autor: Emilia
Konečně tady byl očekávaný poslední den školy v týdnu. Polovina studentů ho nesnášela, protože bylo hrozné vstávat ještě jeden útrpný den do školy a vydržet vlekoucí se hodiny. Druhá polovina to brala tak, že je to přece jen poslední den a tak se těšili, až bude po škole. Navíc pro ně zdánlivě rychle utíkal.
Eric patřil mezi tu druhou polovinu studentů, ale ne dnes. Po tom včerejším fiasku u Seriny by se tam nejraději neukázal, ale věděl, že na sobě nemůže dát nic znát, protože kdyby vypadal podezřele sklesle nebo nemocně, Teresa by se vyptávala víc, než kdyby neřekl nic. A tak bylo lepší mlčet. Nevěděl, jestli se zvládne přetvařovat před Tomem. Byl to jeho nejlepší kamarád a rozhodně mu nechtěl lhát, protože lži s jejich přátelstvím nedělaly dobrotu. Stačilo mu, jak to s nimi zamávalo, když se on sám dozvěděl o Billovi, kterého Tom tak dlouho zamlčoval. Nechtěl dělat to samé se Serinou, ale jak mu měl říct, že spal s největší královnou dramatu na jejich škole? A že se mu líbí a asi je do ní tak trochu udělanej? Pro tohle nebyla žádná správná slova. Takovou bombu nešlo spustit pomalu, aby nevybuchla a nenastal chaos.
Po cestě do školy počkal za budovou, když viděl, že na něj Tom čeká před vstupem. Věděl, že jednal dětinsky a nebyl to způsob, jak se danému problému postavit čelem, ale potřeboval získat ještě trochu času. Jakmile Tom konečně s povzdechnutím zalezl do školy, Eric se vydal ke dveřím, ale cestou do někoho narazil.
„Hej Juli, promiň.“ Omluvil se spolužačce, kterou zachytil dřív, než stihla hodit zajíce.
„To je dobrý.“ Zachichotala se Juli. „Taky pozdě?“ Zeptala se. Byl už nejvyšší čas jít do šatny, přezout se a rychle uhánět na hodinu.
„No jo.“ Pokrčil Eric rameny. Netušil však, že je z dálky pozorovala nízká blonďatá postava.
Serina zrovna pospíchala z parkoviště. Zaspala, jelikož v noci nemohla spát a podařilo se jí usnout nad ránem, dvě hodiny před tím, než měla vstávat do školy. Naplácala na sebe trochu make-upu, aby zakryla kruhy pod očima, ale oproti jejímu obvyklému výraznému líčení dnes vypadala velmi nenápadně. Ani se svým outfitem si nedělala přílišné starosti. Zvolila upnuté roztrhané džíny, bílé tričko a hnědou koženou bundu. Odfrkla si, když zahlédla Sommera, jak tam koketoval s nějakou cuchtou, kterou ani neznala. Lidi, jež pro ni nebyli podstatní, si nepamatovala. ‚To se tedy rychle otřepal.‘ Pomyslela si. Třeba si za ni už stihnul najít náhradu? To snad ne. Tak snadno nahraditelná přeci nebyla. Nebo ano? A vůbec, kdy sama o sobě začala pochybovat? To ten zatracenej Sommer! Nutil ji cítit se jako nikdy předtím.
…
O velké přestávce se Serina vykradla ze třídy a vyběhla za dvorek školy. Místo, kam šla, bylo skryté za křovím. Spousta dětí ze školy tam chodila tajně kouřit. Poprosila jednoho čtvrťáka o cigaretu a sedla si na vzdálenou lavičku.
„Odkdy kouříš?“ Ozvalo se za ní a Serina málem leknutím přepadla. Seděla totiž na opěradle lavičky.
„Vyděsil jsi mě k smrti.“ Zavrčela nevraživě, když se kolem ní mihla karamelová kštice.
„Bude ti vadit, když…“ Poukázal Ben na místo vedle ní a Serina jen ledabyle pokrčila rameny.
„Pro mě za mě.“ Řekla a zakašlala. Nebyla na kouření zvyklá. Ben se musel ušklíbnout.
„Kdy jsi s tím začala?“
„Právě teď, jestli to musíš vědět.“ Přiznala se a potáhla si.
„Aha.“ Přitakal jen Ben. Nechtěl se jí zbytečně na nic vyptávat a rozčilovat ji tím. Mohl být rád, že konverzovali bez újmy na zdraví.
„Myslíš si, že jsem arogantní, bezcitná mrcha?“ Zeptala se ho najednou a Ben zaváhal. Nečekal takovou otázku. Nečekal vůbec žádnou.
„Někdy.“ Přisvědčil nakonec.
„Vážně?“ Podívala se na něj s údivem. V jejích světlemodrých očích nebylo ani stopy po vzteku nebo násilí.
„Umíš být milá, když chceš, je s tebou sranda, ale řekněme, že jindy máš svoje dny, kdy nejsi úplně přívětivá.“ Odpověděl Ben laskavě.
„Dny, kdy se chovám jako sebestředná mrcha?“ Přeložila Serina zaobalenou pravdu.
„Jo.“ Souhlasil Ben.
„Pravda je vážně krutá.“ Ušklíbla se Serina a prohlížela si doutnající cigaretu v ruce.
„Někdy je to lepší než milosrdná lež.“ Pousmál se na ni Ben.
„Hádám, že asi proto jsi to se mnou nemohl vydržet a choval ses tak, jak ses choval.“ Serina nakousla jejich rozchod. Vlastně ani neměla v úmyslu se v tom nimrat. Konstatovala to jako pouhý fakt a spojovala si Benova slova s tím, co jí včera vpálil do obličeje Eric.
„To nebylo tebou. Choval jsem se k tobě hrozně a nezasloužila sis to. Už to ale bohužel nejde vrátit. Můžu se ti za to jenom omluvit.“ Ben zněl upřímně a taky to tak myslel. Nikdy ji nechtěl svým chováním ranit.
„To jsou typický kecy.“ Mávla rukou Serina. „Lepší byla ta upřímnost.“
„Nejsou to kecy, je to pravda.“ Oponoval Ben.
„Tak mi řekni důvod.“ Serina se Benovi podívala nekompromisně do očí.
„Důvod ti říct nemůžu, ale nebylo to tebou, jasný?“ Zahnala ho do kouta. Pravdu jí říct nemohl a vymýšlet si nechtěl.
„To jsem si mohla myslet.“ Serina odhodila dohořelý špaček na zem, zašlápla ho a jala se k odchodu, Ben na ni ale zavolal.
„Počkej.“
„Na co? Na další sladký řečičky o tom, jak to není mnou a blablabla, ale i přesto, jak úžasná vlastně jsem, jsi nakonec skončil s tou děvkou Kamilou?“ Serina se rozlítila. Nebyla naštvaná na Bena, ale na Sommera a na to, že ji tam nechal jen tak stát a odešel od ní. Na to, že se ráno bavil s nějakou cuchtou. Na to, že to možná dopadne stejně jako s ní a s Benem. A na to, že chyba byla nejspíš někde v ní. A Ben ani neměl tu slušnost, aby jí to řekl do očí. Aby jí řekl, co udělala špatně a proč od sebe ve vztahu byli vzdálení jako dva cizinci.
„Já… jsem asi gay.“ Vypadlo z něj najednou, ani nevěděl jak. Bylo to poprvé, co to řekl nahlas. Poprvé, co to slyšel nahlas sám od sebe. Poprvé, kdy vyslovil něco, co by možná mohla být skutečnost.
„Cože?“ Vykulila oči. „Gay? Ty?“ Vyhrkla.
„Ššššš, nechceš to říct ještě víc nahlas, aby to slyšela celá škola?“ Zasyčel na ni. Pár mladých se po nich ohlédlo, ale po chvíli jim opět nevěnovali žádnou pozornost.
„Já jen… promiň, ale to má být vtip?“ Zasmála se Serina. Nevěděla, jak reagovat. Její mozek to nemohl zpracovat.
„Někdy mi to tak samotnému připadá.“ Hlesnul Ben.
„Jak dlouho…“
„To vím?“ Dokončil za ni Ben. „Hádám, že jsem to cítil tak nějak vždycky, jenom jsem to něco nedokázal pojmenovat. A když jsem si to začal uvědomovat, bránil jsem se tomu zuby nehty. Jenže pak už to nešlo.“ Ben si promnul ukazováčkem a palcem kořen nosu.
„Náš sex leccos vysvětluje.“ Podotkla Serina a Ben se trochu zastyděl.
„Teď to víš. Taková je pravda.“
„No, možná se budeš divit, ale tentokrát je to docela příjemné zjištění. To, že já jsem v tom vlastně nevinně.“ Zazubila se Serina.
„V podstatě.“ Benovi se odlehčilo. Jako by mu spadl ne kámen, ale přímo balvan ze srdce. Kromě jeho malé eskapády o tom nikdo nevěděl. Nemohl to nikomu říct, dusil to v sobě a bylo vskutku úlevné se s tím někomu svěřit.
„Kdo všechno o tom ví?“ Zajímalo Serinu.
„Ty.“
„A?“
„Ty.“
„Jenom já? Já jsem první?“ Serina byla opět šokovaná, ale příjemně. Cítila zase to, co na začátku jejich vztahu. Důvěru a intimitu.
„Teď když to víš, s tou informací můžeš naložit, jak chceš, dlužil jsem ti to. Ale byl bych rád, kdybys alespoň prozatím byla i posledním člověkem, ke kterému se to dostalo.“ Ben měl jisté obavy o svoje tajemství. Přesto ho Serině řekl. Byla mu za poslední dlouhou dobu nejbližším člověkem v jeho životě. Mnohem bližším než jeho vlastní rodina.
„Nikomu to neřeknu. Co bych to byla za kamarádku.“ Serina mu dala malou herdu do ramene.
„Kamarádku? Tím chceš říct, že můžeme být přátelé?“ Usmál se na ni Ben.
„Nikdy jsme nepřestali být, ne?“ Podotkla Serina, jako by to byla naprostá samozřejmost.
„Pravda.“ Souhlasil s ní Ben a vydali se spolu zpátky ke škole. Za minutu mělo zvonit.
Ve stejnou dobu o velké přestávce
„Ty se mi vyhýbáš?“ Ozvalo se za Ericem, když chtěl nepozorovaně proklouznout do třídy, kde měli mít další hodinu. Tom mu ráno poslal smsku s dotazem, proč na něj nepočkal před školou jako vždy. Eric se vymluvil, že přijel pozdě, což Tomovi, jak se zdálo, stačilo. Ale neukázat se o velké přestávce na jejich místě? To už mu tak jednoduše neprošlo. Eric se na patě otočil a nadhodil úsměv. Přesně takový, jako když ho máma při něčem přichytí a on se rychle snaží vymyslet nějakou věrohodnou výmluvu. Tom tenhle typ úsměvu znal až moc dobře.
„Jasněže ne, jenom jsem si potřeboval zopakovat látku na další hodinu.“ Vyžbleptl ze sebe Eric první, co ho napadlo.
„Myslíš na matiku, jo?“ Mrknul na něj vítězně Tom. Moc dobře znal jeho rozvrh. Eric semknul rty a pokýval hlavou, tohle mu nevyšlo. Jemu samotnému momentálně vypadlo, že mají matiku.
„Znáš můj rozvrh líp než já.“ Podotkl Eric.
„To si piš. A taky znám tebe líp než kohokoli.“ Tom mu položil ruku na rameno. „Tak co se děje?“
„Hodně věcí. Ani nevím, jak bych ti to měl říct.“ Povzdechl si Eric.
„Tak, jak to je. Zajdem si na kafe, pojď.“ Tom Erica nasměroval k jejich školnímu bufetu.
„Obávám se, že toho je tolik, že to během 15minutové přestávky probrat nestihneme.“
„To nevadí, tak to doprobereme po škole.“ Usmál se Tom a Eric si pomyslel, kdyby jen věděl. Když se s kávou šourali pomalu zpátky ke třídám, Tom se opřel o topení na chodbě a vyčkával, co z Erica vypadne.
„No víš, já tak nějak… ehm… jak bych to řekl.“ Eric se zakoktával a nevěděl, jak Tomovi oznámit celou tu věc se Serinou. Vždyť to ani nemělo pojmenování.
„Možná, že když zkusíš mluvit německy, tak ti i porozumím.“ Snažil se Tom zlehčit situaci a Eric ho zatahal za dred.
„Spal jsem se Serinou Dörflerovou. Je to dostatečně srozumitelné?“ Eric to prostě řekl. Nezaobaleně, syrově, tak jak to bylo. Tom se zakuckal douškem kávy, který si právě usrkl. Pak se na Erica díval, jako by mu na čele vyrostly parohy.
„Ty si co?“ Zeptal se a v té chvíli zazvonilo.
„Doproberem to později.“ Zahlaholil Eric a odebíral se rychle do třídy.
„No to si děláš srandu!“ Zaklel Tom, když Eric odkráčel s jeho dřívějšími slovy a také uháněl do třídy. Učitelka už byla jistě na cestě.
Tom naťukal Ericovi esemesku. Většinou v hodinách telefon nevytahoval, příliš se bál, že ho někdo z učitelů přichytí. Třeba ve středeční hodině matiky se někteří neodvážili ani dýchat. Ale tohle byla taková bomba, že by Tom umřel, kdyby měl čekat až na konec dne. Měli před sebou ještě 3 hodiny do konce.
Přišla mu stručná odpověď. Eric si tedy nedělal srandu. Tom jen nechápal, jak se to mohlo stát? Vždyť Serina Dörflerová byla největší princezna na škole. Ta by se s někým jako jsou oni ani nebavila a s Ericem, že by se rovnou vyspala?
T: Trochu… a teď popravdě? Děsí mě to k po*****.
E: Víš, že jsi právě napsal sprosté slovo? To tě tedy muselo hodně šokovat :O
T: Napsal jsem to s cenzurou! O:) Něco takového by nejspíš napsal Bill, ale jeho by to ani v nejmenším nevyděsilo 😀 V jeho světě je totiž možný úplně všechno.
E: Jako mít sex se Serinou?
T: Taky. Ale myslím, že není úplně jeho typ 😀 🙂 každopádně mi po škole musíš vylíčit, jak se to stalo! Nemysli si, že mi proklouzneš!
E:Žádný strachy. To bych si nedovolil. Měl jsi vidět svůj výraz! 😀
T: Ještě si ze mě dělej srandu, Sommere!
E: Nebo mě zfackuješ jako naše modelka? 😀
T: Ona tě zfackovala? :O
E: O tom později 🙂 😛
T:Fajn, fajn. Musím končit, učitelka na mě začala podezřívavě šilhat.
Tom napsal poslední esemesku a schoval mobil do kalhot. Nejspíš nebyl tak nenápadný, jak si myslel, protože učitelka psychologie zaostřila jeho neohrabané pohyby pod lavicí. Zbytek hodiny dával pozor a dělal si poslušně poznámky, neboť ho sledovala jako ostříž.
„Tak jo…“ Tom se nadechl, když spolu kráčeli směrem do parku kousek od školy. Tom dal vědět Timovi, že mu zavolá za dobu neurčitou, protože nevěděl, jak dlouho přesně bude trvat, než proberou všechny podrobnosti. Většinou je vozil až k Ericovi domů, což si Eric náležitě užíval, protože se do školy musel většinou trmácet autobusem. Dnes se však rozhodli zůstat venku. Bylo hezké počasí a Eric nechtěl, aby jeho máma něco zaslechla. Navíc se měl dnes jeho táta vracet ze služební cesty, takže bylo lepší zůstat venku, kde měli klid.
„Tome, uklidni se. Tohle není rozhovor, takže zapomeň na to, že na mě vychrlíš stovku otázek.“ Doporučil mu Eric, když viděl, jak hluboce se nadechnul a stačil ho tak zabrzdit dřív, než na něj spustil salvu slov.
„Zkus třeba milión, borče.“ Vyplázl na něj Tom jazyk. „Dobře, začneme něčím lehčím.“ Gestikuloval Tom rukama. „Proč tě zfackovala? Jak si to vůbec mohla dovolit?“
„No, hádali jsme se. A já ji pak políbil.“
„Ty? Proč?“ Vyhrkl Tom. Nemyslel si, že Serina byla jeho typ, ačkoli hezké holky jako ona byly pravděpodobně typ každého.
„Nejdřív mě políbila už ona dřív. A pak se to nějak zvrtlo, když jsem odcházel tenkrát od laviček po tom rozhovoru o Billovi. Byl jsem vzteklý a narazil na ni. No a nějak jsme se handrkovali, já ji políbil, ona mi dala facku, pak jsem jí dal facku já a ona políbila zase mě.“
„Tys jí dal taky facku? Takže jste se zfackovali, líbali a pak zase zfackovali?“ Tom krčil nosík, jak se snažil si právě vyřčená slova přebrat v hlavě.
„Zjednodušeně řečeno tak nějak.“ Uchechtl se Eric. „A já jí nedal facku, bylo to spíš jako šťouchnutí. Za to já měl otisk na tváři ještě hodně dlouho.“
„A dál?“ Přerušil Tom ticho, když Eric nepokračoval.
„Dál jsem ji doučoval. Chtěla by maturovat z matiky, alespoň to tvrdila, ale nejsem si tak úplně jistý, jestli mluvila pravdu. Každopádně jsme se scházeli. Někdy u ní, někdy u mě.“
„Tys byl u ní doma?“ Přerušil ho opět Tom.
„No jo. Mají opravdu velkej barák. Luxusně vybavenej. Tam se to vlastně stalo. Jejich služebná přinesla dort. Tak dobrej dort jsem nikdy nejed, byl celý z čokolády a…“
„Ericu…“ Tom se na něj podíval stylem, ať laskavě neodbočuje od tématu. Bavili se přece o sexu se Serinou Dörflerovou, koho zajímal čokoládový dort?!
„No jo, na to, že jsi ještě s nikým nespal, jdeš rovnou k věci.“ Popíchl ho Eric a Tom se malinko začervenal. Tom věděl, že Serina nebyla Ericova první. Před ní měl dvě holky. Bohužel to nebylo nic dlouhodobého. Ne protože by Eric nechtěl, ale nevyšlo to.
„Spíš pořád nechápu to, že ona s tebou… víš? Dřív se na nás ani nepodívala. Vždycky námi opovrhovala, a najednou no… vždyť víš.“ Zasmál se stydlivě Tom. Neuměl moc dobře mluvit o sexu a těchhle intimních věcech. Byl šíleně stydlivý.
„Já to zezačátku taky nepobíral. Ale není úplně špatná, víš? Dá se s ní i normálně povídat a umí být i milá. I když ti ta představa pravděpodobně připadá směšná. To jak se chová, je spíš póza před ostatními. Nechápu, proč to má zapotřebí, ale budiž, prostě to dělá, aby byla cool nebo cokoli.“ Eric měl pravdu, Tom si nedokázal dost dobře představit Serinu jako milou osobu. Ale na druhou stranu Bill byl taky milý, i když si o něm spousta lidí myslela, že se chová jako namachrovanej blbec. Byl prostě svůj. Takže to Tom svým způsobem chápal.
„Směšné mi to trochu přijde, ale představit si to asi dokážu. Mám ale pocit, že ti není úplně lhostejná, co?“ Tom trefil kladívkem na hřebíček.
„To není. Mám ji rád. Je to sranda, víš, vždycky jsem si z ní utahoval, a teď jsem skončil se zlomeným srdcem.“ Řekl Eric s ironií v hlase.
„Myslíš, že ona to necítí stejně?“ Zeptal se opatrně Tom.
„Nevím, co cítí. Někdy mám pocit, že nic. Taky jsme si nikdy nic neslibovali. Byli jsme něco jako kamarádi na sex, jestli se to tak dá říct. Já hňup se do ní prostě zakoukal, to je moje chyba. Nejsem na tyhle dohody neobsahující city. Nevím ani, proč jsem s tím v první řadě souhlasil, ale pravděpodobně proto, že už jsem z ní byl v háji dřív, než jsem si to vůbec stačil uvědomit. A ona se teď možná dá dohromady zpátky s Hellerem.“ Eric si pomyslně odplivl.
„S Benem? To si nemyslím, nedávno jsem s ním mluvil a…“
„Ty se s ním bavíš?“ Utrousil překvapeně Eric.
„No tak trochu… jo myslím. Je v pohodě, když kolem sebe zrovna nemá tu svoji tlupu neandrtálců. O vztazích jsme se moc nebavili, ale z toho, co celkově říkal, si myslím, že se Serinou do budoucna nepočítá. Po střední jde na vysokou docela daleko odsud a o ní se jediným slovem nezmínil. Hádám, že s tím, jak ji doučuješ, bude pravděpodobně ráda, když udělá maturu, ne tak, aby šla na výšku. Takže z toho dedukuju, že spolu se ti dva určitě nikam nechystají.“ Tom přetlumočil Ericovi část toho, o čem se s Benem bavili nedávno na kávě, na kterou ho pozval jako omluvu. Eric samozřejmě nevěděl o všech těch nevyřčených věcech, které mezi nimi visely. Tom to už nehodlal ani rozmazávat, byla to minulost.
„Fakt? Ale proč za ní teda o přestávce chodil?“
„Třeba jí něco chtěl. Někteří se přeci můžou rozejít v klidu a míru.“ Tom se snažil Erica povzbudit, ale jak se nad tím tak zamýšlel, neznal nikoho, kdo by se po rozchodu dál bavil s tím druhým, a zůstali přátelé. Mezi ním a Meddie to bylo od toho polibku divné, a to spolu ani nechodili. Jeho matka s otcem také nebyli zrovna ukázkovým příkladem.
„U nich to moc klidné nebylo. Serina to docela dlouho potom řešila, a to se rozešla ona s ním. Možná ho pořád miluje.“ Přemýšlel Eric nahlas.
„To nevíš jistě. Zkus se jí na to zeptat.“ Navrhl Tom.
„Teď spolu nemluvíme. Posledně jsme se pohádali. A řekla mi, že mi do toho nic není.“ Povzdechl si Eric.
„Prosím tě, když jste se mohli fackovat a líbat, tak spolu jistě po tomhle budete ještě mluvit.“ Tom Erica šťouchl svým ramenem do jeho.
„Já za ní určitě nepůjdu. Teď je na řadě ona.“ Eric si stál umíněně za tím, co jí řekl. I přestože ho to bolelo.
„Jestli jí na tobě záleží, tak přijde. A když ne, tak ti za to jednoduše nestojí.“
„Asi máš pravdu.“ Přitakal Tomovi Eric a Tom si opřel hlavu o jeho rameno. Ještě takto v parku seděli nějakou chvíli, než se odebrali do svých domovů.
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Tak že to Eric konečně Tomovi řekl.
No konečně se Eric před Tomem vymáčkl! A Ben před Serinou taky. Teď už jen stačí, aby Serina přiběhla zpátky do Ericovy náruče a bude to…
A teď bych prosila zase jeden díl s Tomem a Billem…!!! 😀
Uplne sa stotoznujem s tym co napisala @zuzu.
Zeriem tuto poviedku. Vyborne premysleny pribeh. Ale ja som "dabelbillofil". Proste chcem ho v kazdej casti. Hahaha.