autor: Becs
„Připravený vládnout?“ zamumlal Tom, aniž by otevřel oči. Obří rukou se podrbal na hrudníku a zavrtěl se, takže mu přikrývka sklouzla k pasu. Musel jsem několikrát polknout, abych se vzpamatoval. Vypracované břicho přímo svádělo k nakousnutí.
„Snad jo,“ odpověděl jsem a pokračoval v zapínání své košile. Byl jsem vděčný, že při zasedání rady nemusím nosit tu hrůzu jako při korunovaci. Možná mým prvním počinem bude, že se zbavím oficiálních obřadních rouch. Jsem si jistý, že budoucí vládci by mi za to poděkovali.
Ze setkání s radou jsem byl dost nervózní. Během několika týdnů mě musí seznámit s politickými událostmi a pak už začneme pracovat na plánu, jak království upírů zachránit. Doufal jsem, že mě ze začátku nečeká moc cestování. Bylo by fajn všechno vyřešit od stolu přímo v Rumunsku. Bohužel jsem věděl, že upíří se rozprchli po celém světě a například jeden z největších klanů sídlil v Americe. Nebylo řečeno, že se za nimi budu muset vydat, ale nebylo to ani vyloučeno.
„Jak dlouho myslíš, že to potrvá?“ zamručel znovu můj medvěd.
„Netuším. Počítám, že celou noc,“ přiznal jsem upřímně. Konec konců mám co dohánět.
„To je na prd, že tě neuvidím celou noc,“ nadzvedl se Tom konečně na loktech a měřil si mě nadrženým pohledem.
„Nedívej se na mě takhle,“ zvednul jsem ukazováček a pak si rukama začal prohrabovat vlasy. Chtělo to trochu gelu.
„Mohli jsme se ještě trochu pomazlit, než půjdeš,“ navrhl mi s jiskrou v očích a několikrát sugestivně nadzvedl obočí.
„Už jsme se mazlili,“ odbyl jsem ho a v duchu zuřil nad neposlušným pramenem, který ne a ne lehnout na své místo. „Nehledě na to, že už musím jít. Nechci, aby na mě čekali hned první den.“
„Jak chceš,“ plácnul sebou Tom zpátky do postele a já mu to tiše záviděl. Jeho nečekají žádné povinnosti. Může se tady klidně válet celý den, aniž by ho trápila budoucnost tisíců upírů.
„Co máš v plánu?“ nadhodil jsem opatrně a úkosem na něj pohlédl, takže jsem stihl zachytit jeho protočení očí.
„Nevím, Bille,“ vydechl podrážděně.
„Já vím, že se v upířích zvycích moc nevyznáš, ale je normální, že tady na hradě každý něco dělá. Nějak se podílí na chodu.“
„Jo, ale já nejsem jako ostatní,“ mávnul rukou nad sebou, a pak ji nechal spadnout na matraci.
„Nejsi?“ nadzvedl jsem obočí a založil si ruce na hrudníku. S veškerou přípravou jsem přestal, abych si mohl prohlédnout svého přítele, který ležel rozvalený v naší posteli jako mrtvola.
„No ne. Nejsem upír odmalička jako ostatní. Takže jsem jiný. Nemusím se řídit vašimi zákony.“
„Děláš si ze mě srandu?“ nedokázal jsem se už ovládnout a vybuchnul jsem. „Přijde mi, že ti to ještě pořád nedošlo. Ty už jsi upír. Musíš dodržovat naše zákony a zvyky. Nezáleží na tom, jestli jsi upír století nebo jen měsíc. Vybral sis to, tak by ses podle toho měl začít chovat. Tady na hradě jsou stejně mladí upíří jako ty. Myslíš, že jsi nějaká rarita?“
„Neřvi na mě,“ posadil se znovu a při tom se na mě mračil. „Chceš mi říct, že Sonja někde v kuchyni loupe brambory?“
„Jasně, že ne. To dělají ti nejmladší,“ oponoval jsem mu.
„Takže bych to měl dělat já?“ dotknul se své hrudi a zatvářil se při tom dotčeně.
„U Dráculy, Tome, jasně, že ne. Mohl by sis najít něco, co by tě bavilo. Tvoje síla by se tu chlapům určitě hodila.“
„Skvělý, takže bych se měl někde dřít do úmoru, abyste vy páni mohli v korunním sále sedět pohodlně na zadku,“ rozeřval se na mě zničehonic, až jsem o krok ustoupil. Co se to s ním dělo? Den ode dne byl rozmrzelejší a protivnější. Vylezl z postele, a teď se tu nade mnou tyčil jako hora. Nedopřál jsem mu tu radost a neustoupil ani o krok, i když mi teď skoro funěl do obličeje. „No?“ vyštěkl, když jsem mu na to nic neřekl. „Neměl bych se ti teď taky uklonit?“
„Ne,“ vrátil jsem mu to se stejnou intenzitou v hlase. „Jen by ses mohl přestat chovat jako nějaký neandrtálec.“
Tom mě popadl oběma rukama za nadloktí a já očekával, že se mnou třískne o stěnu. Místo toho si mě hodil přes rameno a následně mnou smýknul mezi rozházené přikrývky.
„Co to kurva…?“ víc jsem říct nedokázal, protože se na mě vyšplhal a přisál se mi na pusu. Byl jsem tak překvapený, že jsem se ani nebránil. Ruce mi zcela automaticky zabloudily do jeho vlasů a zatahaly za rozpuštěné prameny. Tom si na mě lehnul a já zřetelně cítil jeho silnou erekci tlačící se mi do klína. Do nosu mě praštila vůně jeho krve, jak se mu zběsile proháněla žilami, a špičáky mi samovolně vyjely ven. Tom se s polibky přesunul na můj krk a jedním škubnutím mi z těla strhnul košili. Nenašel jsem v sobě ani špetku odporu. Polykal jsem sliny, které se mi nahrnuly do pusy, ale byl to marný boj. Snažil jsem se té touze po krvi odolávat ze všech sil, ale nešlo to. Nic nebylo tak silné.
„Udělej to,“ přikázal mi Tom, kterému očividně došlo, s čím bojuju. „Napij se ze mě.“
Kdykoliv tohle řekl, vzpomněl jsem si na chvíli, kdy tato slova vyřkl poprvé. Nemusel mě dlouho přemlouvat. Necitlivě jsem se mu zakousl do krku, až sebou trhnul a v ruce sevřel cíp prostěradla, které se nám podařilo zmuchlat. Jen co jsem na jazyku ucítil první kapičky krve, odpoutal jsem se od svého těla a vstoupil do hlavy Tomovi. Už to byla nějaká doba, co jsem z něj pil, a teď mě to zasáhlo jako tsunami. Viděl jsem tam jen sebe. Cítil, jak bezpodmínečně mě Tom miluje a jak intenzivně prožívá všechno se mnou spojené. Takhle jasné myšlenky a vzpomínky mi nikdy dřív neposkytl. Viděl jsem sám sebe, jak spím, a zavřená víčka mi škubají. Tomova obrovská ruka mě začala hladit a já se okamžitě uklidnil. Pravděpodobně se mi zdál nějaký hrozný sen a on bděl, abych se mohl v klidu vyspat.
A pak přišel příval touhy, tak obrovský, že jsem málem přestal pít. Bylo to, jako bych měl v podbřišku silný magnet a ten mě táhnul k protipólu, kterým nebyl nikdo jiný než Tom. Chtěl jsem se mu vtisknout do kůže. Dotýkat se ho každou části mého těla. Ochutnat každou kapku jeho krve.
„Ach, kurva,“ zaklel jsem, když se mi podařilo od něj odtrhnout. Tom už mě zkušeně zpracovával prsty, takže jakmile zaznamenal, že jsem skončil, plivnul si na konečky a sliny si rozetřel po penisu. Okamžitě do mě vstoupil a já zaklonil hlavu dozadu. Měl jsem tendenci se propínat, protože to vzrušení bylo až moc silné.
Moje kousnutí se už zahojilo, ale na Tomově krku ulpěly kapičky krve. Jedním prstem jsem je setřel a pak mu je vložil do pusy, aby věděl, jak sladce chutná. Tom jen slastně zamručel a už se skláněl k mému krku, aby si taky posloužil. Nikdy nebyl nějak zvlášť nenasytný, ale při sexu se krmil pokaždé. Jakmile mi jeho jed otupil smysly, začal jsem jednat zcela instinktivně. Vycházel jsem mu pohyby vstříc a užíval si tu bolest, která mi brněla na krku a rozháněla rozkoš až do konečků prstů. Netušil jsem, jak dlouho tam po sobě kloužeme a užíváme si na maximum a bylo mi to jedno. Záleželo mi jen na něm. Doufal jsem, že to i on dokázal přečíst v mých myšlenkách.
Podle toho, jak se začal Tom třást, jsem poznal, že už to nebude trvat moc dlouho a vybuchne. Popadl jsem svůj tvrdý penis, kterému se zatím až zoufale nedostávalo pozornosti, a cítil, že ani mně už moc nechybí. Jen na půl v bdělém stavu jsem se tomu podvolil a dovolil orgasmu, ať mě roztříští na kousky. Před očima se mi zatmělo a uši mi zalehly. Celé tělo se mi třáslo jako při silné horečce, když jsem se vědomím navracel zpět do reality.
Tom na mně ležel celou svou vahou a vydýchával svůj vlastní vrchol.
„Tome,“ zasípal jsem a pokusil se ho ze sebe odvalit dřív, než mi rozdrtí kosti na prach.
„Promiň, pořád na to zapomínám,“ omlouval se, když sklouznul vedle mě a dopadl na záda. Jeho mohutný hrudník se zvedal nahoru a dolů v pravidelných intervalech.
„Já se s tebou nechci hádat,“ začal jsem smířlivě. „Všechno by pro nás dva bylo jednodušší, kdyby ses snažil zapadnout. Už tak je tu poprask z toho, že jsem si tě sem přivedl. Vykládají se tu příšerné historky, protože tě nikdo nezná. Na zámku se ti líbilo, proč je to pro tebe tady tak hrozné?“
„Já nevím,“ pokrčil Tom rameny a předloktí si hodil na čelo. „Něco ve mně se změnilo.“
„To se stává,“ vysoukal jsem ze sebe, když se mi podařilo spolknout ten knedlík v krku. Urputně jsem se snažil zahnat v hlavě vzpomínky na to, jak se Alexis po své proměně začal měnit, a nakonec se to vymklo z rukou. „Ale to ještě nutně neznamená, že je to špatně,“ dodal jsem s větší nadějí, než jakou jsem cítil. Možná je můj jed zkažený. Možná z něj nemůže vzniknout normální upír. Třeba na Toma čeká stejný osud jako na Alexise a nakonec ho žízeň po krvi připraví o rozum.
„Nehodlám začít vycucávat nevinné lidi,“ pronesl Tom, jako by mi četl myšlenky. „Nejsem jako on.“
„Já vím, že ne,“ přetočil jsem se, abych se mu mohl stulit k boku a vdechovat jeho čistou zemitou vůni.
„Je to, jako by ve mně něco rostlo a postupně to zabíralo to, co už tam bylo. Už to nejsem já a někdy mě to prostě štve.“
„Tome,“ oslovil jsem ho, aniž bych věděl, jak tu větu dokončit. Co jsem mu mohl říct? Netušil jsem, jaké to je se v upíra proměnit. Já se tak narodil a většina z těch, co jsem znal, si na proměnu nepamatovala. S mladšími upíry jsem přišel do styku jen minimálně, natož abych se s nimi vybavoval.
„Musíš už jít, nebo přijdeš pozdě,“ vytrhl mě z přemýšlení. Zvedl se a zamířil do koupelny. Na moment jsem se kochal výhledem na jeho široká ramena a štíhlý pas, než jsem na sebe hodil jinou košili, rychle si prohrábl rozcuchané vlasy a vydal se ke dveřím. S rukou na klice jsem se zarazil. Chtěl jsem Toma nějak uklidnit, že to spolu zvládneme, ale nedokázal jsem zformulovat ta správná slova. Povzdechl jsem si a vyrazil pryč.
Jakmile jsem se ocitl na kamenné chodbě, přelétl mi přes zátylek chladný poryv větru. I když v pokojích bývalo teplo, na chodbách to bylo jako na Sibiři. Obzvlášť teď, když se kvapem blížila krutá zima. Odsunul jsem přemítání o počasí do pozadí své mysli a upírskou rychlostí se vydal do hlavního sálu, kde se měla konat má první schůze rady.
V síni už na mě čekal otec i další tři starouškové, kteří mi budou kecat do vládnutí. Povzdechl jsem si a vydal se posadit na svůj zdobený trůn, před který už někdo postavil stůl. Moji poradci seděli u druhého po mé levici, takže tvořily písmeno L. Otce jsem měl nejblíž a už teď mě sjížděl opovržlivým pohledem.
„To je dost, že se uráčil,“ pronesl mrzutě.
„Vladařské povinnosti,“ pokrčil jsem rameny a zahleděl se na jakýsi starý pergamen, který ležel přede mnou. Byl popsán tak rozmáchlým písmem, že jsem stěží rozeznával jednotlivá slova. Upíři nezůstávali pozadu za ostatním světem a používali technické vymoženosti, jako jsou tablet nebo notebook, ale někteří se přece jen pokroku bránili. Nepochyboval jsem, že tihle tři budou přesně ten typ. Můj otec měl před sebou položený iphone, ale byl jsem si jistý, že je vypnutý. Nikdy by nezneuctil členy rady.
„Ty ti začnou právě teď,“ ušklíbl se, propletl si prsty a položil je na dřevěnou desku stolu.
„Prvním bodem programu,“ ujmul se slova stařec vedle tatíčka, „je partnerství nově zvoleného krále.“
„Děláte si ze mě srandu?“ přerušil jsem ho okamžitě. „Klany mezi sebou válčí a vy tu budete rozebírat, jestli s někým chodím?“
„Jste plnoletý, vaše veličenstvo. Je zcela přirozené, že se tímto budeme zabývat,“ zasípal muž na konci stolu a já očekával, že se každou chvilkou promění v oblak prachu. Tak byl starý.
„Nejdřív se řeší problémy uvnitř hradu a pak až všechno ostatní,“ dodal na vysvětlenou můj otec nevzrušeně.
„Problémy? Takže Tom je najednou problém?“ vybuchl jsem a praštil pěstí do stolu.
„Nemůžete vládnout sám, vaše veličenstvo,“ promluvila jediná žena, o níž jsem matně tušil, že se jmenuje Marrion. „Každý vladař potřebuje druhou polovičku, aby ho podporovala.“
„Já jsem gay,“ oznámil jsem tvrdým hlasem.
„Toho jsme si vědomi,“ zamumlala, aniž by se na mě podívala.
„Ani jednou ses nezmínil, že by tohle mohl být problém. Věděl jsi, že jsem gay už dost dlouho, ještě před tím, než přišel Tom, proč se o tomhle dozvídám až teď? Čekal jsi, že mě to přejde?“ otočil jsem se na otce.
„Doufal jsem, že až se z tebe stane král, uvědomíš si, že z toho plynou jisté povinnosti. Nemluvě o tradicích, které je potřeba dodržovat,“ řekl znovu tím absolutně klidným hlasem, až jsem měl chuť třísknout ho po hlavě zlatým džbánem, který stál po mé levici.
„Takže vážená rado. Zapište si za uši, že jsem na kluky a mým přítelem je Tom. Nehodlám na tom nic měnit. Toto téma považuji za uzavřené a byl bych rád, kdybychom začali řešit opravdu závažné problémy.“
„Ale pane, co vaše pot…“ pokusil se znovu začít ten stařec.
„To stačí,“ vykřikl jsem, takže hned zmlkl.
„Kdyby to byl alespoň pořádný upír,“ zahuhlala si pro sebe Marrion dost hlasitě na to, abych to slyšel.
„Říkala jste něco?“ vyštěkl jsem na ni prudce.
„Jen říkám, že ten váš Tom není právě nejlepší volba. Nic o nás neví. Vůbec se nechová způsobně. Dřív nebo později vám na nějaké události udělá ostudu a vy sám prozřete,“ bojovně vystrčila bradu.
Už jsem se nadechoval k odpovědi, když někdo zaklepal na mohutné dveře. Do síně strčil hlavu muž s pískově žlutými vlasy, svázanými do pevného uzlu na temeni a boubelatým obličejem.
„Ach, právě včas,“ narovnal se otec na židli a pokynul mu, aby vešel dovnitř.
„Bille, tohle je Gustav. Od teď bude tvoje pravá ruka. Tvoje stráž, tvůj sluha. Nějakou dobu jsi na hradě nebyl, takže si možná ztratil přehled. On ti pomůže se zorientovat. Je vyškolený, aby sloužil králi, takže ví, jak se chovat a může pomoct i tobě,“ představil mi ho.
„Gustave, ty jsi moje chůva?“ obrátil jsem svou pozornost přímo na něj.
„Ne, můj pane,“ zavrtěl blonďák hlavou a poklekl přede mnou na jedno koleno.
„Je ti prostě k ruce. Je svázaný přísahou mlčenlivosti, takže se může zúčastnit rady,“ dovysvětlil otec.
„Skvělý,“ zašeptal jsem ironicky, zatímco se Gustav odklidil někam za mě. Patrně proto, aby mě mohl bránit vlastním tělem, kdyby někdo vrazil do místnosti a chtěl mě zabít.
Můj první den plný královských povinností vůbec nedopadl tak, jak jsem si ho představoval. To teda sakra ani náhodou.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Přísahám, že tenhle dílek byl jak jízda na horské dráze a na konci mě to vyplivlo a já mám sto chutí Billovo tatíkovi otřískat tu jeho hlavu o stůl, nejlíp kamenný. Mno, ale jinak k ději. To Tomovo chování se mi moc nelíbilo 🙁 oceňuju, že Billovi nabídl luxusní pohled do svého já, tedy své hlavy, ale stejně, bojím se, co se z toho může vyvrbit. Neříkám, že bude jako Billův ex, ale zatím, i když neplánovaně má docela našlápnuto
Billovi jeho pozici teda moc nezávidím, ale miluju ho za to, jak za svůj vztah s Tomem bojuje. Myslím, že Billův tatík mazaně čekal, až Billa korunují a teď si to hodlá s Tomem "vyřídit", Bille drž se, nenech si vzít to nejdůležitější, co máš, i když v sázce je asi hodně hodně upířích životů, takže to vůbec nebude jednoduché a to nás to nejhorší teprve čeká – politika, fujky 😀
A Gusti? paráááááda. mám z toho velikou radost 🙂 chyběl mi tam :-*
Zlatíčko, moc děkuji za báječný dílek, slupla jsem to skoro na jeden nádech :-*
Stejně nechápu, když už Bill tak trvá na tom, že je jeho přítel Tom a že s nikým jiným nebude, tak proč si nedupne i v tom, ž e s ním bude taky vládnout? Určotě by se tam pak i Tom cítil líp, a ne jen jako podřadný sluha, který by měl na hradě makat v kuchyni….
Ja si myslim ze to s Tomom nedopadne dobre. Boze….preco si to myslim?!?! Ach…ked to bude pravda, tak to bude uplne sialene.
Mam pocit ze Bill sa svojho otca dost boji. Ma pred nim respekt. Ale naco??? Ved je kral!! Musi zacat konat, lebo Toma strati.
A aj Tom ma stve. Ja viem ze je cerstvy upir, ale musi si uvedomit ze je upir a ze jeho zivot sa uplne zmenil a musi sa zmenit aj on. A zit s klanom tak ako sa patri.
Dobre, skoncila som. Cakam na pokracovanie a velmi sa tesim. Najviac.
Vazne jsem mela sto chuti necim sejmout Tomana po hlave. Uz takhle ma Bill peklo a on jeste Tom bude delat idiota.
Ah kez by jsi mohl vsechny vyhazet z hradu a vladarku udelat Sonju… Bylo by hned vsechno vyreseny a byl by klid…
Parádní povídka Tom mě štve.
Tedy jsem věru zvědavá, jak se to bude odehrávat dál. Už víme, že to Sonja nabádala manžela k tomu, aby se vzdal kralování. Doufám, že to bylo pro dobro všech zúčastněných – hlavně tedy Billa a Toma a že se najde nějaký zázrak, aby mohli být spolu (jo kdyby šlo mít i potomky, bylo by to úplně nejlepší XD).
Jinak Tom mě trošičku děsí s těmi svými výbuchy.
A problémy pomalu začínají. 🙁
Přišlo mi opravdu absurdní, jak se jako první bod na programu řeší Billův vztah. To jako vážně?! Myslím, že už všichni dávno věděli, že Bill je gay a sotva je jeden den králem, už se poukazuje na to, že to není zrovna nejlepší..o to, že je Tom trošku zvláštní upír se bohužel nemůžu přít, protože ono by doopravdy pomohlo, kdyby Tom něco dělal a přičinil se k práci. Vůbec se mi nelíbil Tom v dnešním díle a jeho výbuch a celkový přístup. Bill má naprostou pravdu – Tom není jiný jen tím, že není upír od narození, měl by začít něco dělat, a to především kvůli sobě. Bill teď bude mít spousty práce a nebude mít na něj tolik času, a on se sám unudí. Jo, možná mu to prvních pár dnů přijde vhod, ale pak už rozhodně ne. Já chápu, že Tom asi pořád prochází nějakou transformací a proto bych jej měla trochu omluvit za to, že jedná tak výbušně, ale…já se docela bojím, k čemu to povede. 🙁 No, snad to nebude tak hrozné, ak si maluji v hlavě!!! 🙂