autor: Estricnina
Musíš si uvědomit, že něco se musí dát
„Bille…“
Sníh padal nepřetržitě už několik dní a obalil ulice do snově bílé barvy. Jak on to miloval.
Zadíval se z okna a sledoval ty sotva viditelné bílé skvrnky poletující z nebes, zatímco myslel na teplo, které přinášely. Jistě, nikdo jiný nespojoval sníh s teplem, ale nikdo jiný taky necítil to, jak se Tomova ruka lehce přitiskla ke spodní části jeho zad, nebo jak jemně sevřel jeho paži, aby jej provedl festivalem. Tom, přilepený k jeho boku, se stupidním úšklebkem na tváři, aby vyplnil to ticho plné porozumění, které mu milostivě dopřál.
„Bille…?“
Koupil Billovi sobí sušenku. Bez otázek mu také koupil další mátové kakao, ručně vyrobenou plyšovou ozdobu na vánoční stromek a jednu z křišťálových sněhových koulí, se kterými si Bill opět hrál. Cokoliv, čeho se Bill dotkl, mu Tom chtěl koupit. Kam se poděl ten kretén, za kterého Toma považoval, si nebyl jistý, ale Bill se o to opravdu ani nestaral.
Když přišel tu noc domů, Bill vyběhl schody ke svému bytu s plnou náručí, a jakmile dorazil k posteli, zhroutil se do peřin, aniž by se obtěžoval rozsvítit světla nebo si sundat bundu. Nebyl si jistý, proč mu z očí začaly proudit slzy; zdálo se to být pouhým důsledkem náporu emocí, a byl si pouze jistý, že to mělo něco málo společného s Alfonsem.
Jeho srdce bylo tak zkroucené vzrušením a provinilou bolestí, že nedokázal myslet na nic jiného.
„Bille!“ Felicia silně zatahala za nejbližší dred a vykřikla jeho jméno, aby jej přiměla k soustředění. Bill tlumeně vyjekl a okamžitě si začal třít pokožku hlavy. „Podej mi další hromadu,“ zafuněla a věnovala mu zvláštní pohled, jak se na pohovce znova opřela. Bill seděl u jejích nohou, zády se opíral o přední stranu pohovky a kolem něj se rozprostíralo nekonečné moře papírů a zápisníků. Polkl, zvedl velkou hromadu vedle své nohy a beze slova jí ji podal.
„Nad čím přemýšlíš?“ Zeptala se s jedním okem přilepeným na telenovele hrající v televizi.
„Nad ničím,“ řekl Bill lehce a přesunul se k organizaci dalšího stohu anglických textů. „A co je to s tebou? Ty jsi ta, která mě k sobě pozvala.“
Felicia pohodila ramenem a založila test, který držela v ruce. „Jak můžeš vědět, že tě pouze nevyužívám na otrockou práci?“
Bill zamyšleně zavrčel a pak si dovolil se usmát, zatímco pokračoval ve své práci.
Po několika dalších minutách béčkového televizního dramatu Bill popadl ovladač a přepínal mezi stanicemi, aby našel něco, co by sloužilo jako dobrá kulisa. Dnes nebyl v příliš upovídané náladě, ačkoliv usoudil, že to mohl dávat trochu méně najevo.
Zastavil se na filmovém kanálu a povystrčil ret, jak čekal, než skončí reklama a znovu začne film.
„Ach páni, to je Casablanca,“ zavrkala za ním Felicia, jakmile skončila reklama na dětské plíny, a ruce se jí zastavily uprostřed skládání papírů.
Bill protočil oči, odložil ovladač a znovu se ponořil do papírů. „Tak jak jdou věci s Gustavem?“ Zeptal se namátkou, a rozhodně se nijak nevzrušoval tím, jak Ingrid Bergmanová odhodila své zábrany a vrhla se do náruče pana Humpreye Bogarta.
„No, o tomhle…“
„Poslouchám.“
„Gustav je opravdu milý chlapík, Bille.“
„Lisho…“ Promluvil Bill monotónně a vzhlédl k televizní obrazovce. Ilsa právě přiznávala Rickovi, jak hluboce ho dříve milovala a jak moc jej stále miluje.
„Mám ho opravdu ráda!“
Bill se otočil ke své nervózní kamarádce s vykulenýma očima a promnul si ruce. „Ach do prdele, ty jsi lesba.“
Felicia nechala svá ramena spadnout a položila si ruce do klína, k Billovi se otočila se stejně šokovaným pohledem. „Cože? – Ne! Ne, ne.“
Bill vydechl úlevou a opřel se čelem o polštář na pohovce.
„Myslím, že jsem celá pryč z Toma.“
Bill pomalu zvedl hlavu a odpovídajícím tempem otevíral oči. „Co prosím?“
„V poslední době se často vídáme a já nevím… je prostě… Já nevím! Bývali jsme tak dobří kamarádi, a připadá mi speciální,“ bránila se nedbale, Billovy nehybné oči ji zastrašovaly.
Majetnickost, ten první pocit, který se v něm dral na povrch, byl potlačen v okamžiku, kdy přimhouřil oči. Hetero holky jdou po hetero klucích, je to docela přirozené. Rychle ho nahradil pocit prohry, ale zvláštní odhodlání se o něj postaralo stejně tak jednoduše.
„Má přítelkyni, víš,“ vyhrkl pravděpodobně trochu nadutěji, než by se mu líbilo. „Viděl jsem ji jenom jednou nebo tak, ale je to taková pravá primitivně vypadající Američanka. Nepleť se do toho, bude to pěkný bordel. Slyšel jsem, že americké holky jsou pěkně pomstychtivé.“
„Před pár dny se rozešli,“ vložila se do toho Felicia, jen chabě přitom potlačovala euforii z toho prohlášení. Odhrnula si z obličeje uvolněný pramen vlasů a oči se jí rozzářily triumfální září.
„Jo, no… oni se co?“ Bill zápasil se dvěma složkami zkušebních testů a málem je upustil, jak zpracovával tu novou informaci.
„Jo, sbalila si věci. Já už jsem o ní věděla, Bille.“
Proč
? Billův srdeční rytmus se trochu zrychlil, a tak se opřel a zhluboka dýchal. Nic to neznamenalo, a rozhodně to ani neznamenalo, že si Tom zahrával s Felicií. Tomu musel věřit. „Felicio, říkám ti, že ten kluk je samá potíž. Podívej se na ten jeho vkus v ženách! Znal jsem ho na škole, střídal holky jako ponožky.“„No, já jsem ho znala ještě před tebou a byl to opravdu milý kluk!“ Odsekla Felicia, nyní zdánlivě defenzivně, zatímco se hrubě zbavila papírů ve svém klíně. „Sledovala jsem tě, Bille, a všechno, co jsi kdy dělal, bylo, že jsi nad ním ohrnoval nos. Bůh ví, jaký k tomu máš důvod, ale víš co? Všechno, co on dělá, je, že neustále mluví o tobě!“
„Já nad ním neohrnuju nos, já jen říkám, že máš na víc,“ zamumlal Bill nazpět a překřížil si ruce na hrudi. „On o mně mluví?“
„Ts, děláš si srandu; nemůžeme ani vést rozhovor, aniž by se zeptal, jak se máš, nebo kde jsi, nebo si vzpomíná na něco zábavného, co jsi udělal, nebo to, jak na něj pokaždé vyletíš.“ Řekla sarkasticky, Billovi se bolestně zkroutil žaludek. „On tě má opravdu rád, Bille, a to jen bůh ví proč; chováš se k němu, jako by byl postradatelný.“
„To není pravda!“ Vynaložil docela velké úsilí, nebo si to alespoň myslel, aby se přizpůsobil Tomu, že má Toma ve svém životě. Říkal sám sobě, že přistoupil na spoustu kompromisů, ale pravda byla na hony vzdálená od bolesti a utrpení s tím nezralým mužem vyjít. Spíše naopak, ale o tom nerad přemýšlel.
„Oh, vážně,“ dohadovala se Felicie, napodobila jeho gesto a složila si ruce. „Opravdu nad tím popřemýšlej, Bille.“
Bill nic neřekl, zjistil, že opravdu nemohl přijít na nic slušně přijatelného, co by mohl odpovědět. Zvedl se na nohy, ale nemohl lhát; opravdu na ni nemohl zlostně zírat, ne kvůli nedostatku pokusů.
„Jenom proto, že ho nenávidíš, to ještě neznamená, že já ho nemůžu mít ráda,“ řekla po chvilce chladně a taky vstala. Měla body k dobru za to, že udržela pevný postoj před mužem, který byl téměř o stopu vyšší než ona. Bill ji přehlížel, nechtěl prozradit více, než už prozradil.
„To není pravda, že ho nenávidím,“ Bill si chtěl jednu vrazit. Dnes byl opravdovým králem debaty, jeho ohromující pohotovost a důvtip byl bezkonkurenční. „Není, okay.“
Felicia si odfrkla a výsměšně zavrtěla hlavou. „Jistě, a proto jsi tak zatraceně defenzivní kvůli tomu, že se mi líbí; musíte být nejlepší kámoši, když on je takový odpad.“
„Lisho.“
„Jak myslíš, Bille.“
Bill zaskřípal zuby. Felicin blahosklonný tón ho přiváděl k šílenství. „Já ho nemůžu nenávidět! Já ho, kurva, miluju!“ Bill zalapal po dechu, a zároveň si připlácl dlaň na pusu. Ach můj zatracený bože.
Feliciin výraz roztál. „Um, c-cože?“ Zašeptala, vypadala stejně tak rozpačitě, jako se Bill cítil.
Bill zavřel oči a ostře se kousl do dlaně, tváře mu zrudly a mysl se vyprázdnila. Felicia natáhla ruku k jeho rameni, ale on ji odstrčil a rychle si začal sbírat věci a zamířil ke dveřím.
„O tomhle nebudeme mluvit,“ vyštěkl ostře, zatímco vklouzl do bot, protože moc dobře věděl, že by to byla první věc, která by následně opustila její ústa.
„Bille, ty víš, že on-„
„Ano.“
„Pokud jde o dívky, on-„
„Já vím.“
„Alfons je-„
„Sedmnáct esemesek za poslední tři dny.“
„Ty nemůžeš-„
„Felicio!“ Neměl v úmyslu zakřičet, ale když dokončil zavazování své levé boty, váha všeho nevyřčeného byla téměř dusivá. Nevěřil ničemu, nad čím přemýšlel, dokud to nevyslovil nahlas, a nyní, když jedna z těch malých pravd opustila klec, otáčela se proti němu a cenila na něj zuby.
„Kdybych nevěděla nic lepšího,“ promluvila žalostně a opřela se o stěnu na chodbě, zatímco si její nejlepší kamarád zapínal kabát.
„Co? Kdybys nevěděla nic lepšího, zlomila bys Gustavovi srdce. Myslíš si, že jsem úplný idiot, že-„
„Že možná trochu žárlím, a že možná, kdyby věci nebyly tak, jak jsou, tak on by možná dokonce…“ Odmlčela se do těžkého povzdechu a odvrátila pohled. „… to je jedno.“
Bill chvíli zíral jen tak, na nic určitého, také se nesetkal s jejím pohledem a popravdě, ani to nechtěl. Hodil si tašku přes rameno a zamumlal: „Už půjdu,“ než za sebou pevně zavřel dveře. Udělal jen pár kroků, než se zhroutil a sklouzl podél zdi. Přitáhl si kolena k tělu a opřel se o ně čelem, zatímco se snažil vyčistit si mysl.
Bylo to marné, na více než jen jedné úrovni.
***
Tom sklouzl podél zdi svého prapodivně tichého bytu, o samotě, a ani v nejmenším toho nelitoval.
´Co jsi Karle, sakra, řekl?´ Georg to nenechal být, jeho neustálé zprávy byly jen výmluvou pro to, jak být zvědavý.
Tom nemyslel na Karlu. Byla dobrá jen pro jednu věc a on se cítil jen malinko zavrženíhodně za to, že to tak cítil. Jen malinko.
Jeho laptop ležel na podlaze před ním, ale v tu chvíli neměl v úmyslu se ani podívat na emaily. Rozhodně si nebyl jistý, jestli by měl zavírat oči; pokaždé, když to udělal, spatřil velké, zářící, černě olemované oči, jak na něj hledí nazpět, a lesklý sníh, který jiskřil mezi jemnými prameny vlasů, kterých se tolik toužil dotknout. Jemné pohlazení horkého dechu proti jeho vlastním rtům přetrvávalo jako duch následující každý jeho pohyb.
Samozřejmě, to, že byl Bill muž, si připomněl při několika příležitostech. První věc, kterou hetero muž udělá, aby zabránil potenciálním homosexuálním myšlenkám (které všichni v určitém okamžiku zažijí, ať už to přiznají, nebo ne) je dotyčný objekt ve své mysli svléknout, aby si připomněl, jak je druhé mužské tělo neatraktivní.
No, nebyla to samo o sobě metoda, ale stejně to tak úplně nefungovalo.
Bill jej připravoval o dech plně oblečený, nehledě za jiných okolností, a opravdu jej bolelo brát v úvahu jakékoliv méně než decentní myšlenky. Mladý učitel možná neměl obstojný výstřih, ale Tom si nemohl pomoct a nedobrovolně si představoval, že ten neposkvrněný pruh mléčně zbarvené pokožky a nekonečné nohy hodné modela za to byly více než dostatečnou kompenzací. Bál se si dokonce ulevit dobrou honičkou, protože Bill by jeho mysl rozhodně nenechal o samotě.
Nehodlal tohle nechat vyhrát, ještě ne.
Kapituloval namísto toho, aby se tím dál zabýval, jelikož nebyl dostatečně silný bez nějakého rozptýlení, a přitáhl si laptop do klína. Okamžitě zamířil do své emailové schránky a dvojklikem otevřel ten jediný, který skutečně očekával; už byl dávno otevřený a přečtený, ale znovu si ho prohlédl, než kliknul do pole pro odpověď a začal psát.
Já vím, že jsem tě viděl =P Byl jsi ten týpek s bláznivým mohawkem v zelené, modré a růžové, že jo!
Jo, nakonec jsem šel, a taky jsem měl opravdu dobrý čas. Nečekal jsem to, protože… Byl jsem tak trochu nemocný, ale kamarád mi opravdu pomohl. Musím říct, že jsem nebyl velkým fanouškem čajů, ale po ochutnávce tohohle divného korejského čaje a po tom, jak dobře jsem se po něm cítil, musím říct, že už věřím.
Díky tomu jsem si ten festival mohl více méně užít a ta představení byla zábavná. Náhodou některé z těch učitelů z umělecké školy docela znám, i osobně. Musíš vědět, že jsou vynikající, haha. Moje oblíbená část, no… kdybych si mohl něco vybrat, bylo by to kakao. Žádný zvláštní důvod.
Zdvořilostní fráze stranou, jak má na tohle člověk odpovědět? Jak může někdo definovat téměř neznámý vztah?
Víš, já nevím, jak ti pomoct. Já jsem ve větším chaosu než ty, prostě tomu věř, než to stihneš popřít. Ty jsi člověk, který to má srovnané. Já opravdu ne.
Pokud by měl někdo radit, pak víš, že každý starší člověk by řekl ´následuj své srdce´ a takové podobné klišé. Ale život ve skutečnosti není jen černobílý, že? Pro mě, já myslím, že vím, co chci. Myslím, že nerozumím tomu proč. Jak víš, že to je tvé srdce a ne tvůj rozkrok? Jak se to říká… Pokud víš, co tím myslím.
Rozumíš tomu, za čím jdeš a proč za tím jdeš? Sedni si, kluku, sedni si a sáhni si do sebe opravdu hluboko.
A tak tam i Tom seděl a přemýšlel. Myslel na svého otce, Karlu, Billa, Felicii a Alfonse. Kdo znamenal co, jak moc ovlivnili jeho život, jeho volby; koho měl rád a koho ne, a proč.
A bylo to tak zase: Alfons, ten krutý bastard, kterého nenáviděl jen proto, že existoval. Ptal se Reda na nenávist a žárlivost, a Red mu odpověděl, ale pořád to nedávalo smysl. Pokud ten muž neudělal nic špatného (kromě několika drobností), tak proč?
Nenávidím ho, protože… Tom se hluboce zamračil a bezcílně ťukal do klávesnice. Nenávidím ho, protože má něco, co chci já…
Pomyslel na učebnu, na nástěnnou malbu, na festival – Alfons líbající Billa, Alfons odstrkující Billa, Alfons mající Billa. Zvedl se v něm vztek a udeřilo jej to do hlavy jako cihla; nenáviděl Alfonse, protože měl Billa.
Tom se opřel hlavou zpátky o zeď, což jej mělo rozptýlit, ale jeho vnitřní oko pouze vyvolávalo představy toho, co tak zoufale chtěl a rozhodně nemohl mít.
autor: Estricnina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Jezisi to je vyborne!!! Tak si to chlapci konecne uvedomili. Ja asi nevydrzim cakat na dalsi diel!! Nech uz sa nic nepokazi medzi nimi. Ale uz by mohlol Bill zistit ze ten e-mailovy kamos je Tom. Sak caj a kakao!! Nie?? Mohlo by to Billovy dôjst.
Už přihořívá, přihořívá… 😀 Je jen otázka času, kdy jeden z nich v mailu proflákne něco konkrétnějšího, a je to doma.
Jenom mě mrzí, že Felicia je zřejmě taky zabouchnutá do Toma. Doufám, že to jejich přátelství vydrží.
Díky za překlad, těším se na pokračování.
To jsem zvědavá kdy to práskne.
Jezis tak jste oba tak blby ze to nevidite?! Kriste pane ja se pominu… *Triska hlavou o zed*
Jejdaaaa, tak teď to už snad Billa musí alespoň trochu trknout, že ten pan tajemný a neznámý, se kterým si dopisuje, je Tom. Tolik nápověd! Ale no tak, kluci! Kdy už to konečně jednoho z vás napadne?! 🙂
A je strašná škoda, že je Felicie pravděpodobně také zamilována do Toma. :-/ Ta má být přece s Gustim! 😀 Bill má tolik práce se zařizováním a vymýšlením rande pro ně dva a ona chce nakonec Toma, ach jo… 😀
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Panebože, to je drama, že ani nedýchám 😁 To už musí prasknout, je to na spadnutí. Dokonale popsané pocity, myšlenky a nálady. Epický díl 👌❤️