autor: Estricnina
Máš zlomené srdce a napravený zdravý rozum
Sobota, 25. prosince 2010
04:01
Odesláno na adresu: TDeluxe89@yahoo.de
Nepotřebuju o tom přemýšlet. Potřebuju to vědět.
Tvrdíš o sobě, že jsi drsňák, ale zníš spíš jako osamělý naivka. Bože, jsi taková holka.
Musím říct, že to miluju.
Tvůj poslední email… nech ho být tvým posledním emailem. Neřeknu už nic dalšího, kromě tohohle:
Budu na silvestrovské oslavě u Braniborské brány. Jsem pěkně nápadná postava, ale jen pro jistotu, budu mít na sobě své tričko Pink Floyd a budu vypadat jako blázen, protože budou pravděpodobně jen dva stupně nad nulou. V ruce budu mít kafe, jako mám skoro vždycky, a nejspíš nebudu nikde uprostřed davu, protože nenávidím lidi ve svém vlastním osobním prostoru, jak už víš. Pokud toho o mně víš dost, budeš vědět, jak vybrat toho pravého Freddyho Kruegera z milionu, a pokud já toho vím dost o tobě, zjistím, že sis vybral něco stupidně kreativního, abys mě ujistil, že jsi to ty a ne jen nějaký šupák s dobrým odhadem.
Příště, až spolu budeme mluvit, bude to osobně, a ty mi můžeš zahrát píseň o životě, kávě a zatraceném Harrym Potterovi… Protože máš pravdu – přece jen ve svém životě opravdu potřebuju břídila, jako jsi ty.
Tom sledoval ubíhající svět a zářící soumrak na obzoru.
Nepřipadalo mu to jako hra. Tom to nikdy nezamýšlel jako hru; ačkoliv, nikdy nezamýšlel, aby to vůbec něco bylo, opravdu. Prostě se to stalo a nedalo se to vzít zpět. Nebyl si jistý, jestli udělal správnou věc, nebo jestli to podělal, ale Bill mu to gesto oplácel, ať už jakkoliv krátkodobě. Tom si vždycky myslel, že být na druhém konci úst jiného muže muselo být strašné, ale když přitiskl své rty k Billovým, byl to naprosto správný pocit. Přál si, aby se mohl soustředit na vyrovnávání se s tou změnou a pomalu se přizpůsobit tomu, že ho Bill skutečně přitahoval, ale namísto toho, aby nechal svou mysl dohnat své tělo, musel se vypořádat s čerstvými, nepředvídatelnými nejistotami.
Tohle bylo nové, a on byl vyděšený; bylo to zhruba třikrát více zastrašující než jeho první zamilovanost, první polibek, a dokonce ještě více nervy drásající, než byla jeho ztráta panictví. Přijmout homosexualitu u jiných byla jedna věc, ale uvědomit si, že vy sami možná cítíte nefalšovanou homo atraktivitu, to byla úplně jiná věc. Navíc s novým územím nyní přišlo odmítnutí a rozbité přátelství, a on to chtěl celé prostě zamést pod koberec a zapomenout na to. Život mu házel až příliš klacků pod nohy, o hodně více, než dokázal zvládnout, a to prostě nebylo fér.
Vzdychl, když Georg zpomalil auto a odbočil do neupraveného parku. Tom se silou vůle snažil přinutit svůj žaludek, aby se uklidnil, a upravil si svou čepici, jako to dělal pokaždé, když neměl co dělat s rukama.
„No, jsme tady. Jsi si tím jistý?“ Georg se na sedadle otočil a pohlédl na Tomův zdánlivě klidný profil svýma měkkýma očima.
Tom se nepohodlně zavrtěl a zíral skrz čelní sklo na téměř prázdné parkoviště.
„Jo. Jsem si jistý.“ Georg ho poplácal po rameni a Tom se k němu otočil s vděčným výrazem. „Nebude to na dlouho.“
Otevřel dveře od auta a Georg na něj kývl a zbytečně nemarnil čas a zapnul rádio, jakmile Tom zabouchl dveře.
Tom se rozešel dlouhými kroky kolem vysoké, staré bytovky a v žaludku mu nervozitou vířilo, když prošel první sadou dveří. Očima přejel přes seznam nájemníků a zastavil se, když našel jméno, kvůli kterému strávil hodiny na internetu při hledání správné adresy.
Nacvakal na klávesnici číslo bytu 413 a čekal, zatímco interkom nepříjemně bzučel.
„Kdo je to?“ Ozval se unavený ženský hlas a Tom na okamžik zavřel oči.
„Paní Revestinová, tady je Tom. Tom Kaulitz. Byl bych rád, kdybychom si mohli na chvíli promluvit. Něco pro vás mám.“
Pokud by život byl píseň, pak Bill usoudil, že jeho život by byl příšerný, neuspořádaný metalový škvár od mladistvé, neznámé kapely.
Byly to tři dny od chvíle, kdy naposledy viděl Toma. Kytarista se jej několikrát pokusil kontaktovat, ale ve strachu, že by se tomu poddal, si Bill vypnul telefon a schoval ho ve skříni. Prsty jej pořád ještě bolely, pálily, protože popíral to, co skutečně chtěl. Měl se Toma zeptat na jeho motivy, měl ho nechat mluvit, a měl poslouchat, co mu Tom chtěl říct. Byla to naprosto rozumná a racionální věc, ale Bill samozřejmě šel proti proudu se svou vlastní hloupostí. Už před týdnem dal své mysli domácí vězení, ale neuvědomil si, že se mu to tak příšerně vymstí; zjevně nebyl v náladě, aby věci jasně zpracoval, a byl naštvaný, tudíž si uměle vykonstruoval nějakou divnou, zvrácenou představu, že se mu Tom vysmíval. Kdokoliv s více než dvěma mozkovými buňkami mohl rozpoznat, že ten polibek, nebo spíše ty polibky, nebyly žádným zlomyslným posměškem. Zlomyslné možná v tom jemném, úžasném a vzrušujícím smyslu slova, ale rozhodně ne podvodné.
Navíc, kdyby to bylo skutečné, jako Bill věděl, že bylo, znamenalo by to tolik věcí, které by najednou ani nedokázal pochopit. Tom – hetero, domýšlivý a spíše mužný Tom políbil muže, a zatímco Bill nebyl žádný matematik, věděl, že to bylo pro heteráky většinou naprosto vyloučené. Za druhé, Bill ho rovnou nařkl, že se tahá s jeho nejlepší kamarádkou, což se nemohlo stát. Opravdu musel vypadat hloupě, když se choval, jako by byl tak vytočený kvůli něčímu cizímu neúspěšnému pokusu o vztah, pekelně průhledný, když bylo zjevné, že on sám má ohledně Toma své podvědomé, sobecké motivy.
Nakonec si nebyl příliš jistý Tomovými skutečnými city, ale byl si více než dobře vědom svých vlastních. Truchlení kvůli heterákovi nebyl jeho šálek čaje, ale smutnit nad ztrátou potencionálního vztahu s potenciálně ne až tak hetero mužem bylo jako splachování odpadních vod. Místo toho bojoval ze strachu, ztratil kamaráda, kterého konečně přijal do svého světa, a na poslední chvíli spadl do mělké náruče člověka, který se v poslední době nezdál být ničím více než jen disharmonickou bezpečnostní přikrývkou.
Štědrý večer byl na hovno stejně, jako krysa uvízlá ve vysavači.
Zmíněná bezpečnostní přikrývka mu také příliš nevěnovala pozornost. Bill seděl sám v obývacím pokoji s hrníčkem moka kávy v rukou a sledoval, jak několik jeho přátel a známých nezávazně konverzovalo. Felicia mu poslala několik starostlivých úsměvů, s opatrností, aby neudržovala příliš dlouho oční kontakt, a Bill mohl i skrz dav cítit její nejistotu. Alfons byl pravděpodobně v kuchyni a povídal si s Gustavovým známým, kterého viděl už dříve, a Tom, no, Tom, ačkoliv pozván, nebyl nikde k nalezení.
Gustav Billovi nikdy neřekl proč, ale Bill si byl jistý, že znal odpověď, dokonce i když to nebyla výmluva, kterou Tom dal Gustavovi.
Přinesl Tomovi dárek, i když věděl, že Tom není jeho Tajný Santa, a teď už si byl jistý, že nikdy nebude otevřen. V tu chvíli se rozhodl, že už Vánoce nemá rád. Jediné, co chtěl udělat, bylo zalézt někam do díry, což se v poslední době stalo jeho pravidelnou náladou.
Bavil se náhodnými myšlenkami, aby zabil čas, a když přes celou místnost zaslechl ´Rolničky´, představoval si, jak se na stereo vrhá s golfovou holí jako královský Skrblík; možná spíše Bkrblík. Brinch?
Sklapni, mozku. Nesnáším tě. Příšerně tě nenávidím.
Jeho mysl mu způsobila už tak moc potíží, ale tohle už byl opravdu vrchol.
Jelana stála v předsíni malého dvoupokojového bytu a Tom byl stále neschopen slova. Když svou nevlastní matku přes internet konečně lokalizoval, byl šokován, když zjistil, že žila tak skromně, ale nyní, v jejím bytě, tomu opravdu nemohl uvěřit. Jeho otec se scházel s bohatými, vysoce postavenými ženami na vysokých pracovních postech a z dobrých rodin.
Jelana tímto způsobem možná celkem vypadala, ale rozhodně si nežila jako princezna, za kterou ji Tom považoval. V jednom rohu se nacházela malá, postarší televize a v obrazovce se jí odrážel malý, umělý vánoční stromek na druhém konci místnosti. Bylo tam jen velmi málo nábytku a dekorací a ten pohled Toma nutil být čím dál zvědavější ohledně té ženy a její minulosti a hlavně, jak vůbec skončila tak, že se provdala za jeho otce.
Po tomhle všem si potvrdil, že se nachází na správném místě a dělá správnou věc, a v jeho mysli nebylo pochyb o tom, že by toho litoval, kdyby si tím neprošel.
Žena si překřížila paže na hrudi, a přestože se tvářila přísně, vypadala stejně tak unaveně, jako zněla i přes interkom. Bylo zjevné, že čeká, až něco řekne, ale Tom si nebyl jistý, co přesně by měl říct.
Otevřel ústa, než se rozhodl jinak, a natáhl se do vnitřní kapsy své bundy. Když vytáhl obálku, zvedl hlavu při zvuku tichých přicházejících kroků. Překvapilo jej, když tam našel malou dívku v noční košili, která omotala ruce kolem pasu své matky a vykukovala na Toma zpod svých malých, hnědých kudrlin.
Tom vykulil oči, okamžitě tu tvář poznal, ačkoliv mu na mysl nepřišlo žádné jméno.
„Kdo je to, mami?“
Jelana neodpověděla, jen jemně pohladila svou dceru po vlasech, než svůj pohled s očekáváním přesunula zpátky k Tomovi. Ten polkl a podal obálku blonďaté ženě, než si přidřepl, aby se s dívenkou setkal na úrovni jejích očí.
Hleděla na něj plaše, ale neodvrátila se a Tom okamžitě co nejvíce zjemnil své rysy.
„Nazdárek, já jsem Tom. Jak se jmenuješ, slečno?“
Dívka sevřela Jelanin pas a váhavě odpověděla. „Elsa.“
Tom s porozuměním zamrkal a hřejivě se na ni usmál. „Myslím, že už jsme se setkali, Elso. Chodíš po škole do hudební třídy pana Trümpera, že?“ Přikývla, a Tom pocítil teplo u srdce, když mu vrátila malý úsměv. „Viděl jsem minulý pátek tvé vystoupení na festivalu. Byla jsi pěkně úžasná.“
Elsa zvedla ruku k ústům, aby zakryla tiché zahihňání, než zašeptala stejně plaché ´děkuju´. Zamrkala na něj svýma velkýma očima a Tom viděl, jak se jí tvář rozsvítila statečností a zájmem. „Ty jsi on?“
Tom vrhl pohledem po Jelaně, která pouze klidně přikývla.
„Možná. Koho hledáš?“
„Toho, o kom mi vyprávěl můj nový tatínek. Mého nového bratra.“
Tom pootevřel ústa, jeho úsměv se vytratil. Oči se mu zatáhly bolestnou připomínkou, ale přehlédl to, co nejlépe jen mohl, protože nechtěl, aby si Elsa myslela, že jeho skleslá nálada je její vina. „Myslím, že ano, Elso. Hodně dlouho jsem to nevěděl, ale měli jsme společného tátu; opravdu, opravdu dobrého tátu.“
Elsa vypadala fascinována jeho odhalením, ačkoliv se její rty sevřely do pevné, tenké linky. „Chybí mi,“ řekla roztřeseně.
„Mně taky,“ souhlasil Tom a vstal, jak jej začaly bolet nohy.
Jelana tiše odmotala dceřiny ruce ze svého pasu a poklekla, aby jí něco zašeptala do ucha, než ji lehce poplácala po zádech a poslala ji pryč. Elsa věnovala Tomovi poslední dlouhotrvající pohled, než zmizela za rohem, odkud se po chvíli ozvalo kliknutí dveří od pokoje.
Jelana si nepřítomně rukou projela skrz vlasy. „Neměla ´tatínka´, dokud se neobjevil tvůj otec. Opravdu k Jörgovi přilnula a za ten krátký čas, co spolu měli, se k ní choval jako ke své vlastní.“ Povzdechla si a přitiskla si neznámou obálku k srdci, její slova vyvolávala bolest v Tomově hrudi. „Pokud se podle toho dalo soudit, předpokládám, že i tys byl v určitém okamžiku celý jeho svět.“
Tom si myslel, že už překonal tu část, kdy jej opakovaně válcoval pocit viny, ale byl zasažen čerstvou vlnou zoufalství, když se setkal s Jelaninýma vyčerpanýma očima. Těžce polkl, snažil se nedýchat příliš hlasitě a rozhodl se změnit téma, než ho přemůžou jeho vlastní emoce. „T-to je právní listina našeho majetku. Už jsem volal do společnosti vlastníků a tak, ale… jo. Teď je to vaše, takže se můžete nastěhovat zpátky, pokud chcete, nebo to prodat, nebo cokoliv. To je na vás.“
Jelana zvedla obočí a zvědavě naklonila hlavu. Okamžitě pohnula zápěstím a upřeně obálku studovala, než pohlédla zpátky na Toma. „Ty mi to dáváš? Proč?“
Tom pokrčil rameny a špičkou boty si pohrával s rohožkou. „Jsem stupidní grázlík, který nemá pro tak velký pozemek žádné využití, navíc plného vzpomínek na mé mrtvé rodiče.“ Jelaninu tvář zahalila hustá opona výčitek svědomí, ale Tom se necítil o nic domýšlivěji, než myslel, že by se měl ohledně toho cítit. Místo toho měl pocit, jako by si její skepticismus zasloužil, i když se na to dívala ze špatné stránky. „Nechám si ty peníze, které mi táta dal. Je to docela pěkná suma, takže i bez toho pozemku se budu mít docela dobře.“
„Já nevím, co říct,“ zamumlala blonďatá žen hlasem sotva hlasitým než šepot, a zvedla k mladíkovi zvlhlé oči.
Tom popotáhl a zastrčil si své chladné ruce do kapes. „Řekněte, že si to vezmete a nastěhujete Elsu zpátky domů. Berte to jako vánoční dárek od opravdu natvrdlého kluka.“ Znovu polkl, tentokrát jen sotva dostal nějaké sliny skrz sevřené hrdlo a rozhodl se, že to bylo dobré znamení, aby odešel. „Víte, opravdu jsem se k němu nechoval dobře. Máte pravdu. Udělal nějaké věci, které nikdy nepřijmu, ale nakonec to byl můj otec a já ho miloval. Jen doufám, že jste ho taky milovala. Alespoň nezemřel osamělý.“ Tom se otočil a otevřel dveře, než vystoupil na chodbu.
Jelana přikývla, slzy jí nyní volně stékaly po tvářích, jak pevně svírala dokumenty na své hrudi. „Děkuju ti, děkuju, děkuju,“ řekla zlomeným hlasem, a Tom se smutně usmál a kývl na rozloučenou.
„Dávejte na sebe pozor, paní Kaulitzová.“
autor: Estricnina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Krásna kapitolka bulím Tom se zachoval správně.
Kraaaaatke!!! Ale dokonale! Lezim na posteli a vo vnutri seba kricim, pistim a placem zaroven.
Uz nech sa stretnu. Uz nech sa mozu lubit. Tak sa na to tesim. Velmi velmi.
Ospravedlňujem sa za moju 2-mesačnú nečinnosť, všetko som dočítala a dobehla a musím povedať WOW, ja tento príbeh milujeeeeem ♥.Celý vývoj udalosti je úžasný, páči sa mi aj Gustavova línia, aj Tomova rodina a priam milujem fakt ,že Carla sa odpakovala preč 😀 !Alfons mi tiež nie je po chuti, za to čo urobil na vianočnom festivale si Billa absolútne nezaslúži, hrozne ma bolelo čítať ako za ním Bill prikvitol na sex, čo nevie kde býva Tom :'( ?
Ešte aké signály musí Tom vyslať? Preboha ved sa bozkávali na záchodoch :DDD Bill je fakt zabrzdený a zmätený. Nech láskavo zdvihne Tomovi telefón, nech sa stretnú atď…Všetko by mohla pomôcť objasniť Felicia (nedivím sa jej že miluje Toma, ja tiež :-* ) , keďže sa jej Bill priznal ..ale asi budú kľúčové ich emaily, veľmi sa teším ďalej, som zvedavá či sa stretnú a ako sa zachovajú, keď zistia pravdu kto je kto.
Tom sa zachoval veľmi pekne, keď macoche zanechal dom :). Ďakujem za preklad, ale asi nevydržím celý týždeň čakať a picne ma 😀
Tom mě hodně mile překvapil. Někdo tady už dřív naznačoval, že Elsa by mohla být Tomova "nevlastní sestra", tak teď se to potvrdilo. Docela zajímavá souhra náhod.
Ale to nejdůležitější je, že ti dva si už prakticky dohodli schůzku. Na Silvestra! 😀 Jsem zvědavá, jestli se to konečně stane a jak budou reagovat.
Díky za překlad, těším se na pokračování.
Tom mě tedy překvapil, něco takového jsem tedy nepředpokládala, ale rozhodně mi udělal ohromnou radost, doopravdy. 🙂 Je to od něj moc hezké, že se rozhodl Jeleně takhle pomoci. Ona se k němu nechovala moc hezky, a o to více mě překvapuje, že se takhle rozhodl.
A vidím, že jsem se nakonec trefila s tím, že je Elsa její dcera. 🙂
Oh bože! Já se tak těším, až se tam ti dva potkají a uvědomí si, že si to celou dobu píší se sebou samotnými! Skutečně se toho okamžiku nemůžu dočkat. Jen doufám, že je to napadne a nebudou si myslet, že se tam potkali jen náhodně. 😀
Moc moc děkuji za překlad! 🙂
Bille sorry, stary deky se vyhazujou, pak bys na tom nebyl tak jak jsi 😛 ted holt cekej do silvestra no… navic je tady momentalne dulezitejsi vec a to Tomova nevlastni matka…
Jsem na Toma hrda. Tohle uz neni chovani kluka. Ukazal ze uz je dospely muz co umi prekonat svoje ego.
Jsi pasak Tome. A doufam ze svou "sestricku" jsi nevidel naposled.