejméně osm rýpnutý, které směřoval na mě. Idiot. Nebýt Toma, který mi drtil ruku, pravděpodobně bych ho třísknul po hlavě jedním ze stříbrných svícnů. Když se konečně vykecal, dorazili číšníci a rozdávali jednoduché jídelní lístky. Cítil jsem, jak se vedle mě Tom uvolnil, když si uvědomil, že si může objednat něco bez masa a nebude muset všem vysvětlovat, že je vegetarián. Mít tak jeho starosti.
Dokud měli všichni pusu plnou jídla, dala se celá tahle společnost snést. Nesnášel jsem, že musíme sedět se členy rady, jako by byli naše rodina. Ty staříky se zpátečnickými názory jsem nenáviděl. A to by měli být mí nejbližší poradci, pokud bych přijal korunu.
„Takže Tome, jak se ti u nás zatím líbí?“ promluvil otec najednou, až mi v krku zaskočil kousek mrkve. To se opravdu právě zajímá o mého přítele?
„Moc,“ vysoukal ze sebe Tom. Očividně byl stejně zaskočený jako já. „Tenhle zámek je naprosto úchvatný.“
„Billův pradědeček ho nechal postavit pro jednu ze svých milenek,“ pousmál se. „Dlouho byl znám jako zámek hanby, ale Lorrean ho opravdu milovala, takže jsme se sem nastěhovali a časem se zapomnělo na jeho prvotní účel. Tehdy bylo obvyklé mít víc než jednu ženu.“
„Je tahle výprava do minulosti nutná?“ zavrčel podrážděně Cus. Už dřív jsem si všiml jeho rozladěného postoje. Negativní vlny šířil do celého okolí. Sonja se vedle něj zavrtěla a zadržela dech, jako by snad čekala, že přijde nějaká hrůza. To se mi rozhodně nelíbilo. Snažil jsem se zachytit její pohled, aby mi to nějakým posunkem vysvětlila, ale zarputile se očnímu kontaktu vyhýbala.
„Máš nějaký problém s naší historií?“ nadzvedl otec obočí a vložil si do úst vidličku s čokoládovým dortem.
„Nemám problém s naší historií, jen nechápu, proč bys to měl vykládat jemu,“ kývl hlavou k Tomovi a jeho znechucený pohled byl všeříkající.
„Tom je tady s Billem. Je náš host a ty bys měl být zdvořilý,“ řekl varovný tónem. Sledovat, jak se otec a bratr hádají, patřilo k mým oblíbeným kratochvílím, protože se to nedělo tak často. Jenže jsem pořád nedokázal z očí spustit Sonju, jež měla oči zapíchnuté do talíře a ani nedutala. Za normálních okolností by na Cuse použila svou uklidňující sílu dřív, než by se stihl ztrapnit. Co se to dělo?
„Přiznejme si upřímně, že je to jen Billova hračka a pytel s krví. Asi si jen potřebuje naposledy užít, než se ujme vladařských povinností. Potom už ho Tom stejně nebude moct následovat,“ štekl kyselým tónem.
„Drž hubu, idiote,“ vrátil jsem mu to. „Ty jsi ten poslední, co by si ji měl otvírat, když jsi tak zbaběle couvnul.“
„Prostě jen nechápu, proč si taháš děvku ke stolu,“ pokrčil bratr rádoby ležérně rameny.
„Marcusi, to stačí,“ vybuchl otec a bouchl pěstí do stolu. Všichni okamžitě ztichli a Tom se vedle mě přikrčil. Jeho srdce jako by se zastavilo a tlouct začalo velmi zvolna a tiše. „Tom je Billův přítel. Rozhodl se, že si ho sem přivede a ty to budeš respektovat. Ať už je člověk nebo ne. Tohle je výroční ples, který tvoje matka milovala a já tě nenechám ho zkazit jen proto, že nedokážeš najít k lidem vztah.“
„Promiň,“ špitl Cus, protože si očividně až teď uvědomil, jak to přehnal. Byl jsem vděčný, že se mě otec zastal, ale v hlavě jsem měl jen Tomovo pomalu tlukoucí srdce. Cítil jsem, jak ho polila hrůza, a panika mu proudila žílami. Otec nebyl zas až tak strašlivý, aby ho vyděsil k smrti.
„V pořádku?“ zašeptal jsem směrem k němu, ale on na to nijak nereagoval. Jeden pohled na Sonju mě ujistil, že se děje něco opravdu zlého. Zírala na Toma vytřeštěnýma očima a kousala si spodní ret. Takhle vyvedenou z míry jsem ji ještě neviděl. Už, už jsem se chystal zeptat, co se děje, když Tom promluvil tak tiše, že jsem i přes upírský sluch měl problém rozumět jednotlivým slovům.
„Tvůj bratr se jmenuje Marcus?“
„Ano, myslel jsem, že to víš,“ sklonil jsem se blíž k němu. Nic už mi nedávalo smysl.
„Pořád jste mu říkali Cusi,“ mumlal a odstín jeho pokožky dosahoval křídově bílé.
„Jo, je to zkráceně Marcus,“ vysvětlil jsem zcela očividnou věc.
„Musím pryč,“ oznámil najednou, vyskočil na nohy a utíkal pryč jako postřelená laň. Několik hlav se po něm překvapeně ohlédlo.
„Co to…?“ nedokončil jsem.
„Utíkej za ním,“ přikázala mi Sonja. Přimhouřil jsem oči, ale strach v její tváři mi nedovolil příliš dlouho otálet.
Toma jsem stihl dohonit dřív, než prošel vstupní branou. Právě si z krku strhnul motýlka a zahodil ho někam do kouta.
„Tome, počkej,“ dohonil jsem ho a chtěl ho chytit za loket, ale vysmekl se mi. Srdce mu teď bilo závratnou rychlostí. Cítil jsem žhavý ostrý vztek, který mu proudil pod kůží. „Můžeš mi vysvětlit, co se to teď právě stalo?“
„Nech mě být. Já musím vypadnout,“ funěl a zatínal ruce v pěst.
„Fajn, ale mohl bys mi aspoň vysvětlit proč? Jde o Marcuse? Vždycky se chová jako kretén. Toho si nesmíš všímat.“
„Jasně, že jde o Marcuse,“ prsknul Tom a bratrovo jméno vyslovil s opovržením. „Kolik upírů takového jména znáš?“
„Pokud vím, tak se tam jmenuje jen můj bratr. Je to královské jméno.“
„Vyprávěl jsem ti někdy o svém bratrovi? Tylerovi?“ změnil zničehonic téma.
„Jen, že jste spolu vyrůstali v pěstounské rodině,“ vzpomínal jsem.
„Takže jsem ti asi neřekl, že je mrtvý,“ řekl Tom a začal popocházet sem a tam. Vztek mu cloumal celým tělem a potřeboval ho ventilovat. Tenhle stav jsem znal moc dobře.
„To mě mrzí. Tos mi nikdy neřekl.“
„Takže jsem ti asi ani neřekl, že ho zabil upír jménem Marcus.“ Jeho slova se rozlehla halou a chvilku mi trvalo, než jsem je dokázal zpracovat. Když mi konečně došlo, co se mi tu Tom snaží naznačit, rozchechtal jsem se.
„Chceš mi říct, že můj líný bratr, který se štítí jakéhokoliv kontaktu s lidmi a pro jistotu ani nevychází z rodinného sídla, si vyšel do ulic a zabil ti bratra?“
„Přijde ti to k smíchu?“ zuřil Tom.
„Vlastně docela jo,“ přiznal jsem upřímně. „Tome, Cus nemá stejný výcvik jako já. Na zabíjení je moc líný a tupý. On tvého bratra určitě nezabil. Jak jsi na to přišel?
„Andreas byl u toho. Byl to taky hlavní důvod, proč jsem se k nim přidal.“
„Ach Andreas. No tak ještěže to máš od spolehlivého zdroje,“ odfrkl jsem si.
„To není vtip, Bille. Tvůj bratr zabil toho mého a já tady žil s ním pod jednou střechou. Dokonce jsem uvažoval, že se stanu upírem, pane bože.“
„Tome, uklidni se,“ pokoušel jsem se zkrotit jeho výbuch. „Kdy se to mělo stát?“
„Před pěti lety. Shodil ho ze střechy budovy, kde žili s Andreasem. Já jsem tehdy byl ještě u pěstounů, protože jsem nebyl plnoletý,“ vysvětloval a celý se třásl.
„Marcus posledních deset let žil v Rumunsku. I kdyby ho najednou chytly zabijácké choutky, neměl šanci to udělat, protože tu nebyl. Navíc, proč by ho shazoval ze střechy? Mohl mu zlomit vaz jediným pohybem.“
„Přestaň ho bránit,“ odbyl mě. Nic z toho, co jsem mu říkal, nechtěl slyšet. Prostě prstem ukázal na vraha a držel se toho zuby nehty. „Doufám, že pochopíš, že teď už s tebou opravdu nemůžu být.“
„Ale Tome…“ začal jsem, ale netušil, jak tu větu dokončit. Co jsem mohl říct, aby mi uvěřil? Nechal jsem ho, ať se ke mně otočí zády a projde obrovskou branou. Pryč ode mě.
Stál jsem několik minut jako přimražený a v hlavě si přehrával, co se to právě teď stalo, když mě vyrušil jasný hlas. „Musíš za ním.“
Otočil jsem se a uviděl Sonju, jak ke mně přibíhá ve svých nadýchaných tyrkysových šatech.
„Musíš okamžitě za ním,“ zopakovala důrazně.
„Věděla jsi to,“ obvinil jsem ji.
„Nevěděla jsem, že si myslí, že Cus zabil jeho bratra. Ale ano, věděla jsem, že se něco semele,“ přiznala. V jejím obličeji pořád chyběla ona vyrovnanost, což mi na klidu moc nepřidávalo.
„Proč bych za ním chodil? Vždyť mě vůbec nechce poslouchat,“ bránil jsem se.
„Bille, dobře víš, že tohle dělám jen výjimečně, protože nerada zasahuju do toho, co se má v budoucnosti stát, ale pokud za ním okamžitě nepůjdeš, tak se stane něco hrozného.“
„Tomovi se něco stane?“ vyděsil jsem se.
„Nejen jemu. Spousta lidí a upírů bude trpět, pokud to s ním neurovnáš.“
„Sonjo, to absolutně nedává smysl,“ kroutil jsem hlavou. Kdybych nevěděl, jak hrozivě dokáže být má švagrová v předpovědích přesná, odbyl bych ji a šel bych se někam opít. Jenže zatím mi vždycky radila dobře a nikdy jsem o jejích úmyslech nemusel pochybovat.
„Musíš jít na policejní stanici, která měla vyšetřování jeho smrti na starost. Získej záznam z kamer a ukaž ho Tomovi. To ho přesvědčí, že to nebyl Marcus,“ chrlila na mě plán, jako by ho měla vymyšlený už řadu dní.
„Je noc, kdo se mnou bude asi tak mluvit?“
„U Drákulových ohnivých psů, Bille!“ zakřičela, až jsem sebou škubnul. Kde byla moje mírná švagrová, která nikdy nezvýšila hlas? „Jsi snad upír. Nedokážeš si poradit s pár lidmi?“
„Samozřejmě, že dokážu,“ bránil jsem se, naprosto vyvedený z míry. Popravdě jsem začínal docela panikařit.
„Běž se převlíknout a hned vyraž. Jakmile budeš mít ten záznam, běž za Tomem. Bude v Andreasově bytě,“ instruovala mě. Chystal jsem se vyběhnout schody ke svému pokoji, ale ještě naposledy mě zastavila. „Bille,“ zaváhala a kousla se do rtu, jako by sváděla těžký vnitřní boj. „Nechej Toma to udělat.“ Dřív, než jsem se ji stihl zeptat, co to znamená, otočila se na podpatku a zmizela pryč. Zakroutil jsem hlavou, abych si to poslední prohlášení vyhnal z hlavy, a konečně vyrazil.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Doufám že to opravdu nebyl bratr Billa a vše se mezi Billem a Tomem urovná.
Kdo ví, co se tenkrát stalo a co Andreas kecal, i když, já toho Marcuse vůbec nemám ráda a kdyby Bill netvrdil, že byl deset let pryč a proto to udělat nemoh, tak bych klidně i věřila tomu, že to udělal.
A moc se mi líbila ta Billova myšlenka, že Sonja by byla skvělou královnou. Taky si to myslím, byla by vážně dobrá, opravdu by to nešlo, když Bill o to kralování tam strašně moc nestojí???
Teď jen doufám, že Bill Toma najde dřív, než se vážně stane něco špatného…
Bolo jasné, že sa musí niečo stať, inak by Bill vyhnal Toma, aby ho nemusel premeniť. Ale že to bude toto… Uvidíme, čo sa z toho nakoniec vykľuje.
Ne! Aaaaaa a ted jako mame cekat? Zlato co to delas, to je sileny! Nabehne primo do doupete lovcu 😢 co mi to delas! A co ma Tom udelat?! Boze nemuze byt ta zenska konkretnejsi?!
Pokud jsem čekala pompézní upírskou událost, kde budou Tomovi dávat všemožně "sežrat", že je pouhopouhý člověk, něco na jejich jídelníčku, tak to jsem se hrubě spletla. (Přestože jejich současný král je taky původně člověk.) Tohle by mě ale ani ve snu nenapadlo. Doufám, že Cus to neudělal, i když ho taky zrovna nemusím, ale pořád je to Billův bratr.
Něco tady vážně smrdí.
Díky za kapču a těším se na pokračování.
Buď vypadám dobře, nebo máš infarkt 😀 Bille, palec hore
jinak teda šílené… nechápu proč je Billův otec tak nepříjemný na Toma (jako jo, zastal se jich, ale stejně), vždyť taky byl člověkem, takže je problém jenom v tom, že je kluk?
a Marcus jako vrah? nějak mi to na něj nesedí. Spíš myslím, že Sonja, jak já ji vnímám by nebyla s někým, kdo jenom tak z volného času zabíjí lidi, v tomhle bude něco jiného, navíc se snažila Billa směrovat ke kamerovému záznamu, takže si je nejspíš jistá, že by to její muž neudělal, teda aspoň doufám, že se neplete, to by byla krize
teda ale někdy je mi opravdu líto, že nevidím, co se Sonji děje v její krásné hlavince, myslím, že ta ví víc, než všichni tuší, až z toho mrazí
děkuju moc za krásnou kapitolku zlatíčko, je to jízda
Ačkoliv jsem docela čekala, že se na tomhle bále něco semele, tak moje úvahy se šeredně liší od toho, co se doopravdy stalo. Já nevím, Marcuse nemám ráda ani trochu, pravděpodobně kvůli tomu jeho divnému chování, a proto mi moc nedělalo potíže uvěřit tomu, že zabil Tomova bratra. Na stranu druhou ale Bill říká, že byl V Rumunsku…a tak nevím.
Sonja mě docela děsí s těmi jejími proroctvími, a ačkoli si přeji, aby všechno dobře dopadlo, stejně by mě docela i zajímalo, co by se stalo, kdyby si Bill Toma neudobřil. 😛
Rozhodně ale doufám, že všechno nakonec dopadne tak, jak má! 🙂