Connect With The Devil 42.

„To už jsi stejně dávno udělal.“ Vydechl Tomovi kytarista na rty a se ztrátou posledních zbytků sebeovládání přitiskl svoje rty na jeho. Jejich polibek se během chvíle vystupňoval. Tom hladil Billa na krku a druhou dlaň měl položenou na jeho hrudi. Starší muž mu tiskl ve svých mozoly zhrublých rukou boky a zadkem ho tlačil k motorce. Tenhle polibek byl vášnivější a mnohem dravější než všechny jejich předchozí polibky. Tom cítil horkost a tlukot svého srdce, jak zběsile naráželo do jeho hrudi. Když se od sebe odtrhli, oba byli těžce zadýchaní, jako by si navzájem vysáli vzduch z plic.

„To bylo…“ Vydechl Tom a neměl pro to slova.

„Jo.“ Souhlasil kytarista. Nepotřebovali je, rozuměli si i bez nich. A přestože měl kytarista nespočet postelových známostí a líbal se se spoustou lidí, tenhle polibek pro něj byl speciální. S Tomem vždycky byl. Tak jako pro něj byl výjimečný Tom.

„Měl bych napsat domů, že zůstanu u kamaráda, a taky Ericovi, aby mě mohl krýt pro případ nouze.“ Zašeptal po chvilce ticha Tom, kdy tam jenom tak stáli natisknutí na sebe. Bill pustil jeho boky a trochu od něj poodstoupil. Vytáhl si elektronickou cigaretu a několikrát hluboce potáhl. Momentálně ho popadla neskutečná chuť zapálit si reálnou cigaretu, potřeboval se zklidnit a začít racionálně uvažovat. V tomto momentě se to zdálo být neuskutečnitelné, protože jediný obraz, který se mu v hlavě skýtal, byl Tom… konkrétně nahý Tom zmítající se pod ním ve víru rozkoše. Ach, jak mu tahle liška podšitá zamotala hlavu.

„Hotovo.“ Zahlásil Tom a zamával telefonem ve vzduchu. „Co teď, pojedeme k tobě?“ Zamrkal na kytaristu tázavě.

„Pokud z tebe dřív nedostanu infarkt.“ Zabrblal si kytarista pod nosem.

„Co jsi říkal?“ Zeptal se Tom, protože ho neslyšel.

„Nic, vyskoč si nahoru.“ Pokynul Bill Tomovi hlavou k motorce a ten poslechl. V mžiku si to šinuli na pekelném stroji do doupěte samotného Ďábla. Tom se k němu tiskl, vdechoval jeho vůni a užíval si tu pekelnou jízdu. Byli rychlejší než vítr. Bill ustájil tu koňskou sílu ve své garáži a pečlivě ji zamknul. Ačkoli to nebylo až tolik potřeba, protože každý ve čtvrti věděl, komu tahle motorka patřila, a kdyby se na ni někdo odvážil byť jen sáhnout, nedopadl by dobře.

„Je to tady pořád stejně hrůzostrašné, jak si pamatuju.“ Broukl Tom spíš pro sebe a následoval staršího muže vchodovými dveřmi. Na chodbě nebyl kupodivu žádný podivný zápach jako obvykle. Vystoupali po schodech ke dveřím Billova bytu a zapadli dovnitř. Tam byl mnohem příjemnější vzduch, nebyly tam cítit cigarety, ale bylo to také tím, že se tam Bill dlouho nezdržoval a poté, co se vrátil, doma již nekouřil. Změny si však Tom všiml, něco tu od posledně chybělo.

„Ty jsi uklízel?“ Podivil se Tom. Ano, chyběl tu nepořádek a prach. Cestou do kuchyně nakoukl do ložnice, kde byla čistě povlečená postel. Oblečení se neválelo okolo, ale pravděpodobně bylo poskládané ve skříni. Také stůl byl pečlivě utřený od prachu a nečistot.

„Zcvoknul ses?“ Zachechtal se Bill. „Chodila sem stará jednoho mýho kámoše a dala to tu do kupy potom, co jsem se vrátil.“ Tom se také musel pousmát představě Billa, který pobíhal po bytě s hadříkem a mopem. Ne, to bylo nereálné. Jak ho mohlo něco takového vůbec napadnout?

„Tys dal někomu klíče? To se divím.“ Podotkl překvapeně Tom. S tím, jak byl kytarista nedůvěřivý… na druhou stranu neznal jeho přátele z gheta, nevěděl nic moc o téhle části jeho života.

„Tohle je něco jako můj brácha, můžu mu věřit.“ Vysvětlil k Tomovu překvapení kytarista. Tom si nemyslel, že Bill někoho takhle bere. Eric byl pro Toma také skoro jako bratr, ale měli úplně jiný vztah než Bill s tímhle svým parťákem. Bratr v ghetu byl člověk, který byl ochotný za něj nasadit krk a uměl držet jazyk za zuby. Byl to jeho člověk. „Chceš něco k pití?“ Zeptal se kytarista od otevřené lednice a sám si vzal láhev s čistou vodou. Hltavě se napil, po cestě mu vyprahlo z jedné nejmenované Panenky, která v něm svým provokativním laškovným a zároveň nevinným chováním vzněcovala přímo požár toho nejvyššího stupně.

„Ty máš dokonce plnou ledničku?“ Zachichotal se Tom.

„Když nenakupuju já, tak jo.“ Ušklíbl se kytarista.

„Mám i trochu hlad.“ Přišoupal se k ledničce Tom, postavil se za Billa a nakoukl mu přes rameno dovnitř. Musel si stoupnout na špičky, protože kytarista byl nejméně o hlavu vyšší než on sám.

„Vem si, co chceš, je tam plno kravin. Ani nevím, co tu nakoupila.“ Pokrčil rameny Bill a s úlevným oddechnutím sebou plácl na židli, jako by snad nachodil tisíce kilometrů.

„Protože určitě zase málo jíš. S takovou zase všechno zhubneš.“ Zalamentoval Tom a důležitě u toho pokyvoval hlavou. Vytáhl si sýrové křupky, sýr a malou bagetku.

„Na jídlo nemám moc času. A ve špitále jsem se docela vyžral.“ Kytarista si raději vytáhl elektronickou cigaretu a pokuřoval z ní.

„Nechápu, já si na jídlo udělám čas vždycky. A navíc, teď vypadáš o mnoho lépe, což je překvapivé, protože lidi v nemocnicích většinou zhubnou. Máš tu někde nůž?“ Rozhlížel se kolem Tom.

„Je možný, že ne, nikdy jsem tu nevařil.“ Uchechtl se kytarista, zvedl se a vytáhl svůj vrhací nůž. Přistoupil ke dřezu a omýval ho pod proudem tekoucí vody.

„Co je tohle za nůž?“ Zeptal se Tom zvědavě.

„Vrhací.“

„Ty umíš vrhat nože?“ Kulil oči šokovaně Tom.

„Ty snad ne?“ Odpověděl mu kytarista protiotázkou stylem: „Z jaký planety to vlastně pocházíš?“

„Samozřejmě, běžně když nemám co dělat, tak chodím po zahradě a vrhám nože.“ Odfrkl si Tom a dodal tomu dramatický tón.

„Tak se nečerti, Panenko a radši mi uhni.“ Bill jemně strčil bokem do Toma a ten se pošoupnul.

„Já bych to zvládnul.“ Nafoukl Tom tváře jako křeček. Věděl, že vypadá křehčeji a že má v obličeji jemné rysy skoro jako dívka, ale neměl rád, když se s ním zacházelo jako s dítětem.

„Panenkám nebezpečné věci do rukou nepatří.“ Mrkl na něj kytarista a u toho mu krájel na lince sýr. S prkýnkem se neobtěžoval, bylo možné, že žádné neměl. Ani to nevěděl.

„Tohle k tomu chceš jíst?“ Bill zkroutil pusu. Sýrové křupky, sýr a pečivo zrovna nebyly jeho oblíbenou kombinací.

„Neškleb se, víš, jak to bude dobrý? Musím si to užít, protože já takový věci normálně jíst nesmím.“ Vyplázl Tom na kytaristu jazyk.

„Jak jako nesmíš?“ Zeptal se nechápavě kytarista. Neznal zákazy ani nic podobného. Dělal si v životě vždycky, co chtěl. Omyl si ruce i nůž od sýra a hodil jej na stůl. Tom si sýr naskládal do misky, kterou tu kupodivu Bill měl, a rozložil si svoje pohoštění na stole. Okamžitě se pustil do křupek.

„No, máma je hodně přes zdravou výživu, takže tohle,“ udělal Tom pauzu a podržel křupku mezi prsty, „je pro ni jako jed na krysy. Tyhle věci doma nemíváme. Někdy mě vezme do restaurace a můžu si tam dát jakýkoli dobrý dezert. Ale jinak se u nás vaří docela dost zdravě. Všechno domácí strava a tak. Takže když si něco dávám, tak většinou na tajňačku ve školním bufetu, anebo si občas zajdeme s kamarádem do bistra na koblihy nebo hranolky.“

„To zní dost nahovno.“ Utrousil Bill a sedl si na židli vedle Toma.

„Zvykl jsem si.“ Pokrčil Tom rameny a dál chroupal svoje křupky. „Dej si jednu, jsou dobrý.“ Tom přiložil kytaristovi křupku ke rtům, ale ten s uchechtnutím otočil hlavu.

„Dej to vode mě do háje, Panenko.“ Chytil Tomovu tenkou ručku a oddálil křupku do bezpečné vzdálenosti od svých úst.

„Tvoje smůla.“ Pokrčil Tom rameny. Pohlédl na nůž na stole. „Můžu si na něj sáhnout?“ Zeptal se s úctou opatrně Tom. Ke zbraním jakéhokoli druhu měl respekt.

„No, Panenko, nečekal jsem, že půjdeš rovnou k věci, ale když chceš.“ Řekl kytarista s úšklebkem a naznačil rozepínání svého pásku u kalhot. Tomovi zaskočila křupka.

„Panebože.“ Když ji vykašlal, setřepal si drobky z dlaní a zakryl si obličej. Kytarista se ušklíbl. „Ty jsi neuvěřitelnej. Baví tě neustále mě uvádět do rozpaků?“ Pípnul Tom stydlivě.

„Docela jo, líbí se mi, jak vždycky úplně změníš barvu.“ Popichoval ho dál starší muž.

„Jsi šílenec a perverzák k tomu.“ Prskal Tom nadurděně.

„Tak to radši nebudu komentovat tvůj vkus.“ Dodal Bill a na rtech mu pohrával napůl úsměv napůl úšklebek.

„Ty už se radši zdrž komentáře úplně.“ Řekl Tom naoko přísně a červeň z tváří mu pomalu mizela. Bill se natáhl na stůl pro nůž a podal ho Tomovi.

„A ne, že se mi tady podřežeš.“ Tom si od kytaristy nůž pomalu vzal a přejížděl po něm prstem. Trochu se otřásl vzrušením.

„Umíš ho vrhnout přesně, kam chceš?“ Zeptal se Tom a okamžitě zapomněl svoji uraženost z kytaristova popichování.

„Vždycky dostanu všechno přesně tam, kam chci.“ Řekl kytarista sebevědomě. Tom se musel pousmát a zakroutil hlavou. Chtěl by mít někdy Billovu sebedůvěru.

„Ukaž.“ Tom mu podal nůž. Kytarista pozvedl obočí a vzal si ho od něj.

„Kam?“ Zeptal se a Tom se rozhlédl po místnosti. Ukázal na polici, která neměla dvířka. Byl tam celkem malý prostor, kam se trefit. Kytarista přesně z místa, kde seděl, vrhl nožem a ten se zabodl přesně do středu místa, na které Tom ukázal.

„Tak to je drsný.“ Zahalekal Tom potěšeně a radostně zatleskal rukama. Kytarista se zasmál jeho dětské radosti z takové pro něj obyčejné věci. Neviděl v tom zase až takovou vědu.

„Drsný?“

„Jo, umíš dělat samý cool věci.“ Chrlil ze sebe Tom dál nadšeně.

„A jaký jsou cool věci?“ Kytarista čekal, co z toho roztomilého stvoření ještě vypadne.

„Vrhání nožem, ježdění na motorce… hraní na kytaru.“ Vyhrkl Tom. „Zahraj mi něco.“ Dodal okamžitě a přehnaně u toho gestikuloval rukama. Kytarista nehrál od doby, co skončil v nemocnici.

„Vidíš, neprotáhl jsem holce struny od doby, co jsem doma.“ Řekl si kytarista spíš pro sebe. Měl teď tolik starostí s celou tou záležitostí ohledně pomsty, že hraní úplně vypustil z hlavy. Zvedl se a zamířil do ložnice, kde měl kytaru uloženou v pouzdře. Tom za ním cupital a s hupsnutím se usadil na postel. Bill vytáhl kytaru a sedl si na kraj postele. Nejdřív jen tak brnkal, jak ji ladil.

„Kde ses naučil hrát?“ Vyzvídalo dál zvědavé dredaté stvoření.

„V děcáku. Byla tam půda, kam jsem se chodil často zašívat, když byly práce okolo dvora nebo tak. Ležela tam stará akustická kytara. Strávili jsme spolu spoustu času.“ Mluvil kytarista, jak ladil kytaru.

„Wow. To je drsný, že ses naučil hrát jen tak, od poslechu. Máš velmi talentované prsty.“

„Říkají to o mně.“ Ušklíbl se kytarista.

„To se vsadím.“ Tom se musel pousmát Billově poznámce, a když se nad tím tak zamyslel, měl to na něm vlastně rád. Že neměl žádný filtr, že řekl vždycky, co si myslel a nesnažil se to nijak zaobalit. I to jeho přehnané sebevědomí.

„Co chceš slyšet?“ Otočil se na něj Bill s pozdviženým obočím, ve kterém se mu zahýbal piercing.

„Cokoli. Všechno, co zahraješ, bude znít hezky.“ Tom se na posteli posadil do tureckého sedu a bradu si opřel o dlaně, jak vyčkával, co kytarista zahraje. Bill se na chvíli zamyslel a potom začal kytaru jemně hladit po strunách. Byla to pomalá melodie, Tomovi přišlo, že možná trochu smutná. Vzpomněl si, jak pozoroval Billa, když hrál v klubu. Byl tak vášnivý ohledně toho, co dělal, zabraný ve svém světě a lidi z něho šíleli. Ale teď… teď hrál jenom pro Toma a toho tenhle okamžik zasáhl víc, než očekával. Když kytarista dohrál a otočil se na Toma, musel se uchechtnout. Tomův ohromený výraz byl všeříkající.

„Hlavně mi tu neodpadni, Panenko.“

„Co to bylo za písničku? Tuhle jsem ještě neslyšel.“ Zeptal se Tom užasle.

„Tu veřejně nehrajem. Napsal jsem ji, když jsem tě potkal.“ Přiznal nečekaně kytarista.

„Takže je o mně?“ Vykulil Tom údivem oči. Nikdo o něm nikdy nenapsal písničku ani nic jiného. Kdo taky? Stál za to vůbec? Billovi evidentně ano a na tom jediném záleželo.

„Má i text?“ Vyptával se dál Tom, pořád ochromen právě vyslovenou skutečností.

„To většinou songy mívaj.“ Ušklíbl se starší muž.

„Můžu ho vidět?“ Tom byl samozřejmě zvědavý. Bill si promnul krk a ošil se.

„Možná jednou, když budeš hodný.“ Vyplázl na Toma jazyk.

„Napíšeš o mně písničku a ani si ji nemůžu přečíst?“ Odfrkl si Tom a hrál naoko dotčeného.

„Nebuď kousavej.“ Šťouchnul do něj Bill a Tom se nechal obměkčit. Věděl, jaký kytarista byl a možná mohl být rád, že mu vůbec řekl, že o něm napsal píseň a zahrál mu ji. Asi by neměl tlačit na pilu, co se vyjadřování citů týkalo. Navíc, jaké jiné vyjádření by potřeboval, když znal fakt, že o něm kytarista napsal song? A že ho veřejně nehráli, jen potvrzovalo, že to bylo pro kytaristu něco intimního. Musel ho mít rád, protože jistě nepsal songy o každém na potkání.

„O kolika lidech už jsi takhle napsal?“ Zeptat se však byla jistota.

„Psali jsme o spoustě lidech. Ale tenhle druh jenom o tobě.“

„Jaký druh?“ Nakrčil Tom nosík, jak se zamyslel.

„Speciální druh pro Panenky.“ Odpověděl kytarista neurčitě s úšklebkem.

„Snažíš se mi tu hrát na city?“

„Funguje to?“ Pozvedl kytarista obočí a zachytil mezi zuby svoji kuličku v jazyku.

„Myslím, že víc, než je zdrávo.“ Zamrkal Tom stydlivě.

„Panenko, ty jsi tak snadný.“ Kytaristovi hrál na rtech pobavený úsměv. Neznal nikoho, kdo by byl tak předvídatelný.

„Jo, ale jenom pro tebe.“ Špitnul Tom. Bill mu prsty pozvedl bradu, naklonil se k němu a opatrně se mu přitiskl na rty. Líbali se jemně, bylo to jako pohlazení oproti tomu, jak dravě se po sobě vrhli venku. Tom se k Billovi přišoural po kolenou, vzal mu kytaru z klína, opatrně ji odložil na zem vedle postele a vylezl si kytaristovi na klín.

„Odkdy jsi tak přítulnej, hm?“ Podivil se Bill. Byla pravda, že se Tom od doby, kdy se seznámili, hodně otrkal, a poslední dobou byl i on sám ten, kdo první začal polibek. Nikdy však staršímu muži nevylezl takhle na klín.

„Já jsem přítulnej pořád, ale pekelníci nebývají moc mazlící typy.“ Podotkl Tom hravě.

„Záleží na tom, jaký druh „mazlení“ máš na mysli.“ Zablýsklo se kytaristovy nezbedně v očích.

„Přesně to jsem si myslel.“ Plácl Tom Billa lehce po tváři.

„Domácí násilí?“ Zavýsknul Bill. „Jak chceš.“ Chytil Toma za hubená stehna a převalil ho pod sebe na postel. Začal ho lechtat a Tom se snažil bránit, ale proti staršímu muži neměl šanci.

„Bille, nééé, já se ti tu počůrám.“ Tom se smál, jak ho kytarista nelítostně lechtal na všech citlivých místech. Tom mu to nemohl oplatit stejnou mincí, protože kytarista nebyl ani trochu lechtivý, anebo měl jenom hodně dobrou výdrž.

„Tak budeš spát za dveřma.“ Kytarista s tím byl rychle hotov a Tom ho lehce kousnul do tváře.

„Tak ono to bude i kousat.“ Zakroutil Bill hlavou, chytil Tomovy ruce a přišpendlil mu je za hlavou. Dívali se navzájem do očí toho druhého. Tom byl pořád fascinovaný tím, jak byly Billovy oči temné a rebelské, jako ta nejtmavší čokoláda. Stejně tak jako byla hořká. Její znamenitou chuť mohly ocenit jen ty nejvybranější jazýčky. Ukrývalo se v nich spousta hříchu a tajemství. Taky hravosti a známého tepla, které spalovalo až do morku kostí, ale když jste se nechali spalovat a poddali se tomu, příjemně hřálo. Měl ty nejnetypičtěji nejkrásnější oči, jaké kdy Tom viděl. A chtěl se do nich dívat už navždy, ačkoli většinou pokaždé zčervenal, protože měl pocit, že mu Bill vidí skrz oblečení a všechny vnitřnosti až do žaludku.

„Miluju tě.“ Vyhrkl najednou zcela bez přemýšlení pohlcen okamžikem. Mohl si z té blízkosti detailně povšimnout, jak se kytaristova čelist napjala. Když těžce polknul, zabolelo ho v krku. Měl pocit, jako by polykal něco velkého a neforemného, co mu ani omylem nemohlo vlézt do trubice. Nerozuměl těm 8 písmenům. Co znamenaly? Ve škole zrovna nevynikal v cizích jazycích a jeho hlava si nedokázala přeložit význam vyřčeného. Jeho srdce však podvědomě vědělo, kam zařadit význam těch pár písmen, a jedno místečko, které si tam nekompromisně vyhradilo to malé dredaté stvoření, se k nim urputně hlásilo. Zapadalo to do sebe perfektně jako puzzle. A Billův rozum stál tomu spojení v cestě někde uprostřed a snažil se přijít na to, co mu to, sakra, říkali. Odpověď měl přímo před nosem, ale neviděl ji. Nebo se tomu spíš bránil.

„Nezabíjej mě, prosím.“ Pípnul Tom, čímž mu připomněl svoji přítomnost, když viděl na kytaristově tváři trochu svraštělý výraz.

„Cože?“ Probral se Bill z transu a pozvedl nechápavě obočí.

„Jávímžejsemřeklzakázanéslovopromiň.“ Spustil Tom tak, že si málem šlápl na jazyk, jak rychle to ze sebe vychrlil, a připlácl si dlaně na oči, které mu Bill mezitím pustil, jak celý ztuhnul překvapením. Pak se začal strašně smát a při tom zabořil obličej do ohbí Tomova krku. Tom cítil jeho dech na své kůži a otřásl se vzrušením.

„A pak, že já jsem blázen.“ Zakroutil kytarista hlavou, jak se odtáhl, a konečně ho smích přešel. „Alespoň se směješ.“ Řekl Tom radostně. „Mám rád tvůj smích.“

„Možná až moc.“ Podotkl kytarista a lehl si vedle Toma na záda.

„To je tvoje vina.“ Řekl Tom jakoby nic. „Kdybys na mě nikdy nepromluvil, tak bych tady teď nebyl.“

„Jo a jaká škoda by to byla.“ Utrousil kytarista s hranou ironií v hlase. Tom věděl, že ho jenom zlobí a že to vlastně myslí vážně. Opřel si hlavu o jeho rameno a chvíli jen tak s přivřenýma očima vdechoval jeho vůni. Lehce se mu otíral nosem o krk.

„Tohle nedělej, Panenko.“ Zachraptěl kytarista hlubokým hlasem.

„Proč ne?“ Zamrkal nevinně Tom. Starší muž tak hezky voněl a jeho světlá kůže na krku tak lákala, že nešlo se jí nedotýkat.

„Protože pak mám chuť udělat něco špatného.“

„Říká se, že na všem špatném je něco dobrého.“ Dostal ze sebe Tom roztřeseně. Zase! Ta malá vykutálená liška ho opět měla v hrsti. Přesně tam, kde chtěla. Hrála si s ním, provokovala ho, a když v něm běsnilo jeho vnitřní zvíře, poulila na něj ty svoje velké nevinné oči, aby ho obměkčila, ale tentokrát mu mrška neuteče. Převalil se na Toma a tvrdě se mu přisál na rty. Líbal ho dravě, vášnivě a vkládal do toho polibku všechny pocity, které se v něm střádaly za celou dobu, co se s Tomem stýkal. Když se od něj odtáhl, zanechal Toma bez dechu.

„Teď už mi neutečeš, Panenko.“ Vydechl mu na rty a znovu se k nim přisál. Tom byl roztřesený, měl strach a byl nervózní, ale utíkat rozhodně neměl v plánu. Jeho srdce už kytaristovi dávno patřilo. Teď už nezbývalo nic jiného, než se mu odevzdat úplně.

Bill ho začal pomalu líbat na krku a vychutnával si tu nevinnost a čistotu, která z Toma přímo vyzařovala jako měsíc na obloze, když byl v úplňku. Tom se otřásl. Byl v nebi? Ne, zcela jistě se nacházel o pár pater níž, protože tu bylo tak zatraceně horko! Cítil kytaristovy doteky všude. Pálily ho na kůži a brzy pocítil ve svých upnutých džínách těsno. Tom se snažil udržet při smyslech. Měl teď jedinečnou možnost se Billa dotýkat, kdekoli jen chtěl. Opatrně s jistou dávkou nejistoty sunul svou dlaň dolů a během okamžiku s ní vklouzl kytaristovi pod černé tričko, které měl na sobě. Palcem mu pohladil bok.

„Můžu… ti to sundat?“ Zeptal se Tom trhaně, když Bill uvolnil jeho rty ze zajetí těch svých. Měl je naběhlé a úplně rudé.

„Můžeš dělat všechno, co chceš, Panenko.“ Zašeptal mu do ucha hlubokým hlasem kytarista

a Tom na chvíli přestal dýchat. Pomalu mu vyhrnoval tričko a s Billovou pomocí mu ho přetáhl přes hlavu. Fascinovaně koukal na všechny jeho tetování a jizvy, které se mu hrdě vystavovaly před očima. Měl teď možnost si je prohlédnout všechny z té největší blízkosti úplně do detailu. Ohromen po nich přejížděl prstem. Kytarista měl vypracovanější hruď a pevné břicho. Bill se ušklíbl Tomovu zbožnému pohledu, serval z něj mikinu a jeho tričko chytil mezi zuby. Vyhrnul mu ho až ke krku.

„Bože.“ Uniklo Tomovi a musel se zachytit Billovy paže. Cítil pod svou dlaní tvrdost jeho svalů. ‚Dvojitý Bože.‘ Pomyslel si.

„To jsem si docela polepšil, jít z pekla šéfovat rovnou andělům.“ Neodpustil si Bill.

„Jenom jednomu.“ Opravil ho Tom se špetkou žárlivosti v hlase. Kytarista se pouze ušklíbnul a přetáhl Tomovi kompletně tričko přes hlavu. Tomova pokožka byla o něco snědší než ta Billova. Také měl hubenou hruď a paže bez jakéhokoli většího náznaku svalů. Tak jako byl křehký ve svém nitru, byl křehký i na povrch. Billovi na chvíli problesklo hlavou, že by se mohl rozbít, kdyby se ho dotýkal hruběji. Přejel mu přes břicho až k zapínání džínů a Tom chytil jemně jeho ruku a na okamžik ho zastavil.

„Bille já…“

„Hm?“ Kytarista se mu podíval do očí a vyčkával.

„Já nikdy…“ Nedokončil Tom a do už tak vzrušením zrudlých tváří se mu vlilo ještě víc červeně.

„Já vím.“ Odpověděl kytarista tak klidně, jak v dané chvíli dokázal. Tom ho přiváděl k šílenství. Ležel na posteli napůl nahý, nevinně krásný a kolem hlavy se mu rozprostírala zlatá háďata jako svatozář. Být to kdokoli jiný, už by byl dávno poskvrněný hříchem. Ale tahle Panenka byla speciální, musel s ní zacházet jemně a s citem jako se svojí motorovou kráskou. „To nevadí, nech to na mně, jo?“ Bill ho políbil na bradu a Tom zcela oddaně přikývl. Pustil kytaristovo zápěstí a nechal jeho ruku zajet pod svoje džíny. Rozhodně měl talentované prsty! Byl talentovaný úplně celý, kdo měl tohle mučení vydržet? Bylo to úplně jiné od toho, jak se dotýkal sám sebe. Jednak bylo zřejmé, že Bill přesně věděl, co dělá, a navíc to Tom neměl pod kontrolou. Nemohl do toho zasahovat, mohl se pouze nechat unášet vlnou přicházející slasti a čekat, co dalšího přijde. Ta nevědomost byla vzrušující a přiváděla ho k šílenství.

„Tohle nevydržím.“ Zašeptal Tom stydlivě. Bylo to tím, že ho takhle někdo hladil poprvé? Ne, byl si jistý, že to bylo hlavně osobou, která se ho dotýkala na jeho intimních místech. Kytarista se uchechtl.

„Ještě jsem ani nezačal, Panenko.“ Zachraptěl. Vědomí, že se dotýká míst, kterých se ještě nikdo nedotýkal, a to že on je ten, kdo může na té božské nevinnosti zanechat značku hříchu, ho rozhodně nenechávalo klidným. Tolikrát se mu tahle představa honila hlavou, tolikrát si zakazoval… a nakonec podlehl. Tomova oddanost a slepá důvěra v čokoládových očích byla místy až děsivá. Připadal si výjimečně, a to jen díky Tomovi.

Znovu se mu přisál na ústa a natlačil se na něj tak, že mezi nimi nezbyla byť ta nejmenší skulinka. Tom lačně přijímal jeho polibky. Nechal do svých úst proniknout kytaristův jazyk a dychtivě mu vycházel vstříc. Cítil na svém boku jeho tvrdé vzrušení a jemně mu vzdychnul do úst, což poslalo další příval krve do kytaristovy už tak tvrdé chlouby. Sjel k zipu Tomových džín, obratně ho rozepnul a jedním tahem Tomovi stáhnul kalhoty až ke kolenům. Tom se ze zbytku vysoukal a za chvíli ležely zapomenuty vedle postele, kde jim ne o mnoho později dělaly společnost ty kytaristovy. Tom se otřel hřbetem ruky o povrch Billových boxerek přímo v místě, kde se nacházela kytaristova chlouba.

„Chci se tě dotknout.“ Zašeptal s dávkou studu ve svém hlase a byl vděčný, že měl obličej schovaný v ohbí Billova krku, protože si byl zcela jistý, že je nejen rudý jako rajče, ale také by nejspíš omdlel studem, kdyby se mu Bill podíval do očí. Ten mu pouze se svým typicky provokativním úšklebkem chytil zápěstí a nasměroval jeho ruku pod svoje boxerky. Tom se musel pousmát, protože mohl něco takového od Billa čekat. Rovnou k věci, pro cavyky okolo a nějaký stud nebylo místo. Bylo to rozdílné, hladit někoho jiného než sebe. Lepší. Cítil pod prsty jemné chloupky a taky Billovu tvrdost. Přesto tam jeho kůže byla velmi jemná. Kytaristu Tomovy nejisté doteky vzrušovaly víc než všechny zručné prsty, co na něm kdy pracovaly. Starší muž začal Tomovi pomalu stahovat boxerky dolů a ten se kousl do rtů a přivřel oči.

„Teď asi umřu studem.“ Špitl.

„Za tohle bys šel po smrti stejně do pekla, takže by sis moc nepomohl.“ Poškádlil ho kytarista a stáhl mu je úplně. Tomovi naskočila husí kůže, jak mu přes citlivý a naběhlý penis přeběhl vzduch. „Jsi celý k sežrání, Panenko.“ Zašeptal mu kytarista do ucha a jemně mu ho skousl. Tom věděl, že rudější rudá než na jeho tváři snad neexistovala, takže se překonal, otevřel oči a pohlédl do těch kytaristových ztemnělých vzrušením. Za jeho pomoci šly dolů i jeho boxerky. Tom ani nevěděl, jak se to stalo, a najednou se o sebe otírali úplně nazí. Ležel tam, tak jak ho bůh stvořil v celé své kráse, s nestoudně roztaženýma nohama, s ďábelským kytaristou mezi stehny a pomyslel si, že to je to nejlepší, co kdy zažil.

„Bille?“ Vydechl Tom mezi polibky.

„Hm?“ Kytarista pouze zabručel, jakože ho poslouchá a líbal ho na čelisti.

„Já… to chci… s tebou.“ Zakoktal se.

„Co to?“ Zastavil se na okamžik kytarista a pozvedl obočí. Zase ho škádlil.

„Ty víš, co a nenuť mě to říkat.“ Zaúpěl Tom. Bill mu chytil hlavu do dlaní a podíval se do těch nejkrásnějších a nejnevinnějších očí na světě. Přestože spolu dělali to, co dělali a Tom mu tu dělal svým způsobem nestoudné návrhy, pořád byl tak nevinný a čistý. To nemohlo nic změnit.

„Jsi si jistý?“ Zeptal se teď zcela vážně kytarista. Tom pokýval hlavou.

„Nikdy jsem si nebyl ničím jistější.“ Zašeptal a na konci se mu trochu zlomil hlas. Víc nebylo potřeba říkat.

„Otoč se.“ Zašeptal starší muž a Tom tak učinil. Nejistě čekal, co se bude dít. Kytarista mu přejel ústy podél páteře a pak ucítil, jak mu dlaněmi roztahuje půlky. To, co přišlo, ovšem v nejmenším nečekal. Starší muž mu přes vstup přejížděl jazykem. Bylo to tak žhavé a vlhké a Tom si pomyslel, že zešílí. Vrchol všeho byl, když mu s ním kytarista zajel dovnitř. Tomovi uniklo pár nekontrolovatelných stenů a ani si neuvědomil, že drtí ve svých prstech polštář.

Kytarista si naslinil prsty a jemně s nimi přejel citlivou kůži u Tomova vstupu. „Teď se uvolni.“ Řekl a vsunul mu dovnitř ukazováček. Trochu to tlačilo, ale Tom nemohl říct, že by to vyloženě bolelo nebo bylo jinak nepříjemné. Jak kytarista pohyboval prstem, líbal u toho Toma na krku a druhou rukou ho hladil po boku, takže dokonale odvedl pozornost od jakýchkoli nepříjemných pocitů. Tom si ani nepovšiml, kdy kytarista přidal druhý prst. Najednou vykřikl a roztřásl se. Bill přejel přes zvláštní bod v jeho těle, který mu posílal vlnu rozkoše až do konečků prstů. Trápil ho takhle hodnou chvíli a Tom si myslel, že to nevydrží a vyvrcholí. Kňoural jako malé kotě, ale nemohl si pomoct. Byl ponechán napospas v rukou talentovaného kytaristy. Když Bill uznal, že Toma potrápil dost, a navíc on sám byl již vyprovokovaný k nepříčetnosti, na moment se od Toma odtáhl a zašátral v kapse svých kalhot. Tom se otočil a viděl, že v ruce drží kondom. Roztrhl ho zubama a chystal se si ho nasadit, ale Tom ho zastavil.

„Můžu já?“ Otázal se. Kytarista mu beze slov kondom podal. Byl kluzký, takže Tomovi chvíli trvalo, než se mu ho podařilo navléct na špičku Billova pulzujícího vzrušení. Třásly se mu u toho prsty, protože nebyl tak zručný, a navíc byl dost nervózní. Nakonec se mu to však podařilo. Bill Toma zatlačil zpátky do postele a položil se na něj. Jednu jeho nohu si zdvihl na svoje rameno. Políbil ho, a když se Tom nevědomky při polibku uvolnil, naráz do něj pronikl. Stalo se to v mžiku. Žádné upozornění, jemné zacházení ani řeči okolo. Tomovi to ale přesto, že to zabolelo, nevadilo. Okamžitě věděl, na čem je, a celkem ho to zbavilo strachu. Nemusel se bát neznámého pocitu, který by se po kouskách vkrádal. Bill mu dal nějaký čas na přizpůsobení se. Zašeptal mu do ucha, aby mu řekl, až bude chtít, aby pokračoval. Nebylo zase tak těžké se okolo Billova vzrušení uvolnit. Jen se musel soustředit víc na to, aby to tak zůstalo, až se bude pohybovat.

Tom Billa stisknul za krkem a z úst mu vyšlo tiché: „můžeš.“ Kytarista se začal pomalu pohybovat. Bylo pro něj těžké se takhle ovládat a brzy jeho pohyby nabraly na intenzitě. Tom mu zarýval nehty do ramen jako kočka. Pociťoval změť bolesti, vzrušení a slasti. Nebyla to nepříjemná bolest. Jen cítil, jak je jeho kůže u vstupu trochu podrážděná a rozedřená, jak nebyl zvyklý být tak roztažený. Líbilo se mu, jak byl Bill svůj. Vášnivý, nespoutaný jako hurikán. Bral si ho přesně tak, jak to chtěl, bez toho, aby se držel zpátky. Tomovi z tohohle důvodu přinášela ta bolest i psychické uspokojení. Tempo se brzy vystupňovalo a Tomovi začalo trochu škubat v penisu, jak se třel mezi jeho a Billovým podbřiškem. Nestihl ani nic říct a bílá lepkavá tekutina vystříkla mezi ně. Nezdálo se však, že by to kytaristovi vadilo a pokračoval dál. Tom si užíval doznívající vlny slasti a to, jak se v něm kytarista stále pohyboval. Hladil ho ve vlasech a s přivřenýma očima pozoroval jeho obličej. Měl pocit, že ani neví, kde je. Nic okolo neexistovalo, jen oni dva a jejich spojení na všech úrovních.

Když kytarista vyvrcholil, bylo to pro Toma jako dívat se na ohňostroj. Byl krásný a dechberoucí. Přišlo mu to dokonce lepší, než když vyvrcholil on sám. Oběma se zběsile zdvihal a klesal hrudník, jak byli zadýchaní. Chvilku takhle setrvali, než se kytaristovi vrátily do funkce všechny smysly, a poté z Toma opatrně vyklouzl. Stáhl si kondom a zvedl se do sedu. Chtěl se postavit, ale Tom ho pohotově chytil za ruku.

„Kam jdeš?“ Zajímal se hned. Bylo to tak špatné, že od něj chtěl kytarista okamžitě utéct? Ne, to přece nemohlo být. Viděl jeho výraz.

„Otřít se.“ Konstatoval Bill klidně. Byl zvyklý se po jakémkoli aktu s někým jiným hned otřít nebo osprchovat.

„Můžeme se ještě chvíli jenom tak tulit?“ Zeptal se opatrně Tom. Tulení bylo další neznámé slovo v Billově slovníku. Co to pořád zaváděla Panenka za novinky?

„Celí lepkaví a zpocení?“ Nakrčil kytarista obočí.

„Vadí ti to?“ Posmutněl Tom a kytarista odhodil kondom na zem. Mohl ho uklidit později. Lehl si zpátky vedle Toma.

„Ne…“ Odpověděl. Malá vykutálená koketa se k němu okamžitě přisála jako klíště a spokojeně si povzdechla. „S tebou.“ Zabručel si kytarista pod nos spíš pro sebe a omotal kolem toho dredatého stvoření paži.

autor: Emilia