autor: Emilia
„Co je s tebou? Vypadáš, jako by ti někdo umřel.“ Šťouchl Eric Toma, když se líným tempem šourali na školní dvůr. Byla velká přestávka a rozhodli se oba načerpat trochu energie ze sluníčka.
„Něco horšího. Bill odešel.“ Povzdechl si Tom a tvářil se jako tělo bez duše.
„Počkej, jak odešel?“ Zeptal se Eric nechápavě.
„Z nemocnice.“ Doplnil Tom, sedl si na lavičku a podepřel si dlaněmi bradu.
„Tomi, nečekal jsi snad, že tam bude ležet navěky věků, že ne?“ Řekl opatrně Eric a snažil se tak zlehčit situaci.
„To ne, jen jsem čekal… já nevím. Že se rozloučí? Že mi řekne, kdy se uvidíme?“ V Tomově hlase byla slyšet špetka výčitek. Jako by to nebyl Eric, ke komu mluvil.
„Třeba nemá rád loučení. A sám jsi říkal, že když tě vidět chce, přijde.“ Eric pohladil Toma po rameni.
„Já vím, asi jsem čekal příliš. Nemůžu od něj chtít, aby byl někým jiným. Jen mi chybí a neustále musím přemýšlet nad tím, jestli už mě nemá dost, víš?“ Tom smutně svěsil hlavu. Na svačinu neměl ani pomyšlení. Vytáhl ji z batohu a podal ji Ericovi. „Na, Irma dělala plněné listové kapsy se sýrem.“
„Mňam.“ Oblízl se Eric. „Já to chápu, ale kdyby tě měl dost, odešel by nejspíš už dávno. A navíc, tebe nejde mít nikdy dost.“ Zatahal Eric Toma za dred a ten se poprvé za den mírně pousmál.
Chtěl se pustit do listové kapsy, kterou mu Tom věnoval, když v dálce zahlédl Serinu, jak se zastavila s Benem a o něčem s ním mluvila. Zarazil se a přemýšlel, o čem. Co když se usmíří, on ji bude chtít zpátky a ona mu odpustí, jako by se nic nestalo? Ne, tak snadno by mu přeci neodpustila. Byla na něj přece tolik naštvaná a ublížil jí. Navíc, teď byla tak trochu s Ericem a zdálo se, že to, co spolu dělali, uspokojovalo obě strany. Ale možná byl Ben v těchto směrech lepší než Eric. Navíc byl velmi přitažlivý a měl krásnou vypracovanou postavu.
„Co se stalo? Ty to nebudeš jíst? Myslel jsem, že máš hlad.“ Tom přerušil Ericův tok myšlenek. Nechápavě na něj kulil svoje světle hnědé čokoládky, když Eric zničehonic zaraženě seděl a koukal se kamsi do dálky. Tom se otočil a spatřil kousek od nich Serinu a Bena. Samozřejmě by ho nenapadlo, že se jeho pohled ubíral jejich směrem.
„Přešla mě chuť.“ Řekl Eric a vrátil kapsu Tomovi. „Měli bychom jít, za chvíli bude zvonit.“ Prohodil a seskočil z lavičky.
„Tak to prrrr, počkej. Tebe nikdy nepřejde na nic chuť. Co do tebe tak najednou vjelo?“ Tom Erica chytil za rukáv jeho mikiny.
„Nic to není, jenom jsem si uvědomil, že nemám hlad.“ Eric se snažil Toma odbýt a štrádoval si to oklikou do školy. Nechtěl procházet kolem Bena a Seriny, tak to vzal druhým vchodem.
„Proč to obcházíme?“ Funěl za ním Tom, jak se s ním snažil srovnat krok. Eric byl vyšší a měl delší nohy.
„Rád se projdu. Vždyť celý den sedíme.“ Rozhodil Eric rukama. Snažil se znít v pohodě, ale ve skutečnosti byl nervózní a nejistý.
„Tohle není zrovna procházkové tempo.“ Podotkl opatrně Tom. „Já vím, že se něco stalo, jenom nevím co, tak co kdybys mi to řekl?“ Zastavil se najednou. Eric se zastavil až kus před ním.
„Není to jednoduchý, netýká se to jenom mě.“ Zamumlal Eric. Tom k němu došel a položil mu ruku na rameno.
„No, můžeš to zkusit. Budu připravený poslouchat, až budeš potřebovat.“ Další slova nebyla potřeba. Eric jen přikývnul a museli se oba vrátit do školy, protože zazvonilo.
…
„Ahoj Ser.“ Zaznělo Serině za zády. Přísahala by, že je jí ten hlas až příliš povědomý, ale přece to nemohl být… otočila se a za ní stál Ben s batohem přes jedno rameno, tmavě modrou košilí, u krku porozeplou až k hrudníku, a svým zářivě bílým úsměvem. Když se otřepala z transu, nadhodila nepřátelský výraz.
„Co chceš?“ Vyštěkla nepříjemně. Jak si vůbec mohl dovolit ji zdravit? Nakráčet si sem s tím svým miliónovým úsměvem a myslet si, že se z toho zblázní? Tak to se chlapec přepočítal.
„Mluvit s tebou.“ Řekl opatrně Ben. Úsměv mu opadl ve chvíli, kdy na něj Serina promluvila. Bylo mu jasné, že tohle nebude snadné.
„Postav se do řady. Nemám čas.“ Odfrkla si Serina a otočila se zpátky k Natashe, se kterou se bavila předtím. Ta jen zmateně koukala z jednoho na druhého.
„Prosím?“ Ben jí jemně přejel po hřbetu ruky. Serina těžce polkla a naoko protočila oči.
„Fajn, ale rychle, nemám čas.“
„Můžeme jít někam stranou?“ Požádal ji Ben a Serina hrdě pohodila svou dlouhou blonďatou hřívou. Poodešli od Natashi o kus dál.
„Tak co chceš?“ Zeptala se a snažila se, aby to znělo naprosto bez zájmu.
„Omluvit se.“
„Vážně? Neříkej, a za co prosím tě?!“ Prskala Serina. „Třeba za to, že jsi mě odkopl jako kus prašivého hadru? Nebo za to, že jsi měl tu drzost se mi vysmívat přímo do obličeje s tou děvkou Kamilou? Co tě nemá, to nestojí vůbec za řeč.“ Serina mávla rukou a z hlasu jí kapal sarkasmus.
„Neodkopl jsem tě, ty ses rozešla se mnou, nebo si nevzpomínáš?“
„Protože ses ke mně choval jako kus ledu!“ Vyštěkla na něj nahlas a pár lidí se ohlédlo.
„Proto se ti chci omluvit. Nikdy jsem nic z toho nechtěl, ale tohle není zrovna vhodné místo, kde bychom to měli řešit.“ Ben na ni mluvil klidným tónem. Znal Serininu prudkou povahu a to poslední, co potřeboval, byly nějaké scény ve škole. Jenže věděl, že jinde nebude mít šanci ji potkat, protože s ním nechtěla mít nic společného. Navíc, on sám se jí dlouhou dobu vyhýbal, nevinil ji, že byla naštvaná.
„Jen ať to ostatní slyší. Nebo se bojíš o svoji pověst?“
„O to tady nejde.“ Zakroutil Ben hlavou.
„Tak o co ti sakra jde?“ Založila si Serina ruce na hrudi. Měla na Bena takový vztek, na to, že si jí nevšímal, že se k ní choval bezcitně. Taky na Sommera za to, že se musel objevit s tím svým štěněčím pohledem, a co udělá ona? Vyspí se s ním. A potom si přijde ten zmetek a dovolí si se jí omlouvat? To nemohl přijít dřív? A chtěla vůbec, aby přišel? Nevěděla vůbec nic, měla v hlavě šílený zmatek. Její city byly zamotané jako klubko bavlny.
„Jenom se omluvit. Kdybys to chtěla slyšet, víš, kde mě najdeš.“ Ben svěsil poraženě hlavu a měl se k odchodu. Nemohl se omlouvat někomu, kdo neposlouchal. Sám bojoval se svými donedávna potlačovanými touhami a pocity. Nebylo to pro něj vůbec jednoduché, ale věděl, že jestli chce začít znovu s čistým štítem, bude za sebou muset uklidit tu spoušť, co zanechal. Serina možná byla prudká, rozmazlená a namyšlená. Ale měla taky srdce, i když to tak někdy nevypadalo. Byla s ním moc dlouho na to, aby ji mohl jen tak vyškrtnout ze svého života. Nechtěl jí ublížit, to nechtěl nikomu. Rozhodl se, že zkusí svoji šanci později, až vychladne.
„Seber si ty svý omluvy a jdi s nima k čertu!“ Zavolala za ním ještě Serina rozzlobeně, a kdyby něco měla po ruce, definitivně by to po něm hodila. Naneštěstí pro ni se musela spokojit pouze s verbálním útokem.
„To bylo docela drsný.“ Přišla k ní Natasha právě ve chvíli, kdy začalo zvonit. Celou dobu je tajně po očku pozorovala a snažila se z konverzace zachytit co nejvíc.
„Zasloužil si to.“
„Nemyslíš, že jsi na něj byla trochu moc drsná?“ Nadhodila Natasha, jak kráčeli směrem ke třídám.
„Cože? Jsi na jeho straně?“ Obořila se na ni blondýnka zrudlá v obličeji.
„To ne, ale možná byste to mohli dát znovu dohromady.“ Pokrčila Natasha rameny.
„Nebylas to náhodou ty, kdo mi říkal, ať na něj kašlu? Že za to nestojí, že jsou kolem lepší?“ Serina nemohla uvěřit tomu, co jí to tu její kamarádka říkala.
„Rozhlídni se, zlato.“ Mrkla na ni Natasha a zaplula do lavice ve chvíli, kdy se ve třídě objevila učitelka. Serina si sedla do lavice za ní. Neměla na nikoho náladu a na podobné řeči už vůbec ne. Měla ji spíš podpořit a ne jí navádět k tomu, aby ho vzala zpět. A navíc, kdo o něj stál?
„To bylo bravurní a teď jsme ve škváře, boháči, totálně za vodou!“ Radoval se Ricki, když se zboží prodalo a rozdělovaly se z něj peníze. Muselo se to udělat na několik částí v různých intervalech, aby nikdo nepojal sebemenší podezření. Mafiánský boss řádil a hledal viníka, který byl zodpovědný za jatka na mole. Nejenže přišel o lidi, ale také o několik miliard, protože policie zabavila většinu zboží. O tom nepatrném zbytku, který si pro sebe Ďábel a ostatní uklidili stranou, neměl ani ponětí. Museli se mít na pozoru, speciálně Ďábel, kdyby se Pavoukovi přece jen podařilo nějak prozradit, že tam tu noc byl. Ostatní byli v suchu. Dohodli se, že nejméně tři měsíce nikdo z nich nebude přehnaně utrácet, obzvlášť ne v jejich čtvrti.
„Už sis vyměnil ty pochcaný kalhoty?“ Popíchl Rickiho kytarista. Byl z nich nejvíce vyděšený a nervózní, ale jakmile si přebral svoji hromadu s penězi, všechen strach byl tentam.
„Teď si můžu koupit třeba tisíce nóbl kalhot.“ Zasmál se Ricki, a dokonce ani nevrátil Ďáblovi žádnou uštěpačnou poznámku. Ostatní kluci měli také radost, ale byli poněkud střízlivější. Stačil by jeden zbrklý krok a stále mohli skončit s kulkami ve svých hlavách.
„Já si odložím na nový fáro, a pak si ho schovám u bratránka.“ Zasnil se Fred.
„Jen, aby ti na něj zbylo, až si koupíš hulení.“ Zavtipkoval Gustav a ostatní se zasmáli. Fred většinu svých peněz utrácel za hulení.
„S tímhle si udělám vlastní pěstírnu. A už za něj nebudu muset utrácet. Dokonce na tom vydělám.“ Řekl Fred chytře a zamával ve vzduchu balíčkem peněz.
„Pozor, z našeho Fredstera se stane byznysmen.“ Uchechtl se Ďábel.
„Co uděláš se svojí částí ty?“ Zeptal se ho Fred.
„Jako vždycky, půjdu splácet svý dluhy.“ Ďábel si svoje peníze skládal do batohu, který si přinesl.
„Ty jsi takovej srdcař.“ Chytil se Gustav za hrudník.
„Jinej už nebudu.“ Ušklíbl se frajersky Ďábel a hlavou mu prolítla Panenka. Ale nejdřív musel vyrovnat ještě jeden dluh, ke kterému se zavázal s dcerou muže, díky kterému teď byli ve vatě.
Ericovi přišla těsně před poslední hodinou sms. Byla od Seriny a ptala se v ní, jestli se dnes sejdou kvůli doučování. Eric souhlasil, protože potřeboval zjistit, co to mělo dneska o přestávce s Benem znamenat. Odepsal jí, že bude nejlepší, když se sejdou u ní. Serina s tím neměla problém, bydleli v obrovském domě a její matka nebyla tak zvídavá jako ta Ericova. Navíc hodně pracovala, takže většinu času ani nebyla doma. Erica napadlo, že tam nikdy nezahlédl jejího tátu. Pravdou ale bylo, že se o rodičích nijak moc nebavili. Ani Eric se o svém tátovi před Serinou nezmiňoval. Serina na něj čekala na parkovišti jako již několikrát. Zbytek dne se s Natashou nebavila, nepotřebovala slyšet další řeči o Benovi.
Eric napsal Tomovi, že se ve škole zdrží kvůli domluvenému doučování. Ten mu sice odepsal, že by k němu mohl přijet později na návštěvu, ale Eric odmítl. Neměl náladu se v ničem šťourat. U Seriny doma skončili místo doučování v posteli. Stalo se to rychleji, než si stihli oba uvědomit, co se stalo. Jejich akt byl tentokrát plný animální energie a nevybouřeného vzteku. Když se oblékali, Serina řekla Ericovi, že by měl raději jít domů.
„A to je všechno? Využiješ mě a pošleš domů, kdykoli se ti zachce?“ Ericovi se její chování nelíbilo. Poznal na ní, že byla trochu odtažitá.
„A co bys ode mě chtěl?“ Obořila se na něj Serina, jak si oblékala šaty.
„Třeba trochu slušnosti. Nejsem žádnej tvůj hej počkej, abys mě zavolala, jenom když si potřebuješ zašukat.“ Rozzlobil se Eric. Serina otevřela naprázdno pusu a zase ji zavřela. Zarazil ji, protože nečekala, že na ni takhle vyletí. A pak, že jsou hysterky jenom holky.
„Nikdy jsem neřekla, že jsi. Navíc jsme se dohodli, myslela jsem si, že je všechno jasný.“ Odpověděla mu klidným tónem.
„No, nevzpomínám si, že by zahrnovala i někoho třetího.“ Eric naťukl to, co ho nejvíc ze všeho štvalo.
„O čem to mluvíš?“ Vykulila oči nechápavě Serina.
„Viděl jsem tě dneska s tvým bývalým přítelíčkem, jak tě hladil po ruce. Takže pro případ, že bys mi třeba zapomněla sdělit, že se k sobě vracíte, už se nemusíš obtěžovat!“ Vyhrkl na ni Eric a vyletěl s rozepnutou košilí z jejího pokoje. Serina ho následovala.
„Nevracíme se k sobě a vlastně ti do toho vůbec nic není!“ Nepočítala s tím, že vytáhne tohle, ale byli na školním dvoře, mohl je vidět kdokoli. Navíc Eric nemohl vědět, o čem se bavili a že ho Serina poslala ke všem čertům.
„Jasně, nic mi do toho není. Vždyť já jsem jenom tvoje děvka na zavolání. Ale víš co? Tahle dohoda pro mě končí!“ Eric se zastavil u vstupních dveří a vpálil jí to přímo do obličeje.
„Nemůžeš ji jen tak ukončit!“ Křičela po něm Serina. V téhle situaci si nedokázala zachovat klid. Co si to dovoluje! Sommer? Nemohl se na ni přece vykašlat, to ona posílala kluky k vodě, ona rozhodovala, co se bude dít dál, ne nikdo jiný!
„Tak mi řekni, co tohleto vlastně je?“ Dožadoval se Eric odpovědi.
„Já-já nevím.“ Zakoktala se Serina. Myslela si, že je to jasný. Dohodli se, že si navzájem vypomůžou nejenom ve směrech doučování, ale postupem času se to zamotalo a nyní už to tak jasně jako na začátku nevypadalo.
„No, tak by sis to měla rozmyslet, protože mě už tohle přestalo bavit. Pořád se plížit okolo, skrývat se za doučování.“ Syčel Eric s přimhouřenýma očima. Cítil se jako největší póvl, jako někdo neviditelný. Někdo, kdo nestál za žádnou pozornost.
„A co bys chtěl, mám se k tobě snad přiznat? Není to, jako bychom spolu snad chodili.“ Odfrkla si Serina.
„Hádám, že tím je to vyřešené. Možná ti to v té tvojí blonďaté hlavince ještě nedošlo, ale mám tě rád. Opravdu rád, přestože jsi sprostá, arogantní, namyšlená a zlomyslná. A taky docela mrcha. Ale přesto všechno tě mám rád, neptej se mě proč, sám to nevím. A myslel jsem si, že pod vším tím prskáním, nadávkami a urážkami bys mě možná mohla mít ráda taky. Alespoň trochu, ale to jsem se spletl, protože ty máš srdce z ledu. Umíš lidi jenom využívat, tak jak se ti hodí, a když tě přestanou bavit, odkopneš je. A já nebudu čekat na to, až se to stane i mně.“ Eric se otočil a nechal stát Serinu ve dveřích.
„Tak si běž, jste všichni stejní!“ Zakřičela za ním a hodila po něm botu, ale netrefila se.
Eric šel bez ohlédnutí dál. Dokonce nezamířil ani na autobusovou zastávku, přestože to měl domů větší kus. Potřeboval ze sebe dostat ten vztek, bolest a zklamání. Co vlastně čekal? Že se mu vrhne kolem krku a řekne mu, že s ním bude chodit? Dnes poprvé vyslovil to, co už pociťoval delší dobu, ale nechtěl si to přiznat. Začal k té blonďaté dračici pociťovat víc, než pouhou přátelskou náklonost. Všechno to k tomu směřovalo, jen to neviděl. Trávili spolu spoustu času, psali si a kromě neustálého popichování si někdy dokázali i normálně povídat. Jako první holku si ji přivedl taky domů, přestože spolu nechodili. Zabořil se do toho jako do bláta, a teď z toho nemohl ven. Ačkoli se nedalo říct, že by nevěděl, že tohle přijde. Věděl, na čem je, poznal Serinu víc a věděl, co od ní očekávat. Přesto si myslel, poté co mu nabídla jejich takzvanou „dohodu“, že se možná spletl.
Serina stála ve dveřích a stále koukala směrem k brance, kudy Eric odešel. Cítila se bezmocně, nemohla dělat vůbec nic. Nemohla mu rozkázat, aby tady zůstal, nebyl její loutka. A zároveň se ona nedokázala rozhoupat k něčemu víc. Už po několikáté jí dal košem! Jí! Tohle ještě žádný kluk neudělal. Zatracenej Sommer, co si o sobě vlastně myslí? A plnit jí hlavu takovými nesmysly. Že ji měl rád? Opravdu? Proč tedy odešel a nechal ji tu stát jako kůl v plotě?
„No co, já nikoho nepotřebuju.“ Řekla si pro sebe, bouchla vstupními dveřmi a odebrala se s dusotem nohou nahoru do svého pokoje, kde se zavřela a pustila si nahlas muziku. Dneska už rozhodně neměla na učení náladu, ačkoli věděla, že maturita je za dveřmi a musela se učit v každé volné chvíli.
Tom seděl doma v pokoji nad domácím úkolem z češtiny. Právě ho dodělal, když mu někdo zaklepal na dveře pokoje. Nebyl to nikdo jiný než Aduška. Donesla mu večeři do pokoje. Dělávala to často, když se učil nebo neměl chuť scházet dolů na jídlo. Všimla si, už když šel ze školy, že měl trochu mrzutou náladu, a dovtípila se, kvůli čemu nebo spíš komu to tak je.
„Nesu ti něco na zub, Sluníčko. Musíš být z toho přemýšlení vyhládlý.“ Adelaide mu na stůl položila talíř s rybou a zeleninou. Tomovi ryby nevadily, vlastně je měl docela rád. Usmál se na Adušku a poděkoval. Pravdou bylo, že hlad docela měl, protože dnes ve škole celý den nic nejedl. Uchopil vidličku a vložil si do úst malé sousto.
„Co jste to vůbec měli za úkol?“ Adelaide se snažila zavést neutrální konverzaci.
„Referát. Pokaždé, když bereme nějaký nový směr, učitelka rozdělí referáty tak, aby se prostřídala celá třída.“ Odpověděl nezaujatě Tom a pokračoval v jídle.
„Neozval se ti, že?“ Adelaide rezignovala a zeptala se přímo. Viděla Tomův výraz a stačilo jí to k tomu, aby věděla, že ať už by se pokoušela zavést téma na cokoli, Tom by byl myšlenkami stále jinde. Tom se nesnažil hrát hloupého a pouze zavrtěl hlavou. Adelaide byla trošku v šoku, když jí Tom řekl, že Bill odešel z nemocnice a zanechal mu jenom dopis. Nesedělo jí to k němu. Mluvila s tím chlapcem, trochu se s ním sblížila a měla pocit, že by něco takového přece neudělal. Že by Tomovi nezlomil srdce, jak ho žádala. Ale možná… jenom teoreticky možná by to mohla být její vina. To, jak mu kladla na srdce, že Tom je tak hodný a nevinný. Možná prostě udělal to, oč ho žádala. To, co podle něj bylo správné, a nechal ho jít.
„Třeba jenom chtěl, aby ses vyhnul problémům.“ Řekla jemně Adelaide.
„To bych se mu musel vyhýbat kompletně.“ Pousmál se Tom Adelaidině poznámce a ona se zacítila být trochu vinna.
„Je to asi moje chyba.“ Vyslovila nahlas svoje myšlenky.
„Proč by to byla tvoje chyba?“ Zamrkal Tom překvapeně.
„Víš, když jsem ho byla navštívit, kladla jsem mu neustále na srdce, aby k tobě byl vlídný a upřímný a aby nezranil tvoje city a on to moje upozornění možná pochopil jinak, než jsem ho myslela.“ Povzdechla si Adelaide a doufala, že se na ni Tom nebude zlobit.
„To je v pohodě, Aduško. Jistě to není tvoje chyba. Bill nikdy nikoho neposlouchá. Nemá rád kázání a oduševnělé promluvy. Vždycky udělá, co chce, takže by zmizel, i kdybys nic neřekla. Znám ho dost dlouho na to, abych tohle věděl. Navíc napsal, že se ozve. Jenom nevím kdy.“ Pousmál se smutně Tom.
„Dobře, dítě.“ Hlesla Adelaide a nechala Toma v klidu večeřet. Vycítila, že chce být sám se svými myšlenkami.
autor: Emilia
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Krásná kapitola jsem zvědavá kdy se Bill ozve Tomovi a jak to bude dál z Ericem a Serinou.
Rychle ďalší díl. Fantastické čo se rady povedlo ale neumim vydržet do ďalšího dílu
Takze Bill ide splatit svoje dlhy. Predpokladam ze aj dlh z nemocnice. 🙂 supeeer. Chvalabohu ze vsetko dobre dopadlo s Billovou akciou. Ach ta Serina. Hlupana jedna. Ved ona si v spravnu chvilu uvedomi, ze Erik je ten spravny. Ale najprv sa este trosku musia potrapit. Uplne famozny diel a velmi sa tesim na pokracovnie.