autor: Luki
Ding, dong.
Nadšeně jsem se hrnul ke dveřím.
„Dobrý den.“ Adam, důvod mých mokrých snů a denního fantazírování.
„Dobrý, pane Bille. Mám pro vás balík.“ Miloval jsem jeho roztomilý úsměv. Pak jsem se zadíval na balíček v jeho rukách. Ale já si nic neobjednával… Kouknul jsem na krabici, na které byl štítek Krabi – 5kg. Co, krabi? Ale no jo, vždyť já je vlastně vyhrál.
Než jsem se stihl podepsat a balíček si převzít, zpoza Adamova ramene na mě vykoukl Tomův obličej, s tím jeho vždy přítomným přidrzlým úsměvem, dredy svázanými v copu v týle, umně schovanými pod šátkem a kšiltovkou. Dneska všechno doplněno módními slunečními brýlemi.
„Páni! Tys dostal kraby?“ Namáčkl se na Adama zezadu a nakukoval na obsah v jeho rukou. „Přece je nezbaštíš úplně sám? Pojďme si udělat pořádnou krabí párty!“ Plný nadšení nám neposkytl vůbec žádný prostor pro jakékoliv protesty. Štval mě, s jakou samozřejmostí se hlásil k mým krabům, ale to děsivější mělo teprve přijít. „Ty jsi taky zvanej, pošťáku.“ Mrknul kolegiálně na Adama, který nejistě přešlápl.
„Eh… já? Ale já nevím, jak…“ ještě jsem neviděl Adama takhle vyvedeného z míry a nemohl za to nikdo jiný než Tom. Můj naprosto nemožný soused pracující v online sexshopu.
„To jsou detaily. Chci vidět trochu nadšení, pošťáku. Kdy máš volno?“ Tomova dlaň pevně dopadla na Adamovo rameno, aby tím zdůraznil své stanovisko, na které přijímal pouze kladnou reakci.
„Hmm, v sobotu.“
„Tak potom v sobotu v pět.“
Vytřeštěně jsem sledoval situaci před sebou. Vážně se přece nemohlo dít to, co se tu dělo. Tom nemohl pozvat Adama ke mně domů na kraby. Bože, tohle vypadá, že mi ten idiot domluvil rande, aniž by si toho byl vědom, anebo…?
…
V sobotu už od rána jsem měl žaludek stažený nervozitou. Všechno, na co jsem sáhl, mi padalo z rukou. Ještěže připravit kraby byla pro mě docela snadná práce, takže jsem si byl jistý, že aspoň jídlo by mělo klapnout na výbornou.
A pak už to bylo tady. Adam sedící u mě, v mém prťavém bytečku. Venca bezpečně odklizený v koupelně a Tom vychutnávající si celou situaci, pohodlně rozložený přes celou židličku, dneska zase v nemožně velkém oblečení.
„Dejme se do jídla.“ Tom vesele zahlaholil a já měl vůbec poprvé pocit, že bych mu opravdu rád poděkoval. A to i když mi dneska celý den vrtala hlavou myšlenka na to, proč vlastně Adama pozval. Tom se spokojeně pustil do prvního kraba. Jeho pozornost se stočila k mému druhému hostu. „Poslyš, pošťáku.“
„Jsem Adam.“ Pousmál se a dál se propracovával svou porcí kraba.
„Mohl bych si udělat odlitek tvýho ptáka?“ Po Tomových nevinně pronesených slovech mi zaskočilo tak, že to mohl být klidně můj konec. Adam vytřeštěně hleděl na Toma a vzmohl se jenom na…
A tak Tom vytáhl z klokaní kapsy své XXL mikiny dvě krabičky, kde jsem si stihl z jedné z nich přečíst Real – Policejní klacek a pod nápisem pečlivě vyvedený obrázek dilda, které nápadně připomínalo to moje, pečlivě ukryté v posteli.
„Vyrábíme realistická dilda různých profesí. A pošťáka ještě nemáme. Neboj, platíme královsky a tvoje identita zůstane tajemstvím. Tak můžu?“ Tomův bezelstný výraz v obličeji byl na ránu pěstí. Nevím, jestli byl tak dobrý herec, anebo byl opravdu tak bez zábran, ale tohle už bylo moc.
„Ehm… myslím, že to tady takhle nedokážu.“ Chudák Adam najednou nevěděl, kam s očima. Já svým pohledem propaloval Toma. Mělo mi být jasné, že má nějaké postranní úmysly.
„Když zůstane jeho identita v tajnosti, tak proč nepoužiješ kohokoliv jiného?“ Tom se na mě nechápavě zahleděl.
„To přece nemůžu. Nechci našim zákazníkům lhát.“ Fajn, znělo to logicky, ale tak nějak se mi to nezdálo. Bylo to najednou nějak moc poctivosti… Tom si podepřel bradu rukou, v obličeji zapálený výraz, jak se mě snažil přesvědčit o své pravdě. „Pochop, pošťáci jsou dost žádaný zboží.“
Pak jsme oba koukli na Adama, který najednou nějak ztichnul. Příčina byla jasná okamžitě.
„Hele, on usnul.“ Tom se pobaveně zašklebil.
„Jsem si jistý, že je unavený z práce. A tvých stupidních otázek.“ Zastával jsem se svého miláčka, na kterého byl takhle, když uvolněně spal, nádherný pohled.
Toma samo sebou nenapadlo nic lepšího, než se tiše zasmát a přejít opatrně kolem stolu k Adamovi.
„Tak se koukneme, jak ho má velkýho.“ Už to vypadalo, že se vážně chystá na jeho poklopec.
„To přece nejde!“ Bože, ten Tom, to je idiot, vážně. Naštěstí Adam usnul dost tvrdě. Ovšem tím, jak se začal naklánět na jednu stranu, si docela koledoval o pád ze židle na zem. A to jsem nemohl připustit. Tak jsem Tomovi nenápadně naznačil, ať mi s ním pomůže do postele. Tomu se to moc nepozdávalo, ale nakonec to byl on, kdo na sebe převzal většinu Adamovy váhy, protože měl jednoznačně větší svaly než já. Tak jsme přemístili Adama na postel. Bubi okamžitě využil příležitost a vyhopkal si to na Adamovo bříško, aby se nakonec spokojeně uvelebil v jeho rozkroku. Sakra.
„Hele, Tome. Jdu do koupelny, tak se tady o nic nepokoušej.“ Zavrčel jsem na Toma, který pořád ještě klečel vedle postele a těžko říct, jestli zkoumal malého ježečka, nebo pořád ještě zvažoval, jak by se dostal k pošťákovu odlitku penisu.
„Fajn, fajn… budu hodnej.“ Moc jsem mu nevěřil, takže jsem se snažil vyřídit si v koupelně věci co nejdřív. Rychle jsem vyběhl zpátky do pokoje, ale našel jsem tam jenom poklidně spícího Adama, rozvalujícího se po celé mé posteli. Bubiho to už zjevně taky přestalo bavit, a tak pelášil směrem ke svému pelíšku. Možná doufal, že tam na něj zbyl ještě nějaký moučný červík. Kde ale byl Tom?
„Kam zmizel?“ A pak mi to došlo. „To ale znamená, že jsem tu s Adamem docela sám.“ Kéž bych si ho tu už takhle mohl uvěznit napořád.
„Pořád nemám dost. Takže ještě jednou. Vztyk!“ Stěny podzemní kobky, která byla vybavená jenom postelí a okovy, ve kterých měl Adam připevněná svá zápěstí, odrážely mé vzrušené steny. Uvěznil jsem Adama pod sebou v naději, že bych si na něm mohl i na popáté zajezdit.
„Ale pane… nedokážu to pětkrát za sebou.“ Adamovy zardělé tváře jenom podpořily můj chtíč. V rukou jsem propnul tenký jezdecký bičík.
„Ubožáku.“ Plochým koncem bičíku jsem Adamovi přejel po tváři, jenom abych se ujistil, že budu mít jeho plnou pozornost. „Pokud mě dokážeš uspokojit každý den, dám ti život v luxusu a bohatství.“ Lehce jsem se nabodl na jeho opět pevné a připravené mužství a pohybem svých boků se jím nechal naplnit až nadoraz. „Budu o ten tvůj poklad pečovat moc rád. Vysaju tě do poslední kapičky.“
Vzrušující představa. Mno… možná bych se ho mohl dotknout jenom lehce, když jsme tu sami. Roztřeseně jsem natáhl ruku. Už jsem skoro mohl cítit látku Adamových kalhot, když-
„Přinesl jsem nějaký pivo a sváču.“ Tomův veselý hlas mi připravil skoro infarkt. „Ale! Koukám, že tě to přece jenom zajímalo, jak ho má velkýho. Víš, že lhát se nemá, Bille, že jo.“
„To není pravda! Jenom jsem z něj sundával ježčí hovínko!“ Vytřeštěně jsem sledoval, jak se kvůli našim zvýšeným hlasům Adam probudil. Bože, to bylo o chlup.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
Tahle povídka je perfektní.
Takže Tom nakonec domluvil rande ve třech? Upadla mi čelist. Ale když požádal o odlitek Adamova penisu, zařvala jsem smíchy, takže odtud vítr fouká… 😀
Adam mi pořád připadá takový nemastný neslaný, ale za to Tom je pěkné číslo, mám ho čím dál raději 😀