Chaos 4.

„Bille! Bille!“ volal Andreas a rychlým krokem se k němu snažil dostat. „Adam jde pít pivo přímo ze sudu. Pojď se dívat!“ chytil kamaráda za ruku a táhl ho za sebou k bazénu.
„Však jdu. Už jdu,“ řekl Bill unaveně a ploužil se za kamarádem.
„Taky to zkusím! Co ty?“ zeptal se Andreas. Byl ze svého nápadu opravdu nadšený.
„Ne, ne a ještě jednou ne.“ Slovo záporu zopakoval několikrát – pro jistotu, kdyby ho Andreas prvně neslyšel. I tak ho ale následoval. „Nejsem žádnej party klaun, ale i tak děkuju.“ Navíc doma bude sám a věděl, že být doma sám a opilý, stejně není žádná zábava.
Andreas pustil kamarádovu ruku. V tu chvíli si uvědomil, že byla mnohem lehčí než obvykle. „Hej, kde máš náramek? Myslel jsem, že ho nosíš pořád.“
„Co? Můj nára-“ Bill se podíval na zápěstí, které nic nezdobilo. „Kurva.“
Ztratil svůj náramek.

—

„Volal šéf?“ zeptal se Tom a nastoupil do jejich auta. „Je pátek. V pátek máme volno,“ konstatoval.
„Já to vím. Kdo ví, co chce tentokrát,“ odpověděl Dwayne a usedl na místo řidiče. „Co to bylo za holku? Ta, se kterou ses bavil.“
„Jakou holku myslíš?“ nechápavě se na něj Tom podíval.
„Černé vlasy. Byla roztomilá,“ otočil se na kamaráda, který vypadal pobaveně a dusil v sobě smích. „Co je na tom vtipného?“
„Dwayne, byl to kluk!“ Tom se bavil. Vážně se bavil tím, jak si Dwayne myslel, že Bill byl dívka.
„Kluk?“ zeptal se nevěřícně Dwayne a znovu na Toma upřel svůj pohled. „Panebože, ona byla kluk?“
„Ne! Byl to prostě kluk. Chlap.“
„No sakra. Dobře, byl… vážně pěknej. Proč jsi ale flirtoval s klukem?“
„Cože?!“ zaúpěl Tom. „Neflirtoval jsem s ním!“
„No to teda flirtoval. Měl jsi takovej pitomej úsměv, bavil ses… No tak, přiznej, že jsi s ním flirtoval!“ řekl Dwayne. Ještě pořád seděli v autě a nehnuli se z místa. Neobtěžoval se nastartovat motor, ne, když vyslýchal svého kamaráda. „Možná se uvnitř tvého těla něco změnilo nebo tak něco…“
„Co? Chceš říct, že jsem gay?“ zamračil se Tom a ukázal sám na sebe.
„Nevím. Já nebyl ten, kdo flirtoval s klukem.“
„Bože, NEFLIRTOVAL jsem s ním! Přestaň už!“ Tom se, ačkoliv zněl naštvaně, smál. Udeřil kamaráda do paže a zakroutil hlavou. „Nejsem gay.“

—

„Jsme tady, kámo,“ oznámil Dwayne, jakmile dojeli do místa určení. „Tome, co to kčertu je?“ ukázal na něj.
„Co myslíš?“ zeptal se Tom a díval se kolem sebe, snažil se najít to, co Dwayena zaujalo.
„Máš na mikině něco, co se zatraceně blejská.“
Tom si začal prohlížet svou velkou mikinu. Předmět, který Dwayna tak zaujal, byl zaháknutý o jeho pravé rameno. Náramek z bílého zlata, který byl osázený nějakými drahými kameny. „Kurva, co to je?“ držel náramek v ruce a prohlížel si ho. Všiml si, že je z vnitřní strany něco vyrytého. „Kaulitz,“ zašeptal.
„Kdo to je?“
„Myslím, že se tak jmenuje ten kluk, se kterým jsem se bavil. Do prdele!“ zaklel. „Jsou to diamanty nebo něco podobného. Je to zatraceně těžký,“ řekl bez jediného nádechu. Potěžkal si náramek a znovu si ho prohlížel, tentokrát pečlivěji. Nikdy v ruce nedržel tak drahý šperk.
„Tady měl někdo štěstí! Prodej to, dostaneš hotovost. Tisíce dolarů!“ navrhl Dwayne. Tom se na něj zmateně podíval. „No co? Nechceš to snad prodat? Kámo, jemu to určitě vadit nebude, musí mít peněz jak nasráno!“ Věděl, že byl Tom občas až příliš poctivý. Dokázal v něm číst jak v otevřené knize, takže věděl, že přemýšlí o tom, jak šperk vlastníkovi vrátí. Rozhostilo se mezi nimi ticho.
„Prodám to,“ ušklíbl se Tom na svého kamaráda. „Jen musím zjistit, kde za to dostanu nejvíc peněz.“
Dwayne se na něj spokojeně usmál a poplácal ho po zádech. „Tak pojď, ty sráči. Šéf na nás čeká.“

—

„Mila před pár hodinama zastřelili. Chci, abyste dokončili jeho práci,“ oznámil snědý muž. Byl o něco starší než zbytek mužů v místnosti, mohlo mu být tak kolem třiceti. „Gustav vám dá obálku, ve které jsou detaily. Vím, že máte dneska volno, ale potřebuju, aby to bylo dnes vyřešené.“
„Dnes?“
„Ano, Dwayne, dnes. Máš s tím snad problém?“ muž zvýšil hlas.
„Ne, jasněže to uděláme,“ odpověděl Tom okamžitě a pokýval hlavou na znamení souhlasu. „Dáš mi tu obálku?“ podíval se na Gustava a ten mu ji podal. Tom se začetl do prvních řádků.
„Vím, že to neposerete tak jako Milo. A pokud ano, měli byste se už teď smířit s následky.“
„Víš dobře, že jsme tě ještě nikdy nezklamali,“ odpověděl Tom sebevědomě. Nebyl šéfův oblíbenec jen tak pro nic za nic. Nikdy ho nezklamal, byl pro tuhle práci jako stvořený. Pokud něco jako osud opravdu existovalo, tak byl pro tuhle práci opravdu vybrán. A osudu se utéct nedalo.
„Užijte si zbytek večera a dopravte mi sem tu mrtvolu.“
„Jasně, ještě dneska,“ Tom se postavil a Dwayne ho následoval. Zasalutoval šéfovi a vydal se ke dveřím.
„Díky, šéfe.“
Jeden z mužů, který v kanceláři postával, otevřel dveře, aby Tom a Dwayne mohli odejít a začít pracovat na svém úkolu.

autor: Aster

original