Chaos 10.

„Já nevím, chlape. Nevím, co se tam, kurva, stalo,“ Tom se silně plácl do čela. „Kurva, utekl jsem odtamtud jako zasraná vystrašená dvanáctka!“
„Hej, kámo, sklapni,“ Dwayne zvedl do vzduchu ukazováček. „Myslíš si, že toho lituješ? Lituješ toho, že jsi utekl?!
„Jenom… já… kurva!“ zavrčel Tom. „Jenom si prostě přeju, aby to dopadlo jinak.“
„Bože.“
„Co?“ zeptal se Tom nešťastně.
„Už jsem ti řekl, že jsi gay.“
„Nejsem gay!“ bránil se Tom. „Je to jenom… s Billem.“
„Jo… Prostě seš gay,“ zasmál se Dwayne a pobaveně zvedl obočí. Tom se ale nesmál tak, jak se smál pokaždé, když řekl Dwayne něco takového. Tom mlčel a ukryl hlavu do svých dlaní.

Dwayne pochopil, že na tom není jeho kamarád příliš dobře, takže je na čase upustit od hloupých vtípků. Nemohl si ale pomoct, prostě takový byl.
„Tome.“ Čekal, až se na něj Tom podívá. Ten se ale neobtěžoval zvednout hlavu a věnovat mu svůj pohled.
„Brácho, podívej se na mě,“ naléhal. Tentokrát se na něj Tom podíval, trochu nakrčil nos. Obával se toho, co chce Dwayne říct tentokrát. „Dělal jsem si srandu. Je mi úplně jedno, že seš teplouš,“ ušklíbnul se Dwayne. Tom zaúpěl a opět nechal hlavu padnout do svých dlaní. „Dobře… Omlouvám se. Hej, poslouchej mě. Přestaň proti tomu bojovat. Přestaň se chovat jako namachrovanej blbeček! Bill se ti líbí. Řekl jsi mu, že není nic špatného na tom, že se mu líbí kluci… A potom uděláš tohle? Bože, ten kluk na tom musí být opravdu mizerně. A to jen díky tobě, protože tě má vážně rád. Věděl jsem to hned, jak jsem ho viděl.“

Na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho. Tom neodpovídal, takže se rozhodl pokračovat sám. „Ano, utekl jsi jak vyplašené štěně, ale to můžeš napravit.“
Tom na něj chvíli zíral, než promluvil. „Všechno tohle… On je jiný. Pokaždé, když s ním jsem, na všechno zapomenu. Jsem úplně jiný člověk.“
„Kámo, toho jsem si už všimnul.“
„Jak moc bláznivé to je?“ otázka byla čistě rétorická. Tom pomalu zvedal paže do vzduchu, aby se protáhnul.
„Ten kluk je opravdu milý. Pokud se díky němu takhle cítíš… nebraň se tomu,“ dokončil Dwayne a poplácal kamaráda po zádech.
Tom se s nově získanou kuráží postavil na nohy. „Musím za ním jít a omluvit se. Já… děkuju, Dwayne. Máš to u mě,“ kamaráda obejmul a odešel.
„Skvělé. Zajímalo by mě, jestli je tohle to, čím bych se měl doopravdy živit,“ zamumlal si Dwayne sám pro sebe a zavřel za Tomem dveře.

Tom zaparkoval auto na již dobře známém místě. S obavami z něj vystoupil, srdce mu splašeně bilo. Potřeboval Billovi říct, co se opravdu stalo. Zazvonil na zvonek a netrpělivě čekal. Nikdo ale nepřišel. Možná, že jen nečekal dostatečně dlouho? Zakroutil hlavou a zkusil to znovu. Opět žádná odpověď. Rychle barák obešel, aby se dostal na zahradu. Byl rozhodnutý neodejít, dokud Billa neuvidí. Na Toma se konečně usmálo po dlouhé době štěstí – zadní dveře byly odemčené. Otevřel je a zavolal kamarádovo jméno. Už se chystal do domu vkročit, když vtom slyšel rychlé kroky, které se k němu přibližovaly. Ani se nestihl otočit a zjistit, komu kroky patří. Cítil, jak ho zezadu někdo chytil pod krkem a dva páry dlaní ho tvrdě tlačily k zemi.

„Kdo jsi?!“ ptal se důrazně muž, který ho držel u země. Tom s ním ale místo odpovědi bojoval a snažil se vyprostit z jeho sevření. „Odpověz!“ znovu ten tvrdý hlas. Muže vytáčelo, že Tom neplnil jeho rozkazy. Otočil mu hlavu do strany, aby se na něj podíval.
„Idiote, lámeš mi nos!“ dostal ze sebe Tom a zalapal po dechu. Prohlédl si muže nad sebou. Oba na sobě měli uniformu, patřili tedy k armádě. Byli to vojáci. Vypadali mladě, ale pravděpodobně byli o pár let starší, než byl on sám. Ten, který ho držel u země, byl blonďák, a ten druhý zrzek.
„Jméno!“ zakřičel blonďatý voják a bolestivě zkroutil Tomovi paži za zády. Kolenem mu zatlačil na páteř, aby z něj dostal odpověď rychleji. Tom cítil, jak se mu malé kamínky odírají o kůži.
„T-Tom Trümper,“ zaúpěl bolestivě.
„Co tady děláš?!“
„Jsem kamarád Billa Kaulitze!“
„Ty?“ odfrknul si zrzek. Také křičel jako jeho kolega.
Proč museli vojáci pokaždé tak ječet?
„Proč by měl pan Kaulitz kamaráda, jako seš ty?“
„Na takové věci se ptát nemůžete,“ vyletěl Tom a trochu se ušklíbl.
To blonďatého vojáka urazilo. Otočil Toma na záda a kopnul ho do žeber. „Drž hubu, ty drzoune!“ chytil ho za vlasy tak silně, až si Tom myslel, že bolestí omdlí. „Pojď se mnou.“ Škubnul mu za vlasy a vytáhl ho na nohy. Tlačil ho před sebou.
„Mám snad na výběr?“ odsekl Tom naštvaně.

Zrzavý voják se ohnal a udeřil Toma paží do hlavy, aby přestal konečně mluvit. Tom doopravdy zmlknul a poraženecky svěsil hlavu.
Bill akorát vyšel ven na zahradu, když viděl to, co zrzavý voják Tomovi udělal. Oči se mu rozšířily strachy. Zakryl si pusu oběma rukama a zalapal po dechu.
„Panebože, Tome!“
„Dobrý večer, pane Kaulitzi. Přistihli jsme tohohle zlodějíčka, jak se snaží vloupat do domu,“ informoval blonďák hrdě. Ignoroval Billův starostlivý výraz. „Všechno ale máme pod kontrolou.“
„Pouze jsem zaklepal na dveře!“ objasnil Tom, jak to bylo. Zasyčel, když mu blonďák opět zkroutil paži za zády.
„Pusťte ho!“ rozkázal Bill.
„Ale pane-„
„Je to můj kamarád. Řekl jsem, ať ho propustíte. Hned!“ Bill na ně zlostně zíral. Vojáci Toma okamžitě pustili.
„Omlouváme se, pane. Tady, váš kamarád,“ zrzek se na Billa opatrně usmál. Podíval se na Toma a snažil se oprášit předek jeho bílého trička, které bylo teď špinavé.
„Jste propuštěni.“ Bill to nemusel opakovat dvakrát. Vojáci kývli a odešli pryč.

Bill vzal Toma do svého pokoje a opatrně mu pomohl, aby si lehl do postele. Nechtěl mu ublížit ještě víc. Byl zmatený. Nikdy by si nemyslel, že se Tom ještě někdy vrátí. Ne po tom, co se stalo. Situace, ve které se teď nacházeli, mu připadala opravdu divná. Nevěděl, kam se postavit. Nevěděl, jestli by měl něco říct. Rozhodl se tedy udělat něco, aby Tomovi alespoň nějak pomohl. Šel do koupelny, aby namočil malý ručník. Poté se vrátil zpátky k Tomovi, posadil se vedle něj na postel a opatrně mu otíral kapky krve z obličeje.
„Bille, odpusť mi,“ zakňučel Tom, když ucítil studený ručník na svojí poraněné pokožce.
„Není to tvoje chyba. Zkurvení idioti. Jen počkej, až se to můj táta dozví.“
Tom pohladil Billa jemně po tváři a pomalu sjel dlaní na jeho krk, kde dlaň nechal na okamžik jen tak položenou. Poté si ho k sobě pomalu přitáhl a políbil ho. Vymazal mu tak všechny předešlé myšlenky z hlavy. Pohladil Billa po vlasech a zamotal mu do nich své prsty, čímž polibek prohloubil. Bill přivřel oči a do polibku se zapojil. Ten pocit byl tak úžasný. Jakmile mu ale došlo, co s Tomem dělají, rychle otevřel oči a od Toma se odtáhl. Momentálně už nevěděl, co od Toma může čekat. Přitiskl prsty na Tomovy rty a díval se na něj.

Tom ho za ruku chytil a rychle promluvil, než by se stihl slova ujmout první Bill. „Včera… to, jak jsem reagoval… Choval jsem se jako blbec. Nevěděl jsem, co dělat. Vyděsilo mě to, proto jsem utekl,“ sklopil pohled. „Zachoval jsem se jako zbabělec. Od mojí poslední přítelkyně jsem nechtěl… nechtěl jsem nikoho blízkého. Byl jsem tak nasranej na to, co se stalo. A pak jsem potkal tebe a jako by se celej svět zbláznil. Nikdy jsem nic necítil vůči klukovi a…“ Bill se nadechl, aby taky mohl promluvit, ale Tom byl opět rychlejší. „Bille, prosím. Prosím, řekni, že mi odpouštíš. Nechci tě ztratit. Ne takhle.“
Bill se na něj chvíli jen díval. Poté se k němu ale sklonil, aby ho k sobě přitiskl v pevném objetí. Do očí se mu draly malé slzy štěstí. „Tome…“ starší muž kolem něj pevně omotal svou paži. „Myslel jsem si, že mě nenávidíš.“
„Cože?“ Tom ho chytil za ramena a kousek ho od sebe odtáhl, chtěl se mu dívat do očí. „Ne! Bille, nikdy tě nebudu nenávidět. Na něco takového ani nemysli. Jsi… úžasný. Akorát mě mateš.“
Černovlásek sklopil pohled. Tom ho ale chytil za bradu, aby mu hlavu vrátil do původní pozice a opět s ním spojil pohled. Bill se na něj usmál.
„Mateš mě, ale… miluju to.“
Bill se jemně otřel o Tomovy rty svými. Rychle se odtáhl, aby zachytil Tomovu reakci. Jakmile se Tom usmál, položil se zpátky na Tomův pohmožděný hrudník a Tom zaúpěl. Bill se vyděšeně odtáhl. Tom se jen zasmál a vtiskl Billovi polibek na čelo.
„Jsem v pohodě, pojď ke mně.“
Leželi spolu v Billově posteli a mazlili se, zatímco sledovali západ slunce. Nepotřebovali nic jiného kromě společnosti toho druhého.

—

„Wow. Vážně jsou to fotky, které jsi pořídil ty? To bych nikdy neřekl.“ Fotografie, kterými byl Billův pokoj obklopen, byly jedním tématem jejich nočního rozhovoru.
„Jednou možná tátovi řeknu, že bych se chtěl fotografováním živit.“
„No… Neměl bys čekat dalších deset let,“ ušklíbnul se Tom a jemně zatahal za Billův dred.

„Proč jsou tady… ti vojáci?“ zeptal se Tom o pár minut později.
„Táta je na pár dní mimo město. Pokaždé, když je pryč, chce, aby tady byli. Hlídají barák… a mě,“ povzdychl si Bill. „Jsou ale tak otravní a hloupí.“ Oba se zasmáli Billově poslední poznámce. Tom se vyhoupnul na Billa a pohladil ho po boku.
„Znamená to, že nás vůbec nespustí z očí? Pořád nás sledují?“ zamumlal mu svůdně do kůže na krku. Bill se pod ním zavrtěl. Dotek Tomových rtů na citlivé pokožce krku ho nenechával chladným.
„Nechají nás na pokoji v případě, že jim to řeknu.“
„Mocný… to se mi líbí,“ Tom se zapřel rukama z obou stran Billovy hlavy, přenesl na ně veškerou svoji váhu a rošťácky na něj mrknul. Chtěl mladšího z chlapců trochu poškádlit. Dával mu malé pusinky na nos, obličej, čelist. Bill se tiše smál. Každý dotek Tomových rtů si užíval tak jako ten předešlý.

Po chvíli se Tom přesunul svými rty na ty Billovy. Políbil ho s mnohem větší vášní, než ho políbil poprvé. Tohle byla jeho šance. Příležitost, při které měl šanci zjistit, jestli je tohle to, co doopravdy chce. Špičkou jazyka přejel po Billově spodním rtu se žádostí o vstup. Bill bez jediného zaváhání spolupracoval. Omotal paže pevně kolem Tomova krku a naklonil hlavu do strany, aby mohli polibek ještě víc prohloubit. Tom se ujal Billova jazyka. Jakmile ho jemně nasál, oba vzrušením zasténali. Kolenem roztáhl Billovy nohy od sebe a svou nohu tam nechal, aby se k němu mohl lépe dostat. Tom přerušil polibek, aby mohl svými rty opět zkoumat Billův obličej. Černovlásek spokojeně zamručel a naklonil hlavu do strany. Jakmile Tom přejel špičkou jazyka po jeho ušním lalůčku, přivřel oči. Dotyky Tomových rtů ho vzrušovaly. Byl si jistý, že pokud bude Tom v laskání pokračovat, vyvrcholí. Jako kdyby mu Tom četl myšlenky, věnoval mu poslední polibek na rty a odtáhl se. Pevně ho obejmul, zavřel oči a spokojeně se usmál.
Tohle bylo přesně to, co chtěl.

autor: Aster

original