autor: Luki
Ding dong.
Nikoho jsem nečekal.
„Ano?“ Byla sobota ráno a mně se ještě nechtělo s někým vybavovat.
„Brý jitro!“ Tomovo veselé hlaholení bylo skoro vražedné.
„Ehm… to jsi ty…“ na Toma jsem někdy opravdu neměl buňky.
„Proč takový zklamání? Jdu dovnitř.“ Než jsem ho stačil zastavit, prosmýknul se kolem mě, přes rameno přehozený velký vak.
„No počkej!“ Opravdu nezdvořilé.
„Uff… jsem rád, že už to můžu položit.“ Pronesl Tom ve chvíli, kdy mi na postel svalil ten tajemný vak, který s sebou přitáhl.
„Cos mi přinesl tentokrát?“
Tom kousek rozepnul zip a pak na mě mrknul.
„Tohle, Bille, s tebou sekne.“ A měl skoro pravdu, protože jakmile se díky rozepnutému zipu otevřel průzor do vnitřku vaku, vykoukla na mě hlava. Bože, co to… pokusila se o mě srdeční slabost.
„Ne, počkej. To není mrtvola, ty pitomče.“ Tom honem rozepnul celý vak a tadáááá. „Je to Anča v mužský verzi. Jmenuje se Venca.“ Uff… fakt jsem si na chvíli myslel, že někoho zabil.
„No a? Co s ním?“ Nahá figurína krátkovlasého muže s dobře vyvinutými intimními partiemi v plné připravenosti zatím odpočívala na mé posteli.
„Dělal jsem pořádek v obchodě a on se mi pořád pletl pod nohama. No, a protože se neprodal, tak jsem si řekl, že ho dám tobě.“ Tom se ke mně hrdě otočil, jako by čekal, že mu za jeho nápad dám minimálně metál.
„Dát mně?“ Než jsem se stačil nějak rozmyslet, jestli to Tomovi hodit na hlavu, nebo mu poděkovat, podával mi v jedné ruce umělý penis a ve druhé něco, co nápadně připomínalo válec, který na jedné straně končil konečníkem.
„Jo a tady jsou ještě náhradní díly.“ Vtlačil mi to do rukou. „Tak jo, já jdu.“ Vesele mi zamával a už byl ve dveřích.
„Cože?“ Sakra, já toho chlapa fakt nesnáším.
Posadil jsem se na zem před postel a nešťastně si prohlížel figurínu.
„Co si s tím mám počít? Nemůžu to přece jenom tak vyhodit.“ Chvíli jsem zkoumal rysy v obličeji toho panáka. „Taky mohl přinést nějakýho hezčího.“ Vadily mi hlavně ty vlasy, byly naprosto jiné, než ty Adamovy. Tady by pomohla jenom paruka. Paruka, jasně!
To je ono. Můžu použít paruku a udělat si z něj Adama.
„Jdeme na to.“ To bylo moje, surfovat po netu a pořád si něco objednávat, abych tím mohl koukat na Adamův nádherný obličej.
O pár dní později se konečně zase ozval zvonek.
„Pane Kaulitzi. Mám pro vás balíček.“ Natěšeně jsem otevřel dveře. „Ehm… něco se děje?“ Adamův obličej opět znejistěl. Dobře, nejspíš bylo asi divné, když jsem se snažil pečlivě občíhnout jeho účes, aby byl Venca/Adam co nejvěrnější. V rychlosti jsem se podepsal a hned zapadnul do bytu. Myslím, že Adam si někdy musí opravdu myslet, že jsem tak trochu praštěný.
Rychle jsem se snažil vyrabovat balíček, až jsem si skoro pořezal prst, jak zbrklý jsem byl, ale nakonec jsem se dostal k obsahu.
„Hurá! Konečně přišel čas udělat z Vency Adama.“ Natěšeně jsem figuríně nasadil paruku a snažil se upravit vlasy do stejného účesu, jak to Adam nosíval. Ovšem ani po patnáctém pokusu jsem nebyl spokojený. Vůbec to nevypadá jako on. Frustrovaně jsem vydechl. Moc tomu ani nepomohla zástěrka, kterou jsem mu oblékl hned první den, jenom proto, aby mě nerozptyloval jeho klín.
„Ta paruka vypadá úplně jinak než na obrázku.“ Kritickým pohledem jsem si prohlédl svůj výtvor. „Je to horší než předtím. To je vážně na nic.“ Svalil jsem se na postel k figuríně. „Chci to dělat s Adamem, ne s Vencou.“
„Jsem doma.“ Prošel jsem dveřmi do své garsonky a zcela automaticky oznámil, že jsem z práce zpět, jako bych nevěděl, že na mě stejně nikdo nečeká.
„Vítej doma, můj pane.“
„Eh! Ty jsi…“ šokovaně jsem se koukal na lehce se usmívající figurínu, oblečenou v té zástěře, kterou jsem jí sám dal.
„Venca.“ Mile se pousmál.
„NE. Od teď budeš Adam.“ Nedalo mi to a dlaněmi jsem mu přejel přes hrudník na ramena.
„Jak si přeješ.“ Adam přikývl. „Dáš si něco k jídlu? Nebo raději koupel?“
„Rozhodně koupel.“ Po celém dni v práci jsem ze sebe potřeboval smýt všechen stres a pot.
A že to bude v koupelně žádoucí relax, jsem zjistil téměř okamžitě.
„Houba je nešetrná ke tvé pokožce, můj pane. Použiju raději své ruce.“ Adam se přidal ke mně pod sprchu a já během chviličky cítil po celém těle jeho klouzající ruce. „Líbí se ti to, Bille?“
„Ehm… ano.“ Adam svými prsty zavadil o mou tolik citlivou bradavku a já nezadržel hlasité zasténání, které se mi vydralo z hrdla ven. Adam to, zdá se, vzal jako bernou minci pro pokračování smyslného konejšení mého těla.
„Vidím, že si to opravdu užíváš.“
„NE.“ Ale nevím, koho jsem se snažil oklamat.
„Krásně jsi ztvrdnul, Bille. Mohl bych se o to postarat.“ Adam mi tiše zavrněl do ucha. Jeho dlaň se přesunula do mého tvrdého klína.
„Ne… tam ne. Ah!“ Můj chabý povzdech Adama samo sebou vůbec nezastavil.
„Uvolni se, můj pane.“
„Aaaah!“
Náhle jsem se ze svého snění probral a nad svým odhaleným hrudníkem jsem objevil Tomův obličej.
„Co to, sakra, děláš!“ Šokovaně jsem na něj zavřískal.
„Vypadal jsi trochu osaměle, Bille, tak jsem tě chtěl maličko povzbudit.“ Tom se na mě šibalsky usmál. „Dal jsi Vencovi paruku. Měl to snad být pokus o to, aby vypadal víc jako já?“ Pravda, paruka měla stejnou barvu vlasů jako Tomovy dredy.
„Ne! To s tebou nemá nic společného!“ Byl jsem rozlícený, a navíc mi bylo trapně, takže mi skoro unikl znejistělý Tomův pohled. Jedno bylo ale jisté, zchladilo to jeho úsměv.
„Aha.“ Tom se postavil a přešel přes celou místnost k balkonovým dveřím. „Jdu domů.“ Co to s ním najednou je? A pak mi došlo, že zase přišel balkonem, jako pokaždé v poslední době.
Pohledem jsem padnul na svůj hrudník a chtělo se mi jednu Tomovi natáhnout. Byl jsem samý cucflek. Tom mi prostě nemohl udělat jeden, né, já jich napočítal rovnou sedm.
* pokračování příště *
autor: Lukibetaread: J. :o)
V prvé řadě zlato: Venca? To jako vážně? Vážně si mu tohle udělala? 😀 😀
"Přece ho tady nenechám jen tak ležet." No jasně že ne. To by přece bylo mrhání. 😀
Jinak bych teda Billovi doporučila terapii, když se dokáže tak zasnít, že si nevšimne jak mu Tom oslintává hrudník. 😀
Tahle povídka je hardcore. Je možné aby měl někdo v hlavě tolik perverzních myšlenek? 😀
Díky za díl zlato. 😉
Tak to bylo hustý.
[1]: malý soukromý vtípek :-* 😀
Jinak jsem moc ráda, že to někdo čte a líbí se 😉
Zajímavé je, že se Bill ani tak nepozastavil nad cucflekem od Toma, jako spíš na jejich počtu. Ten kluk je vážně mimo. 😀