Uzavřený kruh 22.

autor: Malámúza

Znám Billa

Během víkendu už si byl Tom jistý, že Vanessa vyšiluje mnohem víc než on, nebo alespoň jiným způsobem. Bill stále nedorazil a on celý týden slyšel jen: „Prostě o to požádej Cama,“ a „On ani nebude mít čas jít na zkoušku obleku,“ a různé odvozeniny. Obavy o Billa mu ani nedávaly čas, aby se obával toho, že se bude ženit. Pořád očekával, že Billův příjezd věci dramaticky změní. Celý ten koncept připoutání se nadobro k Vanesse byl až příliš neskutečný, než aby si s tím dělal starosti. Nedokázal se přinutit k rozhodnutí, že se to skutečně stane.

A Georg, který ho vytáhl na loučení se svobodou, byl zvláštním závanem minulosti, který jeho smyslu pro realitu vůbec nepomáhal.

„Kámo, seženu ti tanečnici, která ti zatancuje na klíně.“

„Byl bych raději, kdybys to nedělal.“
Gustav dorazil to ráno dřív, jen aby stihl včas tuhle událost, a on a Georg se k němu obrátili a jejich výrazy byly plné komického skepticismu. Byly samotným zobrazením šoku a Andreas se jim pochechtával.
„Hej, co se to, kurva, děje?“ Dožadoval se Ted z Tomovy druhé strany, adresoval to čestnému hostovi, ale jeho oči byly zaměřené na polonahou dívku omotanou kolem tyče.
Tom nad ním protočil oči a sám na tu dívku hleděl. Byla na pohled opravdu pěkná. To bylo vše, co Ted a Cam museli dělat, když kdokoliv z ostatních čtyř promluvil, protože byli v jejich skupince jediné dvě pouze anglicky mluvící osoby. Tom nijak zvlášť nechtěl strávit celý večer překládáním, což byl další důvod, proč sem nechtěl být odtažen (s překvapivě malou námitkou od Vanessy, mohl by dodat).
„Nic,“ ujistil Tom Teda, obě jejich oči i oči jeho budoucího švagra sledovaly, jak dívka sklouzla po tyči dolů. „Georg má hloupé nápady. To občas dělá. Měl by se naučit přestat se snažit.“ Skoro se cítil špatně, že svého kamaráda urážel v jazyce, kterým nemluvil, ale byl to zvyk, kterému se ještě zcela neodnaučil.

Bylo to poprvé od chvíle, co jeho bratr odešel, kdy byl Tom rád, že tam nebyl přítomen. Bill by tohle nenáviděl. A zničil by přitom zábavu všech ostatních. Ponižování žen nebo něco takového. Porno, na to by se podíval, protože tam byly rovnocenné možnosti. Ale Tom věděl, že tohle by považoval za naprosto nemístné. Navíc, podlaha byla ulepená.

Trochu se usmál, když přemýšlel nad tím, jak by si Bill stěžoval kvůli svým botám. Možná, že Tom koneckonců nebyl až tak rád, že tam není.

„Konečně ses do toho trochu dostal?“ Řekl Georg a šťouchl do něj. Zřejmě si všiml toho úsměvu. „Bylo na čase.“
Andreas Georga sledoval a pak se zezadu naklonil k Tomovi. „Jsi v pořádku?“ zeptal se.
Tom odtrhnul oči od striptérky, aby se k němu zvědavě otočil. Byly to už roky, ale Andy jej stále dokázal číst téměř tak dobře jako Bill. Více než jindy si byl Tom jistý, že ví, že se něco děje.
„Je mi fajn,“ řekl a znovu pohlédl dopředu. Bylo mu všelijak, jen ne fajn, ale to Andreasovi neřekne. Alespoň ne tady. Kriste, vypadá to tak, že jejich otec přijede ještě před Billem. Povzdechl si a znovu se otočil k Andreasovi. „Andy-„
„Bude tady,“ přerušil ho Andreas. „To bych ti neměl muset říkat. Měl bys to vědět.“
Tom se podíval k zemi. „Ty nevíš všechno,“ řekl tak tiše, že bylo možné, že ho Andreas přes tu hlasitou hudbu neslyšel.
Nemohl zachytit, jak si Andreas povzdechl, ale vycítil to.
„Znám Billa.“

***

„Dobře, takže tohle je chvíle, kdy budeme potřebovat prsteny,“ informoval otec Arnold celou místnost a vzhlédl od Toma a Vanessy, kterým podával instrukce až do této chvíle, k Vanessině sestře Darcy. Počkal, dokud nepřikývla, než se otočil zpět k nevěstě a ženichovi.

„A pak, říkali jste, že jste si nenapsali své vlastní sliby?“
„Ne,“ řekl Tom poněkud příliš rychle, soudě dle pohledu, který obdržel od Vanessy. Ona chtěla, ale on trval na tom, že není žádný spisovatel. „Ne,“ zopakoval tišeji.

Podařilo se mu přestat vnímat zbytek předstírané organizace, protože mohl. Neočekávalo se nic jiného, než aby tam jen stáli a poslouchali, a Tom toho využil. Začalo mu to všechno připadat reálnější, jak tam stál u oltáře, ať už to bylo zkušební, nebo ne, a bylo obtížné probudit se z té bezpečné strnulosti, v níž se uvelebil. Pokud se na Vanessu díval příliš dlouho, díval se na její úsměv, dokonce i když nepatřil jemu, nutilo jej to cítit, jak mu Bill chybí, téměř příliš moc na to, aby to dokázal zvládnout.

A během večeře se Vanessa usmívala hodně.
Tom se taky přinutil usmívat, protože lidé by se divili, proč se neusmívá, kdyby to neudělal, a ta poslední věc, kterou chtěl, byla mluvit o Billovi. Všechno by to jen zhoršilo.

Takže když k němu přistoupil jeho otec, dobromyslně jej plácl po zádech a zeptal se, „Kde je tvůj bratr?“ Tom ho chtěl tak trochu praštit.

„To bych taky rád věděl,“ zamumlal Tom spíš pro sebe než k Jörgovi.
„Ach, pravděpodobně má jen zpoždění,“ nabídl a rozhlédl se po plné recepční hale, ale nakonec se pohodlně opřel o stěnu vedle Toma. „Znáš Billa.“
Tom si odfrkl a pak se začal pochechtávat, až se rozesmál, dokud jeho otec neposlal divný pohled jeho směrem. „Jo,“ souhlasil Tom a zvedl svůj drink ke rtům. Nebylo to dost silné, aby se tím opil tak, jak pro tuhle konverzaci potřeboval, nebo pro celý tenhle večer, když už na to přišlo. „Znám Billa,“ řekl a zíral do tekutiny ve své ruce. Řekl to, aby viděl, jestli to i nahlas bude znít pravdivě.
„Tohle je hezké,“ řekl Jörg, změnil taktiku, zjevně zachytil hořkou příchuť synových slov. Tom se na něj podíval. „Ona je milá.“
„Ano.“ Tom vrátil pohled ke svému drinku.
„Jsem rád.“

Tom znovu zvedl hlavu a jeho otec se usmál, téměř nesměle. Nebyl to výraz, který by Tom na jeho tváři viděl často, pokud vůbec, a nebyl si jistý, jestli by ten výraz poznal, kdyby se nepodobal tomu, jak tu emoci vyjadřoval svým obličejem Bill. Bylo to divné, rozhodl se. Obojí, že se jeho otec tak cítil a že by přitom vypadal jako Bill. Tom už mezi nimi a jejich otcem dávno přestal hledat podobnosti. Nechtěl to od chvíle, kdy mu bylo sedm.

Ale pak přestal uvažovat nad tím, proč by se jeho otec mohl cítit nesměle. A porozuměl tomu trochu lépe. Jsem rád nebylo jen kvůli Vanessině laskavosti nebo nóbl zkušební večeři. Nebylo to pouze jsem rád. Bylo to jsem rád, že jsem tady.
Tom se usmál, poprvé upřímně za celý večer, za celý týden, a náhle postrádal Billa trochu méně.
„Já taky.“

autor: Malámúza

překlad: Zuzu
betaread: J. :o)

4 thoughts on “Uzavřený kruh 22.

  1. Pro Toma už nemám slov z Billem se vyspi  řekne že jej miluje  pak se jde klidně ženit co čeká že mu Bill padne kolem krku.

  2. Tak tady musím plně souhlasit s Karin. Nejhorší na tom je, že ještě očekává od Billa, že mu to posvětí! 😖"Truhlík jeden!"

  3. To je mi drásá nervy!
    Já to asi nepřežiji, jestli se Tom nakonec s Vanessou vážně ožení. Ačkoli tedy netuším, co čekám. 😀 Asi jsem opět přespříliš naivní a myslím si, že s příchodem Billa se všechno změní a Tom si uvědomí, že by to s tou svatbou nešlo a tak to všechno na poslední chvíli zruší.

    Sakra, ti dva prostě mají být spolu! Ačkoli si toho vytrpěli hodně, já prostě věřím, že tohle MUSÍ MÍT šťastný konec. MUSÍ!!!

    Každopádně autorka nás chce tedy hodně napínat. Bill se stále nezjevil, svatba se blíží čím dál více, Tom je smutný a zoufalý kvůli jeho pravé lásce a my čekáme a čekáme a stále nic. Chci tady hned další díl, prosím!!! 😀 😀

    Strašně moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂

  4. Dobehla som zameskane. A naozaj sa mi to nepaci. Ten Tom…velmi nerozhodny. Bill….zbytocne urazeny. Som zvedava ze ako to bude pokracovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics