autor: Bitter
„Pane Kaulitzi, já chápu, že jste naštvaný, ale momentálně pro vás nemohu nic víc udělat. Zatím nevíme, kde váš kufr je, a tím, že tu budete stát a stále se ptát, jeho nalezení neurychlíte. Jeďte na hotel, dáme vám vědět a samozřejmě ho za vámi dopravíme.“
Tom si zastrčil uvolněný pramen vlasů za ucho a frustrovaně zafuněl.
„Vy to nechápete. Já bez toho kufru letiště neopustím. Musí tady do hodiny být.“
„Jestli jste v něm měl léky…“ Rychle se ohlédl, jestli je Bee stále z doslechu, a naklonil se k postarší ženě za pultíkem.
„Žádný léky. Je tam zásnubní prsten a za hodinu máme odjet mimo město, kde jsem pronajal chatu a všechno je už připravený, musím ten kufr mít, chápete?“
„To je mi opravdu líto, ale nic to nemění na tom, že pro vás opravdu nemohu udělat víc. Podívejte, jsem si jistá, že vaší slečně nebude vadit, když jí dáte prsten později. Věřte mi, za čas se tomu budete smát.“ Mrkla na něj spiklenecky a on stěží odolával, aby nezačal mlátit hlavou o pult. Znovu se na Billa ohlédl a zavrtěl hlavou. Jo, áčkový kabát a kozačky s podpatky jak blázen v kombinaci s jeho líčením mohl zmást, on ale naprosto nechápal, jak mohla ta žena říct slečna tak naprosto přesvědčeně.
A ne, Billovi by určitě nevadilo, kdyby dostal prsten později. Byl si jistý, že by ho miloval, i kdyby před něj poklekl s kroužkem z víčka petlahve. Jenže to vadilo jemu. Nechtěl nic polovičatého. Chtěl to pro něj dokonalé. Nezasloužil si nic míň než ten dokonalý, nabubřelý kýč, co Tom nechal připravit. Osamělá chata, svíčky zavěšené na trámech ve skleněných baňkách, krb, večeře a jen oni dva. S posedlostí, s jakou vše plánoval, přiváděl všechny k nepříčetnosti. Ne jedna jeho a Tommyho vyjížďka na motorkách byla věnovaná právě prstenu. Nechtěl žádnou okázalou drahou cetku. Potřeboval něco speciálního a Tommy přesně věděl, na koho se obrátit. Sám utrácel majlant jen za hodinky.
Věděl, že Bill bude na měkko už jen z té chaty a večeře. Rozhodně nebude čekat na to, že před něj plánuje pokleknout, navléct mu ten prsten, a pak ho pomilovat přímo na koberečku před tím pitomým krbem.
Jenže to by ten prsten musel mít. Proč ho, proboha, nedal jinam.
Bill by ho nenašel, ani kdyby mu ho vrznul do tý jeho malý krávy. Sotva v ní vždycky našel pouzdro s brejlema.
„Nemůžete někam zavolat nebo něco?“
„Pane Kaulitzi, už jsem vám říkala…“
„Tome, zlato, nepojedeme už? Určitě ti ten kufr doručí…“ Ozvalo se mu za zády ospale a ucítil lehký dotek na rameni.
„To se tu snažím vašemu příteli také vysvětlit.“ Usmála se na něj žena a doufala, že bude zachráněna. Bill si stáhl šálu, aby jí úsměv taky oplatil, a bruneta zaskočeně zamrkala na jeho strniště a piercingy.
„Vidíš, doručí ti ho…“ Zkusil to jemně a pohladil ho po zádech.
„Ne, já tady počkám. Ty klidně jeď, odpočiň si.“
„Tome…“
„Ne, prostě počkám.“ Trval na svém a Bill se s ním nehádal a poslechl ho.
Tom se z letiště na hotel dostal až po dvou nekonečných hodinách.
Bez kufru.
Bylo mu mizerně a celé to divadlo odvolal.
Bill by byl šťastný, i kdyby ho tam prostě jen vzal, ale na to kašlal. Zase se mu všechno sesypalo pod rukama a bylo to tak téměř pokaždé, když se snažil pro Billa něco udělat.
Když se ho snažil zachránit z vlivu jeho expřítele, zruinoval tím Billův nový začátek v anonymitě v L.A. Když se ho snažil skrýt, jeho fanynky zničily Billovo taneční studio, pak následovala ta šaškárna s Riou a ani zařizování jejich domu si nemohl naplno užít, protože bulvár se činil, aby světu ukázal, co je vlastně Bill, Beebitch, jak mu s oblibou přezdívaly fanynky a L.A Stars, zač.
Ani to blbý studio už Bill nemohl rozjet. Po rekonstrukci ho svěřil Anně a oficiálně už ho nevedl. Jako zázrakem se klienti vrátili.
Bill zůstal doma, a i když nemusel, snažil se najít a dělat alespoň něco. Bylo pár choreografií ke klipům, které přijal rád, ale i nějaká ta nabídka na focení, které razantně odmítal. Modeling už nikdy. Jediný, komu pózoval, a kdo se mohl kochat po nákupech jeho dokonalou catwalk, když mu úlovky předváděl, byl Tom.
Tom ho s Adamovou pomocí pak nakonec zlomil pro pozici jejich asistenta. Kývl vlastně jen díky tomu, že Adam už mu to nabídl ještě předtím, než si s Tomem začal.
Jenže ani tohle nebylo růžové, jak si zezačátku představoval, a Billa coby asistenta všichni viděli jen jako Tomova zlatého chlapečka, co se mu doma nudí.
To, že odváděl prvotřídní práci, navrhl všemi milované kostýmy pro tour včetně choreografie, nikoho nezajímalo. Proč taky.
A ve chvíli, kdy to začalo vypadat nadějně, tour se dařila, přišel kolaps ve Francii a pak ta fanynka…
Ano, vlna náhlé lásky a podpory byla fajn, ale dlouho se neudržela, a teď se pokazilo i tohle.
Slíbil Billovi, že bude všechno dobré, že udělá vše pro to, aby neměl nikdy důvod pochybovat o tom, jestli udělal správně, když se pro něj rozhodl… Vypadalo to, že bylo někde něco nebo někdo, co si přálo opak.
Tiše vklouzl do ložnice, a jak předpokládal, Bill u vybalování usnul. Jeho stříbrné kufry už dávno nahradila sada téměř identická k jeho malé krávě, a teď se povalovala po pokoji jako napůl vykuchané stádo. To ale Beemu nebránilo v tom, aby obutý usnul na kraji postele.
Tom si jen povzdychl nad jeho botama, vyzul ho, odtáhl víc doprostřed postele a sundal mu kalhoty. S blonďákem to ani nehnulo. Tom ho přikryl, smyl ze sebe letadlo a po tom, co trochu usměrnil Billův módní chaos, vlezl do postele za ním.
Vlastně by se asi neměl divit, že se dovolená kazí hned ze začátku, s tou minulou to bylo stejné…
Tom viděl na Adamovi, jak hrozně nadšený je z toho, že je zase v Německu, konkrétně tady v Magdeburku. Kdyby mohl, srovnal by to tu se zemí, ale Gustav si tady pořád vesele bydlel, jako by se nechumelilo. I Georg odtáhnul do Lipska, a že něco takového napadlo Georga, bylo podle Toma osvícení století.
Na druhou stranu, nikdo nemohl říct, že si dovolenou nevychutnávají v klidu a v rodinném kruhu.
Po odstěhování bratrů do L.A., měla Géčka opravdu klid.
Takže tady byli, v Magdeburku, u Gustava a užívali si pravou zahradní grilovačku s rodinami a pár přáteli.
Idylka, kvůli které byli Adam a Bill jako na trní.
Adam kvůli tomu celému a Bill pod pohledy Tomovy adoptivní matky. A ano, také proto, že právě dostal na povel malou Shäfferovou. Tom se musel v duchu smát. Bill sice s malou vypadal roztomile a ta holka ho zbožňovala, ale on dobře věděl, že děti nejsou zrovna Billova parketa. Vesměs je vnímal jako bombu, kterou má zneškodnit, a která má všechny dráty stejné barvy.
Jeho ostatně taky ne. Pohlídat a za pár hodin vrátit? Proč ne, ale víc ne, děkuji pěkně.
Malá zase začala se zkoumáním Billových vlasů a rozhodně k nim nebyla tak něžná jako Tom. Všichni z toho měli srandu a Bill se statečně usmíval, dokud mu ten malý ďábel nepřiplácl brýle do obličeje, když mu je předtím při cuchání stáhla na špičku nosu.
Linda se hned omlouvala a Bill si udržel úsměv s tím, že je to v pohodě, a zároveň se snažil z rány do obličeje neslzet. Tom si malou vzal k sobě a povzbudivě mu stiskl koleno.
„Ty jsi celej táta, jen bys do všeho třískala.“ Zasmál se a Bill si zatím z brýlí utíral obtisklou řasenku a makeup.
Malá jen něco zamumlala a pak s výsknutím vzala Toma kolem krku, div ho neuškrtila. Vesele mu přitom do ucha drmolila nějakou říkanku a Tom zachytil matčin pohled.
„Nechceš nás zachránit?“ Navrhl jí, ale ona jen s úsměvem zavrtěla hlavou.
„Jen se uč, za chvíli se ti to bude hodit.“ Odpověděla a Bill předstíral, že ta poznámka nebyla nevhodná.
„Úplně na tobě visí. Bude úžasné, až budeš mít vlastní.“ Bill se radši rychle zase pustil do jídla, aby zůstal zticha.
„No… to si nemyslím.“ Zamumlal Tom napůl úst.
„Ale ano, budeš dokonalý táta.“
„Prosím tě, mami… Už vidím, jak mě někde svěřej k adopci dítě. By museli bejt šílený.“
„Děláš, jako kdybys nemohl mít vlastní.“ Odvětila a Bill podřízl bramboru.
„Nahoď jiný téma, mami.“
„A proč? Co jsem řekla špatně? To se nemůžu těšit na vnoučata?“
„No tak uháněj Adama a Andyho, hele, jsou hned tady. My se rozhodně nechystáme si děcko pořídit.“
„No to snad nemyslíš vážně? To mi řekneš jen tak?!“
„Proboha mami, kroť se, nejsme tady sami, co to do tebe vjelo?“
„Do mě? Co vjelo do tebe? Nikdy jsi neříkal, že bys nechtěl děti, takže hádám, že z tvojí hlavy to evidentně nebude.“ Vyštěkla a otočila se na Billa.
„Přestaň, mami, nebudeme se tady s tebou dohadovat, tohle je naše věc.“ Simone ho ignorovala.
„Nepřijde ti to ani trochu sobecké, Bille? Jak Tomovi pořád nutíš svoje názory?“ Bill se jen zhluboka nadechl, a aniž by zvedl pohled od talíře, co nejtišeji odpověděl. Poslední, o co stál, bylo dělat tady tyátr.
„Nic Tomovi nenutím. Prostě se teď k ničemu takovému nechystáme. Neříkám, že se to časem třeba nezmění, adopce…“
„Adopce?!“ Vyjekla a jízlivě se rozesmála.
„No už vidím, jak někdo svěří dítě zrovna tobě. S těma drogama a tím vším. Není to tak jednoduché, jak si myslíš, já o tom vím svoje a taky vím, co všechno bereš a polovinu z toho ti normální doktor nebo kardiolog nenapíše, takže evidentně nebudeš úplně v pořádku, hochu.“ Vmetla mu do tváře a Billův příbor hlasitě zařinčel o talíř.
Tom děkoval všem svatým, že má na klíně tu malou, jinak už by na matku dávno křičel. Akorát se nadechoval, aby ji alespoň donutil se omluvit, ale Billova ruka na jeho rameni ho zastavila.
„Nech to být… má pravdu…“ Zamumlal, a s omluvou odešel od stolu doprovázený pohledy všech okolo, kteří očekávali, co se bude dít dál.
Jenže to poslední, co teď chtěl, bylo řešit fakt, jak může Tomova matka vědět, jaké léky bere, když se stoprocentní jistotou věděl, že během žádné z návštěv neopustila jeho lékovka kabelku.
Tom předal malou její matce, a vystřelil za ním.
Nikdo se nezmohl na slovo.
„Adame, mohl bys prosím tě jít za svým bratrem a říct mu, ať nedělá scény a vrátí se?“
„No jediný, kdo tady dělá scény, jsi ty, mami…“ Zamumlal, ale zvedl se.
„Co prosím?“
„Že jdu za Tomem, přemlouvat ho, aby za tebou ještě někdy vůbec přijel, a omluvit se Billovi.“ Odsekl a dohonil je až u auta.
Tom tenkrát sotva stihl Billa vmanévrovat na toaletu nedalekých benzínek, jak zle se mu udělalo.
Klepal se ještě na hotelu, přesvědčený o tom, že Simone má vlastně pravdu a on vlastně Tomovi brání v tom mít šťastnou rodinu, a on si pořád nebyl jistý, jestli se mu pak Billa povedlo přesvědčit, že o dítě rozhodně nestojí.
Čekal, že se to třeba s matkou časem zmírní, ale zmýlil se. O jejím druhém výstupu už mu radši neřekl.
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Bože, mít tu Tomovu matku před sebou, tak jí rovnou zakroutím krkem!!! Je mi až na nic z toho, jak jsem v tuhle chvíli bezmocná a nemůžu ji seřvat ani s tím cokoliv jiného udělat…
A Billa je mi pořád tak strašně líto. Tom ho na tu chatu rozhodně vzít měl, i bez prstýnku, určitě by jim to oběma prospělo…
Mala som dnes zly den. Naozaj zly. Vlastne od pondelka je to v pi….
Stale ked mam cas sem pridem. Na tento blog. Citam vsetko. Vsetko dokoncene aj nedokoncene. Je to ako balzam na dusu. Uplne sa citim ako ked som mala 15 a prvy krat som pocula Monsun a vnutri seba pistim a placem od stastia. Ja chlapcov sledujem od ich uplneho zaciatku. Ved nas je tu viac. 🙂 toto mi fakt pomaha. Ze je nas viac takych fans ako som ja. Aj sama som niekedy pisala FF ale to len s kamoskou pre seba sme si pisali. Bolo to uzasne obdobie nasho zivota. Sama mam nejake napady na pribehy ale neviem sa odhodlat ich dat na papier.
Tento diel velmi skomplikoval podla mna situaciu. To ze stratil kufor…ta scena s Tomovou mamou. Billovi neprospieva. Ja im tak drzim palce. Naozaj. Chcem aby to vyslo. Dufam ze sa to Tomovi podari. A ja chcem aby to bolo gycove. Aby to bolo romanticke. Aby to bolo tak ako si Tom naplanoval cely priebeh. Ach….rozpisala som sa velmi. Ani neviem ci to niekto cita. Tie moje dristy. Hahaha.
Bitter chcem ti povedat ze si zena cinu. Naozaj zeriem tuto poviedku. Mas velky talent a ja si stale precitam tvoje dielka. Ci to budu jednodielky alebo trate na dlhy beh. Stale. Dakujem za tvoju pracu. Si kocka!!!
KONIEC 🙂 s pozdravom "od pondelka v totalnej sracke" tvoja fanynka Iwuanka
[2]: jak se rika, kdyz se dari tak se dari. Me cteni taky dost pomaha, nejen povidek, hlavne i knihy a hudba. Zactu se, zaposloucham, rozepisu a muzu byt kdomoli, kdekoli a cimkoli. Trebas na pet minut nez zkonci song.
Rika se ze se clivek zamerit na velky veci co v zivote jsou: rodina, zdravi… Ale kolikrat jsou to prave naopak takovehle male soukrome radosti co te drzi a ja jsem rada ze i ja muzu poskytnout takovou malou jiskricku co te odvede jinam.
Dekuju a at je lip <3
Matka to je kravka doufám že to kluci vše zvládnou.
Tá Tomova matka je fakt pi**. A to som si zo začiatku myslela, že je fajn. Ešte že za ním stojí jeho brat. Už len aby sa nestretli Tomova a Billova "matka", to by bol iný prúser. Ďakujem za čas.
Ježiš no ale… to nasere s tim kufrem!
A jako tady mi bylo Billa docela líto, vzhledem k tomu, co musí od Tomovy máti poslouchat a že jí to není blbý zrovna na oslavě před všema… (ne, vážně mi sympatická není, ne v týhle chvíli!)
No a Tom se taky musí cítit "úžasně" při tom jejím trylkování, jak by měl mít vlastní, dovedu si to představit, věř mi, Tome, že těmahle řečma jen protáčím oči:D
"Jeho stříbrné kufry už dávno nahradila sada téměř identická k jeho malé krávě, a teď se povalovala po pokoji jako napůl vykuchané stádo" — za tohle… zasloužíš nobelovku, já chcípám xDDD
Hele Bitter, tak mě napadlo, že ta chata, kam měli jet… a to už podruhý tenhle týden!:D Nebyla to třeba náááhodou jedna určitá chata? Nebo aspoň inspirovaná?:D Ta chata a povídka, kde zabloudí Adam v lese při cestě na nějakou párty a Tom je zrovna v nějaký chatce a nejdřív ho ten idiot bude chtít zmasit, páč ho bude považovat za vetřelce, ale pak… Sakra já si jí snad znova přečtu, je peckovní!!! 😀 (*pardon*)
[2]: Iwuanka, to bylo tak krásně od srdce! To víš, že to někdo čítá!:) Chci ti jen říct, že v tom nejsi sama a že mě konkrétně třeba už FF svět přesahuje do reálnýho způsobem, že už ani nevím, kde se ty hranice potkávají. A je to úžasný mít něco takovýho v životě, co tě drží, co si můžeš svým způsobem prožít, i když je to "jen" fikce (ony ty uvozovky jsou tam opravdu záměrně). Jsou to možná pro někoho maličkosti, ale když to dáš dohromady – tak ty maličkosti ti vlastně dost život ovlivňujou. Tady v tom případě FF v dobrým:) Jsem strašně vděčná za existenci tohohle blogu a všech těch, kdo ho z vlastní iniciativy drží při životě<3
Takže, i ty se drž a posílám hodně energie.
A říkáš Iwuanko, že jsi psala… a co něco zveřejnit nebo zkusit zase vzít tužku, klávesnici…? Třeba je právě zase čas jít do toho. Třeba je to právě to, co máš teď udělat (mně to třeba dost pomáhá zpracovat různý věci)…
Jinak… přidávám se do fanklubu romantických příběhů a doufám, moc doufám, že tady paní spisovatelka v tomhle příběhu už dál hezky zkrotí tu svou sadomasochistickou, nebo jakou že to má, pověst, a dopadne to, jak si přejeme – a běda, jestli ne:p:D
Konec výkecu!
Tak ta Tomova matka…woow. Dobře, klidně si něco takové myslet může, ale je šíleně neslušné takhle přede všemi vyvolávat spory, ještě když tam Bill je a všechno to slyší. Místo toho, aby se prostě zeptala Toma, jestli jsou veškeré ty pomluvy, co o Billovi slyšela, pravda, tak tomu všemu raději věří a ještě mu takhle podrývá nohy. Je to šílená škoda a je to strašně smutné. 🙁
No a samozřejmě doufám, že se Tomovi kufr brzy najde! 😛