autor: Bitter
Druhý den ráno ho probudil telefon. Bee. Alespoň dnešek začne pěkně. Blesklo mu hlavou, než hovor přijal.
„Bee…“
„Ne, to jsem já, Bec. Bill je v nemocnici, Tome…“
O pár hodin dříve
Tohle bylo zlé. Bylo to daleko horší, než si to představoval. Všechno bylo v háji. Doslova.
Všechno vybavení bylo zničené, podlaha plná střepů z rozbité zrcadlové stěny. Okna byla vymlácená.
Dveře kanceláře vyrvané z pantu. Všechny dokumenty vyházené, polité a roztrhané. Gauč, na kterém se s Tomem poprvé milovali rozpáraný, vykuchaný a ohořelý stejně jako hromada věcí uprostřed sálu. Vše bylo cítit kouřem a benzínem.
Tohle nebylo jenom nějaké opilecké řádění znuděných děcek. Tohle bylo osobní. Udělal to někdo, kdo ho z hloubi duše nenáviděl a nebyl na to sám. Byly jich desítky, stovky… tisíce…
Zhoupl se mu žaludek, když četl nápisy na stěnách. Feťácká kurvo! Ruce pryč od Toma, je můj! Zabiju tě, děvko! Chcípni, ty zlatokopecká nulo… Zničíme tě, jestli ho nenecháš! Nenávidíme tě! Tom je můj, svině!
Bill se zapotácel a policista stojící vedle něj ho chytil za rameno.
„Je vám dobře? Nemám vás doprovodit ven na vzduch?“
„Ne, to je v pořádku… Jen jsem unavený z letu a tohle…“
„Tušíte, kdo to udělal? Ty vzkazy působí dost osobně.“
„Ano, to jsou… Předpokládám, že bulvár moc nesledujete, když to nevíte.“
„Nevím co, pane Lamberte?“
„Tohle je vzkaz od fanynek jedné slavné osoby, s kterou se stýkám.“ Broukl Bill a policista chápavě kývl.
„Řeknu vám, co vše bude teď potřeba udělat…“
„Ne… nebudu podávat žalobu a nechci, aby se to řešilo.“
„Ale…“
„Prostě ne.“ Utnul ho Bill, a co nejrychleji ho vypoklonkoval. Pak zavolal zámečníka a nechal udělat nový zámek na hlavní dveře.
Sám zalezl do kanceláře a pokusil se z bordelu na zemi zachránit alespoň něco. Zkusil zavolat Tomovi, ale nedovolal se mu. Po hodině třídění vzdal. Rozbrečel se, když z hromady ohořelých věcí vytáhl rukáv halenky, kterou na sobě měl, když s Tomem tančil.
Bylo mu doslova fyzicky zle z toho, že někdo cizí prohrabal a následně zničil jeho osobní věci. Nechápal to. Kde se to najednou vzalo… tohle přece nebylo jen tak. Jestli ho ty fanynky tolik nenávidí, že byly schopné něčeho takového, museli by si toho přece všimnout…
Vytáhl z kapsy mobil a najel na prohlížeč. Když začal pročítat fóra a blogy o Tokio Hotel, pochopil, proč Tom nechtěl, aby něco četl. Věděl to. Tom to věděl…
Nadskočil úlekem, když se jeho jméno objevilo na obrazovce mobilu, a rychle si setřel slzy.
„Bee, jak to vypadá? Co policie? Mají někoho? A co ty, jsi v pořádku?“ Bill zaváhal a nerozhodně přešlápl.
„Bee…?“ Nejradši by mu to všechno vysypal. Přečetl mu ty nápisy a články, o kterých beztak věděl, a pak se od něj nechal objímat a utěšovat. Nechal by si nalhat, že to bude dobré…
„Jo… promiň, jsem hrozně unavený. A studio není tak zlé…“ Broukl a promnul si jizvu na hrudi. Bylo mu čím dál větší horko.
„A policie?“
„Nebudou nic vyšetřovat. Sám jsem to zamítl. Jen rozbitý zámek a zrcadlová stěna. Nejspíš opilý děcka. Nebylo by to poprvý.“
„Takže to už jsi doma?“
„Jo, jsem,“ zalhal a setřel studený pot z čela.
„V tom případě si jdi lehnout a pořádně se najez. Odpočiň si, já ti zatím zjistím, jak to letí zpátky, ano?“
„Provedu. Jsem opravdu unavený.“
„Bee… je ti vážně dobře?“
„Jo. Prostě jsem se lekl a ve finále jsem musel letět kvůli volovině. Jsem naštvaný a unavený.“
„Dobře. Zavolám ti později, ano? Běž spát.“
„Jdu. Dobrou noc, Tome.“
„Dobrou… chybíš mi, Bee.“
„Ty mně taky.“ Šeptl a málem se mu zlomil hlas. Musel hovor ukončit a v slzách se svezl na zem vedle stolku. Když vytáčel číslo Bec, v uších mu hučelo a přes slzy viděl rozmazaně.
„Zlato, už jsi tady? Ty brečíš? Bille, co se děje?“
„Bec, prosím tě, přijeď…“
„Dobře, kde jsi… hned tam budu.“
„Ve studiu…“
„Dobře. Bude to dobré, zlatíčko… Hned jsem u tebe.“
„Ne, Bec… nebude… já…“
„Bille? Bille?!“
Tom ani nevnímal cestu do Billova bytu, což bylo jedině dobře. Bec byla příšerná řidička a sama se divila, že nemá víc pokut a že ještě nikdy nebourala.
Jen co s ní Tom dotelefonoval, vystřelil z hotelu jak namydlený a stihl jen dát echo Adamovi, aby zrušil, co půjde. Musel za ním.
Bylo mu jedno, že podle Bec a doktorů je v pořádku a jen si vzal nedopatřením dvakrát léky a pak zpanikařil. I když ho po pár testech pustili domů, kde Bill spal, když Tom Bec zavolal, ať pro něj přijede na letiště, musel ho vidět na vlastní oči.
Když konečně dorazili, Bill dřepěl na gauči, rozcuchaný, zabalený v županu s hrnkem čaje v ruce a ospale na ně mžoural.
„Tome…?“ Než stihl zpracovat, že je Tom tady, už byl vtažen do jeho náručí a Bec mu sebrala jeho hrnek, aby mu neopařil záda.
„Zavolala jsem mu. A teď vás nebudu rušit a ty mu řekni pravdu o studiu.“ Napomenula Billa, vypařila se dřív, než ji stihl zastavit. Tom ho od sebe oddálil a zadíval se mu do očí.
„Řekl jsi mi, že jsi už doma, ale Bec tě našla ve studiu… proč jsi se tam vracel?“
„Co tady děláš, Tome… budeš mít průšvih…“
„Bee, odpověz mi.“
„Neodjel jsem. Byl jsem tam celou dobu.“
„Proč jsi mi lhal?“
„Proč jsi mi ty neřekl o fanynkách? O tom, co se děje…“
„Četl jsi… slíbil jsi…“
„Ne, Tome, nemusel jsem nic číst. Přes vchod studia je obrovskej nápis „Slut“, nejdřív mě napadl Alex, ale uvnitř… Zničili úplně všechno. Moji kancelář, stěny, podlahu, sál… všechno je buď počmáraný, ohořelý, jak se to tam snažily zapálit, nebo roztřískaný na padrť. Moje věci z koupelny, oblečení z šatny, všechno hodily na hromadu, polily benzinem a zapálily. Kdyby ho měly víc… zapálí snad celej barák. Šatny jsou zdemolovaný… je to pryč… studio už neexistuje…“
„Bee, já…“
„Ty co, Tome? Zase řekneš, že tě to mrzí? Že jsi mě chtěl chránit, to jsi chtěl říct?“ Tom jen zahanbeně kývl.
„Měl jsi mě varovat, Tome… Měl jsi mi říct pravdu. Chceš vážně vědět, proč jsem ti lhal? Kvůli tomuhle, přijel bys a já si nebyl jistý, jestli tě vůbec chci vidět. Ani nevím, jestli se chci s tebou vrátit do Německa. Tohle je… Já nevím, jestli to zvládnu. Je mi to líto, Tome…“ Tom ho k sobě znovu přivinul. Neměl, co by na to řekl. Bill měl pravdu, když mu před pár dny Bill řekl, že vtrhl do jeho života a rozmetal ho na kusy. Adam, když říkal, že Bill kvůli němu přišel o všechno…
„Miluju tě, Bee… Nechci o tebe přijít, sotva jsem tě našel…“ Zašeptal mu do vlasů a nesnažil se ani maskovat, jak moc se mu chtělo brečet.
„Taky tě nechci ztratit, ale nevím, jestli jsem dost silný na to tě milovat… být s tebou se vším tím okolo…“
Když se ráno Bill vzbudil, Tom už byl pryč. Musel odletět ještě v noci. Slíbil mu, že se rozloučí. Nesplnil. Bill se přivinul k polštáři, na kterém Tom ležel po jejich možná poslední společné noci, a našel přeložený kus papíru.
Bee,
slíbil jsem, že se rozloučím, ale nedokážu to. Měl jsi pravdu, vtrhl jsem do tvého života a zničil ho. Chtěl jsem tě za každou cenu a nehleděl na následky. Byl jsem úplně zaslepený a nevnímal jsem, jak ti ve skutečnosti ubližuju. Neměl jsem ti ani nic tajit. Měl jsem ti dát možnost rozhodnout se, respektovat to… Podruhé už stejnou chybu neudělám. Pravda je taková, že před lety donutil management Adama, aby se rozešel s Andreasem, a mě teď nutí lhát o tobě. A já už to udělal. Čeká nás tour po Americe a celou dobu v té lži budu muset pokračovat, ale pak, pak už nás nic nedrží. Hodláme se ze všech smluv a závazků uvolnit. Máme připravené svoje věci. Žádné třetí strany. Jen my čtyři a naše mašina snů. Chci tě při to vedle sebe. Chci tě vedle sebe i předtím. Teď. Ale nutit tě nemůžu. Na mailu máš uloženou rezervaci letenky. Jestli se rozhodneš to zrušit, budu to respektovat, ale jestli ji potvrdíš, přísahám ti, že až ty závazky skončí, postarám se, aby všichni pochopili, že je mi jedno, co si myslí. Miluju tě a nebudu to skrývat. Je mi jedno, jestli tím jen přileju benzín do ohně. Udělám všechno pro to, abys ani ty na okamžik nepochyboval.
Tom
Bill se natáhl po telefonu a otevřel mail, z něj byl automaticky přesměrován na prohlížeč, a než stihl zavřít stránku, kterou měl otevřenou na pozadí už předtím, zahlédl nadpis nového článku. Přelétl ho očima. Byl o něm, o Tomovi a o té červenovlasé modelce, jejíž jméno mu přišlo tak vtipné…
Zavřel blog a přešel na rezervaci.
Zrušil ji.
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Ani se nedivím, že se Bill rozhodl právě takhle. Po tom, co už má za sebou, a po tom, co prožíval právě teď, musí být strašně vyděšený. Ale pevně doufám, že Toma úplně nezavrhne a že Tom ho nenechá tak snadno vyklouznout. Navíc hrozí, že se na Billa ze všech stran snesou mrchožrouti. Snad má pár dobrých přátel a místo, kde bude v bezpečí.
Díky za kapitolu (i když nebyla moc optimistická, aspoň je Bill "v pořádku") a těším se na pokračování.
Málem brečím jen doufám že budou časem spolu.
Ve všem souhlasím s Nade. Už když jsem dočítala ten Tomův dopis, tak mi bylo jasné, že Bill tu letenku stornuje… Chápu ho, že na další boj s médii a fanoušky už momentálně nemá sílu a taky chápu, že Tom teď prostě porušit smlouvy nemůže. Ale pevně dufám a věřím, že jamile se to na všech stranách uklidní a Tom se vrátí z turné, tak se znovu najdou! Musí!!!
Celé je to také fňuk a tak skoro sa to zrejme nezlepší. Som zvedavá, čo sa ešte bude musieť stať, kým budú môcť byť spolu…
Tak nevim, jestli mi ma byt lito vic Toma nebo Billa. Je to cely pekne naprd. Vsechno vyhroceny tak, ze uz zacinam ztracet nadeji, jestli se toda nejak spravit. Asi Billa je mi lito vic… Musi byt uplne na dne, vsechno se to na nej sesypalo, studio, zdravi, to, ze Tom nemuze zustat s nim hned a to, ze ho Tom nevaroval a to, ze se Tom nerozloucil… Kdyz se se*e, tak se to…zname. Achjo:( Trochu jsem cekala, ze ten dopis skonci nejak "Uz mi nevolej, nemuzeme byt spolu kvuli bezpecnosti nas obou blabla", ale potesilo me, ze to Tom uplne nezabalil a dal Billovi nabidku, muze-nemusi prijmout. Ten styl toho dopisu…to je tak strasne silny, uplne z nej tryska, jak moc Tom Billa potrebuje a miluje. Urcite ho psal celou noc a kazdou vetu trikrat upravoval, je to dokonale hluboky, a prece vyslovil vsechno nejpodstatnejsi… Asi bych vahala, nez tu letenku zrusit… Treba si to Bill jeste rozmysli a koupi jinou… Nebo ne, proste potrebuje cas na regeneraci, chvili bez Toma, aby byl jen sam se sebou. Potrebuje restart. Na druhou stranu, az se Tom dozvi, ze Bill neprileti… Bude muset mit taky dost sily na zivot bez Billa.
To studio bylo proste sileny. Jak nekdo neco takovyho muze udelat. Doufam, ze to byla posledni kapka a ted se to zacne lepsit, ze je nenechas v tom. Vzdyt koukej, jak se trapi!!!:(
Nevim, jestli dekovat za dil, dej me nepotesil:D Ne fakt, diky, bylo to "krasne depkoidni", dalo se to z toho citit a verila jsem tomu. A bude to Better, ze jo Bitter! Bill ted potrebuje obrovsky obejmuti, deku a poradnej hrnek kakaa!
Mně je to tak ohromně moc líto!!! 🙁
Ačkoli bych chtěla, aby Bill neudělal, to co udělal, chápu jej. Má za sebou šílené věci v minulosti a teď, co je s Tomem, se ty věci vrací a dějí se další šílené. Chápu, že by chtěl mít konečně normální život bez toho, aniž by se musel schovávat, bát se, přetvařovat se. Ano, chápu jej, ale i tak je mi to strašně líto.
Naděje umírá poslední a tak uvidím, jak dopadne poslední díl, ale upřímně nečekám, že by se stal zázrak. 🙁