Chaos 8.

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem hrál paintball!“ řekl Bill nadšeně. „Vždycky jsem to chtěl zkusit.“
„Já nemůžu uvěřit tomu, žes to ještě nezkusil,“ odpověděl Tom. Akorát opouštěli budovu, ve které si hru zahráli. Tom vybral aktivitu, kterou Bill ještě nikdy nezažil, a ukázalo se, že to byla vážně zábava.
„Nikdy nikdo se mnou nechtěl jít. Všichni mi řekli, že se to nehodí. K čertu, kdo vlastně určuje, co se hodí a co se nehodí?“ rozlítil se mladší z dvojice a protočil oči.
„Koho zajímá, co si ostatní myslí?“
„Přesně tak,“ přitakal Bill.
Vyzvánění Tomova mobilu přerušilo jejich konverzaci. Tom mobil rychle vylovil z kapsy a hovor přijal. Tak jako pokaždé.
„Děje se něco?“
„Zásilka dorazila.“
„To je super!“ odpověděl Tom.
„Radši pohni zadkem, nebo si to nechám pro sebe.“
„Ani o tom nepřemýšlej, Zolezzi. Už jsem na cestě.“ Tom ukončil hovor a vrátil mobil zpátky do kapsy. „Musím si u kamaráda doma něco vyzvednout. Nevadí ti to? Je to otázka pár minut, a pak můžeme na večeři.“
„V pohodě.“

Dům Tomova kamaráda se příliš nelišil od toho Tomova. Byl jen o trochu větší, uvnitř to ale vypadalo úplně stejně. Tom zaparkoval na příjezdové cestě a naznačil Billovi, aby šel s ním.
„Jak je, kámo?“ zeptal se Zolezzi a s Tomem si plácl. „Víš, že byl tohle náš nejlepší-“ utnul větu v půlce, jakmile si všiml černovláska, který postával za Tomem. „Kdo je to?“
„Bill. Bille, můj nejlepší kamarád-„
„Dwayne Zolezzi k vašim službám,“ přerušil ho. „Teda v případě, že mi za to zaplatíš,“ mrknul a natáhl k chlapci ruku. „Pojďte dál.“
Bill vešel do domu. Tom se chystal překročit práh, ale Dwayne mu položil dlaň na hrudník a zastavil ho.
„Nemůže tady být. Je-“ řekl potichu.
„Je v pohodě. Věřím mu,“ odpověděl Tom šeptem a znovu se snažil vkročit do domu. Dwayne ho znovu zastavil, vypadal netrpělivě.
„Ví něco?“
„Ne! A zmlkni!“ vyletěl Tom a konečně vešel dovnitř.

„Vážně? Vážně jsi byl v Německu? No do prdele! To je můj sen, chlape. Koláčky a tráva… Rááááj,“ protáhl poslední slovo Dwayne. Dopadl na pohovku, v ruce držel láhev piva.
„Uhm… myslíš Holandsko,“ opravil ho Bill a napil se z vlastního piva.
Všichni tři se zasmáli. Minuty rozhovoru se protáhly na hodiny. Celou dobu popíjeli pivo, takže Dwayne byl už moc opilý na to, aby se dokázal bavit o něčem serióznějším.

„A co vy dva? Jste pár? Nemusíte to přede mnou skrývat,“ zeptal se Dwayne a ukázal na Toma. Líně se na něj usmál.
„Ne!“ vykřikl Tom hlasitěji, než zamýšlel, až Bill poskočil na místě. Bill věděl, že nejsou pár, ale i tak cítil malé píchnutí u srdce. „Jsme kamarádi.“
„Víš, že jsi vážně kus?“ pronesl opilý chlapec a podíval se do stropu.
„Já?“ zeptal se Tom a zahýbal obočím.
„Idiote, mluvím o Billovi!“ Dwayne se postavil a posadil se vedle Billa, který se široce usmíval. Omotal paži kolem jeho ramen.
„Jasně…“ Tom se postavil na nohy a odstranil kamarádovu paži, kterou právě objímal Billa. Ne, nežárlil, jenom pomáhal Billovi dostat se z nepříjemné situace. Nic jiného za tím samozřejmě nebylo. „Musíme už jít, máme nějaké plány. Kde mám peníze?“
„V mém pokoji. Počkej… co máte v plánu, vy nadrženci?“
Tom šel do kamarádovy ložnice. „Nic takového. Jdeme na večeři.“

„Jdete na večeři? Kámo, to je tak prudérní!“ zakřičel Dwayne, aby ho slyšel až k němu do ložnice. Otočil se na Billa, který se červenal. „Myslí to vážně? Vzal tě už do klubu nebo tak něco? Už jste spolu hulili?“
„Uh, ne,“ odpověděl Bill upřímně. „Nehulili jsme spolu.“
„Vážně jste si jistí, že spolu nechodíte? Tohle je totiž opravdu divný… od něj. Nikdy nic takového nedělal. Restaurace? Co to kurva?“ Bill párkrát zamrkal, aby tak skryl svoji nervozitu. Dwayne pořád mluvil. „Kdo ví, co se děje v jeho hlavě. Věděl jsi, že jeho poslední přítelkyně byla coura, která-„
„Dwayne!“ Tom se vrátil do obýváku akorát včas. „Sklapni.“
„Jen se snažím být přátelský!“
„Nesnaž se,“ odpověděl Tom a šel ke dveřím, Bill ho následoval. Hostitel se postavil do dveří, aby je vyprovodil.
„Rád jsem tě poznal, Billy. Bavte se!“ zakřičel za nimi a zamával jim. Bill se usmál a zamával nazpátek. „Milý kluk,“ zamumlal si Dwayne sám pro sebe a dveře zavřel.

—

„Máma milovala italskou kuchyni. Špagety mi ji pokaždé připomínají,“ řekl Tom zničehonic, když se podíval do Billova talíře. Bill si špagety nevybral naschvál. Toma štvalo, že něco takového, jako jsou špagety, mu připomínalo mámu. Špagety v Billově puse ho neštvaly. Kurva. Už víckrát nemůže přemýšlet tak jako teď. ‚Máma‘, ‚špagety‘, ‚Bill‘, ‚Billova pusa’… Nešlo to vůbec dohromady.
„Awww, to je vážně sladké, Tome,“ usmál se Bill.
„Prosím, když se mnou mluvíš, nepoužívej ‚awww‘,“ vyletěl Tom bez přemýšlení.
„Omlouvám se.“
Tom si všiml, jak Bill sklonil smutně hlavu. Zněl mnohem tvrději, než zamýšlel. Byl zvyklý říkat všechno, co měl na jazyku. Nikdy nikdo neprojevoval nad jeho slovy žádné emoce. Poznal nový pocit. Bolelo ho u srdce, když se Bill omlouval za něco, za co rozhodně nemohl.
„Zapomeň na to. Zapomeň na to, Bille. Můžeš to používat tak často, jak jen budeš chtít.“
Bill se napůl usmál a dál v tichosti jedl.

—

„Hej, můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se Tom a zabořil lžičku do svého citronového koláče. „Slib mi ale, že se nenaštveš.“
„Jasně, ptej se. Proč bych se měl naštvat?“ Bill se trochu zamračil. Nechápal, kam tím Tom mířil. Nikdy k němu nebyl neslušný.
„Nevím. Prostě mi to slib.“
„Dobře, slibuju.“
Tom si odkašlal, chystal se na položení otázky, která ho pálila na jazyku. „Jsi gay?“
Bill přestal žvýkat a podíval se na Tomův výraz. Myslel si, že se přeslechl, ale jelikož se Tom na něj upřeně díval, věděl, že slyšel dobře. Polknul. „Uhm… Nevím.“
„Nevíš? Je ti devatenáct a nevíš, kdo se ti líbí?“ zeptal se Tom a zvedl svoji lžičku do vzduchu.
„Není to tak jednoduchý. Navíc… devatenáct je dobrej věk,“ Bill se trochu nervózně zasmál.
„V tom případě ti můžu pomoct,“ Tom byl nadšený jako malé dítě, které se chystalo hrát nějakou hru. Nabral si sousto svého koláče, snědl ho a položil obě ruce na stůl. „Myslíš si, že jsou dívky atraktivní?“
„Ano.“
„Kluci?“
„Myslím… že ano?“ zopakoval Bill a pohrával si se svojí lžičkou. Měl koláč již napůl snědený.
„Bille, vůbec mi to neusnadňuješ!“ Tom se tvářil, jako by rozhodnutí se o vlastní orientaci byla ta nejjednodušší věc na celém světě.
Bill zoufale vydechl. „Líbí se mi holky i kluci, ale… hádám, že kluci se mi líbí víc.“ Tom mlčel a čekal, jestli bude Bill pokračovat. „Dobře, líbí se mi kluci,“ dostal ze sebe rychle.

Tom se usmíval. Věděl, že to byla pro Billa nepříjemná situace, ale Bill nevypadal znechuceně. Musel se ho na tu otázku zeptat, protože zvědavost ho zabíjela. Billova odpověď Toma svým způsobem uspokojila. Cítil se speciální. Jen pomyšlení na to, kolik dívek se na Billa dívalo a on o ně neměl zájem, mu stačilo.
„Bille, je to v pohodě. Není na tom nic špatného. Takže jsi už měl přítele…“ zauvažoval Tom.
„Tak úplně bych neříkal, že to byl přítel,“ našpulil Bill rty.
Tom zmateně vytáhl obočí. „Jak to myslíš?“
„Ty vztahy netrvaly dlouho. Myslím si, že ti kluci ani nebyli homosexuálové,“ Bill odložil lžičku a podíval se Tomovi do očí. „Randili se mnou, protože chtěli vědět, jaké to bude s někým, jako jsem já.“
„S někým jako jsi ty?“ zeptal se Tom.
„Tome, podívej se na mě. Lidé si myslí, že jsem holka. Vím, že se oblékám jinak než ostatní kluci, ale to ze mě nedělá holku,“ poslední slova vyplivl a naklonil hlavu do strany. „A potom… mluví se mnou, jako kdybych byl totálně hloupej!“
„No tak,“ Toma překvapila Billova nejistota. Zároveň si ale taky uvědomil, že se mu Bill svěřil s něčím, s čím se ještě nikomu jinému pravděpodobně nesvěřil. „Jsi jiný, a to je dobře. Nikdy jsem nepotkal nikoho, jako jsi ty. Jsi pěkný. Chci říct… Jsi vážně krásnej kluk, nemusíš nikomu vysvětlovat, kdo a proč jsi. Jsi v pohodě, Bille.“

Bill se zakuckal. Bylo to až příliš komplimentů na jeho vkus. „Ty jsi gay?“ spíše oznámil, než že by se doopravdy ptal.
„V žádném případě! Nelíbí se mi kluci,“ odpověděl Tom rozrušeně. „Řekni mi… Líbí se ti teď někdo?“
„Myslel jsem, že test už skončil,“ Bill si zasunul pramen vlasů za ucho. „Nevím. Možná.“
„Vážně? Kdo je to?“ ptal se Tom se zřetelným nadšením v hlase. Nevěděl, proč to chtěl tak moc vědět. Když se jeho společník usmál, promluvil znovu. „Je to ten blonďák, se kterým jsem tě tehdy viděl na parkovišti?“
„Andreas?“ Bill se musel smát. „Fuj, radši bych políbil psa,“ odvrátil pohled a mávl na číšníka.
„Neřekneš mi to?“ zeptal se znovu Tom. Nešlo si nevšimnout Billovy změny v chování.
„Proč to chceš vědět?“
„Nevím. Možná bych ti s tím mohl nějak pomoct? No tak, řekni mi to.“
„Ne,“ zakroutil hlavou Bill.
„Bille,“ zabručel Tom. Bill mu stejně neodpověděl, takže to konečně vzdal. „Fajn.“
Bill se na něj zazubil a vzal si od číšníka účet. Tom mlčel, myslel si tedy, že jeho dychtivost byla u konce. Omyl. Pletl se.

„Nejsem to já, že ne?“
Bill k němu zvedl pohled. „Cože?“
„Já nejsem ten kluk, který se ti líbí, že ne?“ zamžoural na něj Tom.
„Ne, ne, jasně, že ne. Ty… nejsi můj typ,“ Bill se snažil znít tak moc v pohodě, jak jen to šlo. Doufal, že mu to vyšlo a Tom nic nepoznal.
„Dobře. Jsi totiž opravdu dobrý kamarád, Bille. Navíc… bylo by to divné,“ Tom se zvedl ze židle a smetl ze svojí mikiny drobky. Ani mu nedošlo, že právě někoho nevědomky ranil.
„Já… už musím jít. Táta na mě čeká,“ oznámil Bill. Oblékl si bundu a otočil se k odchodu.
„Bille, počkej, zavezu tě.“
„V pohodě, vezmu to pěšky.“
„Bille, no tak, už je tma. Víš, že mi to nevadí,“ Tom položil dlaň na Billova záda a jemně ho pobídl k odchodu. Aniž by ruku z jeho zad sundal, kráčel za ním a vedl ho ke svému autu.

autor: Aster

original