Začínáme flashbackem, který přímo navazuje na scénu z šestnáctého dílu první řady. Konkrétně je to před tím, než Tom napsal svůj dopis pro Billa, kde mu slíbil, že bude respektovat jeho rozhodnutí, ať bude jakékoliv. Druhý je z doby, kdy Tom s Tokio Hotel pracoval na Dream machine. Píseň, o které se baví, je Stop Babe, a já doporučuju si ji a Invaded pustit pro tenhle díl. A také Zoom in to me, na té Tom pracuje v přítomnosti.
Flashbacky kurzívou, přítomnost klasicky.
„Miluju tě, Bee… Nechci o tebe přijít, sotva jsem tě našel…“ Zašeptal mu do vlasů a nesnažil se ani maskovat, jak moc se mu chtělo brečet.
„Taky tě nechci ztratit, ale nevím, jestli jsem dost silný na to tě milovat… být s tebou se vším tím okolo…“
Dlouhou chvíli strávili v naprostém tichu. Konec na dohled, když ještě stále vyhlíželi začátek.
Tom se jen nepřítomně probíral jeho vlasy a jemné hlazení na jeho zádech a ramenou tu bolest ještě víc rozjitřovalo. Takový strach ještě nezažil. Ani když měli poprvé vystoupit… To bylo krásný, nervozní a děsivý tím nejlepším způsobem. Ne ledový a spalující jako teď. Povolil trochu stisk, když se Bill trochu přesunul a natáhl nohy před sebe. Tom si je položil na stehna a zašmátral pro polštář, aby jím mohl vypodložit jeho hlavu, když si ji Bill položil na opěradlo.
„Kdy odlétáš?“
„Za pár hodin. Mám pěknej průšvih.“ Potvrdil mu a Bill jen zavřel oči.
„Zasloužíš někoho lepšího. Někoho, s kým nebude spousta problémů…“
„Ne.“
„Ano. Vždyť se na mě podívej. Pořád se jenom hroutím. Potřebuješ někoho silného, někoho, kdo se nebude bát tě milovat nazpátek. Se mnou jen plýtváš časem a city…“
„Přestaň ,Bee… Přestaň… Jestli mě chceš od sebe vyhnat…“
„Bylo by jednodušší, kdybys na mě měl vztek…“
„Pro koho? Pro mě ne, já vím, že nic lepšího už nenajdu. Bee, prosím…“
„Nedokážu ti teď dát odpověď.“
„Počkám.“ Ujistil ho a s vědomím, že nehraje fér, se k němu naklonil, znovu ho k sobě přivinul a začal líbat.
Bill se nebránil. Jeho ruce zcela samozřejmě skončily kolem Tomova krku a prsty mu Bill zajel do vlasů. Nechal se Tomem vytáhnout na jeho klín a neprotestoval, když ho Tom chytil pod koleny a s menšími obtížemi se s ním v náručí zvedl z gauče.
Všechno v něm křičelo. Aby ho zastavil, aby ho nikdy nezastavil…
Nebyly tady žádné rozpaky, když skončil zády na posteli, uvězněný jeho tělem nad sebou s nohama kolem jeho boků.
Možná je tohle naše poslední noc… blesklo mu hlavou. Možná, že ho vidí, drží a cítí naposledy…
Jediná slza se utopila ve vlasech na spánku.
„Slib mi, že neodletíš bez rozloučení…“ Zašeptal mezi polibky.
„Slibuju…“ Přišla tichá odpověď a Tom svými rty přejel po jeho krku.
Jenomže potom to nedokázal. Když Bill usnul v jeho náručí, neunesl představu, že se s ním má rozloučit. Že to bude nejspíš naposledy a Bill to bude vědět. Že už se třeba rozhodl…
Místo toho mu napsal ten dopis. A dal mu slib…
***
„Přinesl jsem ti… evidentně zbytečně, další jídlo…“ Upozornil na sebe Adam, jen co kopnutím otevřel dveře studia a přidal talíř s jídlem na nedotčenou krabici s pizzou, kterou mu přinesl včera večer.
Hned po tom, co si jeho bratr přečetl dopis od Billa, zašil se ve studiu a nekomunikoval. Nereagoval ani na Pumbu s Cooperem, jen tupě zíral do laptopu nad klávesama, do kterých občas hrábl, a se sluchátky na uších.
Adam proseděl přímo vedle něj dobrou hodinu a Tom se ani nepodíval jeho směrem, natož aby dal jinak najevo, že ho vnímá. Přinesl mu pizzu, ale ani ta evidentně nezabrala.
Když se na něj teď díval, chvíli přemýšlel, jestli vůbec Tom v noci spal.
„Hey, bráško… měl by ses najíst…“ Zkusil to jemně a položil mu ruku na rameno. „Notak… Tome… alespoň něco, jo?“ Zkusil mu stáhnout sluchátka z hlavy, ale Tom ho hned zarazil.
„Běž pryč…“ Zachraptěl a Adam si potvrdil, že tady seděl opravdu celý den a pravděpodobně i noc.
„Tome… Jenom něco sněz a pojď si na chvíli lehnout, ano?“ Mluvil na něj konejšivě a lehce ho hladil po napjatých ramenou.
„Nemám hlad.“
„Tak spát? Co? Na chvíli si odpočinout…“ Nabídl mu dlaň a zkusil ho přimět vstát.
„Pojď se vyspat.“
„Nemůžu…“
„Ale jo. Potřebuješ postel. Pojď se nahoru vyspat.“
„Nemůžu.“ Zopakoval Tom a vytrhl se mu.
„Tome, měj rozum…“
„Nemůžu tam… ne do naší postele… nedokážu to…“ Dodal a Adam se jen roztřeseně nadechl, aby mu nad ním nevyhrkly slzy. Takhle na dně ještě Toma nezažil. Když tenkrát Bill zrušil tu letenku, měl spíš vztek. Byl podrážděný a na každého útočil. Tohle byl opak. Jako by mu někdo odcucnul veškeré emoce z těla. Byl zlomený a bylo to poprvé, kdy Adam najednou nevěděl, co má dělat.
Jak malicherné mu teď připadalo, že si předtím stěžoval, že mu Andreas neodpověděl hned.
„To nevadí… lehneš si tady. Pojď…“ Znovu ho chytil za ruku a Tom se tentokrát nechal odvést a uložit. „Nechám ti tady služební telefon, kdyby něco, jo? A počkám, dokud neusneš.“ Slíbil mu a uvelebil se vedle něj.
Tom usnul téměř hned. Adam opatrně vstal a přešel k laptopu. Chystal se ho zaklapnout, když si uvědomil, že Tom jen nezabíjel čas, opravdu na něčem dělal.
Ohlédl se na gauč, aby se ujistil, že bratr vážně spí, a nasadil si sluchátka.
Tentokrát už slzám nezabránil. Píseň byla krásná. Jen piáno a Tomův hlas. Bratr téměř nikdy nezpíval a Adam ho stále nenápadně manipuloval k tomu, aby z něj alespoň něco dostal. Třeba jako během tour. Za to, že si hrál na divu, co odmítá naučit se jednoduchý prstoklad na klávesy, si sice slíznul posměch, ale neřešil to. Těch pár slov, co byl Tom nucen zazpívat na každém koncertě, za to stálo. I Bill vždycky prosil při zkouškách, aby Tom zazpíval víc.
A tady to bylo. Nebylo pochyb, pro koho tu píseň udělal.
Nebylo fér, že ty nejlepší kousky vznikaly z té nejhorší bolesti…
***
Tom nervózně přešlápl a ukázal na Adama za sklem, který právě dozpíval zdvižený palec. Zazpíval to perfektně.
Ještě před pár minutami by řekl, že s Adamem odvedli tu nejlepší práci. Teď se to mělo ukázat. Ani nevěděl, jestli chce ,aby Bill poznal, jak moc je pro něj důležité, aby se mu líbila. Sundal sluchátka a nervózně se na něj otočil.
„Ještě… ještě není hotová.“ Vyhrkl, když si všiml, že Bill upřeně sleduje kontrolku na pultě a nemá se k tomu, aby něco řekl.
„Není?“ Vypravil ze sebe přiškrceně a stále sledoval kontrolku.
„No ten konec je… já nevim. Je celá nějaká divná… Určitě ji ještě předěláme. A třeba na Dream ani nebude.“
„Nebude?“ Pípl a Tom by přísahal, že zaslechl podtón pláče.
„Asi ne… Bee, jsi v pořádku?“ Zeptal se poplašeně a snažil se zachytit jeho pohled.
„Jo… to nic není. A je to škoda… Je nádherná…“ Teď už se mu na posledním slově zlomil hlas a vzlykl. O tom nebylo pochyb. Adam za sklem na Toma gestikuloval, co se děje, ale zůstal bez odpovědi.
„Bee…“ Natáhl k němu ruku, ale Bill couvl.
„Omluv mě.“ Zamumlal blonďák rychle a vyběhl na chodbu. Tom hned běžel za ním a vzal ho do náruče, jen co ho dohnal. Bill se mu zavrtal do ramene a chvěl se pláčem.
„To to bylo tak hrozný?“ Pokusil se o úsměv a Bill zamítavě zavrtěl hlavou.
„Ne. Je nádherná.“ Zahuhlal a popotáhl.
„Tak co se děje?“ Bill si rukávy otřel oči a Tom mu dal vlasy dozadu.
„Je o nás?“ Zeptal se nesměle a zhluboka se nadechl.
„Jo. Je to špatně?“
„Ne.“ Pípl blonďák a rozbrečel se nanovo.
Tom ho víc sevřel a bezmocně se rozhlédl po chodbě.
„Jen… jen mě to… je tak krásná a já si na ten večer vzpomněl a… sakra, chovám se jako idiot…“
„To neříkej. Měl jsem tě varovat… Adamův zpěv je šílenej. Hele, dyť se podívej na záznamy z koncertu. Všechny holky bulej, jen otevře pusu. Z toho si fakt nic nedělej.“ Mrkl na něj a Bill se vděčně zasmál.
„Ne, tohle neříkej ty. Bylo to nádherné. Jen jsem nečekal, jak moc mě to vezme.“
„Takže… Bebe… Může být na Dream…?“
„Musí.“ Uzavřel Bill a utřel si poslední slzy.
***
Nebyl si jistý, jestli ho vzbudil hlad nebo prostě to, že gauč byl účelně vybraný nepohodlný, aby ho to nutilo nespat tam a vylézt schody nahoru do ložnice. Jako by to snad bylo potřeba, aby ho někdo nutil jít spát vedle něj.
Jenže Adam tenkrát řekl, že Tom je schopný nevylézt ze studia klidně pár dní a Bill pro jistotu vybral tuhle příšernost.
Protáhl se, až mu v zádech prasklo, a stáhnul si gumičku, aby vlasy párkrát prohrábl prsty a zase sepnul.
Zamžoural do šera studia a natáhl se do bundy pro cigarety. Bezmyšlenkovitě si zapálil a podal si mobil, který mu tady Adam nechal. Byl to Billův růžový mobil na práci na dvě simky. Jeho ve slotu chyběla.
Chvíli na ten vyumělkovaný krám jen zíral a znovu si vybavil jejich byt. Všechno bylo vzhůru nohama. Bill to neplánoval, nesnášel nepořádek.
Odemkl obrazovku a najel na zprávy. Muselo přijít zas něco, co ho vyděsilo.
Prokousat se seznamem mu dalo chvilku zabrat. Od Billova odchodu se nikdo neobtěžoval vyřizovat odpovědi. Když konečně došel k potřebnému vláknu, málem zase telefon roztřískal.
Zapálil si další cigaretu, ale ani ta ho neuklidnila. Prudce vstal, sebral ze stojanu laptop a vší silou s ním praštil o zeď. A následně převrátil klávesy. Popadl bundu a rozběhl se do garáže.
Zdržel se, jen aby si pres telefon ověřil malý detail, a vyrazil na motorce pryč. Svému vlastnímu bezpečnostnímu teamu ujel jako nic.
Když o hodinu později smykem zastavil na příjezdové cestě, vchodové dveře už se otevíraly.
Naprosto se mu zatmělo před očima, odhodil helmu na zem a vrhl se na Billa jako smyslů zbavený.
„Ty zkurvenej sráči!“
autor: Bitter
Ano ano Tom horka hlava. Klasika. Aneb německy rvac opět v akci
Jsem totálně zmatená….
Cize Tom zistil ze Bambi naposledy telefonoval s Billym??? A teraz ho asi zbije, ci?? Ze ho kryje?? Boze….to je tak smutny diel. Velmi velmi. Ten utrapeny Tom. Uplne ho vidim na tom gauci. Ale opat sa nic nevysvetluje. A zase musime cakat. Ale ja budem stale rada cakat. Ja totizto chcem aby tato poviedka neskoncila nikdy. Snad este v roku 2018 nech bude aspon 3 mesiace. 🙂 hahaha
Tak jestli jsem to dobře pochopila, tak je to tedy hezký průšvih! Pravděpodobně to na konci bude Bill z Insomniaxu a Tom prostě místo toho, aby zkusil přemýšlet nebo mu zavolat co se děje, tak na něj vlítne a zbije ho. Proboha!!! Nemluvím o médiích, ale co takový Tom z Insomniaxu..tomu se to asi moc líbit nebude. A Bill z Insomniaxu akorát uvěří tomu, že Tom Bambiho bije. Jejda, jejda. To je teda průšvih!!!
Nějak netuším, jak bude tohle pokračovat dál a hlavně jak se tohle vyřeší, protože to zas Tom jednou něco provedl…:-(
Tak to bude asi pěkný průšvih.
Bude peklo peklíčko. Já už se rozhodně těším na pokračování. Drama, drama, drama. Muhehe. 😀 A hlavně mám v hlavě úplně vidinu toho Toma, jak mrskne helmou a rozzuřeně dupe, aby Billovi pocuchal fasádu. 😀