Connect With The Devil 41.

Modř v Serininých očích zářila tak jasně jako obloha bez jediného mráčku. Seděla na okraji bazénu a špičkami nohou vykopávala vodu. Natasha oproti tomu plavala. Bylo jí nesnesitelné horko, a tak se rozhodně nechtěla opékat na sluníčku. Její kůže už tak byla původně tmavá. Serina se s ní po rozmluvě s Benem usmířila, jelikož už ji přešel vztek na celý svět za všechny křivdy, které se jí kdy staly. Natasha byla na její výkyvy nálad zvyklá, taky se uměla chovat jako pěkná mrcha.

„Pojď do vody.“ Lákala Natasha Serinu, když připlavala k okraji bazénu.

„Nechce se mi.“ Odmítla Serina a dál si máchala chodidla ve vodě.

„Proč pořád pokukuješ po tom telefonu. Čekáš snad, že ti někdo napíše? Třeba tvůj nejmenovaný ex?“ Popíchla ji Natasha. Viděla, jak se spolu zdravili, když skončila v pátek škola, a nevypadalo to, že by byli nadále na ostří nože.

„Nezačínej s tím zase. My dva už se dohromady nedáme. Ani o to nemám zájem a on taky ne. Vyříkali jsme si to a zůstaneme kamarádi.“ Objasnila jí stručně Serina.

„Stejně bych to nikdy nečekala. Byli jste snový pár. Všichni ve škole chtěli takový vztah.“ Zasnila se Natasha a vzpomínala na dobu, kdy se Ben se Serinou zaláskovaně procházeli po školních chodbách. Záviděla jí to, což nebylo příliš kamarádské gesto. Ani ne tak Bena, ačkoli kdo by nechtěl nejkrásnějšího kluka na škole, ale hlavně ten vztah. Někdy měla na Serinu trochu zlost, že všichni kluci slintali jenom po ní. Přisuzovala to tomu, že byla drobná blondýna s modrýma očima a vyvinutými tvary. Natasha sama Serinu o dost převyšovala. Místo prsou měla spíš velký zadek a byla černá. Což nebylo nic špatného, ale bohužel nevypadala jako Beyoncé, a tak se Serině rovnat nemohla.

„Zase tak snové to nebylo.“ Podotkla Serina. „Měla bych se ještě dneska podívat na matiku.“ Zmínila se Serina a vzpomněla si při tom na Erica. Na to, jak tady spolu u bazénu jedli dort a jak měl celou pusu zamazanou od čokolády. A taky na jejich první milování v jejím pokoji. ‚Počkat, milování? Byl to přece jenom sex.‘ Zatřepala hlavou. ‚A zatraceně dobrej.‘ Pomyslela si, že kdyby Natasha věděla, co se jí honilo hlavou, myslela by si, že je cvok.

„Neříkej, že z tebe ten velkej mozek udělal šprtku. Neměla by ses s ním tak často stýkat, kazí tě.“ Rejpla si Natasha.

„Ten velkej mozek má jméno a díky němu jsem se z matiky dostala z pětky na dvojku, čímž jsem dostala šanci, že bych z ní mohla maturovat.“ Serině se nelíbilo, jak před ní Natasha Erica oslovovala. Nebylo to tak dávno, co tenhle druh lidí, chytrých lidí, oslovovala stejně, a došlo jí, jak stupidní to bylo. Akorát tím dávala najevo vlastní hloupost. Povzdechla si.

Eric měl pravdu, a to ve všem, co kdy řekl. Dělala ze sebe hloupou sexy kost, aby se zalíbila ostatním, a chovala se ke spoustě lidem jako mrcha. Přitom nebyla o nic lepší než oni.

„Neříkej, že vážně uvažuješ o matuře z matiky? Zešílelas? Lidi jako my v tomhle naprosto plavou.“ Zhrozila se Natasha. Sama měla z matiky 3 a k tomu jí dopomohlo i časté opisování. Byla ráda, že procházela bez větších újem.

„Eric říkal, že bych mohla. Takže nejsem tak blbá, jak to vypadalo. Stačilo se jenom začít učit. A matika vlastně není tak špatná, docela mě to i baví, když to teď chápu.“ Pokrčila rameny Serina.

„Radši od tebe plavu pryč, abych tu matematickou virózu taky nechytla.“ Prohodila Natasha a pustila se do plavání. Serina si pomyslela, že mluvila kdysi podobně, protože se snažila vypadat chytře. Ve skutečnosti ale nebylo nic špatného na tom chytrá skutečně být. Byl to daleko lepší pocit než dřív. Radši bude nazývána šprtkou, než aby se vrátila ke svému dřívějšímu já. Jen si musela usmířit Erica.

…

„Páni, je to tu… hezké.“ Tom se v úžasu rozhlížel okolo. Bill ho vzal na tiché klidné místo, kousek za město. Klid přerušilo až burácení Billova ďábelského stroje. Cítil se velmi dobře, jakmile byl znovu v sedle a přivedl svoji krásku zase k životu. V té chvíli si uvědomil, jak mu chyběl vítr ve tváři a vůně benzínu.

„Je tu taková romantická příroda. Neřekl bych, že jezdíš sem.“ Podivil se Tom a trochu tím kytaristu popíchl.

„Je tu klid, když tu zrovna nepobíhají okolo otravné Panenky.“ Mrkl na něj kytarista a plácl sebou na molo. Spustil si z něj jednu nohu a špička jeho černých těžkých bot zavadila o vodu. Tkaničky měl samozřejmě, jak jinak, zašmodrchané a nastrkané dovnitř. Nikdy si pořádně nezavazoval boty. Další z jeho vlastností, které Tom miloval. S ničím si nedělal starosti a už vůbec ne s maličkostmi, jako bylo zavazování tkaniček. Vytáhl si elektrickou cigaretu, kterou dostal od Toma, a s potáhnutím se zadíval na čeřící se hladinu vody.

„Nebyl jsem tu věky.“ Prohodil.

„Proč? Tohle je jedno z mála hezkých míst, které navštěvuješ.“ Podotkl Tom a posadil se vedle Billa.

„Ani nevím, nebyl čas. Udržoval jsi mě dost zaměstnaného.“ Kytarista šťouchnul Toma loktem do žeber.

„Jako by ti to vadilo.“ Vyplázl na něj Tom jazyk. Bill jej chytil a naznačil mu, že ho hodí do vody.

„Jestli to uděláš, už v životě s tebou nepromluvím.“ Vypískl Tom a bojovně vystrčil bradu.

„Žes to neřekl hned, mohli jsme si ušetřit hafo času.“ Ušklíbl se kytarista.

„Ty mizero jeden.“ Tom mu uštědřil pár pěstiček do paží, ale s kytaristou to ani nehnulo.

„Pořád se neumíš prát.“ Uchechtl se Ďábel a pustil Toma ze svého sevření.

„Nikdy jsem nemusel. Jenom s tebou.“ Tom si porovnal oblečení. „Ďáble.“ Dodal Tom a oba se pousmáli. „Ani se nemusím ptát, proč ti tak říkají.“

„V pekle je teplejc.“ Pokrčil Bill rameny a vydechl kouř nosem.

„Ale nemají tam Panenky.“ Zamrkal Tom nevinně.

„To by ses divil. Jsou to pěkně hříšný potvůrky, jenom klamou tělem.“

„O tom nic nevím.“ Založil si Tom ruce na hrudi s hravým výrazem ve tváři. Kytarista se na něj krátce ohlédl a jenom se ušklíbl.

„Bille?“ Píplo dredaté stvoření.

„Hm???“ Protáhl kytarista líně.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ Pídil se nevinně Tom.

„Už se ptáš, Panenko.“ Zašklebil se Bill. „Tak to vybal.“

„Vstáváš brzy, nebo rád spíš?“ Po vyřknutí téhle otázky musel kytarista vyprsknout smíchy.

„Co je? Čemu se směješ.“ Zadurdil se Tom, ale jenom na oko. Byl rád, že se Bill smál, protože to nedělal příliš často. Měl krásný zvučný smích.

„Ty mě jednou zabiješ. Ptáš se stylem, jako by ses mě chtěl zeptat, jestli nechystám atentát na prezidenta, a pak z tebe vypadne, jestli rád spím?“ Dostával ze sebe Bill mezi smíchem.

„No co, nikdy jsi mi to neřekl.“ Drcnul do kytaristy Tom ramenem, ale ten se ani nepohnul.

„Páč se mě na to nikdy nikdo neptal. Koho to vůbec zajímá?“ Utrousil kytarista.

„Mě. Zajímá mě všechno o tobě, ale vím toho hrozně málo.“ Povzdechl si Tom, jako by to byla tragédie a kytarista se musel znovu usmát. Zakroutil hlavou.

„Ty jsi vážně něco.“

„Jsem?“ Ožil Tom a zatvářil se tak sladce nevinně, jako by neuměl do pěti napočítat. „Takže mě máš rád?“ Lísal se k němu bezelstně.

„Jestli se budeš ptát na takový věci, tak tě do tý vody vážně hodím.“ Vykroutil se z toho kytarista a promnul si krk. Necítil se pod palbou tohoto druhu otázek příliš komfortně. Jak si vůbec to malé žábě mohlo myslet, že by mu něco takového řekl? I kdyby to byla pravda, tak by to z něho nedostal ani páčidlem.

„Pfffff.“ Prskala Panenka, otočila se k němu zády a založila si ruce na hrudi. Bill se k ní přiblížil a položil jí hlavu na rameno.

„Rád spím, muselo ti bejt jasný, že v 6 ráno netancuju okolo.“ Tom trochu vyměknul, když mu kytarista odpověděl alespoň na jeho předchozí otázku. Otočil se na něj a vyhrkl první, co mu přišlo na mysl.

„Piješ kafe? A jaký?“

„Hej, tohle není rozhovor pro beauty magazine Panenko.“ Ušklíbl se starší muž.

„Nejradši bych se tě zeptal na tisíc otázek.“ Zasnil se Tom.

„To klidně můžeš.“ Řekl kytarista jakoby nic.

„Vážně?“ Zasvítila Tomovi očka radostí a údivem.

„Ale nikdo neřekl, že ti na ně odpovím.“ Uchechtl se Bill.

„Abys věděl, tak mi to dlužíš.“ Ohradil se Tom a tvářil se u toho důležitě.

„Nevykládej, ty kecko, a za co prosím tě?“ Pozvedl Bill obočí v otázce a čekal, co chytrého z té malé kokety zase vypadne.

„Za to, žes mi neodpověděl na tu první otázku.“

„Takové otázky jsou v naší konverzaci zakázané.“ Utnul kytarista debatu na téma svých nevyřčených citů.

„Takže i to, jak piješ rád kafe?“ Zakoulel očima Tom.

„Ty mi s tím nedáš pokoj, že ne?“ Zeptal se kytarista a přesně věděl, jaká bude odpověď.

„E-e.“ Zakroutil Tom hlavou.

„Černou.“ Vypadlo z Billa s protočením očí.

„S cukrem?“ Dodal Tom doplňující otázku, protože mu přišlo divné, aby někdo pil černé kafe, už tak nechutné a ještě bez cukru. On měl nejradši latté, takže spíš mléko s kávou. A to ještě hodně oslazené.

„Ne, vždyť víš, že sladký nejim ani nepiju.“ Bill se otřásl při představě, že by měl pít sladkou kávu nebo sladké cokoli.

„Bléééé.“ Zatvářil se Tom znechuceně. „To bych nevypil ani s donucení, musí to být strašně hořké.“

„Nejenom, že neumíš pít pořádný pití, ale ani kafe.“ Ušklíbnul se kytarista a měl dokonalou představu o tom, jak si Panenka představovala chutnou kávu, ani to nemusela vyslovovat nahlas.

Takhle si povídali a hašteřili se ještě dlouho. Tom kladl dál Billovi otázky, na které nechtěl odpovídat, ale po neúprosném nátlaku sladké nevinné Panenky podlehl a vysypal ze sebe pár dalších informací. Tom ještě párkrát položil kytaristovi otázky, které Bill zařadil do zakázaných otázek, a tak zkusil štěstí s jinými. Čas neúprosně ubíhal a hodiny najednou ukazovaly 18:00. Ovšem tím, že bylo jaro, se venku ještě tolik nešeřilo.

„Sakra, už je šest.“ Zakvílel nešťastně Tom. „S tebou mi to vždycky připadá jako strašná chvilka, co uběhla, a ne tři hodiny.“

„Možná to bude tím, že moc mluvíš.“ Cvrnkl Bill Toma do brady.

„Nemáš rád, když mluvím?“ Zeptal se Tom.

„Tvoje pusa umí dělat i lepší věci.“ Řekl provokativně Bill a Tomovy tváře zalila horkost. Vlilo se do nich trochu růže. Sklopil cudně pohled. „A nevadí mi, když mluvíš.“ Dodal kytarista, čímž Tomovi vykouzlil na tváři nepatrný úsměv. Vydali se oba k motorce. Poslední hodinu se procházeli v okolí, protože oba měli zdřevěnělé zadky ze sezení na mole.

„Váš kočár čeká.“ Pokynul Bill směrem k motorce.

„Ještě nechci domů.“ Zaúpěl Tom.

„Na mě se nedívej, já pravidla u vás doma nevymýšlel.“ Zvedl kytarista ruce.

„Leda že… můžu zavolat a říct, že budu spát u kamaráda. Je to můj nejlepší kamarád, ten co jsem ti říkal od dětství, tam spávám častěji, takže by to mámě nepřišlo divný.“

„To není dobrej nápad.“ Zamítl to k Tomovu překvapení kytarista.

„Proč ne?“ Nadhodil Tom štěněčí výraz. Kytarista polkl. Za prvé u sebe nikdy nikoho ze svých nočních známostí nenechal přespat. A za druhé Tom vypadal tak sladce a tak hříšně, že kdyby ho měl u sebe doma a ještě k tomu v posteli, tak by se nejspíš dopustil trestného činu, což by vzhledem ke svému rejstříku nepotřeboval. Přiblížil se k Tomovi a zatlačil ho zády k motorce.

„Už jsem ti říkal, Panenko, že nemáš, balancovat se sirkou nad rozlitým benzínem. Je to nebezpečné.“ Vydechl mu na rty a Tom měl pocit, že omdlí, a zároveň vybuchne vzrušením. Naskočila mu na rukou a krku husí kůže. Měl srdce až v krku a sbíral odvahu, ale věděl, že jestli to neřekne teď, tak už nikdy. Přiblížil se úplně těsně k Billovým rtům, zadíval se mu do očí a snažil se vzdorovat jeho spalujícímu uhrančivému pohledu.

„Já se nad ním nesnažím balancovat, chci ho zapálit.“ Řekl tak tiše, že měl problémy se sám slyšet. Okamžitě sklopil pohled a jeho tváře musely být nyní nachově rudé, protože ho pálily, jako by na nich měl přiloženého něco hodně žhavého.

autor: Emilia