autor: Emilia
Můžeš přijít o přestávce do tělocvičny?
Tahle krátká zpráva přišla Ericovi ve druhé hodině. Při přecházení do jiné třídy se krátce mihnul se Serinou, která kráčela se svou kamarádkou Natashou. Nenápadně mu mávla, ale on dělal, že ji neviděl a koukal jiným směrem. Naštvalo ho, že ho nejdřív poslala do háje a poté ho zdravila jakoby nic. Ještě po tom, co se mu celý víkend ani neuráčila ozvat. Podařilo se mu zprávu ignorovat asi 5 minut, ale svrběly ho prsty, a tak se stejně rozhodl odepsat.
Proč? Myslím, že jsme si posledně řekli všechno.
Jeho zpráva byla odměřená. Napsal to přesně tak, jak to cítil, ačkoli nemohl popírat, že byl zvědavý, co měla na srdci.
Mám ještě něco, co bych ráda dodala. Mám tě prosit?
Typická Serina. Najednou to vypadalo, že on je ten zlý, že on odmítá a musí se ho chuděrka doprošovat.
Neobtěžuj se. Princezny přece neprosí. Přijdu tam, abychom to jednou pro vždy mohli uzavřít.
Eric naštvaně datloval do telefonu a nevnímal svět okolo sebe. Spolužák do něj drcl, když se učitel rozešel k jeho lavici.
„Sommere, asi nechcete skončit bez telefonu, že?“ Vyslovil učitel otázku, na níž neočekával jinou než zápornou odpověď. Eric pouze zatřepal hlavou.
„V tom případě už vás na něm do konce hodiny nechci vidět.“ Řekl, přísně na něj pohlédl a odešel zpět k tabuli, aby mohl pokračovat ve výkladu. Eric si hodil telefon do batohu a dál se o něj nestaral. To poslední, co kvůli té holce potřeboval, byl zabavený telefon. Musel by to pak říct mámě, a ta by si pro něj musela dojet do ředitelny. To by měl teprve doma veselo. Po hodině se rychle sbalil a zamířil směr tělocvična. Musel si pospíšit, aby stihl přeběhnout do další učebny na hodinu matiky. Po cestě se s někým srazil. Zjistil, že to nebyl nikdo jiný než Serina.
„Měli bychom se přestat takhle potkávat.“ Podotkla Serina a třela si rameno, do kterého se uhodila. Srazili se spolu už mockrát.
„Přejdi k věci, nemáme moc času.“ Eric se snažil zůstat chladný a zachovat si tvrdý tón, přestože se pohledem ujišťoval, jestli jí nějak neublížil.
„Tady ne, půjdeme dovnitř.“ Zatáhla Erica za ruku do místnosti, kde byl sklad s různými pomůckami na cvičení. Tam spolu měli podruhé sex. Dýchaly tam na něj živé vzpomínky a zdá se, že oběma hlavou problesklo v tu chvíli to samé.
„Tak?“ Pozvedl Eric obočí. Nechtěl se tam dlouho zdržovat. Nevěděl, jestli se vydrží takhle přetvařovat.
„Víš, přemýšlela jsem o tom, co jsi mi řekl. O tom, co tohle celé mezi námi vlastně znamená.“ Začala Serina ostýchavě. Nebylo pro ni lehké to říct nahlas. Dlouho se k tomu odhodlávala, ale po rozhovoru s Benem se jí všechno zdálo jasnější.
„A myslím, že cokoli to je, chtěla bych to zjistit.“ Dokončila, vzhlédla k Ericovi a čekala na jeho odpověď. Necítila už se nyní tak sebevědomě jako vždycky, když viděla jeho výraz. Věděla, že byl naštvaný.
„A představuješ si to jak? Že luskneš a já přiběhnu a všechno se vrátí do starých kolejí? Že se budeme plížit po skladu s míčema nebo u tebe doma, aby nás náhodou venku někdo nezahlídl? Prober se, princezno, já nejsem věc, kterou můžeš vytáhnout, kdy se ti hodí, užít si s ní a potom ji zase schovat, aby to nevypadalo před ostatníma blbě.“ Vyprskl na ni naštvaně. To byla celá ona. Tohle měla být omluva nebo nějaké vyznání? Zase to zaonačila tak, aby z toho měla prospěch jenom ona sama.
„Jsi pěkný idiot, Sommere. Doprošuju se tě tu jako nějakýho malýho spratka.“ Serina nevydržela a bouchla. Co si to dovoloval? Trápila se kvůli němu, nemohla se soustředit na učení. Ona byla ta první, kdo se mu ozval, kdo přišel a on ji pošle ke všem čertům?
„O to se tě nikdo neprosil. Nejlepší bude, když zůstaneš ve svým ledovým království, obklopeným tvými poskoky a já se vrátím ke svýmu životu.“ S tím se Eric otočil a odešel. Doběhl do třídy akorát se zvoněním.
Celou hodinu matiky byl totálně nepoužitelný, což se mu stávalo málokdy, a o velké přestávce se zničeně vlekl na místo, kde se s Tomem scházeli. Ten se ho okamžitě starostlivě ptal, co se stalo. Eric mu to převyprávěl a Tomovi se na obličeji usadil výraz plný lítosti.
„Netvař se takhle, nechci, abys mě litoval.“ Řekl Eric. „Můžu si za to sám, takže si to teď vyžeru.“ Řekl a v ústech cítil pachuť svých hořce vyřčených slov.
„To není pravda. Neovlivníš, do koho se zamiluješ.“ Oponoval mu Tom. Člověk přeci nemohl ukázat na někoho prstem a říct si: „Tak a teď se do tebe zamiluju.“ Proto ty city byly vždy tak intenzivní, nespoutané, neovladatelné. A někdy samozřejmě i bolestivé a neopětované.
„Já do ní nejsem zamilovaný. Vlastně už pro mě úplně skončila.“ Snažil se Eric sám sebe přesvědčit.
„Jo, a proto vypadáš jako hromádka neštěstí.“ Konstatoval Tom zcela zřejmý fakt. Eric nestihl ani otevřít pusu kvůli odpovědi, protože se před ním objevila právě rozebíraná osoba. Ani si nevšiml, kdy se k nim stihla nachomýtnout.
„Chci s tebou mluvit.“ Vyhrkla a v očích měla nekompromisní pohled. Oba na ni udiveně koukali, ale Serina se dívala pouze na Erica.
„Já s tebou domluvil.“ Odsekl Eric. Snažil se tomu dát potřebný důraz, ale nešlo mu to přes pusu úplně tak rázně, jak si představoval.
„Já ale nedomluvila.“ Serina se nenechala po druhé odbýt tak jako ve skladu s pomůckami na tělocvik.
„To není můj problém.“ Pokrčil Eric rameny tak, aby to vypadalo co nejvíc ledabyle.
Tom se díval z jednoho na druhého, na jejich zapřené a bojové výrazy. Byli jako pitbulové chystající se po sobě skočit, aby si prosadili svou.
„Fajn, jak chceš.“ Zvedla Serina ruce v kapitulaci a vylezla si na nízký kávový stolek, který byl postavený před pohovkou, na níž Tom s Ericem seděli. Bylo to značně obtížné v malinových jehlách, které měla na sobě, ale byl to úkol, se kterým se musela vypořádat.
„Co to sakra děláš?“ Sykl Eric a koukal na ni jako na blázna. Nepobíral, co měla v úmyslu a proč lezla na ten zatracený kávový stolek v podpatcích, když se s ní tak nebezpečně viklal. Serina na okamžik pomyslela na to, že by je mohla odhodit a vylézt tam bez nich, ale pak ji napadlo, že by u toho nevypadala tak dobře, jak chtěla, aby to působilo.
„Tak jo…“ Řekla nahlas a pozornost studentů na školní chodbě se k ní začala postupně obracet. Už jen to, jak se soukala ve vysokých jehlách na stůl, byla pro spoustu studentů nějaká podívaná.
„Možná jsem mrcha, namyšlená a občas mám hysterické záchvaty.“ Začala trochu roztřeseným hlasem, ale odkašlala si, aby se jí ustálil.
„Slez dolů.“ Varoval ji Eric. Byla pravda, že byl naštvaný a čekal od ní lepší omluvu a chování, když spolu mluvili ve skladu v tělocvičně, ale rozhodně nepotřeboval, aby ze sebe dělala blázna, lezla po stolech a dělala představení celé škole.
„Ne, dokud si neposlechneš, co ti chci říct.“ Odsekla mu rázně Serina. Byla odhodlaná to dotáhnout do konce. „Jak jsem řekla, jsem taková. A nemysli si, že ty jsi dokonalý, protože mě taky pěkně štveš s tím, jak máš na všechno odpověď a taky máš tendence věci komplikovat. Jako s naším sex-kamarádstvím.“ Jakmile tuto skutečnost vyřkla, studenti shromáždění na chodbě hlasitě zahučeli. Někteří překvapeně, jiní znechuceně, další zase pozitivně.
„Bože.“ Zamumlal si pro sebe Eric a chtěl se propadnout do země. Ta holka byla nemožná, nemohla udělat nic potichu. Prostě se tu postavila na stůl a začala na celou školu vyřvávat podrobnosti o jejich sexuálním životě, jako správná královna dramatu.
„Nechtěl ses skrývat, tak tady to máš. Už nemusíme. Jo, slyšíte správně, šukali jsme spolu a bylo to mimochodem dost dobrý.“ Po tomhle dodatku už nemohla couvnout. Teď polovina školy věděla, že spala s Ericem a jistě nebude trvat až tak dlouho, než se to dozví ta druhá.
„Poprvé v životě jsem si připadala jako něco víc, i když si spoustu z vás myslí, že je to tak pořád. Viděl jsi ve mně to, co ostatní ne, a donutil jsi mě prozřít taky. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla mít na maturu z matiky a ty jsi mě přesvědčil o opaku. A mně se to líbí. Už nechci být ta holka, na níž je nejzajímavější to, jak vypadá nebo to, s kým chodí. Chci být sama sebou, a jestli to znamená vynikat z matiky a chodit s matematickým géniem, tak ať. Už nechci nosit masku, nechci být pro všechny dokonalá, protože je to někdy sakra frustrující plnit očekávání všech ostatních jenom ne svoje. Takže se tě ptám, Sommere, jestli se mnou chceš chodit? A přísahám, že jestli mě tady necháš stát jako kůl v plotě, tak tě uškrtím.“ Serina dokončila svůj projev a Eric byl jako opařený vroucí vodou. Jeho život se momentálně zdál být bláznivější než jakákoli jiná fantasmagorie. Nejhezčí holka na škole, ta holka, která chodila s kapitánem florbalového týmu, ta která byla všemi ostatními dívkami obdivovaná nebo nenáviděná za to, jak vypadala a jak byla oblíbená ve společnosti, tady teď stála a před všemi mu dávala najevo svoji náklonnost.
„Sklapni už.“ Dostal ze sebe Eric. Serina na prázdno otevřela a zavřela pusu a i Tom šokovaně vykulil oči. Tohle zrovna nebyla odpověď, kterou by většina čekala. Vylezl za ní na stolek, který se pod jejich váhou nebezpečně zakymácel, uchopil do dlaní hustý pramen jejích vlasů a přitáhl si ji k sobě pro polibek. Tom se neudržel a musel nadšeně zatleskat. Byl moc rád, že přesto všechno, jakou měla Serina povahu, udělala to, co udělala, aby si Erica získala, a on teď mohl být jenom šťastný. Trápilo ho vidět ho takhle zničeného. Nikdy by to do Seriny neřekl a hádal, že většina studentů ze školy musela mít solidní šok. Reagovali rozličně. Někteří si začali okamžitě špitat, jiní zase obdivně hvízdali a další se tvářili znechuceně. Mezi ně patřila i její kamarádka Natasha.
„No to snad ne.“ Vyhrkla šokovaně a zkroutila obličej, jako by snědla něco vážně nechutného. Tom to zaslechl a otočil se.
„Tebe se nikdo na nic neptal, ty nádhero, tak tady nekoukej a dej si odchod.“ Vyhrkl na ni, jak se v něm vzedmula vlna bojovnosti. Jakmile se někdo navážel do lidí, na kterých mu záleželo, měl tendenci je ochraňovat, i když se svou křehkou stavbou těla by sám ochranu potřeboval. Eric překvapeně zamrkal, protože tohle nebyl Tomův styl. Ten na něj mrkl a s nevinným úsměvem pokrčil rameny. Pochytil to od Billa. Vsadil se, že kdyby někdo utrousil takovou poznámku jeho směrem, skončil by s pěstí v obličeji.
„Co si to dovoluješ ty jeden žabáku.“ Vyprskla po něm Natasha nehezkou přezdívku. Říkali tak všem prvákům. Ještě jednou se zamračeně ohlídla po Serině s Ericem a odkráčela chodbou pryč.
„Co je to tady za shromáždění. Jděte do tříd, bude zvonit.“ Najednou se na chodbě objevil učitel chemie a přerušil tak pravděpodobně největší událost školního roku. Dokonce předčila i rozchod s Benem. Hlouček studentů se začal pomalu rozcházet. Eric pohotově seskočil ze stolku a uchopil Serinu za boky, aby ji sundal.
„Hádám, že bychom měli jít do třídy.“ Řekl Eric a Serina přikývla.
„Nechci tam, všichni budou civět a pomlouvat.“ Odfrkla si zhnuseně.
„Po tvém výkonu? Co jiného jsi čekala?“ Uchechtl se Eric.
„Já nevím, moc jsem nad tím nepřemýšlela. Šlo mi hlavně o tvoji reakci. Což mi připomíná, žes mi řekl sklapni. Jak sis mohl něco takového dovolit, Sommere?!“ Serina mu dala výchovný pohlavek, ale hrál jí u toho na rtech úsměv.
„Vidíš to? Sotva jsem jí řekl své ano, tak už mě mlátí.“ Tvářil se ublíženě Eric.
„Musím souhlasit s tím, že to nebylo zrovna gentlemanské gesto.“ Podotkl nevinně Tom.
„Ty jsi na její straně?“ Zatvářil se naoko uraženě Eric a Tom zakoulel očima.
„Tak jo, já vás tu radši nechám, abych taky ještě jednu nechytil. Za chvíli bude zvonit. Uvidíme se později.“ Vychrlil ze sebe Tom, mávnul jim a pelášil ke své třídě.
„No chápeš to?“ Otočil se na Serinu a zakroutil hlavou.
„Začíná se mi docela líbit.“ Pokývala Serina hlavou. Vždycky se jí líbilo, když s ní někdo souhlasil.
„To se vsadím, ale já ho nedám.“ Upozornil Serinu Eric.
„Bylo od něj hezký, jak se tě zastal. Ta mrcha Natasha si na mě teď smlsne. Víš, je zvláštní, že přestože mě často štvala a měly jsme hodně odlišné pohledy na různé věci, jsem si myslela, že ona ze všech lidí kolem není tak falešná. Hádám, že jsem se spletla.“ Povzdechla si Serina.
„Kašli na ni. Teď máš mě. A když budeš hodná, tak se s tebou rozdělím i o Toma.“ Eric se snažil zlehčit situaci.
„Doufám, že se s ním nebudu muset dělit já o tebe.“ Vyplázla na Erica Serina jazyk. „Bože, nejradši bych jela domů.“ Dodala.
„Jestli teď pojedeš domů, tak jim ukážeš, že se staráš o to, co si o tobě myslí, a že tě to obtěžuje. Nedávej jim nad tebou tu moc. Vím, že to je nepříjemný, já s tím žiju celej život a naučil jsem se nestarat se.“ Eric dodal svými povzbudivými slovy Serině kuráž.
„Máš pravdu. Uvidíme se po škole?“ Protáhla Serina v otázce a v tom zazvonilo.
„Jo.“ Pokýval Eric hlavou. Váhavě se k ní naklonil a dal jí malou pusu, jemnou jako otření motýlích křídel. Potom se oba rozběhli do svých tříd a doufali, že tam dorazí dřív než učitelé.
…
„Tome? Hej.“ Sykla Hana potichu na Toma, který seděl před ní. Měli ten den poslední hodinu. Tom se opatrně otočil, když se učitel nedíval, a zeptal se jí, co se děje.
„Ty máš vážně nějakej problém s černýma?“ Vytasila na něj.
„Cože?“ Vykulil Tom oči nad jejím dotazem. „Proč bych s nimi měl mít problém?“ Dotázal se nechápavě.
„No… slyšela jsem, že jsi o velký přestávce nadával jedný černý holce ze čtvrťáku. Říkal mi to Josh ze 3.B.“ Objasnila mu Hana, kde vzala takovou informaci.
„To není pravda.“ Ohradil se Tom. „A nebylo to kvůli tomu, že je černá, proboha.“ Tom se zhrozil, jak za takovou chvíli lidi dokázali překroutit celou pravdu.
„No mě to bylo nějaký divný, že zrovna tobě by to vadilo.“ Zašeptala Hana zpět.
„Tome, Hano, přestaňte se vybavovat, nebo budete po škole.“ Okřiknul je učitel a oba zpozorněli. Tom při další chvilce učitelovy nepozornosti vytáhl telefon a naťukal krátkou sms.
T: Chceš slyšet novinku? Prej jsem rasista kvůli tomu, co jsem řekl Natashe na chodbě. První vlna přichází, tak se drž.
E: WTF :O?!!!! Měli bychom zvažovat přestup na jinou školu 😀
Tom nečekal dlouho na odpověď. Musel se pousmát, ale v duchu s Ericem souhlasil. Bylo to tu jako ve slepičárně. Na jednom konci si člověk uprdl a na druhém už se posral.
T: Teď když je naše popularita na vrcholu? Co blázníš 😀
Odepsal ještě Tom, než si telefon schoval do kapsy a po zbytek hodiny se snažil soustředit na výklad, ačkoli mu myšlenky neustále utíkaly k ďábelskému kytaristovi. Co asi zrovna dělal? Napadlo ho, že mu musí říct, jakou novou přezdívku ve škole dostal. To se potrhá smíchy.
…
Konečně odbil konec poslední hodině. Přečetl si zprávu od Erica. Měli jet po škole k Tomovi, ale pochopitelně chtěl být po událostech, co se staly se Serinou, s ní. Měli jistě o čem mluvit a Tomovi to nevadilo. Bylo dobré být na chvíli zase doma v klidu. Navíc bude mít alespoň čas napsat Billovi. Neozval se od té doby, co ho odvezl domů a Tom ho nechtěl otravovat a tlačit na něj. Nerad by, aby Bill získal pocit, že se s ním dusí a Tom mu visí stále na krku. Cestou domů byl Tim podivně potichu a Tomovi se zdálo, že je v autě trochu dusno. Vždy se ho vyptával, jak se měl ve škole, co dělali a cestou si povídali. Teď ho však pouze pozdravil a dál nic. Když dorazili domů, uviděl na příjezdové cestě Franzovo auto.
„Táta?“ Vyřkl Tom nahlas svoji myšlenku. Co tady dělal? Přišel je navštívit? Třeba měl pro Toma překvapení a Tim o něm věděl, proto radši nemluvil, aby nic nevyzradil. Tom vyskočil radostně z auta a s úsměvem běžel do domu.
„Tati?“ Zavolal hned, jak se zul a vstoupil do haly. Franz vyšel z jídelny v závěsu s Adelaide a oba se tvářili vážně. Tomovi opadl úsměv.
„Co se děje? Proč se tváříte tak vážně?“ Vyhrkl, sotva ho oba stihli pozdravit.
„Chlapče, pojď se posadit.“ Pokynul mu Franz, ale Tom zavrtěl hlavou.
„Nechci si sedat, řekni mi, co se děje.“ V Tomovi začínala narůstat nejistota a obavy. Bylo to tady? Nastal ten den D, kdy se od nich měl Franz stěhovat?
„Dobrá.“ Povzdechl si Franz.
„Víš maminka… ona… měla nehodu.“
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Absolutne dokonale ako sa dala Serina s Ericom do kopy. Krasne. A paci sa mi ze prave ona toto urobila. Ako skolska krasavica a dokonale dievca bola ochotna znicit svoju reputaciu aby sa priznala ze miluje Erica.
Myslela som si ze vsetko ide dokonale dobre. Ze nieco sa musi pokazit. A aha ho…predpokladam ze Tomova mama zomrela pri tej nehode. A teraz si ho otec vezme k sebe. Niekde daleko od Diabla. Boze….nemozu ich rozdelit. Nemozu. Ja to neprezijem!!!
Jsem rada že se ty dva udobřili a doufám že se maminka Toma z toho dostane teď by potřeboval Billa.
Serina s Ericem byli perfektní, moc jsem jim fandila a jsem ráda, že to s nimi nakonec dobře dopadlo 🙂
Ale ten konec… 🙁