autor: Becs
„No, nakonec to ani nebyla taková hrůza, co?“ poplácal mě otec po zádech a do ruky mi vrazil pohár s vínem.
„O čem to mluvíš?“ zamumlal jsem rozmrzele. Právě jsem za sebou měl první setkání s klanem, který zapříčinil smrt mé matky. Pro mě to tedy rozhodně hrůza byla. Nechápal jsem, jak se otec na ty vrahy dokáže usmívat a dělat, že minulost neexistuje.
„Čekal jsem, že přijdou s nějakými požadavky, ale zatím to vypadá, že dostali rozum,“ pokračoval otec a úkosem pohlédl na malou skupinku mužů, kteří se u stolu bavili s členy královské rady. Něčemu se hlasitě smáli, takže jsem musel znechuceně odvrátit zrak.
„Bylo to teprve uvítací setkání. Jednání teprve přijdou,“ namítl jsem. V hlavním sále jsme si zatím jen podali ruce a zběžně se informovali o tom, co je v našich klanech nového. Ani jeden z mužů nebyl přítomen na mé korunovaci, takže jim Marrion převyprávěla její průběh. Ne, že by byla něčím zajímavá, ale zajímalo je to. „Zítra si můžou přát obnovení Vlády krve nebo podobné blbosti.“
„Bille, tohle už se nepraktikuje od dob tvého pradědečka,“ zakroutil hlavou káravě otec. Vláda krve byl hodně odborný rituál, jímž se zasvěcovali noví upíří. Museli se vykoupat v kádi plné lidské krve a smýt tak ze sebe svůj minulý život. Neznal jsem nikoho, kdo by ho někdy zažil, nicméně ve starých spisech je popsán až s morbidní přesností.
„Měl jsem trochu obavu, že budeš dělat scény. Chci tě jen upozornit, abys držel své emoce na uzdě. Tady nejde o nic osobního. Je třeba hlavně dbát na dobro království, a rozhádat se právě teď s Declanovým klanem by rozhodně nebylo dobré,“ navázal otec, když jsem nic neříkal.
„Jak tohle děláš?“ svraštil jsem obočí a měřil si ho opovržlivým pohledem. „Jak se dokážeš takhle přetvařovat? To ti vůbec nezáleží na tom, že vrazi tvé ženy stojí jen pár metrů od tebe?“
„Uklidni se,“ sykl na mě otec, protože jsem v rozčílení začal zvyšovat hlas. „Samozřejmě, že mi to není jedno, ale čeho bychom dosáhli, kdybychom je hned začali napadat? Musíme jednat opatrně. Declan je chytrý chlap, až moc chytrý. Nenechá si nic líbit. Musíme mu dát pocit, že je tu vítaný a všechno bylo zapomenuto.“
„Měl by se tu plazit jako červ a prosit o odpuštění,“ procedil jsem skrz zatnuté zuby. „Místo toho se tady naparuje a říká si, jak to byl chytrý tah nechat matku zavraždit. Vůbec necítí žádný stud.“ Měl jsem co dělat, abych si Declanovým směrem neodplivnul. Vysoký blonďák nám nevěnoval žádnou pozornost, ale z celého jeho vystupovaní bylo znát, jak si svou pozici vůdce klanu užívá. Věděl, že je jeho postavení silné a kdyby chtěl, dokázal by dát dohromady i jiné klany, aby ho následovaly v jeho ideálech.
„Možná bys měl radši jít. Byl to dlouhý den,“ povzdechl si otec, jako bych byl jen malé neposlušné dítě.
„Fajn,“ odsekl jsem a už jsem se chystal otočit na patě a zmizet.
„Počkej ještě,“ uchopil mě za nadloktí. „Je tu ještě jedna věc, kterou s tebou chci probrat.“
„Ano?“ vydechl jsem unaveně. Už jsem se viděl v horké vaně a nejlépe se špičáky hluboko v Tomově krku. Viděli jsme se teď tak málo, že jsme si sotva stihli najít čas na to jeden od druhého usrknout.
„Kdy hodláš začít řešit otázku nástupnictví,“ nadhodil otec a mně bylo jasné, že s tím přišel právě teď, jen protože věděl, že se nezačnu vztekat, když jsme v sále plném lidí.
„To snad nemyslíš vážně,“ zakroutil jsem hlavou. „Řekl jsem ti, že se o tom nehodlám bavit. Jsem s Tomem. Tečka. Kdybych neměl spoustu jiné práce, už bych ho prohlásil za právoplatného partnera, jen abyste mi dali pokoj.“
„S Tomem si dělej, co chceš. To je tvoje věc,“ řekl otec, ale vypadal, že mu každé slovo činí potíže. „Ale možná by nebylo úplně od věci ohlédnout se po vhodné dívce, která by ti v budoucnu dala dědice.“
„Navrhuješ mi tady právě, abych si našel manželku na oko, ale klidně při tom dál vedl vztah s Tomem?“ založil jsem si ruce na prsou a hlavu přitáhl k rameni v ironické úkloně.
„A ty snad vidíš nějaké jiné řešení?“ prskl na mě a přistoupil ke mně blíž, aby nás nikdo neslyšel. „Toma se vzdát nechceš, ale trůn potřebuje dědice. Nebo chceš, aby za pět set let království procházelo tím, čím teď? Nebude tady nikdo s Drákulovou krví. Marcus i Matias odmítli, a to je nevratné. Pokud nám nedáš dědice ty, bude válka.“
„Já tohle teď opravdu nehodlám řešit. Prostě to ber tak, že mám pět set let na to, abych to nějak vymyslel,“ promnul jsem si kořen nosu, protože na tohle jsem zkrátka odpověď neměl. „Pokud je to všechno, co jsi mi chtěl, odcházím.“
Tentokrát mě otec nezastavil, jenže než se mi vůbec podařilo dojít ke dveřím, u kterých poťapkával Gustav, zarazil mě Declan.
„Už nás opouštíte, vaše výsosti?“ zeptal se mě a jedno obočí měl nepřirozeně zdvihnuté nahoru.
„Ano, jsem unavený. Nejste jediný klan, se kterým jsem dnes jednal,“ pokoušel jsem se ho odbýt co možná nejrychleji, jenže on mi nechtěl ustoupit.
„Musí to být těžké dávat království znovu dohromady,“ pronesl rádoby soucitně. Pohlédl jsem mu do obličeje plného tvrdých rysů a přemítal, kam tím vším míří.
„Nic, co bych nezvládl,“ vrátil jsem mu úder.
„O tom nepochybuji,“ ušklíbl se a natáhl ke mně ruku s dlouhými prsty. „Doufám, že naše království teď bude jen a jen vzkvétat.“
Odolal jsem nutkání se znechuceně odvrátit a jeho gesto náklonosti přijal. Jeho dlaň byla ledová a vlhká a já se v duchu otřásl. Byl jsem rád, když už nic nedodal a já se mohl obrátit a konečně vypadnout. Odmítl jsem Gustavovu nabídku, že mě doprovodí, a pelášil pryč.
Sotva jsem vyšel ze sálu, z ramen mi spadla obrovská tíha. Nebylo mi příjemně mezi všemi těmi starými upíry a jejich pletichařením. Zvedal se mi žaludek při představě, že celou zítřejší noc prosedím u jednoho stolu s Declanem a jeho seznamem přání a požadavků.
Když jsem zabočil za další roh, všiml jsem si postavy, která stála u okna a hleděla z něj ven.
„Anette,“ oslovil jsem dívku. Netrhla sebou, jak jsem očekával, ale plynule se na mě otočila a rty roztáhla do malého úsměvu. Na sobě měla jednoduché černé šaty po kolena a huňatý kožíšek. Svým zjevem absolutně nezapadala do prostředí, ale já oceňoval, že má snahu jít si vlastní cestou a nosit, co se jí zlíbí bez ohledu na to, co vyžadovala etiketa.
„Vaše výsosti,“ klesla v kolenou v malé úkloně, až se jí vlasy svezly dopředu. Ladným gestem je odhodila zpátky na záda a narovnala se.
„Pamatuju si doby, kdy jsi mi říkala úplně jinak,“ rýpnul jsem si a zlomyslně se usmál.
„To už je dávno,“ zčervenala jako pivoňka a pohlédla k zemi.
„Jak přesně to bylo?“ předstíral jsem hluboké zamyšlení a došel až k ní.
„Nepamatuju se,“ zavrtěla hlavou, ale její oči prozrazovaly, že lže.
„Myslím, že to nějak souviselo s hadem,“ pokračoval jsem a užíval si její rozpaky. Pravdou bylo, že jsme s Anette jako děti trávili hodně času pohromadě. Vydávali jsme se na výpravy do sklepení a hráli všelijaké hry. Naše cesty se rozešly v dospívání, když jsme začali mít odlišné zájmy. Dost jsme se odcizili a pak přestali komunikovat úplně.
„Jak jsem řekla, je to dávno,“ zopakovala plná rozpaků.
„Jen si z tebe utahuju. Neber mě vážně. Mám za sebou příšernou noc,“ povzdychl jsem si a otočil se po směru, kterým jsem právě přišel. Nečekal jsem, že někdo z ostatních brzy bude následovat můj příklad. Určitě budou ještě pár hodin popíjet. A zatímco oni budou vyspávat kocovinu, já už budu zahrabaný v dalších papírech a přípravách na jednání.
„To mě mrzí,“ zatvářila se soucitně Anette a já jí věřil. „Můžu nějak pomoct?“
„To nevím,“ zasmál jsem se. „Chceš vzít kralování za mě?“
Na okamžik se zatvářila absolutně překvapeně, jako by si myslela, že mluvím vážně. Pak jen zakroutila hlavou a pohlédla na špičky svých bot.
„Nějakou dobu jsem tě tady neviděl,“ nadhodil jsem. Nevěděl jsem, proč se s ní vůbec vybavuju, když jediné, po čem jsem skutečně toužil, byl klid v mém pokoji, jenže něco v jejím obličeji mě nutilo tu zůstat.
„Potřebovala jsem si v Paříži vyřídit pár věcí,“ vysvětlila neurčitě a já se v tom nehodlal hrabat. Zavládlo mezi námi rozpačité ticho. Oba jsme se dívali všude možně, jen ne na sebe.
„Poslyš, chtěl jsem ti říct, že bylo naprosto v pořádku, jak ses tehdy bavila s Tomem. Vím, že to tehdy tak nevypadalo, ale jsem ti vděčný. On tady moc přátel nemá, takže se v tomhle směru neostýchej.“
„Dobře,“ usmála se na mě tím svým skromným úsměvem.
Byla opravdu krásná, jenže to bylo právě to, co mi vadilo nejvíc. Moc dobře to o sobě věděla a dávala to na odiv. Podtrhovala okatě všechny svoje přednosti a já v tom zkrátka viděl chladnou vypočítavost. Jenže dnes poprvé jsem v její tváři zahlédl jakousi skrytou emoci, která mě nutila o ní více přemýšlet. Nechtěl jsem, aby si myslela, že se na ni zlobím.
Rozloučil jsem se s ní a už mířil pryč, když jsem se na poslední chvíli zarazil.
„Anette,“ oslovil jsem ji, takže se na mě otočila. „Nikdy jsem ti neměl za zlé to s Alexisem.“
Zatvářila se nechápavě a o krok ustoupila. „S Alexisem?“ zopakovala po mně.
„Vím, že jsi do něj byla zamilovaná, když byl s námi tady na hradě. Vím, že ses na něj chodila dívat do vesnice ještě před tím, než jsem ho proměnil v upíra,“ doplnil jsem.
„Ale Bille, já do Alexise nikdy zamilovaná nebyla,“ řekla a v jejích očích se zračilo upřímné zděšení. Dřív, než jsem se s ní stihl začít hádat, ozvaly se v chodbě kroky a zpoza rohu se vynořil otec. Měl jsem obavu, že mě zatáhne do dalších debat, takže jsem se rychle otočil na patě a pelášil pryč. Když jsem procházel kolem stráže v naší věži, uvědomil jsem si, že mi Anette řekla Bille a já ji za to nepokáral. Řekla to tak přirozeně, že mě to v tu chvíli ani nenapadlo.
Myšlenky na bývalou kamarádku mě rychle přešly, když jsem vstoupil do našeho ztichlého bytu. Na věšáku visel Tomův kabát a kousek od něj ležely halabala jeho boty, jak je tam nechal, když se vyzouval. Rozhodně tedy byl doma. Píchlo mě u srdce zklamáním, když jsem ho našel rozvaleného v naší posteli. Ruce měl doširoka rozhozené a zhluboka oddechoval.
Byl jsem rád, že tentokrát očividně zvládnul alespoň zajít do sprchy, protože měl na sobě jen boxerky a voněl po sprchovém gelu. Chvilku jsem se kochal výhledem na jeho dokonalé tělo, než jsem se taky odploužil do koupelny vykonat pravidelnou hygienu.
Když jsem se vrátil zpátky, Tom ležel naprosto stejně jako předtím. Když usnul tímhle svým hlubokým spánkem, nebylo možné ho probudit. Chtěl jsem se ho zeptat, jaký měl den. Jak mu jde učení s Adamem a jestli toho na něj není moc. Baví ho to vůbec? A jak pokračuje se Sonjou? Už jsem ty jeho návaly emocí lepší? Umí je líp zpracovávat? Neměl dnes nějaký záchvat? Dle jeho uvolněného obličeje jsem soudil, že ne. Vypadal naprosto spokojeně.
„Jsi tady,“ zamumlal nezřetelně a natáhl ke mně ruku. Posadil jsem se k němu na postel, ale bylo znát, že je vzhůru jen napůl. Možná vycítil moji přítomnost, ale i tak je příliš unavený na to, aby se probral do plného vědomí. Propletl jsem naše prsty dohromady, ale Tom zaprotestoval.
„Napij se ze mě,“ přikázal mi, ale oči neotevřel.
„Nepotřebuju to. Nebudu tě budit,“ oponoval jsem mu.
„Stejně spím,“ zahučel, převrátil se na bok a vypadal, že se znovu ponořil do hlubin spánku. Nicméně nechal ruku natočenou tak, abych měl výhled na jeho pulzující zápěstí. Nemohl jsem si pomoct. Musel jsem polknout, když se mi začaly sbíhat sliny. Je pravda, že by mi Tomova krev hodně pomohla. Hladový jsem byl rozmrzelý, a to je to poslední, co bych při zítřejším jednání potřeboval.
Přisedl jsem si blíž a uchopil Tomovu ruku. Se spáčem to ani nehnulo, takže jsem se mu zakousnul do spletence žil. Hlavu mi naplnily obrazy toho, co Tom za celý den prožil. Viděl jsem Adama, jak něco trpělivě vykládá, i když jsem jeho slovům nerozuměl. Sonju, jak drží Toma za ruce a oba zhluboka dýchají. Na večeři šel Tom do společné jídelny a setkal se tam s Anette. Když přišel zpátky do pokoje, chtěl na mě počkat, ale byl moc unavený. Cítil jsem nekonečnou lásku, kterou ke mně choval. Když jsem dopil, otřel jsem si ústa a usmál se. I když se Tom neprobudil, dal mi odpověď na všechny otázky. Prohlédl jsem si ho od hlavy až k patě a úsměv se mi rozšířil ještě o malinko víc. Přestože mé počínání Toma nevzbudilo, přece jen ho to nenechalo úplně chladným. Pod látkou tmavých boxerek se mu rýsovala silná erekce. Bylo mi líto, že si nemůžeme tuhle chvilku užít, ale lepší něco než nic. Konečny prstů jsem ho polaskal, ale ani to s ním nehnulo. Nasoukal jsem se tedy pod přikrývku a nechal se obejmout jeho silnými pažemi. Když jsem usínal v jeho náručí, věděl jsem, že nikdy nebudu litovat toho, že jsem si ho vybral. Ať si otec i ostatní členové rady říkají, co chtějí.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Předně Declan se mi nelíbí. Přijde mi slizký a zákeřný :/ a i když na jednu stranu zní chování Billova otce logicky, stejně se mi to nelíbí. Chápu, že je Billovi z toho na blití 🙁 a ty opětovné narážky na Billova následovníka… ach jo
docela jsem zvědavá, jakou roli sehraje Anette 🙂 tak mě napadlo, že jestli nebyla zamilovaná do Alexise, tak možná byl jejím cílem Bill? nebo někdo úplně jiný 🙂 každopádně se mi zatím líbí, takže doufám, že můj odhad není úplně lichý 😀 jak to obyčejně bývá
a pak mi přijde moc moc líto jak se Tomi s Billem pořád míjejí 🙁 bože, ale dojalo mě, jak se Bill od svého milého napil a bylo vystaráno 🙂 někdy lituju, že nejsem upír, zrovna tohle by se mi taky líbilo 😛
krásná kapitolka, moc za ni děkuju :-*
Taký se mi Declan nelíbí ale doufám že vše dobře dopadne.
Takzr Anette bola zalubena fo Billa samozrejme. 🙂 a zda sa mi ako najvhodnejsia adeptka na kralovu zenu na potomstvo. Aj ked sa mi tento napad vobec nepaci. Je to zvlastne. Declanovci urcite vymyslia nejaku hlupost. Aby Billovi kralovanie trochu ztazili.
Becs mozem sa opytat jednu otazku??? Ako si vymyslela tu Vladu krve??? To znie tak zaujimavo. Mi pripadas ako Tolkien alebo R.R.Martin, ze vymyslas taketo detaily k poviedke. Uplne mas premysleny cely svet. Detaily. Klany. Zapletky. Velmi rada relaxujem pri tvojich pribehoch. Su naozaj dobre. Ked vydas knihu, tak si ju prosim s venovanim a podpisom. :-*
Dneska mě tu holky předběhly a už napsaly všechny své myšlenky za mě. Taky se eclan nelíbí a taky je mi celkem sympatická Anette, tak snad mě nezklame. A taky mě napadlo, že by mohla být vhodným kanditátem na matku dědice, i když zároveň už teď žárlím i za Toma a bylo by mi to proti srsti, a taky by to zároveň znamenalo, že by Bill vlastně ustoupil a podřídil se, a to se mi taky nelíbí…
Anette mám ráda a upřímně mě napadlo to stejné, co holky. Že by byla docela dobrá královna a mohla mít s Billem budoucího krále…Na stranu druhou se mi ale tahle myšlenka vůbec nezamlouvá! 😀 Tak jsem zvědavá, jak to nakonec Bill vymyslí. 🙂
A vždycky mě fascinuje, jak Bill pije z Toma a cítí veškerou lásku, kterou v něm Tom chová. Úplně mě to vždycky zahřeje na srdci. ♥