autor: Aster
Nový překlad si pro vás tentokrát připravila Catherine, která se bude po delším pobytu v USA vracet domů a potřebuje si zase zpátky osvěžit správnou češtinu. Jako nejlepší cestu k tomu zvolila překlad, což je pro nás samozřejmě skvělý, takže díky. 🙂
Autorka povídky je původem z Mexika, ale žije v LA. Povídku napsala v roce 2009 a věnovala ji svému strýci, který byl generálem mexické armády a v únoru 2009 byl neprávem zavražděn.
Bill je studentem vysoké školy. Je jediným synem nejvýznamnějšího generála armády jejich země. Za jistých okolností potká Toma, který patří k nejsilnějšímu gangu ve městě. Rozdílné postavení ve společnosti nebude žádný problém až do doby, kdy se do Tomovy práce zaplete Billova rodina. Jeho úkolem je jim ublížit a Tom je jediný člověk, který to může zastavit.
„Bille, omlouvám se, že ti takhle volám. Vím, že máš školu, ale odlétám mimo zemi.“
„Ale… teprve ses vrátil.“
„Mrzí mě to, vážně se omlouvám. Taky jsem to nečekal. Bude to jen na týden, možná dva. Slyšíš mě? Vypadává signál.“
„Jo, tati. Já-„
„Pošlu k nám vojáky Forda a Browna. Budou tě vozit do školy a starat se o domácnost.“
„Nepotřebuju je, tati. Jsou tak hloupí.“
„Bille, pozor na jazyk.“
„Prosím, nech mě alespoň řídit.“
„Seš si jistý? Bude to mnohem bezpečnější, pokud-„
„Tati, budu v pohodě. Jako vždy…“
„Dobře. Miluju tě, synku. Musím končit. Dávej na sebe pozor… můj malý kadete.“
Bill zůstal stát na místě. Vypnul telefon a pevně ho držel v ruce, než zavřel oči a dlouze vydechl. Tohle byl rozhodně jeden z těch horších dní.
„Čau. Jak je?“ zeptal se blonďák a poplácal Billa po rameni. Donutil ho tak otevřít oči a otočit hlavu tak, aby se na něj podíval.
„Čau Andreasi,“ zamumlal Bill a pokusil se alespoň o slabý úsměv.
„Co se stalo? Zase odjíždí?“
„Jo,“ přitakal Bill zklamaně a pomalu se vydal chodbou univerzity. Otočil se na Andrease, který kráčel po jeho pravém boku. „Za poslední dva měsíce je to už potřetí! Sotva ho vidím. Od doby, co jsme se sem přistěhovali, je mnohem víc zaneprázdněný.“
„Klid, víš, že má důležitou pozici. Nech to být. Alespoň můžeme mít u vás doma častěji party,“ usmál se blonďák a poplácal Billa po rameni.
Bill Kaulitz byl synem jednoho z nejdůležitějších generálů armády jejich země. To byl také ten důvod, proč se neustále stěhovali a proč zůstával doma sám, když musel jeho otec odcestovat někam na misi. To, že neměl otce po svém boku každý den, ho hodně ovlivňovalo. Konec konců, měli jen jeden druhého. Nicméně i tak s tím nemohl nic dělat. Opět byl v novém městě, na nové vysoké škole, studoval obor, který ho nebavil, ale otec ho k tomu donutil. Začínal úplně od začátku jako již poněkolikáté.
„No tak… pojď,“ usmál se Andreas a pospíchal k východu. Hned si to namířil k parkovišti.
„Oh, nové auto?“ zeptal se Bill překvapeně. Andreas zmáčkl tlačítko na dálkovém ovládání a zbrusu nové, zářivě bronzové auto se rozsvítilo. Přísahal by, že Andreas měnil auta tak často jako spodní prádlo. „Co se stalo s tím starým?“
„Dal jsem ho sestře. Už mě nebavilo,“ Andreas otevřel dveře a posadil se na místo řidiče. „Navíc, Audi je mnohem lepší. Nemyslíš?“ mrknul a naznačil Billovi rukou, aby taky nastoupil.
„Všiml sis těch rádoby rapperů?“ zeptal se Andreas po pár minutách na silnici, když zastavil na stopce.
„Hm? Koho?“ Bill, vytržen ze svého zamyšlení a bezcílného zírání, se začal rozhlížet kolem sebe.
„Tam. Černej Navigator,“ ukázal skrz okýnko. „Myslím, že jeden z nich mi ukázal prostředníček,“ zalhal Andreas. Chtěl jen trochu pozornosti od svého kamaráda.
Bill se zasmál. Pokud měl někdo ze všech lidí na světě vystrkovat na blonďáka prostředníček, rozhodně by to měl být on.
„Hej, zrovna jsem si vzpomněl. Marc má dneska party. Vyzvednu tě v deset, okay?“ Andreas znovu promluvil, když se Bill přestal smát a jeho tvář měla zpátky normální výraz.
Bill si odfrknul. Všímal si, jak moc na něj Andreas spoléhal. Seznámili se teprve před čtyřmi měsíci a už se choval, jako kdyby byli nejlepší kamarádi a znali se odjakživa. Možná takhle přátelství fungovalo, možná chtěl být jen milý. Nebyl si jistý.
Bill měl hodně přátel, pokud se ti lidé tak dali nazývat. K Andreasovi měl ale nejblíž. Byl to takový ten kamarád, který se od něj nikdy nehnul, jako kdyby byl k němu přilepen lepidlem. Bill se téměř okamžitě přidal k partě těch nejoblíbenějších studentů na univerzitě. Zaprvé byl bohatý, zadruhé byl neuvěřitelně krásný na to, že byl kluk. Kdykoliv prošel chodbou, každý na něj zíral, jeho to ale ani trochu nezajímalo. Ačkoliv byl teprve v prvním semestru, cítil, že mu něco v životě utíká. Neustále se stěhoval, neměl tedy šanci, aby poznal lidi nějak víc, našel si opravdové přátele, lásku a objevil sám sebe. Účastnil se všech aktivit se svými spolužáky. Snažil se mezi ně zapojit, i když cítil, že mezi ně nepatří. Nebyl moc důvěřivý; nikdo ho za to ale nemohl soudit. Žít devatenáct let s otcem, který byl členem armády, nebylo jednoduché.
Rozhodl se, že letos zkusí něco jiného. Rozhodl se, že se zkusí změnit. Byl až moc měkký a nezáleželo na tom, jak moc se snažil, aby takový nebyl. Bylo to buď teď, nebo nikdy. Brzy oslaví dvacáté narozeniny a měl pocit, že nastane konec světa, pokud si nezačne užívat opravdovou zábavu.
„Kdo řekl, že půjdu?“ zamračil se Bill, zněl zcela vážně. Přišlo mu zábavné dělat si z Andrease srandu.
„No tak, Bille, musíš jít! Je to Marc!“ vyhrkl Andreas. „Vždycky má ty nejlepší party. Nejít tam by byl naprostý hřích!“ Andreas žadonil, špulil rty a dělal na Billa psí oči.
Bill si nemohl pomoct, musel se znovu začít smát. „Jasněže půjdu, ty hlupáku.“
Upřímně? Nechtělo se mu nikam. Nicméně musel splňovat jisté požadavky společnosti. Nechtěl, aby si jeho spolužáci mysleli, že je nějaký antisociál. Vynechal poslední dvě party a všichni chtěli vědět proč. Někteří dokonce vymýšleli hloupé pomluvy, proč se jich nezúčastnil. Takže díky tomu, že jeho momentální přátelé nepatřili mezi ty obdařené vyšším IQ, mohlo by dojít k nedorozumění, kdyby opět nešel, a to nechtěl. Příliš se nestaral o to, co si lidé o něm mysleli, ale tohle byla už jeho druhá vysoká a on to nechtěl pokazit.
Z černého auta značky Navigator byla slyšet hudba puštěná snad na maximum. V rytmu hip-hopu byly slyšet hlasy dvou mužů.
„Zatraceně, Tome! Ty mizero! Udělal jsi to… Ten sráč ani nepromluvil!“ řekl mladý muž tmavé pleti. Smál se a divoce gestikuloval.
„Víš, to byl účel,“ odvětil Tom suše a otočil se tváří ke kamarádovi, který řídil.
„Chlape, bylo to skvělý!“
Tom se otočil zpátky a podíval se ven ze svého okýnka. „Jen jsem dělal svou práci.“
„Co se děje, chlape? Proč jsi tak vážný?“ zeptal se řidič znepokojeně. Podíval se na Toma, zároveň se ale snažil udržet pohled na silnici před sebou. „Něco se stalo?“
„Ne. Máš na mysli něco konkrétního?“ odpověděl Tom. Chtěl znít jakoby nic, přestože věděl, co bude následovat.
„Možná něco… s tátou?“
„S kým?!“
„S tvým tátou!“
„Kurva, Dwayne, nemám ‚tátu‘. Žiju s tím kreténem jen proto, abych nemusel platit nájem!“ Tón jeho hlasu zněl otráveně, ale ve skutečnosti nebyl naštvaný.
„Promiň, kámo. Myslel jsem, že jste se usmířili.“
„To se nikdy nestane,“ odpověděl Tom a položil dlaně na stehna. Zaúpěl a znovu se podíval ven ze svého okýnka.
Tom nechtěl mluvit se svým otcem. Převážně to bylo kvůli tomu, že on nechtěl mluvit s ním. Dnes ráno s ním měl konverzaci, jako kdyby byli sousedi, kteří se potkali ráno na ulici. Nicméně si na to už zvykl, byla to součást jeho každodenního života.
Jakmile Tom oslavil sedmnácté narozeniny, začal pracovat. Otec mu oznámil, že mu už nebude dávat dál peníze. Tom neřekl ani slovo, protože byl rád, že ho vůbec nechá dostudovat střední školu. Máma byla ta, která se vždy snažila, aby si byli bližší, ale ta tu už nebyla. Vztah mezi ním a otcem byl každým dnem horší a horší. Šetřil si peníze na budoucnost, nechtěl je tedy vyhodit za nějaký špinavý podnájem. Bydlení s otcem alkoholikem ale také nebyla žádná výhra. Pochyboval o tom, že vydrží delší dobu žít s člověkem, který ho neustále ponižoval. Byla to jen otázka času.
„Hej, kam jedeme?“ zamračil se Tom, když Dwayne odbočil doleva.
„Nevím, mám hlad. Chceš zajet někam na jídlo?“
Tom pokrčil rameny a na kamaráda se usmál. Byl pro cokoliv.
autor: Aster
překlad: Catherine
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
To mi krapet přimomínalo seriál Temná věštba. 🙂
Tazko posudit z prveho dielu ako to bude dalej pokracovat. Ale ja to budem citat. Ja mam rada poviedky kde chlapci nie su surodenci takze toto ma bude bavit. Tesim sa ako sa Bill s Tomom prvy krat stretnu.
Vypadá to zajímavě budu se těšit na pokračovaní.
Povídka rozhodně vypadá zajímavě a myslím, že do budoucna nás bude čekat i nějaké to napětí dle popisku povídky a já se na to rozhodně těším!
Děkuji za překlad. 🙂