Chaos 3.

„Kurva, Andreasi, zbláznil ses?!“ zašeptal Bill skrz zuby stisknuté pevně u sebe. Šli zpátky k autu.
„Bille, omlouvám se! Nikdy bych si nemyslel, že na to kývnou,“ zaúpěl Andreas.
„Každej by souhlasil, kdyby slyšel, že sežene víc klientů, blbečku.“
„Hej, přestaň mě obviňovat. Bál jsem se, že mi dá pěstí nebo tak něco. Navíc… jen je bereme na party,“ poukázal Andreas. „Není to tak, že se s nima jdeme někam poflakovat.“
Bill si promnul spánky a zakroutil hlavou. „Bezva,“ zabrblal.

—

Rozhodně nezůstali bez povšimnutí, když se vrátili zpátky do Marcova domu. Každý se na ně díval. Ze všech těch chlapíků, kteří u aut byli, jich šlo nakonec jen šest, ale i tak udělali na ostatní studenty dojem. Všichni viděli, jak Bill s Andreasem vcházejí do domu. Vypadali u toho jako rockové hvězdy. V jejich závěsu bylo pár chlápků, kteří vypadali, jako kdyby před chvílí dotočili hip-hopové video. Kdo by si kdy myslel, že Bill a Andreas vyšplhají na žebříčku oblíbenosti vzhůru takovou rychlostí jen díky tomu, že přivedou pár mužů ve vytahaném oblečení?
Jakmile byli všichni v baráku, šel si každý po svém. Bill byl celkem unavený po tančení a klábosení se svými spolužáky. Byl přesvědčen, že pro dnešní večer měl už dostatek zábavy. Zapálil si cigaretu a vydal se do obýváku. Cestou si ještě vzal sklenici piva a poté se posadil na velký gauč. Plazmová televize byla zapnutá, ale nikde nic nedávali. Bylo dávno po půlnoci, tak se nebylo čemu divit. Pokaždé to tak bylo. Mrzelo ho, že na Andrease tak vyletěl, ale byl opravdu vyděšený. A i Andreas musel uznat, že to, co dělali, bylo opravdu riskantní.

Bill už napůl spal, když slyšel ránu, jak se nějaké dveře rychle zavřely. Rychle se narovnal a rozhlédl se kolem sebe, aby zjistil, co se stalo. Ten kluk z gangu, který měl vlasy spletené do copánků. Ten, který se na něj usmál. Otevřel dveře a dívka, která byla vevnitř, vykřikla a hodila po něm jednu ze svých lodiček. Podpatek ho udeřil přímo do obličeje.
„Kurva!“ zaskřehotal Tom a přejel si přes obličej dlaní.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se Bill.
Mladík s copánky stál ale na místě, vypadal kompletně ztracený. „Jo. Myslel jsem si, že to je koupelna.“
„Třetí dveře nalevo,“ ukázal Bill do chodby.
„Díky,“ muž se otočil a pomalu odcházel. Po chvíli se ale otočil zpátky a podíval se na studenta, který seděl před ním. „Proč tu jsi sám?“ zeptal se zvědavě.
„Přemýšlím,“ pokrčil Bill rameny.
„Přemýšlíš?“ kluk s copánky si k němu přisedl na gauč. „Přemýšlíš o tom, proč jsi vevnitř a ne venku?“
Bill se začal smát. „Ne. Je to nudný?“ zeptal se. Vážně neočekával odpověď na svou otázku, jen se díval na lidi, kteří venku tancovali. „Chci říct… venku je to jako jedny velký orgie. Jsou to jen pěkné tvářičky, nic víc.“

Copánkatý muž se musel zasmát Billově poznámce. Pohodlněji se usadil, opřel si ruku o opěrku a položil ukazováček na svou tvář. Nahodil zamyšlený výraz. Chlapec, který seděl vedle něj, byl pěkný. Myslel si to už od doby, kdy ho viděl poprvé. Jeho jemné rysy byly opravdu pozoruhodné, jelikož byl muž. Jak někdo tak pěkný mohl být sám? To bylo rozhodně zvláštní. S jistotou mohl říct, že se tady necítil pohodlně, stejně tak jako on sám. Aspoň něco měli společného.

Po chvíli, co si mladého studenta prohlížel, se začal smát. „Dělám si srandu. Jen chci odsud vypadnout a něco dokázat v tom světě plném sraček.“
Bill se usmál. „Rozumím.“ Z nějakého neznámého důvodu opravdu věděl, o čem mluví. Ten starší muž byl úplný opak jeho, byl naprosto rozdílný, ale vypadalo to, že jejich představy o budoucnosti jsou stejné.
„Kurva, zapomněl jsem, že jsem potřeboval čůrat,“ řekl zničehonic starší muž. Tělo mu opět dalo najevo, co šel dovnitř vlastně dělat. „Hned se vrátím.“
Bill přikývl a opřel si hlavu do dlaní. Začínala se mu točit. Opravdu neuměl pít.

Minuty utíkaly, když vtom někdo vešel skrz skleněné dveře do obýváku a zadíval se na unaveného chlapce na gauči.
„Hej, teplouši!“ zakřičel ten kluk. „Proč seš tady tak sám? Nechceš společnost?“
Super, byl to ten kluk, se kterým se před pár hodinami setkal v kuchyni. Bill ho ignoroval, ani k němu nevzhlédl. Hlavu si pořád podpíral rukama.
„Haló?!“ šťouchl ho ten kluk do paže, až téměř spadl z gauče na zem.
Bill zvedl hlavu a otráveně se na něj podíval. „Jsi do hajzlu!“
„Ale no tak, krásko. Nechám tě, abys mě políbil. Pojď sem, nech mě tě znovu ochutnat.“
Než měl Bill vůbec šanci něco udělat, chytil ho ten muž za předloktí a donutil ho tak postavit se. Přitáhl si ho k sobě a znovu se ho snažil políbit. Než se ale jejich rty vůbec dotkly, Bill odvrátil tvář a přitlačil stále hořící cigaretu na mužův hrudník.
„Au, ty zasraná děvko!“ vykřikl bolestivě a Billa pustil. Hned se ale vzpamatoval a dal Billovi facku. Udeřil ho opravdu silou, takže hubený mladík skončil na podlaze. Muž, který ho udeřil, zatnul obě ruce v pěst a nakláněl se k němu. Napřáhl se, byl připraven udeřit chlapce na zemi, když vtom ho někdo za zápěstí zezadu silně chytil.

„Přestaň,“ ozvalo se za ním nepříjemným hlasem. Tyran se otočil, chtěl vědět, kdo ho drží takhle zpátky. Setkal se s pohledem toho chlapa s copánky. Jeho pohled byl intenzivní, vypadal opravdu naštvaně. To ale bruneta rozhodně nezastavilo od hádky.
„Kdo, kurva, seš?“ rychle se vyprostil ze sevření a do muže před sebou strčil. Chtěl se rvát. „Eminem?“
Copánkatý muž se snažil udržet balanc, povedlo se mu to. Ve tváři neměl vepsané žádné emoce. „Nikdy se mě už nesnaž uhodit,“ odpověděl hlubokým hlasem, když se jeho pěst setkala s tváří chlapa, který se tyčil před ním. Jak spadl na zem, ozvala se silná rána. Tom si jen otřel ruku do trička a sklonil se k chlapci, který ležel stále na zemi. „Seš v pohodě?“
„Jo, jo, děkuju,“ kývl Bill a přijal nabízenou ruku. „Nemusel jsi to dělat. Už jsem ho popálil cigaretou,“ roztomile vytáhl obočí.
„Nevypadalo to, že mu to stačilo,“ usmál se starší muž a přejel si dlaní přes hlavu. Nevěděl, co jiného by měl dělat.
Dveře se otevřely a oba chlapci se podívali na černého muže, který vešel dovnitř. Byl oblečený podobně jako muž s copánky. Černoch se na oba podíval a udělal gesto rukou.
„Chlape, musíme jít. Šéf čeká,“ druhou větu zašeptal a dveře za sebou pomalu zavíral, když se snažil přijít na to, co se tady stalo.
„Jo, jasně,“ pokýval chlapec s copánky na souhlas a otočil se k odchodu.

Odcházel. Muž, který ho zachránil, odcházel. Nikdy pro něj nikdo nic takového neudělal, tedy, kromě jeho otce, což se nepočítalo. Udělal to úplně neznámý člověk. Někdo, o kom ani nevěděl, jak se jmenuje. Cizinec, kterému mohlo být úplně jedno, jestli z Billa vymlátí duši, či nikoliv. Rozhodně nepatřil mezi členy Mírového sboru, tak proč to udělal? Ani jeho nejbližší ‚přítel‘ Andreas by tohle neudělal.

„Počkej!“ zakřičel Bill. Snažil se natáhnout a chytit toho muže za předloktí, ale zakopl o sklo, které na zemi zůstalo po sklenici, kterou v kuchyni rozbil. Muž se otočil a chytil ho tak akorát včas, než stihl dopadnout na zem. Bill se na něj usmál a snažil se najít svůj ztracený balanc chycením se za mužova ramena. „T-ty,“ hned ho pustil, když si uvědomil, jak blízko u sebe stojí. „Neřekl jsi mi, jak se jmenuješ.“
„Oh, uhm, já…“ váhal. „Jsem Tom,“ většinou neříkal své pravé jméno lidem, které neznal. Jak si ale mohl uškodit tím, že řekne své jméno tomuto chlapci?
„Já jsem Bill… Kaulitz.“
„Rád tě poznávám, Bille Kaulitzi,“ potřásl mu Tom rukou. Přivítal se s ním tak, jak měl hned na začátku. „Musím už jít.“
Bill pokýval hlavou. „Tome?“ Copánkatý muž znovu zastavil a na Billa se podíval. „Děkuju.“
„V pohodě. Jen se drž dál od těch kreténů, okay?“ Tom zdvihl dva prsty na znamení míru a zmizel za dřevěnými dveřmi.
„Budu,“ zašeptal si Bill sám pro sebe a zasněně se usmál.

autor: Aster

original