Chaos 13.

Restaurace, která nesla jméno Ztai, byla nádherná. Na Billův vkus to bylo až moc, ale ohromovalo ho, že Tom vybral takové místo. Byla tam spousta modré barvy. Strop byl osvětlen modrými světly, židle byly oblečené v modrých přehozech námořnické modré, skvěle tak kontrastovaly s bílými ubrusy. Bar byl o trochu barevnější. Zelená a modrá světla osvětlovala tmavé skříňky. Skrz velká okna byl vidět svit pouličních lamp. Restaurace byla perfektním prostředím pro perfektní rande. Bill se na Toma široce usmál. Byl tak šťastný, že tady spolu můžou být. Popíjel svůj zelený čaj a vychutnával si chutnou Arabskou kuchyni, o které nikdy předtím neslyšel.
Tom vstal od stolu a omluvil se s tím, že musí použít toaletu. Bill kývl na souhlas a podíval se z velkého okna. Znovu musel uznat, že výhled z třetího patra, na kterém se nacházel jejich stůl, byl vážně úchvatný. Byl městský chlapec a jedna z věcí, kterou miloval nejvíc na světě, byly vysoké budovy, které v noci čekaly na fotografy. Na fotografy, kteří byli schopni zachytit krásu budovy, a hlavně aby fotografie vyvolávaly v lidech ty stejné pocity i za několik let jako v den jejich pořízení.

—

„Co myslíš tím svým ‚co‘?“ jakmile Tom vešel na toalety, přijal hovor. Opřel se o pult, ve kterém byla vestavěná umyvadla, a váhu přenesl do chodidel.
„Co tam, kurva, děláš? Ten chlapík měl být už dávno mrtvej! Už tam seš hodinu a půl a ještě jsi nic neudělal!“
„Drž hubu, Georgu. Jsem v polovině. Chtěl bych vidět tebe, jak bys to udělal na veřejnosti,“ vyletěl Tom. „Jde mi o zadek a reputaci.“

„Tome?“
Neslyšel, jak se dveře otevřely. Nyní ale před ním byl Bill, který vypadal zmateně. Kurva, pomyslel si Tom. Telefon pořád držel u ucha.
„Ahoj!“ usmál se na něj stylem, jako kdyby ho neviděl minimálně měsíc.
„Co z toho, co děláš na veřejnosti, může ohrozit tvoji reputaci?“ zeptal se Bill a naklonil hlavu do strany. Tomovy oči se rozšířily strachem, vypadal jako srnka, kterou oslnila světla na silnici. „Jsem to já?“
„Cože? Ne!“
Georg se dovtípil, že Tom nebude v restauraci sám. „Šéf řekl dvacet minut. Pokud to neuděláš, zmizíš z tohohle světa,“ sdělil a hovor ukončil.

„Bille, samozřejmě, že jsem nemyslel tebe,“ Tom uklidil mobil do kapsy a umyl si ruce. „Mluvil jsem s kamarádem o práci. Potřebuju něco udělat. Jdi zpátky ke stolu, hned za tebou přijdu.“
„Počkám na tebe, hm?“ navrhl Bill a prohlížel si svůj odraz v zrcadle.
„Ne!“ vykřikl Tom neúmyslně a podíval se na Billa. „Chtěl jsem říct… Běž zpátky ke stolu, než ti vychladne moučník.“
„Jak víš, že už servírovali moučník?“ Bill přivřel podezíravě oči.
„Bille, nevím to, ale myslím si to. Potřebuju něco udělat. O samotě,“ řekl Tom a otřel si ruce do papírových utěrek.
Bill vydechl. Ačkoliv kývl na souhlas, nesežral mu to. „Dobře. Prvně si ale odskočím, když už tady jsem. Omluv mě,“ vešel do jedné z kabinek. Byl podezíravý. Dveře kabinky si nechal trochu otevřené a Toma skrz ně sledoval. Jakmile odešel, tak z kabinky vyšel a následoval ho.

Tom šel do horního patra a Bill byl jen pár kroků za ním. Copánkatý muž se na patře zastavil a přejel pohledem několikery dveře. Poznal ty, do kterých měl vejít, a postavil se před ně.
„Tome!“ zakřičel černovlásek. Využil příležitosti, že jeho partner stál bez hnutí na místě. Tom se snažil něco vylovit ze svých drahých kalhot. Jakmile slyšel Billův hlas, zamrzl v půli pohybu a zalapal po dechu.
„C-co tady děláš?“
„Co ty tady děláš?“ zeptal se Bill důrazně a založil ruce na hrudníku. „Co se tady, sakra, děje, Tome?“ nyní už věděl, že tady něco rozhodně smrdělo. Tom zavrčel a zaskřípal zuby. Přitiskl dlaň na Billovu pusu, aby ho umlčel. Jeho hlas byl příliš hlasitý pro tichou chodbu. Chytil ho za paži a odvedl ho pryč ode dveří, před kterými stáli.
„Prosím, vrať se zpátky ke stolu. Pro vlastní dobro,“ zašeptal. Bill odmítavě zakroutil hlavou. Tom zaúpěl a chytil se za hlavu. Bill byl tak tvrdohlavý. „Bille, prosím, mrháš mým časem!“
„Já že mrhám tvým časem?“ mladší ukázal sám na sebe, rozechvěl se.
„Ne!“ Tom znovu zavrčel. Byl zoufalý. „Nemyslel jsem to tak. Sakra! Bože, nemrháš mým časem, jenom-„
Bill znovu založil paže na hrudníku. Nevypadal, že se chystá odejít. „O co jde, Tome? Má to co dělat s tvým zaměstnáním?“ zeptal se. Tom kývl na souhlas. „V tom případě půjdu s tebou.“ Zněl rozhodnutě.
„Bille, proč to musíš ztěžovat?“ Tom se podíval na svoje hodinky. Zbývalo mu už jen dvanáct minut. Nevěděl, co dělat. Nevěděl, jestli má vzít Billa s sebou, či nikoliv. „Nemám už čas,“ zhluboka vydechl. „Jen buď potichu, ano?“ zašeptal a otočil se na patě.

Bill polknul. Už měl dost toho, co se před ním odehrávalo. Kde byl ten sladký Tom, kterého znal? Ten chlap, který ho ochraňoval? Chlap, díky kterému zapomínal kdo a kde je, když se na něj usmál?

„Nějaká poslední slova?“ Tom nabil zbraň, připraven znovu vystřelit. Už ho to nebavilo. „Teda počkat. Hádám, že jsi je už řekl.“
Černovlásek si všiml Tomova chladného pohledu. Nikdy ho tak neviděl. Nemohl tam stát jen jako kus nábytku, musel něco udělat. Chytil Toma za svalnaté paže, snažil se tak změnit směr jeho výstřelu.
„Nech toho,“ řekl Bill tiše, ale jasně. Tom se na Billa otočil a ohromeně se na něj podíval. Hned se ale otočil zpátky a věnoval svůj pohled Baltazarovi. Jelikož na něj pořád mířil, Bill se rozhodl zakročit znovu.
„Tome, přestaň!“ řekl hlasitěji.
„Do prdele, nevyslovuj moje zkurvený jméno!“ zakřičel na něj Tom. Bill od něj ustoupil, rozhodně nečekal takovouhle reakci. Baltazar byl natolik vystrašený, že se ani nehnul. Nedokázal z hrdla dostat jediné slovo. Pouze sledoval dva muže, kteří se hádali.

Černovlásek si všiml fotografie na stole. Malá holčička oblečená v růžových šatech, která pózovala na trávníku. Nelhal. Opravdu měl dceru.
„Má dítě! Nemůžeš ho zabít!“ naléhal Bill a opět Toma chytil za paži.
„To říká každej,“ odvětil Tom suše a zbraň odjistil. Muže před sebou chytil pod krkem a přitiskl mu hlaveň pistole mezi oči. Svůj ukazováček umístil na spoušť. Z oka muže, kterého držel pod krkem, si našla cestu ven jedna slza. Tomovi se zatočila hlava. Byla to podobná slza, jakou viděl u otce, když jeho matka zemřela. Podobná slza, která se utvořila v jeho vlastním oku, když ho otec poprvé udeřil. Podobná slza, kterou viděl u Billa ten den, kdy ho zachránil. Podobná slza, ale stejná bolest.
„Prosím,“ zakňučel Bill. Tom zavřel oči a zakroutil hlavou. Věděl, že toho bude litovat, ale zbraň uklidil, muže pustil a nechal paže podél těla.
„Děkuju. Děkuju,“ muž si klekl na kolena a snažil se chytit Toma za ruku. Ten ale obě zvedl do vzduchu. Nechtěl, aby se ho dotýkal.
„Nebuď tak sentimentální. Poděkuj jemu,“ ukázal na Billa, který se na muže na kolenou nesměle usmíval. Nikdy toho muže neviděl, neznal ho, ale věděl, že je nevinný. Baltazar byl prostě jedním z těch lidí, kteří se zapletli s mafií a nemohli se z toho dostat. Vlastnil slušnou restauraci a měl dceru, o kterou se staral. Jednoho dne se ale ocitl na špatném místě a zapletl se se špatnými lidmi.

„Jeden z vás,“ ukázal na ně Baltazar. „Zabil moji manželku,“ přitiskl prsty na ránu na svojí paži, snažil se zastavit krvácení. „Nezasloužila si to. Nevěděla nic z toho, co se stalo,“ řekl potichu a sklopil pohled, díval se na koberec, kterým byl v místnosti natažený.
„Já nejsem ten, kterej rozhoduje o tom, kdo má být zabit,“ Tom se posadil do křesla, které měl za sebou a promnul si spánky. „A teď… zemřu já. Tvůj život za můj.“
„Cože?“ zeptal se Bill nevěřícně.
Tom si odfrknul. „Co? Myslel sis, že to funguje stylem: ‚Hej, nezabíjej ho, všichni budeme šťastně a spokojeně žít.‘? No tak, Bille.“
„Nic se nestane! Seženu ty peníze! Zí-zítra!“ zkusil s malým povzbuzením v hlase. Právě teď, kdy ten černovlasý muž zachránil jeho život, by udělal cokoliv.
Bill zamrzl na místě. Byl nešťastný. Uvnitř těla bojoval s tím, co Tom řekl. Život muže, kterého neznal, za Tomův život. Miloval ho. Nemohl na to ani myslet. Byl sobecký?
„Už mu ty peníze dávat nemusíš. Carlo si myslí, že seš mrtvej. Musíš odsud pryč-“ Tomův mobil opět začal vyzvánět. Georg.
„Je mrtvej?“
„Jo,“ odpověděl Tom sebevědomě.
„Dobře. Mám na tebe počkat?“
„Ne, nejsem tu sám. Jdi napřed,“ zavěsil a postavil se na nohy. Jak šel ke dveřím, ještě před jejich otevřením se otočil na muže, kterého nechal za sebou. „Kolem restaurace se potlouká pár chlapů. Jakmile odejdu, tak počkej ještě půl hodiny. Poté budeš volnej,“ sáhnul na kouli na dveřích a znovu se na Baltazara podíval. „Paže bude v pohodě. Řekni servírce, aby ti pomohla. Pevně tu ránu drž a přestaneš krvácet.“
Muž nervózně kývl. „Děkuju… Tome.“
Tom zastavil v půli kroku, jakmile zmínil jeho jméno. Trochu otočil hlavu, aby se na muže podíval a jemně kývl hlavou.

—

„Vraždím lidi. To je to, čím se živím,“ řekl Tom pevným hlasem.
„Panebože,“ zašeptal Bill, nevěřil vlastním uším. Byli u Billa doma. Generál Kaulitz byl opět na pár dní z města, takže měli pro sebe tolik času, kolik jen chtěli.
„Jen ty, kteří si to zaslouží,“ doplnil Tom tak hloupou obhajobu. „Teda… podle mého šéfa.“
Bill si tisknul prsty ke spánkům a masíroval si je, naštvaně se na Toma díval. Nebyl na něj až tak moc naštvaný, ani nevěděl, proč se tak cítil. Všechno ho zatraceně mátlo. Tom se snažil zmizet v gauči, na kterém seděl. Díval se do podlahy. Nikdy by si nemyslel, že Bill zjistí pravdu o jeho práci tak brzy a za takových okolností.
„Omlouvám se,“ pronesl copánkatý muž potichu. Stále k Billovi ale nevzhlédl. Nemohl. Dnes večer poznal jeho nejhorší stránku. „Omlouvám se, že nejsem ten, za kterého jsi mě měl.“
„Ale… jak?“ zeptal se Bill. „Proč?“ Měl spoustu otázek, na které se chtěl zeptat. Všechny čekaly pouze na to, až je vysloví.
Okamžik pravdy právě nastal. To, co Bill viděl, bylo nic ve srovnání s tím, co se mu Tom chystal říct.
„Carlo Casablanca,“ řekl Tom a ukázal Billovi prsten na levé ruce, na kterém byly dvě propletené C. Iniciály muže, který gang vlastnil.
„Je to gang?“
„Mnohem víc než to. Prodávají drogy, zbraně,“ vysvětloval Tom. „Cokoliv, za co dostanou peníze. Hledají lidi, kteří potřebují pomoct rozjet business. Pokud potřebují, půjčí jim peníze, jenže když pak přestanou poslouchat a dělat vše, co řeknou, případně když nezaplatí přesně v určený den, tak… Tak pak přijdu na řadu já a mám se jich zbavit.“
„Ale…“ mladší z mužů se snažil zformulovat větu, ale neúspěšně.
„Tony je ten, kdo mi vždycky volá. Je to můj šéf. Carlo mu říká, co je třeba udělat, koho je potřeba se zbavit a Tony to přidělí buď mně, nebo jiným klukům, podle toho, o co jde.“

V Billově obličeji byl vidět ještě větší smutek než ze začátku. Pořád byl zmatený, přesto, že se mu to Tom snažil vysvětlit. Všechno vypadalo až příliš komplikovaně. Tom si všiml poklesu v Billově obličeji. Zakroutil hlavou a nasadil si kapuci, snažil se schovat.
„Omlouvám se, že jsem tě do toho taky zatáhnul. Nikdy bych si nemyslel, že to mezi námi skončí takhle,“ omluvil se upřímně. „Zmizím z tvého života. Zapomeň na mě, nemluv o mně, chovej se, jako kdybys mě nikdy nepoznal a já neexistoval,“ zvedl se. Nechtěl odejít, ale musel. „Kdo by chtěl chodit s vrahem?“
„Tome. Tome, co to říkáš?“ Bill se rychle zvednul a chytil Toma za paže. „Nechci, abys mě opustil.“
„Bille,“ Tom ho jemně chytil za ramena. Ten chlapec rozhodně nevěděl, o čem mluví, dle Tomova názoru. „Je pro tebe nebezpečné se mnou být. Je to úplně jiný svět. Svět, kde mrknutím oka se proti tobě můžou všichni najednou otočit. Nikdo tam není v bezpečí.“
„Cítím se v bezpečí, když mě objímáš. Nic jiného mě nezajímá, protože bez tebe by byl můj svět prázdný,“ podíval se na Toma. V očích měl vepsanou upřímnost svých slov a víru. Bill byl všechno, co Tom chtěl. A on nemohl bojovat s tak silným pocitem.
„Bille,“ přitáhl si ho k sobě. Ten ho pevně obejmul a tiskl se do jeho osobního prostoru. Mlčeli a pouze si užívali přítomnost toho druhého tak dlouho, jak jen potřebovali.

Chlapci se na sebe poťouchle usmáli. Oba se šťastně zasmáli a spokojeně vydechli. To, co se právě stalo… Neměli by být díky tomu smutní. Byla to pouze překážka, kterou si pro ně život připravil. Překážka, kterou společně překonají. Nemuseli si momentálně dělat žádné starosti.
„Měli bychom se opít a na všechno zapomenout,“ zavtipkoval Bill.
„Souhlasím!“ přitakal s nově nabytým nadšením Tom.

—

Tak jak řekli, taky udělali. O pár hodin později leželi na podlaze v obýváku, protože vypili téměř všechen alkohol, který se ukrýval v mini baru Billova otce. Mluvili o svojí minulosti, ptali se na všechno, co chtěli o tom druhém vědět. Už mezi sebou neměli žádná tajemství. Tom mu řekl o kamarádovi ze střední, který byl součástí gangu, co prodával drogy, a jak se s nimi on sám zapletl. Byly za to opravdu dobré peníze a pro pubertálního Toma to byla nejlepší práce na světě. Teď na to měl už jiný názor. Bez jakýchkoliv zkušeností ho gang přijal mezi sebe a on mezi ně bez přemýšlení vstoupil. Nyní byl už součástí nebezpečného mafiánského světa.

„A co tvoje bývalá přítelkyně? Proč ses o tom vztahu nechtěl bavit?“ zeptal se zvědavě Bill. Pohrával si se sklenicí, ve které měl nalitý nějaký alkoholický nápoj, který ani neznal. „Co se stalo? Myslím… Co se stalo doopravdy.“ Myslel si, že na pravdu už čekal příliš dlouho. Chtěl znát, co se ve skutečnosti stalo, opravdu ho to zajímalo.
„Podváděla mě,“ začal Tom. „Za zády mi šukala s kamarádem. Teda… s člověkem, o kterém jsem si myslel, že je mým kamarádem.“ Napil se z láhve Brandy a pokračoval. „Ten chlap se jmenoval Freddy. Měl někoho zabít, ale neudělal to. Nesplnil svůj úkol, čímž si podepsal ortel smrti. Zabili ho.“
Bill škytl, ohromením vytáhl obočí.
„Byla s ním, když se to stalo. Taky jí zabili. Bylo to pro ně jednodušší, žádní svědci,“ Tom si protřel oči. Nebyl si jistý, jestli ho pálily kvůli vzpomínkám, nebo kvůli únavě. „Lidé začali říkat, že jsem jí zabil já a podobné sračky. Ale kurva, to bych v životě neudělal.“ Občas proklínal sám sebe za to, čím se živil. „Neublížil bych člověku, na kterém mi záleží.“
„Miloval jsi jí?“ černovlásek odložil svoji skleničku na stolek a místo ní objal polštář. Byť na okamžik nespustil z Toma oči.
„Po nějakém čase jsem si to myslel. Jakmile ale umřela, uvědomil jsem si, že mi jen chybělo to, že jsem ji neměl po svém boku. Nechyběla mi ona jako taková. Takže ne, nemiloval jsem ji,“ zakroutil Tom hlavou. „A když jsem se dozvěděl, že mě podváděla, byl jsem opravdu naštvaný. Ne kvůli tomu, že chodila za někým jiným, ale kvůli tomu, že tím ranila moji hrdost,“ objasnil. „Myslel jsem, že si se mnou jen hraje, nikdy mi neřekla, že mě miluje, takže… Jsem si to asi myslel správně. Ale bylo to v pohodě, protože pro mě taky bylo těžké ta slova říct. Hádám, že jsem si myslel, že mi není souzené být zamilovanej.“

Bill se díval do stropu, nevěděl, co na to říct. Mezi chlapci se rozhostilo ticho. Poté si ale vzpomněl na jejich první setkání. Na to, jak ho Tom zachránil na party. Nikdy předtím se necítil tak milován. Tom se za něj postavil, i když ho prakticky neznal.

„Proč jsi dal tomu klukovi na party pěstí?“ Bill změnil téma. „Ani jsi mě neznal.“
Tom se usmál a posunul se k Billovi blíž. „Vlastně ani nevím. Nevypadal jsi, že bys tam mezi ostatní zapadal a já s tebou v tu chvíli soucítil. Je to pocit, který mám v sobě celý život.“ Přitáhl si Billa do objetí a hrál si s jeho jemnými vlasy. Přišlo mu to jako uklidňující gesto při opakování událostí oné noci. „Pak jsem si všiml toho kluka, co k tobě přišel a říkal všechny ty sračky. Rozhodně vypadal tak, že se s tebou nebude mazlit a klidně z tebe vymlátí duši. Musel jsem to zastavit. Chtěl jsem to změnit. Chtěl jsem změnit průběh všeho. Dává to alespoň trochu smysl?“
Bill se zazubil. „Rozhodně,“ zašeptal proti Tomovým rtům. Tom se trochu nadzvedl, otevřený prostor, který mezi nimi vznikl, okamžitě zrušil tím, že Billa políbil. Špičkou jazyka přejel přes jeho spodní ret, jako kdyby si vychutnával lízátko. Špičkou jazyka žádal o povolení o vstup do Billovy pusy, ten na něj ale jako odpověď vycenil zuby. Tom se musel smát tomu, jak Bill zničil jejich polibek.
„Co se děje?“
„Kolik lidí jsi zabil?“ zasmál se Bill. Neuvědomoval si, že to nebylo příjemné téma k rozhovoru. Tom ho chytil za boky a začal ho lechtat.
„Bille, to ti neřeknu,“ oznámil Tom varovně. Bill v jeho hlase ale i tak slyšel tón, který mu říkal, že to tak tvrdě nemyslel. Smál se a vrtěl, jak ho Tom lechtal. Snažil se mu chytit ruce a donutit ho tak přestat, nicméně neúspěšně.
„Přestaň, přestaň!“ škemral Bill a lapal po dechu. Nemohl se ale přestat smát, takže to bylo těžké. „Prosím, přestaň.“

Tom přestal. Jakmile se tak stalo, černovlásek se zpátky uvolnil. Díval se do Tomových hnědých očí. Nedokázal nad ničím přemýšlet. Zívnul si a ospale se usmál. Alkohol z jejich těl pomalu vyprchával, ale i tak ho pořád mohli cítit. Tom se podíval na Billa. Zábava dnešní noci byla u konce, byl čas dopravit Billa do jeho pokoje. Jakmile černovlásek ucítil Tomovy paže kolem svého těla, omotal mu ty svoje kolem krku. Celou svojí silou se zapřel do země, nechtěl, aby ho Tom zvedal. Tom se na něj nechápavě podíval. Hádal, proč tady chtěl zůstat ležet místo toho, aby si ho vytáhl do náruče.
„Nechci,“ zasmál se Bill a chytil Toma za tváře.
„Bille, vezmu tě do postele,“ zašeptal mu pobaveně do ucha. Opilý Bill, který dělal všechna tahle zamilovaná gesta, byl vážně roztomilý.
„Hmmm…“ zamumlal Bill. Přitáhl si Toma za tváře ke svým rtům a začal ho téměř hladově líbat. Na prsty si namotával jeho copánky, vyzýval Toma, aby polibek ještě prohloubil. „Ošukej mě,“ vyhrknul. Tom otevřel oči dokořán.
„Bille, jsi opilý,“ podotknul.
„Nezájem.“
Tom se tomu musel smát. Nevinný Bill. „Kam se poděla tvoje nevinnost?“

Billův ospalý stav byl pryč. Nyní se pod Tomem kroutil a snažil se rozepnout jeho opasek. Toma okamžitě zaplavila vlna vzrušení. Teplota jeho těla vzrostla a nedokázal myslet na nic jiného než na to, že musí pomoct Billovi, aby se dostal do jeho kalhot. Sehnul se ke svému partnerovi, aby si vyměnili pár nemotorných polibků. V mžiku sekundy byly Billovy kalhoty pryč. Oba cítili neustálou potřebu dotýkat se toho druhého. Oba byli omámeni silou vzrušení. Tom zvedl nohu mladšího chlapce do vzduchu a druhou ruku zasunul pod jeho boxerky. Párkrát ho pohladil po zadku, než mu půlky od sebe opatrně roztáhl.
„Ah! Ne!“ zaskuhral Bill první slova, která mu přišla na jazyk, a cuknul sebou pod Tomovým dotykem. Ve chvíli, kdy mu Tom roztáhl půlky od sebe, si uvědomil, co se děje a co se chystají udělat.
„Je něco špatně?“ zeptal se Tom s obavami v hlase. Dlaň, kterou se dotýkal Billova zadku, přesunul do jeho klína.
„Je to-… já…“
„Neudělám nic, co nechceš,“ ubezpečil ho Tom. „No tak. Je jasné, že jsi příliš opilý na to, abys věděl, co děláš,“ řekl a chystal se Billa znovu zvednout.
„Tome, nikdy… nikdy jsem…“ zamumlal Bill, nenechal se sebou ani hnout. Otočil obličej pryč od Toma. Byl v obličeji celý červený studem, nechtěl, aby ho tak viděl.

„Bille,“ Tom položil hlavu vedle Billovy, když on sám odmítal se na něj podívat. „Co se děje?“
Černovlásek vydechl. „Nikdy jsem ještě… Nikdy jsem s nikým takhle nebyl,“ řekl slabým hlasem. Tom zíral, ze rtů se mu vytvořilo dokonalé O, nevěděl, co říct. Billovi připadalo ticho z Tomovy strany jako věčnost. „Jsi zklamaný?“ zeptal se a ukryl svůj obličej. Bál se Tomovy odpovědi. Tomovy rty se ale zformovaly do spokojeného úsměvu. Naklonil se nad Billa a po celém obličeji mu vtiskával maličké pusinky.
„Ne! Samozřejmě, že ne, Bille! V žádném případě! Jen jsem si myslel, že ty… No…“ Bill byl perfektní. Byl nádherný. Všichni by s ním chtěli být, spousta kluků s ním chtělo randit, nemusel si partnera hledat sám. A on byl tady… S ním.
„Je to…“ Bill pochopil, co chtěl Tom říct. Upřímně? Na jeho místě by si myslel to samé. „Nechtěl jsem jim dopřát to potěšení… Víš, jak to myslím? Nezasloužili si to,“ zasmál se svému sebevědomí. Tom se ale tentokrát nesmál. Místo toho se posadil a zakroutil hlavou.
„Taky si tě nezasloužím.“
Bill se posadil a přisunul se k Tomovi. „Tome, ne. Proč říkáš takové věci?“
„Zasloužíš si někoho lepšího. Někoho, kdo nevraždí pro peníze,“ Tom ukryl svůj obličej v dlaních. Snažil se, opravdu se snažil, ale nebylo jednoduché na to přestat myslet.
„Tome, už nikdy nic takového neříkej. Cením si tě pro to, jaký seš. Ne pro to, co děláš,“ Bill kolem něj omotal paže, aby ho utěšil. „Je to moje rozhodnutí. A já se rozhodl, že chci tohle sdílet… S tebou.“
Tom uzamknul s Billem svůj pohled a přitáhl si ho do klína. „Bille…“

Netrvalo dlouho a s černovláskem v náruči se postavil na nohy. Ten vypískl nad tou náhlou změnou. Odnesl Billa do jeho pokoje a opatrně ho položil na postel. Jejich nosy se o sebe otřely, než si k sobě našly cestu jejich rty.
„Tome, prosím, nezlom mi srdce,“ zašeptal Bill potichu. Tom nakrčil obličej a Billa si prohlédl. Jemně ho chytil za bradu.
„Bille, já-„
Bill zakroutil hlavou. „Pokud to nevyjde, můžeme říct, že jsme to alespoň zkusili. Jenom… Prosím, nezlom mi srdce.“
Tom se sklonil, aby ho políbil. „Nezlomím. Nikdy bych ti neublížil. Přísahám.“
Billovo srdce roztálo, jak se Tom snažil, aby byl tenhle okamžik ještě lepší.

Tomovy dlaně cestovaly všude po Billově těle. Pomalu rozepínal jeho bílou košili. Po každém rozepnutém knoflíčku přitiskl rty na jeho obnažený hrudník. Oba je svlékl, oblečení bylo naházené všude kolem Billovy postele. Jejich nahá těla byla spolu perfektní. Všechnu svoji pozornost věnoval černovláskovi. To, jak vypadal, jak se cítil, každý, byť malý, detail, byl pro něj důležitý. Bylo to jako dívat se na růži, která rozkvétá. Prohlížel si každý centimetr Billova těla. Dlaněmi se mazlil s jeho boky, poznával tak všechny jeho křivky. Sjel po jeho těle níž, chtěl si užít i jeho dolní polovinu. Přitiskl rty v polibku na jeho erekci. Jeho reakcí bylo, že boky škubnul vzhůru.
Tom se vytáhl zpátky k Billovi, aby se mu podíval do očí. „Věř mi,“ zašeptal láskyplně. Všiml si krému, který měl Bill na nočním stolku. Natáhl se, aby ho vzal do ruky. Znal Billa dost dobře na to, aby věděl, že nemá cenu se ho ptát, jestli má to, co doopravdy potřebovali. Vymáčkl si do dlaně dostatečné množství krému a vměstnal se mezi Billova stehna. Prsty mu přejel po vstupu a pořád s ním udržoval pohled. Chtěl, aby věděl, že tohle všechno bylo jen a jen pro něj. Bill si skousnul spodní ret ve chvíli, kdy cítil, že Tom do něj zasunul prsty. Jakmile se ale dotknul jeho prostaty, zasténal a stisknul mezi prsty prostěradlo.
„Potřebuju, aby ses uvolnil,“ zašeptal Tom proti jeho rtům a prsty z něj vyndal. Mladší muž jemně kývl na souhlas.
Tom přejel prsty po Billově dlouhém krku. Pohladil zlatý řetízek, který mu dal, když ho vzal k sobě domů. Byla to jediná věc, kterou měl černovlásek nyní na sobě a která zářila na jeho nahém těle.

Jakmile byl Tom přesvědčený, že je jeho partner připravený, pomalu do něj zasouval svůj penis. Nespouštěl z něj pohled, sledoval každou jeho grimasu. To, jak se výraz nepohodlí měnil na výraz potěšení. Tom vyhledal jeho ruce, aby s ním propletl prsty, a zvedl mu ruce nad hlavu. Jak se jeho přírazy zrychlovaly, jejich rty se vyhledaly. Vášnivě se líbali, masírovali rty toho druhého svými. Dostávali se společně do světa rozkoše. Těla obou mužů se zmítala v extázi. Bill se přehoupl přes svůj vrchol s Tomovým jménem vycházejícím z jeho rtů. Tom se po svém vyvrcholení položil na Billovo tělo a čelo si opřel o jeho. Chvíli zůstali v téhle poloze, jen si užívali poslední dozvuky právě prožitého orgasmu.

O pár minut později, ještě než Bill zavřel oči, chytil Toma za ruku. „Miluju tě, Tome,“ vydechl spokojeně a položil si Tomovu dlaň na místo, na kterém mu tlouklo srdce. Tom zamrkal. Nebyl ještě na něco takového připravený. O Billa se zajímal způsobem, jakým se o nikoho jiného ještě nezajímal. Opravdu ho měl rád, ale pořád nedokázal rozeznat emoce, které měl uvnitř sebe. Nic neřekl, předstíral, že už dávno spí. Billovu ruku ale držel celou noc.

autor: Aster

original