autor: Absinthe
Vůbec nevím, jak jsem se k tomuhle překladu vlastně dostala, ale najednou jsem měla autorčin souhlas a už jsem překládala… Tuhle jednodílku vůbec neberte vážně, ale na mě tak zapůsobila, že jsem prostě musela 😀
Zuzu
Krev byla důvodem, proč Bill přeměnil svou luxusní hřívu vlasů do dredů.
Protože vážně. Krev na normálních vlasech znamenala, že se musela UMÝT, což znamenalo následné hodinové fénování. Na druhé straně dredy? Jednoduché. Sprcha, šampón, a bylo po všem. Hotovo za deset minut.
Takže když uklízel nepořádek po dnešní poslední mrtvole, Bill se sám nad sebou radoval za toto rozhodnutí. Brilantní, opravdu.
Bill měl příšerný vkus na muže.
No, v každodenním životě měl báječného, starostlivého přítele, kterého miloval až příliš. Tom ho miloval stejně tak, jednoho dne si s ním chtěl pořídit dítě, a měl všechny ty druhy sladkých myšlenek, ze kterých jej až bolely zuby a nad kterými lidé kolem nich každodenně zvraceli.
Bill si nemohl pomoct a usmál se. Jeho problém nebyl Tom. Byl si jistý, že si toho kluka jednou vezme – měl pocit, jako by opravdu našel lásku svého života.
Ne, ve skutečnosti jeho problém spočíval v jeho jednonočních známostech.
Jelikož on byl svůdce, a Tom byl asexuál, přivedlo je to k dohodě: Bill mohl ojet každého, koho chtěl, tak dlouho, dokud to nebyl Tom. Oběma se tímto způsobem ulevilo; staršímu, protože vždycky bojoval s věrností, navzdory jeho lásce k bývalým partnerům, a mladšímu, že se nemusel vyrovnávat s partnerovou frustrací.
Jediným problémem byl jeho katastrofální výběr jednorázových partnerů. Jelikož byli omotáni kolem jeho malíčku, mučili se tím, o čem si mysleli, že je věčná láska, a opravdu, opravdu nedokázali pochopit, že to bylo jen na jednu noc.
A tak je Bill musel zabít.
Samozřejmě, mohl je dát na černou listinu, dál a dál vysvětlovat, že ne, že byli pouhou hračkou a že nechtěl víc, děkuji pěkně. Ale na to byl až příliš líný a líbila se mu definitivnost druhé možnosti. Po tom už s nimi nebyl žádný problém. Kromě úklidu, samozřejmě.
Dnešní mrtvola byla asi třicetiletý hezký muž s jemným, svalnatým tělem a obrovským… čímkoliv. Bill z toho byl skoro smutný. Vidět takového muže (s takovým… no) jak opouští tento svět, to byla škoda. Ale hej, začal být spíše děsivým stalkerem než přihlouplým děsně zamilovaným cukroušem, takže byl jeho čas jít. A zašpinit Billův koberec a jeho dredy svou krví.
Jaký hloupý nápad pořídit si koberec.
Jak se snažil zvednout tělo – vážně, všechny tyhle svaly vážily zhruba dvakrát tolik, než byla jeho vlastní váha – Bill ztuhl, když uslyšel otevření předních dveří.
To byl problém, když jste sdíleli byt se svou drahou polovičkou. Obvykle měla klíč.
Cítil, jak celé jeho tělo pohltil strach a zanechával ho neschopného myslet. Celý čas se mu dařilo před Tomem vše tajit… Ze všech situací, tahle věc byla ta jediná, na kterou nebyl připravený. Vždy vše spočítal tak, aby nic nebylo objeveno – ale tentokrát ne. Ten muž ho překvapil, Tom se vrátil dřív, než řekl, a…
„Zlato, jsem doma!“ Řekl zvesela mladší hlas.
Bill se neodvažoval pohnout. To tělo bylo příliš těžké, nemožné někam schovat.
Tom s úsměvem prostrčil hlavu dveřmi. „Chtěl jsem vědět, jestli… Oh. Ty máš společnost.“
Bill zalapal po dechu.
„Tome, tohle… není to tak, jak to vypadá, můžu to vysvětlit,“ podařilo se mu říct. „On mě napadl a…“
„To je v pohodě. Já to vím.“ Tom zvedl ruce a vypadal klidněji než kdy jindy.
„Co tím myslíš, že to víš? A jen… omlouvám se, měl jsem ti to říct, ale…“
„Bille,“ přerušil ho Tom. „Uklidni se. Je to okay. Já o tom vím.“
„Ty o tom víš…? Ale odkdy? Proč jsi mi to neřekl?“
Tom pokrčil rameny. „Nepřipadalo mi to důležité,“ odpověděl a vyšel z jejich obývacího pokoje.
Bill měl pocit, jako by on nebyl z nich obou ten šílenější. Jistě, byl sériový vrah nebo tak něco, ale… tohle nebyla reakce, kterou očekával. Nezájem? Opravdu?
Tom se vrátil s otevřeným balíčkem Skittles a několik si jich hodil do pusy. Pozvedl obočí, když viděl, že je Bill stále v šoku.
„Bille? Vážně, nevadí mi to,“ řekl mu, vzdal se bonbónů a rozešel se k němu. „Vždycky jsem to věděl. A pořád tě miluju. To se nezmění.“
Dredatý muž se cítil velmi hloupě za své krví pokryté ruce. Objetí by bylo vysoce oceněno – ale ne, když byl jeho přítel celý v bílém.
„Když už o tom mluvíme, můj profesor na biologii se celý semestr chová jako kretén, takže pokud bys mohl něco udělat, byl by to hezký brzký vánoční dárek, pokud ti to nevadí…“
Bill po něm blýskl zlomyslným úsměvem.
„Myslím, že bych to zvládnul.“
autor: Absinthe
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 29
Panebože :DDD
Tohle je šílené, děsivé, prostě dokonalé. 😀
Tak to nemělo chybu.
Já mám pocit, že jsem snad nic šílenějšího nečetla! 😀 A jsem sama sebou docela překvapena, že mě to spíš pobavilo než pohoršilo a já ani netuším proč 😀
Tak tohle bylo… ehm… wow… souhlas, nikdy jsem nic šílenějšího nečetla, už jenom proto, že si Toma prostě nedokážu představit jako asexuála 😀 on takový samec 😀
Bill jako okouzlující kudlanka, to bych chápala, ale Toma, který by po něm neskočil a neztrhal z něj oblečení? 😀
ale i tak dosáhli krásné symbiózy a to je nejdůležitější, i když teda ta situace, kdy zavraždíte svého milence a váš partner se vrátí domů a řekne miláčku, v pohodě, vím to a nepřipadalo mi to důležité, to bych vážně chtěla vidět Billův výraz v obličeji 😀
brutální jednodílka a děkuji za překlad 😉