Rumors II – Fueling the Fire 9.

Billy a Tommy z Insomniaxu opět kurzíva 🙂

Když se dveře kavárny prudce rozrazily a mužský hlas nařídil, aby se všichni rozestoupili, oddechl si, že někdo přece jen zavolal sanitku.
Víc se zmýlit nemohl. Místo pomoci ho oslnil blesk fotoaparátu.
„Bille, co se stalo? Má Landitz absťák? Víš, že se zhroutil před pár týdny taky? Co to bylo za léky? Je závislý na lécích? Byla historka s fanynkou jen zástěrka?“ Další a další otázky padaly na jeho hlavu jako vodopád, zatímco se snažil dosáhnout na Beeho cardigan na křesílku, aby ho mohl úkryt před fotografem.
„Může mi někdo z vás pomoct? Je mu špatně, do hajzlu!“ rozkřikl se, ale moc to nepomohlo a fotograf je dokonce obešel, aby získal co nejlepší záběr.
„Bambi, poslouchej, musíme odtud zmizet. Zvládneš jít? Pomůžu ti.“
„Tom…“
„Neboj se. Tom už je na cestě.“ Pokusil se s ním zvednout, ale blonďák se ani nehnul.
„Je za tím kolapsem krize ve vztahu? Jsou za tím drogy? Nevěra? Má Lambert vážně poměr s tvým bratrem? Přišel mu na to jeho přítel?“ Chytil se hned jména fotograf a Bill už se sotva držel, aby mu foťák nevyrval a netřísknul mu s ním o hlavu. Poslední kapkou bylo, když muž botou přetočil krabičku léků, aby na ni mohl pořádně zaostřit. Popadl balíček kapesníčků z hromádky Bambiho věcí a mrštil s ním na fotografa vší silou.

„Vypadni už konečně, kreténe! Tohle není sranda ani žádná blbá show. Je mu zle!“ To jako by zabralo a objevil se vedle něj muž, který mu pomohl vytáhnout Billa do křesla, a druhé přisunuli naproti a položili mu na něj nohy.
Ten znova něco zamumlal v mateřštině a Bill muži poděkoval. Pak se shýbl a posbíral rozsypané věci. Fotografovi už nevěnoval pozornost. Větší starosti mu dělal čím dál víc malátnější kamarád. Zvedl jeho růžovo zlatý telefon a mimoděk rozsvítil displej.
Vytřeštil oči na motorku plnou škrábanců, prohlubní, špíny a krve a zalapal po dechu.
Kdyby před chvilkou s bratrem a Billovým Tomem nemluvil, museli by křísit i jeho.
Stroj na fotce vypadal jako motorka jejich drahých poloviček.
Strčil telefon do Billovy kabelky k ostatním věcem a vzal ho za ramena.
„Bambi, to kvůli té fotce? Je to padělek. S oběma jsem před chvilkou mluvil. Už jsou na cestě sem. Tvůj Tom je v pořádku.“ Ujistil ho a mžourající blonďák ho hned zasypal lavinou německých slov.
„Nemám nejmenší ponětí, co říkáš, ale Tom je v pořádku, o.k? Oba jsou v pořádku, teď dáme do kupy tebe, jo?“ Nečekal na jeho odpověď, přehodil si přes rameno malou krávu a poprosil neznámého, aby mu s Billem pomohl ještě na toaletu. Bambi se sotva držel na nohou a hlava mu padala ke straně.

„Sakra, Bille. Myslím, že přece jen budu muset zavolat záchranku. Ty prášky ti vůbec nepomáhají,“ zafuněl, když ho usadili vedle umyvadla a muž odešel.
„Dal jsi mi celý…“ Zamumlal a Bill si oddechl, že konečně vnímá natolik, aby přepnul na angličtinu. I když s přízvukem, jako kdyby anglicky mluvil poprvé.
„Jo, tak mi to řekl Tom.“
„Mám… jiný… bere se půlka…“ Zamumlal a zpěvák si frustrovaně prohrábl vlasy.
„No, tak to vysvětluje hodně, sakra.“ Zamumlal a namočil pár papírových ubrousků, aby mohl z jeho obličeje setřít řasenku a linky, které se roztekly všude. Mimoděk si vzpomněl na fotky, které se nějakou dobu objevovaly na internetu a v bulváru. Na ty, kde Beeho vynášeli z Insomniaxu. Měl úplně stejně nepřítomné skleněné oči. Samozřejmě, že věděl, že je Bill nemocný, a když se rozruší víc, není to jako u normálních lidí. Věděl, že léky na uklidnění bere silné, nikdy by ale neřekl, že je to až takové. Doteď vídal tyhle věci tak v televizi a tam stačila sklenice vody, papírový sáček a bylo po problému.
Hlavní hrdinky vždy vypadaly elegantně a rozhodně jim neteklo z nosu, netřásly se, neměly oči rudé jako králík a kůži zlitou ledovým potem.
„Tak, to je lepší.“ Pokusil se pousmát. Narovnal se s úmyslem zvednout se, ale ve dveřích se srazil se servírkou.
„Pane Kaulitzi, nemáme zavolat záchranku?“ Zeptala se a zpěvákovo obočí vystřelilo nahoru. Měl sto chutí jí odseknout, že to měla bez otázek udělat už dávno a ne si natáčet zhroucenou celebritu.
„Jsem v pořádku…“ Ozval se Bee tence a ne moc přesvědčivě ze země, kde seděl opřený o stěnu, a Bill si se založenýma rukama stoupnul tak, aby na něj měla horší výhled.
„Ne, teď už fakt ne. Potřebujeme se dostat ven zadním vchodem. Anebo ochranka? Nemáte tu někoho, kdo nás zbaví toho fotografa a vyvede nás ven?“
„Je nám líto, ale nemáme ani jedno.“ Pousmála se omluvně.
„Bezvadný,“ odsekl jí ostřeji, než zamýšlel. „Dobře, v tom případě počkáme tady, děkuju,“ řekl už mírnějším tónem a otočil se k ní zády, aby jí dal najevo, že má zmizet.
Hned, jak se zaklaply dveře, znova vytočil číslo svého bratra.

„Bille, sakra, co se děje? Nic jsi mi neřekl a Tom vystřelil jak šílenec. Je Bambi v pořádku?“
„Promiň, nevěděl jsem, co dělat. Někdo mu poslal fotku úplně rozsekané motorky. Vypadá jak ta tvoje nebo Tomova. Najednou se složil a pak se hrozně klepal a brečel, pořád drmolil v němčině a já mu nerozuměl ani slovo. Teď vypadá, že každou chvilku usne. Tom spletl dávkování těch jeho léků, ale Bambi říká, že bude v pohodě. Jenže tady nemají zadní vchod ani nějakou ochranku a je tady posraný fotograf. Jsem si jistý, že se za chvilku přihrne hromada dalších. Ti idioti si všechno natáčeli a fotili. Nikdo mi nechtěl pomoct,“ hlas se mu na posledním slově zlomil
„Pšš, uklidni se,“ konejšil ho. „Pošlu tam Tonyho a pár dalších kluků. Bambi už ho zná. A ty jsi v pořádku?“
„Jsem,“ kníknul Bill přes knedlík v krku. „Kdybych s tebou nemluvil, asi bych sebou třísknul hned vedle něj. Ta fotka. Bože, kdyby se ti něco stalo, nevím, co bych dělal.“
„Za chvíli budu u tebe. Nic se mi nestane. Miluju tě.“ Dodal tiše a Bill kývl, aniž by si uvědomil, že to Tom nemůže vidět.
„Já tebe taky. Jeďte opatrně.“
„No tos měl říct jemu. Jede jak hovado. Červená nečervená. Jestli ho po cestě zastaví policajti, je schopný se s nimi poprat, jen aby se dostal za Bambim.“
Bill po očku zkontroloval, jestli to Bee neslyšel, protože se hovor po prázdné místnosti rozléhal, ale ten pořad seděl s nohama přitaženýma k tělu a hlavou na kolenou. Nepřítomně mžoural před sebe a vypadal, že každou chvíli usne.
„Bude tam každou chvíli,“ dodal Tom a Bill se ještě jednou ujistil, že pojede opatrně, než se s ním rozloučil a sedl si vedle kamaráda.
Zlehka se ho dotkl na rameni.
„Tom nám sem zavolá Tonyho z Insomniaxu, ať nás zbaví toho fotografa. Bude to dobrý. Tvůj Tom taky dorazí co nevidět.“ Pousmál se a ani ne do pěti minut ho postavil na nohy rozruch ozývající se za dveřmi.

Němec vtrhl do místnosti jako velká voda za doprovodu nevybíravého klení na adresu paparazzi. Jednoho dokonce odstrčil zpátky do chumlu, když se snažil vyfotit něco zevnitř. Práskl za sebou dveřmi, Billyho úplně ignoroval a hned se sehnul k Beemu.
Bill jen rozpačitě přešlápl a neodvážil se ani špitnout. I když se pro něj Bambi stal jedním z nejlepších přátel, k tomuhle Tomovi se mu nějak pořád nepodařilo najít cestu. Nebyl si jistý, jestli by si víc rozuměli, kdyby při jejich prvním setkání neoznačil Bambiho za prodejnou děvku. Tiše sledoval oba muže před sebou. Nerozuměl ani slovu z toho, co mezi nimi padlo, a Bee se znova rozbrečel a svíral přítelovou ruku, aniž by si uvědomoval, že mu do ní zarývá nehty.
Podle toho, jak se Tom tvářil, ani on moc nerozuměl rychlému mumlání od svého Billa. Přitáhl si ho k sobě a chvíli mu něco tiše šeptal do ucha. Jako by tady teď klečel někdo úplně jiný než ten, co vpadl dovnitř a vypadal, že všechny kolem sebe zmlátí na hromádku.
Billovi bylo vždycky zatěžko uvěřit Beemu kdykoliv zmínil, jak je kytarista něžný a pozorný, protože jeho image by on zaškatulkoval ne do nedbalé elegance, ale přímo mezi popelnice. Na jeho vousy by potřeboval křovinořez, a navíc pokaždé, když viděl nějaký rozhovor nebo záznam ze setkání s fanynkami, za to, co vypouštěl z úst, by ho na Bambiho místě přetáhl něčím po hlavě. Nedej bože, kdyby kytaristovy vtípky někdy vypadly na veřejnosti z jeho dvojčete. Občas se totiž vrátil z vyjížďky, a aniž si to uvědomil, začal se s ním bavit, jako kdyby byl pořád s druhým Tomem.
Ten teď na chvějícího se blonďáčka mluvil tak tiše a láskyplně, až měl Bill sto chutí si k nim přisednout a nechat se tím hlasem ukolíbat. O to víc si uvědomoval, jak moc potřebuje svého Toma u sebe.

Konečně se Bambi trochu uklidnil a Tom se otočil na něj.
„Pořád opakuje něco o motorce, a že jestli chci, budem mít klidně deset dětí. Už jste volali záchranku? Tohle není normální. Přijde mi, že vůbec nevnímá. Je vždycky po lécích malátný a ospalý, ale ne až tak.“
„Někdo mu poslal fotku rozmlácený motorky. Hrozně se vyděsil, a tak ti zavolal, jenže tys byl nedostupný. Pak omdlel a já vám volal. Předtím jsme se bavili o dětech, tak se mu to možná nějak spojilo.“
„Kdo mu to poslal?“
„Nevím, má to v mobilu. Neměl jsem moc čas, hrát si na detektiva,“ pokusil se o úsměv. „A řekl jsi mi špatně dávkování. Dal jsem mu celý, ale on potom říkal, že má brát jen půlku. Tom už nám zařídil bodyguardy. Míří sem ochranka z Insomniaxu, aby náš dostali pryč,“ sypal ze sebe.
„Sakra, vůbec mi to nedošlo… Ten prášek musí ven. A díky.“ Kývl na něj, zvedl Beeho ze země a Bill vyklouzl ven do kavárny, aby jim dal trochu soukromí. Pro Beeho už to takhle muselo být strašné, nemusel ještě poslouchat, až bude dávit.

Fotografů už tam bylo požehnaně. Byl rád za svůj nápad s ochrankou. Zatím všichni stáli venku a přemlouvali obsluhu, aby je pustila dovnitř.
Když přijel Tom, okamžitě se shlukli kolem něj, jako by snad měli šanci z něj něco dostat.
„Tak jak mu je?“ zeptal se hned a Bill měl sto chutí ho obejmout za to, že je v pořádku a tady. Ta fotografie s ním otřásla víc, než si myslel.
„Snad už dobrý. Je u něj Tom a dává ho do kupy,“ Kývl směrem k černým dveřím a zadržel Toma, který vykročil dopředu.
„Teď bych tam nechodil.“ Zamumlal a překvapeně zaznamenal lehké pohlazení na boku od bratra. Stáli tak blízko, že to nemohl nikdo vidět. Navíc ho Bill držel za nadloktí, které bezděky popadl, když ho chtěl zastavit.
„Neměl jsem to v úmyslu,“ ujistil ho a ještě jednou ho pohladil. „Vážně jsi v pořádku? Jsi hrozně bledý.“
„Bude to lepší, až se dostaneme odsud. A měl jsi vidět jeho, když ti já přijdu bledý.“
„Já už pár těchhle jeho záchvatů zažil. Když se sem nastěhoval, měl je dost často. Lékárničku v Insomniaxu jsem měl tehdy narvanou lékama, které mu pomáhaly z těch nejhorších sraček. Připadal jsem si jako zasraná zdravotní sestřička,“ jen stěží se ovládal, aby k sobě Billa nepřitáhl. Ustoupil ve chvíli, kdy ze dveří vykoukl druhý Tom.

„Billy, prosím tě, mohl bys z auta přinést nějaký triko nebo něco z toho, co jste si s Beem koupili? Je to v kufru. A sklop prosím sedačku vedle řidiče.“ Podal mu klíčky od auta a otočil se na Toma.
„Za jak dlouho tady budeš mít lidi? Přes ty hovada venku ho neponesu. Chci je co nejdál. Potřebuje do klidu a vyspat se. Podívej se na to…“ Podal mu Billův mobil s fotkou.
„No to si děláš prdel,“ byla první Tomova reakce, když pomlácenou motorku uviděl. „Není to stejný typ, jako máme my, ale nedivím se, že to ti dva nepoznali.“
„Stačí, že je to velký a bílý.“
„Proč by mu, doprdele, někdo něco takového posílal?“
„Nebylo to pro něj. Přišlo to na moje a Adamovo oficiální číslo pro styk s veřejností. To si může v pohodě zjistit kdokoli. Co brácha přišel s vystoupením na pridu, začaly se množit milostný vyznání o smrti buzerantů na naší adresu.“

Bill se vrátil s černým volným svetrem a podal mu ho i s klíčky Beeho rovera.
„Tohle vzal pro tebe. Hrozně se chvěl, tak mě napadlo vzít něco teplejšího.“
„Díky. Dejte mi vědět, až budeme moct do auta. A Billy… Ty umíš řídit motorku? Do auta ji nenarvu.“
„Tím se netrap, odveze ji někdo z mých lidí,“ odmávnul to rukou Tom, aby si nedělal starosti. „Bill může jet zpátky s klukama z Insomniaxu.“
Tom zase zmizel za dveřmi a dvojčata se modlila, ať posila dorazí co nejdřív.

„Ten ne… Ten je pro tebe… Zničím ho…“ Zaprotestoval slabě Bill, když mu Tom přetáhl jeho bílé tričko, které promáčel, když ho omýval, a nasoukal mu ruce do černého svetru.
„Už jsem se bál, že mi řekneš, že se ti nehodí k botám.“ Pousmál se trochu a svetr mu narovnal.
„Tommy sem stahuje ochranku z Insu, pomůžou nám s těma fotografama. Za chvíli budeme doma.“
„Omlouvám se…“
„Ježiš za co, zlato?“
„Zase ti dělám ostudu. A dvojčatům problémy.“ Zamumlal a Tom odložil kabelku, ve které se přehraboval. Znovu ho sevřel v náručí a přitiskl svoje rty na jeho spánek.
„Někdo si udělal blbou srandu a nepovedlo se mu to. Není za co by ses měl omlouvat.“
„Měl jsem zavolat Tommymu, vím, že si mobil necháváš doma. Nevím, co mě to popadlo… Měl jsem poznat, že není tvoje…“
„Měl jsi strach. Myslíš, že kdyby někdo poslal mně fotku rozsekanýho landrovera ve chvíli, kdy bych věděl, že někam jedeš, zkoumal bych, jestli je to doopravdy ten tvůj? Zešílel bych na místě.“ Ujistil ho, políbil do vlasů a zatahal za límeček svetru.
„Není náhodou trochu malej na to, že má být pro mě?“ Zkusil odvést řeč jinam, i když v duchu zuřil.
Bill zatím mžoural na svetr a nechápal, o co Tomovi jde. Nemyslelo mu to.
Když se konečně dopracoval k odpovědi, že na věšáku vypadal volnější, Tom už se zase přehraboval v jeho kabelce. I když na ni věčně nadával, byla pravda, že Bill v ní měl všechno. Se spokojeným výrazem vytáhl sluneční brýle, čepici, která tam na dně zůstala zapomenutá po dovolené, a žvýkačky.
Shrábl Billovi vlasy dozadu a natáhl mu ji.

„Nechceš si rovnou vyndat čočky?“ Navrhl, a když Bill kývl, vytáhl ještě pouzdro a kapky do očí. Pak mu nasadil sluneční brýle a dal do pusy žvýkačku.
Bill mu skoro usnul na rameni, když se konečně ozvalo zaklepání
„Dále.“
„Tome, už jsou tady. Můžete.“ Nakoukl Tommy dovnitř a kytarista mu hodil klíče.
„Otevři mi zatím auto, prosím tě, a Billy jestli by mohl vzít Beeho věci. Tak a my jdeme na to, chyť se mě pořádně.“ Dodal německy k Billovi a chytl ho pod koleny, ale ten zavrtěl hlavou.
„Zkusím jít, už je to lepší.“
„Nepřipadá v úvahu. Máš podpatky.“ Namítl a zvedl ho z pultu. Trochu si ho nadhodil a vykročil s ním v náručí ze dveří, které mu Billy držel. Neušlo mu, jak se ve svetru úplně ztrácí a černá jen zvýraznila, jak bledý je.
Podržel jim i druhé dveře a schválně šel tak, aby co nejvíc clonil fotografům, které držel dál Tony spolu s dalšími dvěma muži.
Tom Billa položil na sklopenou sedačku a oběhl auto, aby mohl z kufru vyndat deku. Pak podal klíče od motorky Tomovi a vzal si od Billyho Beeho kabelku a cardigan. Obě věci vzápětí skončily na zemi, když si všiml jednoho fotografa, který se oddělil od ostatních a hnal se k autu. Tom ho chytil za popruh tašky na objektivy a smýknul s ním tak, až muž skončil na zemi.

„Ježíš Tome, zastav ho nebo ho zabije!“ Vyjekl Bill na bratra a rychle sbíral odhozené věci, které kytarista upustil.
Tom neváhal ani na vteřinu. Další rvačka s paparazzi by jim rozhodně ke klidu nepomohla a už by se z toho nemusel vyvléct jen s finanční kompenzací.
Chytil ho kolem pasu, aby ho odtáhl, ale hned se válel na zemi, protože ho ze sebe Tom bez námahy shodil a instinktivně se po něm ohnal pěstí.
„Do prdele, Tome! Sedni do auta a zmizte! Kurva!“ Nadával, zatímco ho bratr zvedal a mnul si zasažené rameno.
„Tome, sakra, to jsem nechtěl… jseš v pořádku?“
„Už vypadni, prosím tě.“ Odsekl mu, i když věděl, že přiblížit se k někomu vytočenému na maximum zezadu, není dobrý nápad. Takovou ránu ale nečekal.
„Fakt mě to mrzí…“ Omlouval se Tom, ale pohled, který po něm hodilo mladší Kaulitzovo dvojče, ho v dalších slovech utnul. Nasedl do auta a odjel.
A to se Bill omlouval, že dělá dvojčatům problémy…

autor: Bitter