Chaos 11.

—

Andreas přišel Billa navštívit akorát v okamžiku, kdy Tom z domu odcházel. Billovo nadšení se ve chvíli, kdy blonďáka viděl, vyměnilo za obavy. Kamaráda jistě bude zajímat, co tady dělal Tom takhle brzo ráno. Myslel si, že bude Andreas alespoň trochu šťastný, ale vypadalo to spíš opačně.

„Takže ten gangster je momentálně tvůj přítel?“ zeptal se Andreas s podtónem vtipu v hlase. „Nikdy bych si nemyslel, že se ti líbí kluci jako on. Stejně tak jsem si nemyslel, že je gay.“
Bill mlčel. Nevěděl, co na to říct. „No, on-„
„Bille, můžeš být upřímný?“ přerušil ho Andreas. Nechtěl o Tomovi slyšet byť jediné slovo. Ten člověk ho vůbec nezajímal. „Myslíš to s gangsterem vážně?“ típnul svoji cigaretu do popelníku a posadil se na gauč. Ze skutečnosti, že Bill má s tím ničemou něco společného, nebyl nadšený.
„Přestaň mu říkat ‚gangster‘, jmenuje se Tom,“ odseknul vztekle Bill. Andreasovy nevhodné komentáře ho unavovaly.
„Feťák, gangster… Však je to fuk,“ blonďák protočil oči. „Bille, nemyslím si, že tě má rád. Díváš se na něj skrz růžový brejle. On má v sobě všechno, před čím tě táta varoval.“
„To není pravda.“ Bill věděl, že to tak rozhodně nebylo. Andreas se jen choval jako všeználek. „A už přestaň, nechci se o tom bavit.“
„Bille, jsem tvůj kamarád. A nechci, aby ti ublížil,“ pousmál se Andreas. „Prostě vím, že pro tebe není dobrej.“
Černovlásek zavrčel. Andreas o Tomovi nevěděl vůbec nic. Jeho oblíbenou činností bylo soudit ostatní. Pokud si ale myslel, že ho poslechne, byl na omylu.

„Líbí se mi tady. Vypadá to tu útulně,“ podotkl Bill a zvedl se z Tomovy postele. Rozhlížel se všude kolem sebe a pomalými kroky šel k poličce, na které byly vystavené fotografie a staré knihy.
„Můj pokoj je mnohem menší jak tvůj,“ řekl Tom. Jakmile si všiml, že se Bill nedívá, začal rukama stírat prach z nábytku a schovával všechno, za co by se měl stydět. Špinavé spodní prádlo kopal pod postel. Už dlouhé roky si domů nikoho nepřivedl.

„Tohle je tvoje máma?“ černovlásek ukázal na jednu z fotografií, na které pózovala žena s vřelým úsměvem.
Tom kývl na souhlas.
„Tome, nebuď smutný.“
„Nejsem. Vím, že se všechno děje z nějakého důvodu. Zatím jsem ale nenašel důvod pro její smrt,“ smutně se usmál.
Bill mu věnoval soucitný úsměv a otočil se zpátky k poličce. Všiml si malé krabičky, která byla schovaná za knížkama. Vzal ji do ruky a podíval se tázavě na Toma.
„Můžu se podívat dovnitř?“
„Jasně, podívej se,“ pobídl ho Tom rukou a posadil se na postel. V krabičce se ukrýval zlatý řetízek s destičkou, na které bylo vyryté Tomovo dětské jméno.
„Tomi?“ přečetl Bill. „To je sladké!“
Tom se zasmál Billovu nadšení.
„Proč to nenosíš?“
„Bille, nenosím nic, na čem jsou zdrobněliny,“ zasmál se Tom, ale myslel to vážně.
„Je to roztomilé.“
„Nosil jsem ten řetízek spoustu let. Jakmile ale máma umřela, rozhodl jsem se, že chci zapomenout na vše, co by mi jí připomínalo.“

Bill si destičku pořád zaujatě prohlížel, jako kdyby se měla najednou pohnout, promluvit, cokoliv.
„Pokud se ti ten řetízek tak moc líbí, můžeš si ho vzít.“
„Ne, ne, ne. To nemůžu,“ Bill zvedl od řetízku pohled, byl připravený ho vrátit zpátky na místo, na kterém ho našel.
„Je to v pohodě, vážně. Je to jenom řetízek. Navíc bude mnohem lepší, pokud si ho vezmeš. Otec ho pravděpodobně ještě nenašel, jinak by ho už dávno prodal.“
„Můžu ho nosit?“ Bill se zeširoka usmál.
„Samozřejmě.“ Tom se zvednul z postele a šel k Billovi. Ten se k němu otočil zády a přidržoval si řetízek kolem krku. Tom mu ho připnul a nenechal si ujít příležitost jemně ho políbit na krk. Otočil si Billa k sobě čelem, spojil jeho rty se svými a palcem ho pohladil po tváři. Jakmile slyšel vypnutí motoru, rychle otevřel oči.
„Kurva, myslím, že je to táta. Počkej tady.“

Po pár minutách se Tom vrátil zpátky do svého pokoje s úlevou vepsanou v obličeji.
„Byl to jen zasranej soused. Pojď odsud pryč. Nechci tady být, až se otec vrátí.“
„Proč?“ zeptal se Bill zvědavě. Tom ho chytil za ruku a táhl ho ke dveřím.
„Protože.“
Hned na to, co vešli do obýváku, se proti nim objevil muž s mladou ženou po boku. S obtížemi otevřeli vchodové dveře. Žena vypadala opile a jeho táta… Tak, jako vždycky. Oba páry se na chvíli zastavily a jen si vyměňovaly pohledy. Starší muž povytáhl obočí a mračil se, jako kdyby řešil nějaký matematický problém.
„Co tady, kurva, děláš?“ vyletěl. Billovy oči se strachy rozšířily.
„Bydlím tady,“ odpověděl Tom a chytil Billa za ruku.
„Jo, bohužel,“ zavrčel.
„Hej! Skoč na nákup, okay? Máme hlad!“ dodal muž ještě před tím, než mladíci vyšli ze dveří.
„Řekni té svojí kurvě,“ odpověděl Tom hrubě, ani se na otce neotočil. „Já odcházím.“
To, že neměl muž nad synem kontrolu, ho rozzuřilo k nepříčetnosti. „Ani se neopovažuj přijít dneska domů, ty zkurvenej nevděčníku!“ zakřičel a popadl jednu z flašek, která byla ještě stále plná alkoholu. Hodil ji proti dveřím, které Tom naštěstí již zabouchnul.

Mladíci slyšeli zvuk tříštícího se skla. Billa to vystrašilo, otočil se na Toma, ale ten nevypadal překvapeně. Nedokázal uvěřit tomu, že Tom musí tohle snášet každý den. Nebylo to fér. Nezasloužil si něco takového.
„Tome,“ zkusil Bill potichu. Tom jen zakroutil hlavou a otevřel dveře od auta, aby se do něj mohl posadit.
„Omlouvám se. Nevěděl jsem, že tvůj…“
„To je v pohodě,“ řekl Tom klidně.
„Ne, to rozhodně není! Proč se od něj neodstěhuješ?“
Tom si odfrknul. Tohle už slyšel tolikrát. „Jednou to udělám,“ odmlčel se a opřel se o volant. „Myslel jsem si, že se změní, ale… hádám, že se tak nestalo. To je fuk,“ zhluboka se nadechl. „Můžu tě odvézt domů?“
Bill přikývl, pořád byl trochu zmatený tím, že se Tom choval, jako kdyby se nic nestalo. Kdyby tohle všechno věděl, když ho Tom varoval, rozhodně by na návštěvě jeho domova netrval. Nechtěl Toma dostat do problémů.
„Kde budeš spát?“
„S tím si nedělej starosti. Do zítřka na všechno zapomene.“ Tom se donutil, aby ta slova řekl s úsměvem na tváři.
Bill měl o něj ale strach.

—

Tom vezl Billa domů. Když míjeli čínskou restauraci, Bill na ni ukázal prstem.
„Koukej! Čína!“
„NE!“ rozesmál se Tom. V žádném případě se v nejbližší době nechystal navštívit asijskou restauraci. Už měl dost rýže a ryb! Chtěl se o svou myšlenku podělit s Billem, v tu chvíli mu ale zazvonil mobil. Hovor okamžitě přijal.
„Ano?“
„Zapomněl jsi na naše setkání?“
„Cože? Já-?“ v tu chvíli si vzpomněl. „Ne! Ne! Jsem na cestě!“
„Tony čeká. Zajímá ho, kde kčertu vězíš. Okamžitě sem doprav ten svůj kostnatej zadek. Nechci přijít o hlavu jen kvůli tobě!“
„Hned tam budu.“ Ukončil hovor a hodil mobil na zadní sedačku.
„Kurva, kurva, kurva,“ mumlal si sám pro sebe a sešlápl plyn až na podlahu. Stiskl k sobě rty tak, že vytvořily perfektní přímku.
„Co se stalo?“
„Zapomněl jsem, že se mám s někým setkat! Kurva! Nestíhám tě odvézt domů, nevadí?“ podíval se na Billa starostlivě. Nechtěl, aby měl co dočinění s tím, co dělal, ale momentálně neměl čas, aby ho odvezl domů. Potřeboval se na místo setkání dostat, jak nejrychleji to jen bylo možné.
„V pohodě,“ pokrčil Bill rameny. Ve skutečnosti se ale bál toho, co za setkání to má být.
Dozví se Bill za okamžik, kde Tom pracuje?

autor: Aster

original