autor: Becs
Seděl jsem na naší posteli v severní věži a poslouchal zvuky puštěné sprchy. Za okny už zase hustě padal sníh a silný vítr ho rozfoukával do všech stran. Povzdechl jsem si a promnul si ruce, abych se trochu zahřál. Bylo to už kolik dní, co jsem byl v naší ložnici naposled, a přestože v krbu praskal oheň, pořád jsem se nějak nemohl zahřát. Z přemýšlení mě vytrhlo zběsilé klepání na dveře, a tak jsem vstal a sešel po schodech, abych zjistil, kdo se k nám dobývá. K mému překvapení to byla Sonja, s účesem rozcuchaným a se zdvihajícím se hrudníkem v upnutých šatech. Musela schody do věže vyběhnout, když byla takhle uřícená.
„Je tady? Je v pořádku?“ sypala ze sebe bez dechu a držela se za bok.
„Jsi těhotná. Neměla bys tu pobíhat jako šílená,“ zašklebil jsem se na ni a udělal krok bokem, aby mohla vstoupit do obýváku. „Je tady. Sprchuje se.“
„A jak mu je?“ vyzvídala a žuchla sebou na gauč.
„Je mu dobře, řekl bych. Vzhledem k tomu, co si musel prožít.“
„U Drákuly, přišla jsem na ošetřovnu a vy nikde. Víš, jak jsem se vyděsila? Proč jste nedali nikomu nic vědět?“ probodla mě zničujícím, káravým pohledem.
„Čekal bych, že ty budeš vědět,“ poklepal jsem si na spánek, abych tak upozornil na její věštecké schopnosti, ale ona se na mě jen zamračila.
„Takže už víš, že nevidím jen Tomovu budoucnost, ale navíc i tu tvoji,“ obvinila mě.
„Ano, vím,“ přikývl jsem, nalil do pohárku vodu a pak jí ho podal.
„Bille, no tak. Co se tady děje?“ naléhala. Nechtěl jsem ji dál trápit, takže jsem si k ní přisedl a pustil se do vysvětlování.
„Tom je teď jiný,“ začal jsem. „To, že byl tak dlouho v kómatu pod vlivem krvemoru, s ním něco udělalo. Jeho schopnosti zesílily. Vyvinuly se a to změnilo i jeho. Nevidíš jeho budoucnost, protože to dokáže ovládnout. Má nějaký vnitřní štít, který to blokuje, a dokázal ho rozšířit i na mě. Myslím, že kdyby chtěl, uměl by do toho obsáhnout celý hrad.“ Čekal jsem, že se začne vztekat, že jsme se rozhodli zablokovat její moc, ale jen tiše seděla a čelo se jí krabatilo.
„Není to nic proti tobě. Měli jsme s Tomem dlouhý rozhovor a rozhodli jsme se, že je to takhle bezpečnější. Když nikdo nebude vědět o králi nic dopředu,“ objasnil jsem.
„Snažím se vám svou mocí pomáhat,“ namítla a chytla mě za předloktí. Pravděpodobně aby na mě převedla nějakou svou emoci, ale ani tohle už se jí teď nemohlo povést. Byl jsem imunní i vůči tomu.
„Jak?“ vykulila na mě oči a ruku zase stáhla.
„Je opravdu silný,“ mrkl jsem na ni smířlivě. „Zvládne spoutat schopnosti kteréhokoliv upíra. Měla bys na něj být hrdá. To tys ho tohle naučila.“
„Tohle jsem ho rozhodně neučila. Jen jsem mu pomáhala zvládat jeho emoce. Ale asi je dobře, že něco takového dokáže. Udrží vás to v bezpečí,“ přikývla nakonec. „Všechno se teď změní, že jo? Proto jste svolali shromáždění,“ otočila se na mě s otázkou vepsanou do tváře.
„Ano,“ přikývl jsem. „Je na čase se do toho pořádně pustit.“
„Prozradíš mi aspoň něco?“ hodila na mě psí pohled a já se rozesmál.
„Musí to být pro tebe těžké, když teď najednou nemůžeš jen nakouknout do budoucnosti a zjistit, co se stane.“
„Jistě chápeš, že mě to dost frustruje,“ odfrkla si Sonja a já jí musel obejmout. Přes všechno, co se stalo, jsem ji měl pořád moc rád.
„Můžu ho vidět?“ kývla hlavou ke schodišti.
„Sonjo, teď ještě ne. Uvidíš ho za dvě hodiny na shromáždění,“ zavrtěl jsem hlavou a pustil ji z objetí. Vstal jsem, abych jí dal na srozuměnou, že teď už je čas jít.
„Za dveřmi je Marcus. Chce si s tebou promluvit,“ řekla s rukou už na klice. Otevřela dveře a skutečně za nimi stál můj bratr a tvářil se dost rozpačitě. Pozval jsem ho dál, ale tentokrát jsme se neposadili jako se Sonjou. Cus se chvilku rozhlížel po místnosti a vypadal, že hledá slova, kterými by začal.
„Něco jsem ti přinesl,“ vyhrkl nakonec, jako by to zkrátka už chtěl mít za sebou. Zpoza zad vytáhl zlatou korunu a podal mi ji. Byl to jeden ze starších korunovačních klenotů, který se teď už nepoužíval.
„Díky Cusi, ale já už jednu mám,“ pousmál jsem se na něj, protože jsem tohle gesto tak úplně nepobíral.
„Není pro tebe, ale pro Toma,“ vysvětlil. „Je z něj teď taky král, takže by asi bylo příhodné, aby měl svou korunu. Není tak zdobená jako ta tvoje, což by se mu mohlo zamlouvat.“
Marcus mi naprosto vyrazil dech. Dokázal jsem jen stát a překvapeně si ho měřit. „Je to tvůj způsob, jak říct, že Toma akceptuješ jako mého partnera a vládce?“
„Bille, sakra. Víš, že mi tyhle věci nejdou,“ zaklel Marcus a poodešel kousek k oknu, aby mezi námi vytvořil větší prostor. „Když jsme ztratili matku, bylo to pro nás těžké. Nechci, abys ještě někdy musel zažít ten pocit, kdy o někoho přijdeš. Jsem rád, že je Tom v pořádku.“
„Děkuju, Marcusi, vážím si toho,“ usmál jsem se, protože to bylo to nejhezčí, co mi kdy řekl.
„Nemysli si, že tě teď budu objímat nebo se ti klanět?“ dodal tvrdým tónem a já věděl, že jsme zpátky v našem podivném bratrském vztahu. Tentokrát mi to ale nevadilo. Už jsem na něj nebyl naštvaný, že odmítl korunu a vystavil mě tomuhle všemu. Jen vyslyšel přání své manželky, protože chtěl pro království to nejlepší. Muselo pro něj být těžké přiznat, že to není on. Zamířil pryč, aniž by se jednou ohlédl, a zmizel.
Potěžkal jsem korunu v ruce a vzhlédl ke schodišti. Zvuk puštěné vody už jsem neslyšel, což znamenalo, že se Tom konečně dosprchoval. Vydal jsem se tedy za ním nahoru. Našel jsem ho, jak stojí u postele a na sobě nemá nic jiného než ručník.
„U Drákuly, to mi nedělej,“ zaúpěl jsem, když jsem viděl kapičky vody, které mu padaly z vlasů a stékaly po dokonalém hrudníku. Ostrá touha mi okamžitě sevřela podbřišek.
„Co to máš?“ zavrtěl Tom hlavou a bradou kývl ke koruně.
„To donesl Marcus pro tebe, když jsi teď ten král,“ rýpl jsem si do něj hravě. Tom došel až ke mně a korunu si vzal. Několikrát ji převrátil v ruce a pak ji hodil na postel.
„Domluvili jsme se, že takhle to nebude. Já nejsem král a nebudu nosit ani korunu,“ pronesl tvrdým tónem. „Od Marcuse je hezké, že mě takhle přijal do rodiny, ale já mu zatím tu laskavost oplatit nemůžu.“
„Dobře,“ povzdechl jsem si. Žít teď s Tomem bylo jako žít se Sonjou. Spoustu věcí věděl, ale svěřil se mi jen s málem. „Asi mi neřekneš, proč jsi na něj naštvaný?“
„Nejsem naštvaný. Vztek je zbytečná emoce,“ odpověděl mi místo toho Tom a přes mohutná ramena si přehodil košili. „Řekněme, že tvůj bratr potřebuje ještě hodně dozrát.“
„Ale snaží se,“ bránil jsem ho, což mě samotného překvapilo, a tak jsem nic dalšího neřekl.
Vzhlédl jsem k Tomovi a zjistil, že se na mě usmívá.
„Je v pořádku, že ho máš rád,“ řekl a jeho úšklebek teď dával najevo, jak je spokojený sám se sebou. „Nebraň se tomu.“
„Hodláš teď napravovat úplně všechno, co jsem si v životě posral?“ zamračil jsem se na něj a on jen pokrčil rameny. Došel až ke mně a obejmul mě. Nedokázal jsem si pomoct, ale ještě pořád na mě působil jako někdo jiný. Najednou byl tak sebejistý. Na všechno měl hned odpověď. A to ani nemluvím o tom, jak byl připravený mi pomáhat s vládnutím. Když jsme se na ošetřovně probrali a on začal mluvit, spadla mi čelist a několik minut jsem jen seděl s pusou dokořán. Tom toho najednou o království věděl tolik. Cítil každičkou emoci, každého upíra na hradě a nejen to. Dokázal je dešifrovat a poznat jejich záměry, jejich sny a přání. Sonja se s jeho mocí nemohla rovnat ani trošičku.
„Víš, že to dělám pro tvé dobro a pro dobro království,“ zahučel a jeho hluboký hlas se mu rozezněl hrudníkem, takže mi přejel mráz po zádech.
„Vím,“ vydechl jsem a přimáčkl se na něj. Jeho tělo mě hřálo a já bych nejraději zapomněl na celé shromáždění a jednání, které nás čeká. Chtěl jsem ho mít jen pro sebe. Byl jsem tak vděčný, že se probral, a ještě se ho nenabažil.
Když jsme o dvě hodiny později vstupovali do hlavní síně, zdálo se, že všichni upíři už tam jsou. Tlačili se podél stěn a uvolnili nám tak prostor, abychom s Tomem mohli nerušeně projít středem. Byl jsem nervózní, protože prohlášení, které jsme se chystali udělat, změní život všem. Tom mi hmátl po ruce, aby mě uklidnil. Musel jsem ho obdivovat, jak si tu sebevědomě kráčí a nic si nedělá ze všech lidí, kteří si při pohledu na něj začali šeptat. Ano, Tomova změna byla patrná na první pohled. Síla mu vyzařovala z každého póru.
Někdo k mému trůnu přirazil další a já měl strach, že bude Tom protestovat. Nic však neřekl a bez řečí se posadil po mé levici, jako by to takhle udělal už tisíckrát. Otec i rada seděli kolmo po mé pravici a všichni se tvářili podezřívavě. Veřejné jednání byla novinka, když nepočítám to s Alexisem, a oni navíc nevěděli, co se bude projednávat. Chápal jsem jejich napětí.
„Takže, řekneš nám, co tahle šaškárna znamená?“ ozval se otec a tvářil se jako bůh pomsty. Tom na něj hodil jeden přísný pohled a otec se okamžitě přikrčil, jako by ho uhodil. Kdyby nebyla síň plná zírajících upírů, neodolal bych a hlasitě hvízdnul.
„Dobře,“ odkašlal jsem si a na moment se otočil na Toma, který jen krátce přikývl. „Svolal jsem vás sem dnes všechny, protože chci oznámit pár věcí.“
Otec se nervózně zavrtěl.
„A slyšeli jste správně, když říkám oznámit, protože co řeknu, bude platit a nehodlám o tom s nikým diskutovat. V prvé řadě chci Toma prohlásit svým guardianem. Chápe, co to pro něj znamená a že se tím vzdává svých práv a privilegií jako král. Od teď bude v prvé řadě můj ochránce a rádce, a až pak druh.“ Periferním viděním jsem viděl Gustava, jak překvapeně zalapal po dechu a pak svěsil ramena. Ano, bohužel byl z toho místa právě propuštěn.
Otec jen kývl. Pravděpodobně tohle oznámení nebylo tak hrozné, jak čekal. Sonja se kousla do rtu a zamračila se, protože chápala důsledky. Tom by pro mě musel zemřít, kdyby to bylo nutné, a navíc ještě nebyl plně kvalifikovaný, ale to byly jen maličkosti. Nepřestane chodit do školy a ani na tréninky. Musel jsem uznat, že má všechno opravdu skvěle promyšlené.
„Co dál?“ přimhouřil otec oči, jako by tušil nějakou zradu.
„Dále bych k nám rád někoho pozval,“ ukázal jsem rukou na dveře a strážní je otevřeli. Do síně vkročily tři postavy. Jedna z nich se nesla jako páv a rozdávala úsměvy na všechny strany. Cassian. Další šla normálním krokem a bystrým zrakem přejížděla po tvářích všech zúčastněných. Nicholas. A třetí šla s pohledem zapíchnutým do podlahy a tvářila se, jako by byla nejradši kdekoliv jinde, jen ne tady. Georg.
Kamarádi došli až k trůnu a všichni tři poklekli na jedno koleno a sklonili hlavu.
„Vaše výsosti,“ řekl Cass sarkasticky a zašklebil se. Tom mu úšklebek oplatil a znovu na mě kývl, aby mě ujistil, že je to správné rozhodnutí.
„Cassian, Nicholas a Georg jsou teď oficiálními členy královského klanu. Samozřejmě spolu se mnou a Tomem. Mají tudíž nejvyšší hodnost a mohou sami vydávat rozkazy. Cassian se připojí k našim strážným a bude jejich velitelem,“ pokračoval jsem a Nicky se zamračil. Ano, o tomhle nevěděl. Neřekl jsem u o tom, protože by se chtěl ke Cassianovi připojit a já pro něj měl jinou nabídku.
Členové rady si teď začali pobouřeně šeptat mezi sebou. Královský klan byl postaven výše než oni, takže bylo jejich rozhořčení na místě. Otec už zase tisknul zuby k sobě a bylo znát, že neřve jen proto, že měl strach, aby po něm Tom neskočil.
„Dále,“ pokračoval jsem, aby ti brblalové konečně zmlkli. „Ukončuji všechna jednání s klany. Mluvil jsem se všemi, kteří to po mně žádali, a sám už je aktivně vyhledávat nebudu. Pokud mi někdo bude chtít něco říct nebo se mnou cokoliv projednat, zažádá si sám. Očekávám, že všichni budou sloužit království, a pokud se někdo vzepře, bude s ním zacházeno jako se zrádcem. Z toho vyplývá, že zamítám všechny požadavky, které tady vznesl Declanův klan. Bude se řídit stejnými zákony jako všichni ostatní. Nehodlám dělat výjimky.“
„Pozor,“ zašeptal mi Tom do ucha, protože se členové rady na svých židlích vrtěli a Marrion střelila pohledem někam ke dveřím.
„S okamžitou platností,“ nadechl jsem se, protože tohle oznámení byla největší pecka, a tak jsem si ji nechal až nakonec, „rozpouštím královskou radu.“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Ja ich milujem, spolu sú úžasní, Tom dodal Billovi správnu kuráž , Bill práve urobil sériu správnych rozhodnutí, som zvedavá, aké úlohy dá ostatným členoch jeho klanu.Pradiem blahom pri predstave Toma ako guardiana, na takej dôležitej pozícií po Billovom boku po celý život si jednoznačne zaslúži byť iba on :). Tomova zmena ma ohromila,ja som už po pár prvých dieloch chcela, aby Tom trénoval a stal sa Billovym ochrancom jeho nové a lepšie schopnosti budú pre Billa užitočné. Páči sa mi, že Sonja nevidí ich budúcnosť, nemôže sa do toho starať a o všetkom budú rozhodovať ony, bude to len o nich. Ach ja som tak spokojná 🙂 krásny diel.
Nejdřív musím říct, ze jsem někde uprostřed dílu chytla příšerný záchvat smíchu, protože jsem blbě četla a přečetla "… zavrtěl Tom hlavou a bradavkou kývl ke koruně." 😂😂😂
A jinak naprosto ve všem souhlasím s Dzesi a jsem z celého dílu naprosto nadšená!
Odpadla som a teraz lezim na zemi pod gaucom a usmievam sa ako blaaaazon.
Konecne. Toto je Queen B!!! Super. Len tak dalej.
Parádní kapitolka teď to bude asi tanec.
Já mám úplnou husí kůži! Ne z toho, že se bojím, ale z toho, jak moc jsem na kluky pyšná! Ani bych nevěřila, že se Bill do toho všeho pustí tak rychle! Myslím, že Tom mu dodal pořádně kuráž a že i promluva Sonji sehrála svou roli. Nejdůležitější ale je, že se Bill odhodlala začal dělat parádní změny. Jo, všichni z toho jsou v šoku a možná bude chvíli trvat, než na tyhle novoty upíři zvyknou, ale já věřím, že se to nakonec osvědčí. 🙂
A hlavně jsem ráda, že Sonja Tomovu budoucnost nemohla vidět skutečně proto, že Toma kóma změnilo, posílilo. Čišela z něj ohromná sebejistota a to se mi tedy líbilo hodně! Rozhodnutí, že budou oba kryti Tomovým štítem, aby Sonja nemohla vidět budoucnost je na jednu stranu skvělé, ale na tu druhou si myslím, že je to možná i škoda. Vždyť to byla Sonja, kdo Toma zachránil, a co kdyby se jí to mohlo povést i do budoucna?
Z tohohle dílu mám ohromnou radost, ale cítím trochu i smutek, protože mám pocit, že bude povídka brzy končit. :-/ Doufám, že se pletu!!!
Moc děkuji za další díl!
Tom se nesere 😁👏 Už bylo na čase zpražit tatíka 🤣 No a Bill konečně vytáhl hlavu ze své rozkošné zadnice a začal jednat 👌😁 Luxusní dílek!