Rumors II – Fueling the Fire 8.

Bill snad po sté projel očima celý nápojový lístek, snažil se ignorovat záblesk objektivu naproti a povzdychl si. Znovu se vrátil na začátek a toužebně se zadíval na sekci s kávou.
Dal by si kafe, dal by si ho tak moc, až by brečel. Jenže to by tady museli mít i kávu bez kofeinu.
„Můžeme jít jinam…“ Ozval se návrh, a i jeho společník si otráveně povzdychl při pohledu na fotografa naproti. Trochu se narovnal a upravil svoje po stranách vyholené vlasy. Bill kroutil hlavou a jeho vlasy mu pro změnu spadly do očí. Zkusil je vrátit dozadu, ale bez laku bylo nemožné je udržet v nějakém účesu. Navíc se mu konečky jeho sotva deseti centimetrových bílých pramínků začaly kroutit. Jeho Tom to miloval a ještě si je namotával na prsty.

„Třeba by mohla být sranda zkombinovat léky s kofeinem…“ Zamumlal a klepl nalakovanými nehty na zalaminovaný papír.
„No tak si dám kakao. Čaj už nechci v životě ani vidět.“ Ušklíbl se a jeho doprovod chápavě kývl. Konec konců i on si vždycky během tour užil dost.
Bill si konečně objednal a uvelebil se do křesílka.
„Bože, je nádhera být doma. Přísahám, ještě týden v Evropě a zbláznil bych se.“
„Kdybys nekecal. Nevrátil ses teď náhodou z dovolené? Ta byla taky k zbláznění? Kdybych měl tipovat podle toho, jak se v tom křesle kroutíš, asi byla hodně… ehm… náročná.“ Pozdvihl blonďák obočí a Bill mu věnoval pohoršený pohled.
„To nejsem já, kdo měl zpoždění s tím, že,“ udělal ve vzduchu uvozovky, „musím ještě něco zařídit v Insomniaxu“, a ty jsi přišel taky pozdě.“ Ukázal na zpěváka a rozesmál se nad jeho rudnoucími tvářemi.
„Mám tě, Billy. A teď povídej, co je nového?“ Zeptal se dychtivě, jako by snad nebyl v L.A deset let, poposedl si, div z křesílka nesklouzl, a stáhl si vlasy za uši. Mohl by si je taky po stranách vyholit… ne… to by se Tomovi nelíbilo…
„Prostě si musím Toma užít, dokud ho tady ještě mám. Uvažuje, že další klub otevře někde ve Španělsku. A sám moc dobře víš, jak šílím, když nedostávám denní příděl svého brášky. Takže asi tak.“ Zabručel rozmrzele a palcem ryl do desky stolu.

„Co to s váma všema je? Proč sakra tak šílíte z Evropy! Bec mi odjede do Francie a vy… Proboha, proč Španělsko? Co ho to popadlo? Děje se snad něco? Něco s otcem? Nebo jde o to zmizet z radaru?“ Bill měl sto chutí začít pomalu škemrat, aby dvojčata nikam nejezdila. Už takhle se mu všechno sypalo pod rukama. Od dovolené byl Tom nějak jiný, myšlenkami jinde, a teď i poslední dva normální lidi, se kterými mohl mluvit, hodlají zmizet.
Možná, že s Billym nezačali úplně nejlépe, ale od doby, co se začali pravidelně scházet, zatímco jejich drahé polovičky provětrávaly motorky, se hodně sblížili. Protože pravdou bylo, že po mediální masáži kolem odhalení jeho minulosti od něj dala většina přátel ruce pryč a ani se neobtěžovali s vyslechnutím si jeho verze. Zůstala Bec a Anna. Bec se spakovala kvůli nabídce a Anna byla úžasná, ale na nákupy a tlachání ji moc neužilo.
Navíc, nebýt Billyho rad, jak si poradit s fanynkami okolo Toma, nejspíš už by je žárlivostí povraždil. S Alexem nikdy nic takového necítil, ale stačilo, když nějaká dívka vzala při setkání Toma za ruku, vymohla si polibek na tvář a už ji málem odtáhl za vlasy. Billy věděl o žárlivosti svoje… Jak se mu ulevilo, když mu to tenkrát všechno vypověděl a místo toho, aby mu Billy řekl, že přehání, se naprosto shodli. A že pro Billyho to muselo být těžší, když nemohl veřejně předvést, že je Tommy jeho, a musel tiše bublat. Bill si připadal jako škodolibá puberťačka, když milovanému kytaristovi vykouzlil nádherný cucflek a pár něžných škrábanců na nadloktí a ramenou. Pohledy těch kačen za to stály.

„No na mě nekoukej. Já jsem si to nevymyslel. Tomovi se zalíbilo jedno místo, když se mnou byl na turné, a nechce tu myšlenku pustit z hlavy. Zatím je to jen v jednání a já doufám, že bude co nejdelší. Tom sice tvrdí, že tam nebude celou dobu, ale znáš ho. Jakmile se zažere do práce, není s ním řeč. Natož něco jiného,“ dodal s významným povytažením obočí.
„To abych začal rozprodávat svoje domy a začal nakupovat v Evropě… Tomovy fanynky se zblázní radostí, až se tam vrátíme. A Tom už zkouší něco novýho, plus se bude točit klip a je to to samý. Sedí ve zkušebně do noci a půlku dne pak prospí.“ Zamumlal spíš napůl úst a usrkl kakaa.
„A jinak vše klape jak má? Kdy budeš zase hrát? Jo, to mi připomíná, Tom se tě bude chtít zeptat na nějakou spolupráci. Nevím, o co jde, dělá kolem toho hrozný cavyky.“ Mávl rukou a ukradl Billymu malou čokoládu na talířku u jeho kávy. Zpěvák už se ani nepokoušel ho zastavit. Zvykl si, že pro Bambiho něco jako osobní prostor neexistuje. Kolikrát si říkal, že z něj při objetí na přivítanou vymačká duši. A to byl Bambi ještě hubenější než on.
„Ale jo, zvládáme to. Někdy je to trochu Itálie, ale aspoň to usmiřování pak stojí za to,“ zašklebil se Bill očividně potěšený, že může svůj vztah s někým probírat. Koneckonců byl Bambi jediný, koho na to měl, a byl za to rád. Od chvíle, kdy mohl vše, co ho trápilo nebo ve vztahu dohánělo k šílenství, svěřit i někomu jinému, byl daleko klidnější a s Tomem už se nehádal o maličkosti. Kamarádův Tom byl taky workoholik a Bambi, jak se ukázalo, žárlivý stejně jako on, takže si sedli, navzájem si vylili srdíčka a byl klid.
Bambiho módní vkus při nákupech byla třešinka na dortu. Konečně někdo kdo ocenil jeho milované boty na platformě. Na druhou stranu, tak daleko, aby na oplátku ocenil halenky s puntíky, nebo květinové župánky, nebyl.
„Jsem teď ve fázi psaní a příprav na novou desku. Vyhádal jsem si na to spoustu času, takže to mám volnější. Pokud tvůj Tom potřebuje, jsem mu k dispozici,“ dodal.

„Víš, že kdyby bylo potřeba, klidně tomu tvému trochu domluvím, aby míň pracoval, nikdo nechce druhého Calvina. Stejně ale nikdy nepochopím, jak mě ráno může jeden z vás volat, jak kdyby byl konec světa, a do hodiny jak kdyby nic… Ne že bych vám to nepřál, ale asi proberu s mým terapeutem, kolik bych si měl účtovat za šílená dvojčata.“ Když se ale zeptal, jaké bude mít deska téma, a jestli mu neřekne pár nápadů, pořádně se ani na odpověď nesoustředil. Zaujal ho muž po jejich pravici s jeho malou dcerkou.
„Haló, Bambi Bee, mluvím na tebe. Co tě na té malé tak uhranulo?“ vytrhl ho ze zasnění kamarád.
„Co? Jo, já tě poslouchám!“ Vyhrkl a rychle stočil pohled zpátky. Zmuchlal obal a vrátil ho k Billyho hrníčku.
„Zní to super, vážně.“ Dodal a usmál se. Billyho výraz ho ale nepřesvědčil o tom, že by mu to prošlo.
„Promiň… já jen… je to pitomost… ty a Tommy… bavíte se někdy… no… o dětech? Jako… sakra, nech to být, jen mi hrabe.“
„Jakože jestli si hodláme udělat malého Kaulitze, co nám bude oběma říkat tati, i když by jeden z nás měl být strejda? Ne, co blbneš?“ dotázal se pobaveně, ale jeho pohled ihned zvážněl. „Kurva neříkej, že o tom uvažujete. Jestli se z vás stane jeden z těch gay párů, co umí kecat jen o tom, jak je jejich prcek úžasný, zaškrtím tě holýma rukama.“
„Já… já to nechci. Nechci dítě. Jenže Tomova matka… Už něco plácla před tour, ale mysleli jsme, že se smířila s tím, že vnoučata nejspíš mít nebude, jenže když byla s náma na německý části tour, Gustav tam měl malou… Tom je s ní tak… prostě jeho máma zase začala a ryla do Toma, že je mu pomalu třicet a že by měl začít přemýšlet o budoucnosti a o dětech. Tom jí řekl, že se k něčemu takovému nechystáme, už jen kvůli práci. Že by to děcko beztak vychovávala chůva a že myslel, že to minule pochopila. Řekla mu na to, že kdyby se konečně zbavil tý narušený zmalovaný šlapky, mohl by si najít někoho normálního, kdo by se mu o rodinu postaral.“

„Oh, Bee. To mě mrzí. Divím se, žes jí nevyškrábal oči.“
„Neměl jsem to slyšet, měli za to, že spím. Tom jí řekl, že prostě děti nechceme, a i kdyby ho chtěl, tak se mě rozhodně zbavovat nebude, a ať si jde otravovat Adama. Jenže mně pak nic neřekl a od dovolený je… já nevím… Jako kdyby něco tajil, a Adam má občas takový narážky, jako jestli mi Tom nechce něco říct a tak… Já vím, že je to podpásovka a normálně by mě to ani nenapadlo, ale kdyby se Tom zmínil o něčem před Tommym, řekl bys mi to?“
Bill se mu dlouze zahleděl do obličeje, jako by si pečlivě připravoval, co odpoví. „Nedělal bych si s tím starosti. Určitě je jen utahaný nebo tak něco. Uvidíš, že to bude v pohodě.“ Na chvíli uvažoval, jestli mu říct, že jeho Tom se už o incidentu s matkou zmínil, když byl s jeho dvojčetem na projížďce naposledy, ještě než odjeli na tour. Jenže to by mohl nechtěně prozradit, že jeho šikovný bratr Bambiho Tomovi prokecl to s tou sebevraždou…

A beztak mu nemohl říct všechno. Něco jako: Hele, on je nervní protože půl roku vymejšlel, jak tě požádat o ruku, v podstatě nemlel o ničem jiným, a na letišti mu to posrali, když ztratili prsten…, nepřicházelo v úvahu.

„Chová se stejně jako když mi tajil ty články v L.A stars a to, co píšou jeho fanynky. Dokonce hodil nějakou moji práci na Andyho. Třeba ten blbej kufr, co se ztratil, pojišťovna kvůli tomu dělá dusno, ale já to řešit nesmím, prý potřebuju oddech a míň práce. Jako kdybych se měl zase složit. Z blbýho kufru…“ Rozčílil se a založil ruce na prsou.
„Snad to dokážu zařídit. Já ti řeknu, z čeho se složím. Z kojeneckejch výživ a podělanejch plen, ne z těch proklatejch ztracenejch hodinek.“ Prskal dál.
„Mimochodem, není náhodou tvůj Tommy idiot? Hodinky za dvacet tisíc dolarů? To mu při tý vaší Itálii rupla cévka? Ví, jak jsem vyšiloval kvůli tomu, že nechal Toma zaplatit Insomniax, a pak když ho Tom poprosí o radu, vybere mu hodinky za dvacet tisíc!?“ Vyjekl a nepřátelsky si změřil hodinky na Billyho zápěstí. Byl si jistý, že jeho nejsou, na to byl řemínek moc volný a dle kamarádova vkusu určitě stály jak jeho auto. Ten se trochu rozpačitě podrbal ve vlasech, protože Tom sice vybral materiál a zakroucený tvar kroužku, diamanty už ale byly jeho nápad.
Billy se už nadechoval k odpovědi, když ho vyrušil Bambiho telefon.
Ten se pro telefon natáhl a už podle melodie poznal, že se jedná o pracovní sim.
„Promiň, to je pracovní, to musím vyřídit hned.“ Omluvil se a čekal až se mms načte. Adam byl na fashion weeku s Natálií a Tom na projížďce, takže bude trvat, než zjistí, že je někdo sháněl, a mezitím vše vyřeší jejich asistent. Nemáte zač, můžete zase psát, jak mám to místo jen kvůli posteli. Blesklo mu hlavou. Dnes opravdu neměl na práci ani pomyšlení, ale pokud je to konečně první várka nového merche, co navrhoval, bude se moct alespoň hned pochlubit Billymu.
Při pohledu na fotografii jen nakrčil obočí.
„Co to má… proboha!“ Zajíkl se, když v hromadě poškrábaného šrotu rozpoznal bílou motorku. Tomovu motorku.

Roztřásl se a telefon mu málem vypadl z ruky, když vytáčel Tomovo číslo.
Nevnímal Billa naproti němu, jen před sebe v hrůze třeštil oči, a když se z telefonu ozvalo, že volané číslo je nedostupné, sesunul se na zem.
Bill se rychle sehnul ke kamarádovi, ale nenapadalo ho, co dělat. Kurz první pomoci neabsolvoval a ani netušil, jestli by mu k něčemu byl, vzhledem k tomu, jak má Bambi nemocné srdce. A pak mu to blesklo hlavou. Tom. Tom je s druhým Tomem na nějakém pitomém výletě na motorkách. On už bude vědět, co dělat. Roztřesenými prsty vytáhl svůj mobil a vytočil hovor. Ostatní zákazníci si je zvědavé prohlíželi, ale ani jeden nepřišel blíž, aby nabídl pomoc.
„Bambi,“ pokusil se Bill s kamarádem zatřást, ale nemělo to valný účinek. Mobil na druhé straně zvonil, ale nikdo ho nezvedal. Měl by mu do obličeje chrstnout sklenici vody jako ve filmech? Bezděčně ho napadlo, že za to by mu kamarád nepoděkoval už jen kvůli šminkám. A pak po chvíli, která se zdála jako věčnost, Tom konečně zvedl telefon.
„Okamžitě mi dej Toma, jde o Bambiho,“ vychrlil na něj, aniž by se obtěžoval s pozdravem. Bratr pravděpodobně poznal, že to není vtip, a ihned ho poslechl.
Jakmile se ozvalo „halo“, Bill zběžně řekl, co se stalo, a vyžadoval instrukce.
„Jestli jen omdlel, něčím mu podlož nohy, ať je má výš než hlavu, a mluv na něj, zkus ho probrat. Jsi si jistý, že mu nebylo zle už předtím? Má v tašce prášky, jsou žlutý, dej mu jeden, jestli začne panikařit, my hned jedem. Jestli se neprobere nebo se ti něco nebude zdát, okamžitě volej sanitku! Ať se nezvedá!“ Zainstruoval ho, beze slova vrátil mobil Tommymu, narazil si helmu a v oblaku prachu vyrazil zpátky k městu. Modlil se, ať je to vážně jen z rozrušení nebo počasí. Bill už nebyl zvyklý na zimu a on ho nejdřív tahal po zamračené Evropě a pak po Alpách. V duchu přísahal, že jestli to opravdu souvisí se zprávou, toho, kdo mu psal, zaškrtí, ať je to kdokoliv. Nic by za to nedal, kdyby to zas souviselo s výhrůžkami od fanynek. Na Billovu adresu jich ubylo, ale některým se nelíbilo, že začal produkovat i jiné věci než jen jejich a že budou vystupovat na Berlínském pridu, což bylo něco, co Adam chtěl už dlouho, ale vždy u managmentu ztroskotal.

Bill jen zamrkal na telefon, který ztichl, a vteřinu trvalo, než pochopil, co mu Tom nadiktoval. Dřív než ale mohl cokoli udělat, Bambi se na zemi stočil do klubíčka a sípavě začal lapat po dechu. Panika… Žlutý prášek…
Bill měl sto chutí začít křičet na všechny ty čumily, co se kolem shlukli. Místo toho k sobě přitáhl kamarádovu vuittonku a vysypal všechen obsah před sebe.
„Mohli byste mi někdo donést laskavě aspoň trochu vody?!“ Křikl do hloučku a krabičku s léky málem vysypal na zem k obsahu kabelky.
Bee se držel za rameno s tetováním a něco německy drmolil, jeho s práškem snad ani nevnímal, dokud mu nezvedl hlavu a nevložil mu tobolku do úst. Někdo mu podal vodu a on Billovi pomohl se napít. Téměř ve vteřině ho měl pověšeného kolem krku, pořád něco německy drmolil a jediné, co přes jeho pláč rozeznal, bylo „Tom“. Celý se chvěl a Bill si byl jistý, že bude mít na ramenou pěkný pár modřin, jak ho Bambi svíral.
Když se dveře kavárny prudce rozrazily a mužský hlas nařídil, aby se všichni rozestoupili, oddechl si, že někdo přece jen zavolal sanitku.
Víc se zmýlit nemohl. Místo pomoci ho oslnil blesk fotoaparátu.

autor: Bitter