Vítejte v pekle, které na vás čeká hezky každý týden po dílu, a hned na začátek takové upozornění předem, tohle nebude procházka růžovým sadem a někomu by se mohly úvodníky, které budou na začátcích, číst velice obtížně. Rozhodně je to 15 plus. Povídka samotná vznikla, když mě Mykerina napsala „Hey, potřebuju dalšího sadistu“, takže tak. Máme rozdělené postavy a každá píšeme, a pak je povídka upravená do celku, abyste se nemuseli prokousávat dvěma styly psaní, které by se vám před očima mlátily.
Zase voda… slyším ji někde blízko. Z toho zvuku se mi zvedá žaludek, ale není, co bych ze sebe ještě dostal. Snažím se nabrat vzduch do plic, ale ani toho se mi moc nedostává. Místo slov mi ze rtů uniká jen chrčení.
Co bych vlastně ale měl říkat? Prosby nepomáhají a sliby už vůbec. Zkoušel jsem se modlit a z hloubi duše jsem litoval všeho, čeho jsem se kdy dopustil, jen pro kousek naděje nebo pomoci… Všechno zbytečné.
Už nemám sílu se bránit, když mě zase zvednou a cítím, jak mi zajíždí rukama do vlasů a hladí mě po tváři. Pomalu i vítám ten kousek tepla.
„Už jsi to pochopil…“ Pochválí mě a zavěsí mi ruce nad hlavou.
A pak se něco dotkne mého krku, a i když jsem ještě před okamžikem nedokázal vyslovit ani hlásku, křičím jako ještě nikdy a bolest mě oslepí.
Mladý muž se s výkřikem posadí na posteli a zalapá po dechu. Roztřesenou rukou se dotkne týla, odkud mu do celého těla pulzuje dozvuk bolesti, kterou už cítil tolikrát.
Rozhlédne se po pokoji, který i v noci zůstává osvětlený měkkým světlem z lampy v rohu u křesla, a pak vstane a znovu jde překontrolovat zámky na dveřích a petlice na oknech.
Znovu už neusne.
***
Tom na jediný zátah vyprázdnil už třetí šálek kávy a unaveně si promnul obličej, než si přitáhl další složku.
„Kaulitzi, zvedni ten svůj líný zadek a dělej! Máme tu vraždu!“ Oslovený zvedl oči od papírů a zahleděl se na svého staršího kolegu.
Byl v tomhle oddělení krátce něco kolem dvou měsíců a pořad jen seděl v kanceláři nad papíry. Nikdy ho nevzali do akce. Až teď.
„Tak hejbni zadkem, zobane!“ Ozvalo se znovu a Tomovi nezbylo nic jiného, než zavřít složky a jít. Celou cestu autem mlčeli. Gomez se ani neobtěžoval ho o něčem informovat, určitě počítal s tím, že je Tom do počtu. A Tom mlčel, proč by se taky s tím idiotem Gomezem měl bavit, beztak celej den jen žral a dělal oplzlý vtipy. Ještě štěstí, že má necelý rok do důchodu…
Když dojeli na místo, už tam byl koroner a bavil se s vrchním komisařem Listingem. Klukama z forenzního se to tam jen hemžilo.
Kolikrát si říkal, že zákony pomalu chrání pachatele víc než oběti.
„Šéfe…“ Kývnul na hnědovlasého muže kolem čtyřicítky a vrchní komisař se naklonil do okýnka.
„Mám pro vás dobrou zprávu. Potřebuju, aby někdo jel vyslechnout možné svědky, a klub, kam vás musím poslat, je trochu kontroverzní na to, abych tam posílal Gomeze. Jmenuje se Arcturian a oběť byla podle všeho stálý zákazník. Nechám vám poslat fotografii, jak vypadal, dokud mu někdo nerozmašíroval ksicht hasákem. Možná, že do večera i někoho zatknete, byl to grázlík, podezřelých budete mít plnej pytel. Troufnete si na to?“
Neonové nápisy, které trhaly okolní šero, mu potvrdily, že se nemýlil. Ať už si Arcturian chtěl hrát na cokoli, bordel se nezapřel. Jedno, jak nóbl byl. Mírně protočil oči a vypnul motor.
„Hledám podezřelé. Uhněte, nebo budete litovat.“ Zasyčel připravený necouvnout, nenechat se zastrašit. Tohle nesmí zvorat. Šéf mu dal obrovskou šanci a tenhle přerostlý king kong mu ji neposere!
„Vypadni, než ti pomůžu. Klub je soukromý a jen pro zvané. Jestli tady policie něco chce, ať si zajistí soudní příkaz.“ King kong se narovnal do plné výšky, až Tom couvnul. Nebyl žádné párátko a ani z něj neměl strach, ale další napomenutí od komise za rvačku by asi nedopadlo dobře.
Bill se už zdálky mračil na vysokého muže u zadního vchodu a v duchu proklínal Shermine, která s ním vesele klevetila. Kdyby to viděl šéf, byl by nadšením bez sebe. Co vůbec ještě dělala venku? To snad madam dochvilná a dokonalá přišla taky pozdě jako on?
Zastavil svůj skútr těsně u dveří, skopl stojánek a sundal si zlato oranžovou helmu připravený jí to dát pěkně sežrat.
Dřív než se ale mohl dostat ke slovu, muž se otočil a Bill couvl před odznakem, který měl připnutý k pásku, aby byl vidět, a pistolí v podpažním pouzdře, kterou se rozhodně nepokoušel skrýt.
„Naše Queenee jde pozdě, copak? Divoká noc?“ Zazubila se na něj černovláska, ale Bill nespustil pohled z policisty, který ho sjížděl od hlavy k patě.
„Bille, tohle je detektiv Kaulitz, z kriminálky… Někdo prý zabil Hesse, tys ho znal, že jo? Byl to tvůj klient.“
„Ještě nejsem detektiv.“ Opravil ji a Billovi se navalilo už jen z tónu, jakým promluvil a jak se na ni podíval… Byl si jistý, že kdyby mohl, ohne Shermine o popelnici v rohu. Pak udělal krok k Billovi a on znovu couvl, jak k němu policista natáhl ruku.
Znal tenhle typ. Takový vyslýchanému třískne hlavou o stůl, když se mu nebude líbit odpověď. Pak řekne, že zakopl a ten chudák mu to ještě rád potvrdí.
Ještě s ním nepromluvil ani slovo, a už ho nesnášel. Už jen způsob, jakým ho o pár čísel převyšoval, tím, jak stál a držel svoje tělo, mu dával najevo, kdo tady velí. Bill zalitoval, že nevstal dřív a nebyl už dávno v Arcturianu.
Tom na něj chvíli hleděl. Tenhle mladík byl na první pohled totálně plachý, až nemohl pochopit, co sakra někdo jako on dělá v tomhle podniku?
Otočil se na tanečnici a usmál se na ni.
„Máte nějaké svědky?“
„Ehm… ne. Já bydlím sám…“
Tom se ušklíbl. Dokonalé.
Slečna je závistivá mrcha, a kdybys jí tak nečuměl na kozy, všimneš si, že už je dávno za zenitem a slečna už není dávno, kreténe…
chce se Billovi odseknout, ale jen sklopí pohled a pokrčí rameny.„Na tanečníky se nesmí sahat. Občas ale dojde k problémům. Nebylo to nic vážného.“ Zamumlá.
„Můžu už jít, jdu pozdě.“
„Hmmm, myslím, že mám ještě pár otázek,“ Tom se začínal cítit jistý v kramflecích. Vsadil by si, že ho ten klučina zabil. Motiv k tomu měl. Navíc vypadal přesně na ten tichý plachý typ, co vše pokorně snáší, a pak mu jednou rupne v kouli. Veme hasák a je to.
Tom si pobaveně odfrknul.
„Je zatčený?“ Ozvalo se Kaulitzovi za zády a Bill nadskočil leknutím i úlevou.
„Hádám, že ne, takže pokud s ním chcete ještě mluvit, buď ho zatknete, nebo předvoláte.“ Dopověděl Gustav a Bill se s nově nalezenou odvahou kolem policisty prosmýkl, když mu sekuriťák kývl, aby šel a postavil se tak, aby ho policista nemohl zadržet.
„Máš zpoždění, Queenee…“ Mohl Tom ještě zaslechnout, než se mu dveře přibouchly před nosem.
Vztekle zavrčel, ale musel ho nechat odejít. Jenže co teď? Hlavní podezřelý mu prakticky proklouznul mezi prsty. Šéf nebude moc nadšený. Ale říct mu to musí.
S hodně špatnou náladou se vrátil na velitelství, kde byl ihned poslán k Listingovi do kanceláře.
„Tak co jste zjistil, Tome?“ kývl ke křeslu naproti svému stolu, ale Tom zůstal radši stát a ošil se.
***
Tom stál kousek od vchodu do Arcturianu, kouřil a podupával nohou. Gorila u vchodu byla už naštěstí jiná, takže šance, že se dostane dovnitř, tu byla.
„Ahoj… hledám Queennee?“ Zkusil se zeptat barmana. Ten na něj nejdřív dost nedůvěřivě koukal, ale když mu Tom strčil stovku, s úšklebkem ukázal na podium.
autor: Bitter & Mykerina
Och boze to bude jaka pecka!!!! Poskocila som si od radosti ked som videla ze tu bude nova poviedka. Fantasticke. Vyzera to velmi zaujimavo toto.
A masakr začíná.. 😀
Musím říct, holky, že po tom vašem úvodu jsem skoro měla strach se do povídky pustit, a vážně jsem uvažovala, ze to prozatím odložím. Ale nakonec jsem stejně neodolala, a jsem strašně ráda!!! Tohle je dokonalé! I kdyz ještě spoustě věcí nerozumím, tak už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu.
A rovnou byste to mohli nabídnout do televize jako novou sérii CSI 😁
Parádní už se těším na další dílky.
Po vašem úvodním slovu jsem měla také docela strach se do povídky pouštět, ale nakonec jsem neodolala a jsem za to vlastně ráda. 🙂 Povídka začíná naprosto slibně, už teď bych tady chtěla pokračování, protože si myslím, že se u ní zasměji, ale asi se taky pěkně navztekám a budu pekelně napnutá. Moc se těším na pokračování!!!