autor: Malámúza
Opilí a neukáznění, část 2 (aneb Pípnutí)
Tom se probudil se zasténáním a s kocovinou.
Zprvu to nebylo nic neobvyklého. Nebylo pro něj zvláštní probudit se někde, kde to nečekal, nebo s rozmazanými a neúplnými vzpomínkami na minulou noc. Nebyl vyděšený. Byl to běžný hotelový pokoj, o kterém věděl, že není jeho, ale poznal Billova zavazadla a oblečení, kterým byla poseta podlaha ve vzdáleném rohu mezi dveřmi a koupelnou. Když se trochu více rozhlédl, spatřil pootevřený minibar. Kurva, jestli tam bylo všechno rozbité, David je zakousne za ten účet. Soudě podle jeho hlavy z toho stejně nejspíš polovinu vypili.
Ačkoliv si uvědomil, že jedna z rukou ležící na jeho hrudi není jeho vlastní, nebyl znepokojený. Spíš když rozpoznal černou francouzskou manikúru, přineslo mu to na tvář lehký úsměv. Bylo dobré vědět, že tam neomdlel sám.
Ale pak se zavrtěl. Jeho ranní erekce se otřela přímo o chladnou přikrývku a on ztuhl. Pohlédl na Billa, který ležel na boku čelem k němu, a zpod černé hřívy mu vykukoval pouze nos.
Něco bylo špatně.
Věděl, že je nahý. A i když občas bláznil, když byl opilý, rozhodně se náhodně nesvlíkal. Ale tentokrát to udělal. Svlíknul se. Jo, tam byly jeho džíny, na dosah jeho palců u nohou, v nohách postele pod přikrývkou.
A pak tam byla Billova nahá noha přehozená přes jeho vlastní.
Cítil, jak mu zrychluje srdce, když znovu pohlédl na svého bratra. Bill byl bez trička, ale to nebylo nic neobvyklého. Tom se bál zvednou přikrývku a podívat se. Takže se místo toho pokoušel vzpomenout, vyvolat vzpomínky na to, co dělali, než usnuli. Zavrtěl hlavou, frustrovaně, když měl v hlavě stále prázdno.
Opatrně, tak pomalu, že si ani nebyl jistý, jestli to ve skutečnosti udělá, sevřel mezi prsty okraj přikrývky a nakoukl pod ni. Byl naprosto vyděšený tím, co viděl, a ještě víc tím, že jeho penis na to zareagoval.
Odhodil přikrývku a vyklopýtal z postele, jen sotva přistál na nohou. Bill zamumlal něco nesouvislého a s povzdechem otočil hlavu na druhou stranu. Kriste, byl tak krásný, a tím to celé ještě zhoršoval. Ležel tam, tak zatraceně nevinný, se skvrnami od zaschlého spermatu na bocích. Tom neviděl tolik zaschlého spermatu od doby, kdy byl teenager a jeho mysl byla až příliš dychtivá na to, aby čekala, než se probudí a postará se o to, ale věděl, že přesně tohle to bylo.
Tom si zatlačil pěstmi do očí a otočil se, snažil se do plic dostat co nejvíc vzduchu. Bože, to nemohl. Nikdy nebyl v přítomnosti Billa takhle opilý, nikdy nebyli takhle opilí společně, ale určitě by to neudělal. Tom by se ho nedotkl. Ne po všech těch letech, kdy se tak moc snažil to neudělat.
Dovolil si další pohled na své tiše oddechující dvojče a zaklel, srdce se mu tentokrát zastavilo.
Udělal krok vpřed, aby se podíval zblízka, ale pak se zastavil. Právě teď by neměl být nikde blízko Billa. Bože, tohle byly modřiny – na Billových stehnech, jeho bocích a krku. Pěkně bolestivě vypadající modřiny ve tvaru prstů.
Kurva, co to udělal? Co? Jestli se Billa dotkl, nožná už nikdy nebude schopný podívat se mu do tváře; pokud svému malému bratrovi ublížil, možná se bude muset zabít.
„Ach, do prdele. Sakra. Kurva.“ Tom se zachytil okraje matrace a roztřeseně klesl k podlaze. Jakmile seděl, z hrudi se mu vydraly první vzlyky. Dříve, než to věděl, se jimi otřásal, tiše, aby nevzbudil toho netečného anděla v posteli, a taky proto, že se nedokázal přimět vydat nějaký zvuk. Vzlyky jeho tělo tak ničily, jako by se nasucho dávil, zatímco seděl nahý na podlaze náhodného hotelového pokoje v brzkém ranním světle.
Teprve když se rozezvonil telefon na nočním stolku, musel se přinutit se uklidnit a vyškrábat se na nohy, aby ho mohl zvednout. Nemohl riskovat, že by ten zvuk Billa probudil.
„Co se děje?“ Dožadoval se, nenáviděl ten třes jeho hlasu.
„Budíček, pane,“ odpověděl ženský hlas. „Je osm hodin.“
Zatraceně, sraz u autobusu je v 8:30, teď si vzpomněl.
Tom opatrně položil telefon zpátky do stojanu, aniž by odpověděl, a vstal. Otřel si z tváře slzy a rychle našel své tričko hozené přes jeden z kufrů. Pak, zatímco se snažil nepodívat se přitom na Billa, se vrátil k posteli a natáhl se pod přikrývku, aby vylovil své džíny. Dokonce se ani neobtěžoval vklouznout do bot nebo si upravit čepici a vydal se ze dveří s kalhotami i čepicí v rukách.
Nemohl Billa nechat, aby se probudil stejně jako on. Pokud to půjde, může si myslet, že si ho třeba celou noc sám honil. Jestli si on nepamatoval, co přesně se v noci stalo, tak možná Bill taky ne.
Ze všech věcí, před kterými Billa chránil, si nikdy nepomyslel, že jej bude muset chránit i před sebou.
„Tome? Tome, posloucháš mě vůbec?“
Tom trhl pohledem od slonovinově bílých gardénií, na které bezvýrazně zíral. Byly to už týdny, co byl pryč od domova, a stále nedokázal přestat myslet na Billa. Vanessa stála po jeho levé straně spolu s květinářem a vypadala trochu naštvaně. Přál si, aby jí mohl vysvětlit, že by rád udržel svou bloudící mysl a byl tu s ní.
Chci, abys mě znovu políbil… Je to okay? Chtít to?
„Tome.“ Vanessa položila ruku na jeho rameno a pohlédla z jeho tváře na květy v jeho zorném poli. „Tyhle se ti líbí?“ zeptala se, opatrně prstem pohladila jeden z měkkých okvětních plátků a Tom se najednou cítil, jako by s ním bylo mluveno jako s dítětem.
Ženich. Stejná věc.
Odkašlal si. „Jsou v pohodě.“ Byly docela hezké a líbily se mu, když nad tím teď skutečně zauvažoval, ale on nebyl ten, kdo je bude muset nést.
„Myslím, že lilie, které jste vybrali, jsou krásnou volbou,“ dodal květinář a přiblížil se k Vanesse z druhé strany. Ta se otočila od Toma, rukou stále konejšivě svírala jeho paži. „Ale nechcete mít v kytici příliš bílé barvy.“
„To je v pořádku,“ řekl Tom pevně, otočil se k oběma čelem a snažil se, aby vypadal více vědomě a daleko rozhodněji. „Zapomeňte na ně, jen jsem se díval.“
Tom byl zrovna uprostřed parádního rytmu, snad poprvé za hodně dlouhou dobu, když byl přerušen. Typické. Vanessa byla ve studiu, natáčela, dům byl prázdný, opravdu se mu líbil ten nový materiál, který dal dohromady, i zvuky, které vydávala jeho kytara, a vtom se ozvalo nepřestávající pípání.
Zaklel a opatrně položil svůj nástroj na pohovku, vstal a masíroval si mozoly na prstech, zatímco přecházel po rozlehlé hale k předním dveřím. Napůl tam doběhl a stisknul funkci mluvení na interkomu, který byl nainstalován u dveří, jakmile se zastavil.
„Jo, Charlie,“ řekl předtím, než tlačítko uvolnil.
Mechanismus po chvíli pípnul. „… Tady je Stan, pane.“
Sakra.
Tom znovu stiskl. „Promiňte, Stane, myslel jsem, že je úterý.“ A on si myslel, že má domácí personál už v malíku. Zvláště proto, že, upřímně, zase tolik lidí nezaměstnávali. „Co se děje?“ zeptal se.
Další pípnutí. „Je tady venku u brány nějaký mladý muž, pane.“
Tom cítil, jak se mu zmateně nakrčilo čelo. „Na dnešek nemám žádnou schůzku.“ Bylo to velmi vzácné, aby si nějakou domlouval domů. „Kdo je to?“
Pípnutí. „Zeptal jsem se, pane, ale neřekl mi to, mluví německy.“ Tom cítil, jak se mu krátce zachvělo srdce v náhlém záchvatu úzkosti a strachu. „Řekl jsem mu, že ho nemůžu pustit dovnitř, ale že bych ho mohl s vámi spojit. Já s ním ani nemůžu mluvit. Ale myslím, že mi rozumí.“
Tom se ostře nadechl a váhavě znovu zmáčkl tlačítko. „Spojte ho.“
„Ano, pane.“
Tom na to nechal Stanovi dostatek času a sám využil příležitosti, aby se obrnil na to, čí bude ten hlas, který uslyší. Vsadil by na Georga. Bylo dokonce možné, že za ním Bill vyslal Andrease; nedostal se k tomu, aby ho navštívil, zatímco byl doma, protože měl co dělat, aby se srovnal s kapelou. Po několika okamžicích stiskl. „Haló?“
Odpověď v němčině byla jednoduchá: „To jsem já.“
autor: Malámúza
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Doufám že to byl Bill a Tom dostane konečně rozum.
Já prostě miluju povídky, kde kluci svádějí ten těžký vnitřní boj, kdy vlastně ví, že by ani neměli chtít být takhle spolu, ale stejně je to silnější. To trápení sice není pěkné, ale na druhou stranu odměna bude o to sladší.
Jsem si jistá, že u dveří stojí Bill, aby Tomovi trochu narušil ten jeho "dokonalý" život.
Děkuji za překlad
Tom zdrhol. Zbabelec. Toto bolo to prvé, čo ma napadlo. A to druhé že Billovi trvalo dosť dlho, kým sa rozhýbal a prišiel za ním. Ale bolo načase. Snáď sa to medzi nimi konečne útočná. Ďakujem za časť.
Že by Bill dojel za Tomem? Je to možné? Teď jsem šíleně napjatá a musím hned na další díl!!!
Děkuji za překlad, Zuzu! 🙂