See You In Hell 7.

„Vstávej, ty štětko!“ Všechno se ve mně sevře hrůzou. Ne, ne, ne! Poznávám tu místnost! Srdce se mi divoce rozbuší a slzy samovolně tečou. Podlamují se mi nohy, ale to je jedno, oni mě stejně táhnou po zemi.
Hodí mě zpátky na matraci na podlaze a připoutají.
„NE! NE! NE! NEEEEEEE!!!“ Vztekám se, škubu rukama, ale jen se mi zařezávají náramky víc do kůže.
„Tys chtěl utéct?!“ Ozve se hrubý hlas ode dveří. Nestíhám s dechem, strachem mi ztuhnou všechny svaly.
„Ne, prosím…“ Vzlyknu. Blíží se ke mně a pobaveně se usmívá.
„Jsi vážně tak hloupý, že pořád nic nechápeš?“ Zašklebí se a já si všimnu, co má v ruce.
„To ne… ne…“ Snažím se couvnout co nejdál, ale pouta mi to nedovolují. Když se poprvé dotkne mého stehna elektrickým obuškem, projede mnou křeč. Třepu se jak ryba na suchu.
„Jsi ubohá špína…“ Znovu a znovu se dotýká mé kůže. Nemůžu se ani hýbat. Nerozumím tomu, co říká, ale směje se. Pak se mi všechno zatmí, když mě otočí na břicho. Když se proberu, cítím tupou bolest a vlhko. Z krve na matraci pode mnou se mi udělá špatně.

„Vyzvednout? Kam chceš jet?“ Bill zaváhal. Bylo nanejvýš příjemné, jak lehce ho Tom držel kolem pasu, aniž by ho k sobě tisknul, ale on si stále nebyl úplně jistý, co vlastně čekat.
Policista se jen pousmál a Bill sebral odvahu, když se k němu sklonil. Věnoval mu rychlou pusu, jako by byli ve školce, a zanadával si. Potřeboval by Queenee. Jako Queenee s Tomem uměl flirtovat. Na druhou stranu, Queenee byl klam…
„A co můj skútr? Když s tebou odjedu, nebudu se mít jak dostat do práce.“ Zaprotestoval trochu, i když mu bylo jasné, že tohle se dá vyřešit sklopenými sedačkami.
„Skútr se dá do kufru. Narve se tam, o ten se neboj.“ Potvrdil mu Tom a otevřel mu dveře auta. Bill si stáhnul svůj batůžek s věcmi a poslušně si sedl. Nechal Toma naložit jeho starou rachotinu a v šeru se snažil v zrcátku udělat něco se svým obličejem. Vždycky mu bylo líp, když se mohl ukrýt za masku.
Tom nevěděl, jestli tohle dopadne přesně tak, jak by chtěl. Ale co on vlastně chtěl? Tenhle mladík ho neuvěřitelně přitahoval, ale zároveň věděl, že je to zakázané ovoce tím nejvíce zakázaným způsobem. Bill by mohl být jeho vrah. Sakra, kdyby ho zatkl, měl by dost nepřímých důkazů k obžalobě.

„No… myslel jsem, že tě konečně vezmu někam na jídlo,“ usmál se na něj policista, když nastoupil a všimnul si, že si mladík lehce nalíčil obličej. Snad aby si dodal více sebevědomí? Do Queenee to ale mělo pořád daleko.
Bill po něm jen střelil pohledem, když Tom řekl název podniku. Jídlo? O.K., ale on ho chtěl vzít do regulérní nóbl restaurace. „Tome… nemyslím, že je dobrý nápad jezdit tam. Já nejsem vybíravý. Klidně můžeme do nějakého bistra nebo tak. Není pravda, že všechna jsou… obyčejná.“ Dodal a ošil se. Děvka v noblesní restauraci. Jistě, všichni se budou moct přetrhnout, aby je obsloužili. Najednou zalitoval i toho, že se nalíčil. Bude přitahovat pozornost dvakrát tolik. Navíc si tam bude moct dát tak vodu. Kdyby ji ovšem snesl.
Téměř veškeré peníze šly vždy na nájem a pořád ještě splácel veškeré ty bezpečnostní serepetičky, co měl v bytě nainstalované. Zbylo mu vždycky akorát tak na jídlo a nejnutnější věci.
Policista jej mírně ignoroval. Chtěl ho prostě vzít do toho nejlepšího. „Bille, děje se něco? Nemyslím to špatně, víš. Jen prostě… je to tam příjemné, a můžeme si tam v klidu popovídat. Nebudou nás rušit.“ Pousměje se na něj „Nic ti neudělám, vážně,“ dodal a vydechl. Chápal, že z něj má strach a nikam nechce jít.

„O to nejde… vím, co ti Shermine řekla. Sama si ještě přisadila hned druhý den, jestli jsem se prý s tebou bavil… moc dobře ví, jak reaguju, když se něco semele v klubu, a ona mi ještě pořád neodpustila, že mě za ní vyměnili, jen… nemyslím že je to místo pro někoho jako já.“ Vyhrkl s očima upřenýma před sebe. „Nemůžeme prostě… jsi přece policajt, policajti maj oblíbený bistra, ne? S hnusným kafem a tak…“
„Pro někoho jako ty? Co to jsou za řeči?“ Nechápavě na něj kouknul a zastavil na červenou. „Jsi obyčejný kluk. Umh, promiň… Mladý muž,“ usmál se na něj a na chvíli se zahleděl do jeho čokoládových očí.
„Co si ho můžeš koupit.“ Dopověděl za něj a cukl pohledem. „Tohle byl špatný nápad. Neměl jsem s tím vůbec souhlasit. S ničím.“
„Nechci si tě koupit. Chci tě vzít na večeři. Na rande. “ Pousmál se na něj trochu povzbudivě a Bill zavrtěl hlavou. „Nebudu si to moct dovolit.“
„Víš, pozvat někoho na rande znamená, že… tě zvu na rande, víš,“ trochu se zaseknul. Protože pozvat někoho na rande, znamená za něj platit a v Billově případě by si mohl mladík myslet, že si ho chce prostě koupit, tak jak to řekl.
„Nechci mít pocit, že ti něco dlužím, že něco musím. Já chápu, že ty to tak nevnímáš, ale… je to těžké. Vezmeš mě na drahý jídlo a co pak? Odvezeš mě domů? Jen tak? Nic… na oplátku? Já… nikdy neměl rande…“
„Nic na oplátku. Možná tvůj usměv a slyšet, že ses bavil. A další schůzku, třeba…“ Pousmál se a rozjel se znovu směrem k restauraci, do které chtěl jít. Opravdu doufal, že se s ním bude Bill cítit aspoň trochu příjemně. Zatočil doprava a na malém parkovišti zastavil.

Restaurace byla tichá a příjemná.
Hned jak vešli a číšník je usadil, se Bill s omluvou vytratil a nechal Toma sedět u stolu. Tohle nezvládal. Dívalo se na něj až moc lidí, a i když věděl, že to byla hloupost, měl pocit, že všichni musí vědět, co je zač. Zamkl se v kabince a dal se rychle do práce a svůj makeup dotáhl k dokonalosti. S vlasy toho moc nesvedl, ale alespoň je prsty projel, aby nevypadaly, jak kdyby se právě vyhrabal z postele. Když toalety opouštěl, zase na něj všichni zírali, ale teď mu to bylo jedno. Koketně se usmál na číšníka a sedl si zpátky na své místo. Vzal do ruky jídelní lístek.
„O.K… tady neumí německy?“ Zamrkal a začal se pokoušet všelijak vyslovovat názvy jídel. „Začínám dávat za pravdu učitelce frájiny… fakt jsem měl dávat pozor.“ Konstatoval.
Tom jen zmateně zamrkal. Chtěl vzít na rande Billa… místo toho mu tady teď seděl Queenee… ok, tohle se opravdu nevyvíjelo podle jeho představ.
„Na druhé straně je to německy.“ Zamumlal policista a napil se svého pití, které mu zatím donesli. Snažil se nebýt zklamaný, a chápat, proč je… Queenee tady. Bill si prostě nebyl jistý, a tohle byla jeho metoda obrany.
„Umh… dej si, na co máš chuť…“ Brouknul.

„Je něco špatně?“ Zarazil se Bill a otočil lístek v rukou. Když se na něj Tom nepodíval, pochopil. „Queenee je špatně…“ Odpověděl si sám a lístek zase zavřel. „Moc plusovejch bodů za první rande asi nedostanu, co?“ Pousmál se hořce a posunul na stole džbánek s vodou co nejdál od sebe. „Měl jsi pravdu, že se stalo všechno, co je v tý zprávě… a já… nemůžu chodit k doktorovi, aby mi s něčím z toho pomohl. Zjistili by to. Ohrozil bych tím každého, komu bych to řekl. A tohle…“ mávl si před obličejem, „mi pomáhá. Neptej se mě jak, já vím, že je to ujetý, ale… zase jsem to já… nebo… něco z toho, co jsem byl.“
„Snažím se to pochopit, víš..“ Zvednul k němu oči. „Měli jsme psychologii, není to nic neobvyklého… Mysl člověka se snaží bránit a vytváří různý věci. Jen je něco jiného jen o tom číst, a pak to vidět. Popravdě s tím trochu bojuju.“ Přiznal. „Ale chápu, že to neděláš schválně, zas až tak natvrdlej nejsem. Cítíš se takhle jistější, že? Je to… Jako maska… Když jsem poprvé oblékl uniformu, taky jsem si najednou připadal jako někdo jiný. Takže jo, já to respektuju. Nemám nic proti Queenee. Jen je… tak odlišný a mě to občas dokonale zmate, že nevím, jak se pak chovat.“ Olízl si suché rty a promnul si trochu krk. „Jak moc ti přijde šílené, že mám zájem o Billa?“ Zvednul zvědavě obočí, čekaje na odpověď.

„Pořád jsem to já…“Ohradil se dotčeně a založil ruce na prsou. „Tak trochu… Když vystupuju jako Queenee, nikdo se mě nesmí ani dotknout, je to zakázané. Jsem tak v bezpečí, jak jen to jde. Tak jako já nikdy nebudu. A je hezké, že se mi vlastně snažíš říct, že jsem normální, ale podívej se na sebe. Ty jsi normální. Ne já.“
„Bille, je to deset let. Měl jsem čas, u tebe je to pořád čerstvé, a že jsem úplně v pořádku, si nemyslím. Taky nemůžu pít vodu.“ Kývl ke džbánu, který Bill předtím odsunul. „Ze začátku jsem se málem složil i z představy, že bych si dal sprchu. Mám noční můry a popravdě moc dobře nesnesu pocit, když nemám věci pod kontrolou. Ale to, čím jsem se stal, mi pomáhá. Proč ty nezkusíš něco jiného?“

„To nemůžu… práci… Vztah ano, když tomu druhému nikdy nic neřeknu. Když pro ně nebude představovat ohrožení.“ Znovu uchopil jídelní lístek a začal číst. „Neobjednáme si?“ Zkusil odvést pozornost, když viděl, jak Tom zatíná pěsti a zhluboka dýchá, aby se uklidnil. Chtěl tohle jako úžasné rande, a zatím to vypadá spíš na katastrofu. Tušil, že Bill nebude úplně svobodn,ý jak to vypadalo, mít to ale potvrzené bylo něco jiného.
„Jo objednáme.“ Kývnul a uklidnil se, jak jen to šlo.
„Jsem ohrožení?“
„Ne, dokud nečmucháš v klubu. Myslím, že to budou brát tak, že tě díky mě budou mít v hrsti, kdyby něco. Ale to ti muselo dojít. Tome… Vím, kdo to vede, chodí tam, určitě ví, že jsi tam několikrát byl a ví i o tý potyčce. Byl za mnou tenkrát v nemocnici a já se od tý doby dost změnil, takže neví, že Queenee jsem já, nejsem jediný kluk, co tam je. Takže… dokud ho necháš být, bude to dobré. Je mu jedno, že jedna z jeho děvek bude s policajtem. Naopak. Právě díky tomu Arcturian funguje, jak funguje.“
„Tak proč mi to neřekneš? Můžu to celé skončit, ale musím vědět, kdo to je. Nejsem tak slabý, jak možná vypadám.“ Natáhl ruku a dotkl se jeho studených prstů.
„Jenže jsi zbrklý idiot… když ti to řeknu, poběžíš ho sebrat, a nakonec zjistíš, že jsi ve sračkách a všichni, co ti na nich záleží. A neříkej, že nikdo takový není. Vždycky je. Pochopil bys, kdybych ti to řekl, jenže tím tě leda zabiju.“

„Zbrklý idiot… No to je mi kompliment…“ Zabrblal si kriminalista pod vousy, ale na Billa se usmál. Snažil se svými prsty dostat teplo na jeho zmrzlé. Celkově měl chuť jej zahřát celého, ale věděl, že dneska je to bez šance.
„A když ti slíbím, že budu opravdu, opravdu opatrný?“ Prostě to potřeboval vědět. Vodítka, která měl, byla moc dlouhá, a trvalo to už moc dlouho.
Bill jen odmítavě zavrtěl hlavou.
„Teď nějak nevím, jestli je tohle vůbec rande, nebo jestli mě to jen mělo zlomit, abych ti to řekl.“
„Omlouvám se…“
„To je v pořádku… i já to chápu… Dám si toho lososa na pomerančích. Co ty?“ Zeptal se, aby debatu ukončil a trochu se s židlí přisunul, aby ho alespoň trochu potěšil. Na víc než polibek se beztak zatím nezmůže. Pousmál se, když si uvědomil, že se na něj vlastně i těší.
Tom se zatetelil radostí, samozřejmě mu ten pohyb neunikl, a nutil jeho žaludek hořet nervozitou. Jemně mu stisknul prsty na znamení, že tohle téma uzavřeli, a zahleděl se na chvíli do jídelníčku.
„Asi si dám tohle.“ Usmál se na něj a Bill znechuceně nakrčil nos.
„Fuj…“ Zabrblal a málem si zase odsedl.

„Máš rád kočky?“ Zeptal se najednou Tom, když si objednali a Bill na něj nakrčil obočí.
„Kočky? No… já nevím, asi jo… nevadí mi, ale asi bych měl radši psa. Kdybych se ale o něco dokázal postarat. Stěží zvládám sebe. Proč? Bydlíš v domě s patnácti kočkama a říkají ti CatLady?“
Tom si odfrknul. „No dovol… vypadám jako někdo, kdo má patnáct koček?“ Zvednu jedno obočí a drze si přitáhnul jeho ruku k ústům, aby vtiskl polibek na její hřbet.
„Mám doma mrňavé kotě a nevím, co s ním. Jsem pořád v práci a ty chodíš jen na pár hodin… „
Bill jen překvapeně zamrkal a trochu se začervenal nad tím gestem. Bylo to to poslední, co by do něj řekl.
„Koťátka jsou fajn… dělaj samý úžasný věci. Lezou po záclonách a tak.“ Nahodil a zarazil se. „Moment, chceš mi dát kotě?“
Policista pokrčil rameny.
„Napadlo mě to. Mohl by ses mu věnovat víc než já. Hrát si s ním, mazlit se a tak…“ Pousmál se a doufal, že to Billovi neznělo tak prvoplánově jako jemu… Mohl by ses pak mazlit se mnou… blesklo mu v hlavě. Číšník naštěstí odtáhnul jeho myšlenky pryč díky jídlu, které donesl.
„Něco jako trénink?“ Neodpustil si Bill, sotva muž odešel, a radši se rychle dal do jídla než vyprskl smíchy nad policistovým výrazem.
„Tobě nechutná?“
Tom těžce polknul sousto.
„Chutná.“ Dostal ze sebe přes zúžený krk a odkašlal si. Mělo mu dojít, že Queenee tu narážku nepřehlédne.
„Chutná…“ Rozhodl se, že nebude odpovídat na poznámku o tréninku, jenže jeho pusa ho zradila.

„Chtěl bys někoho na mazlení?“
„Kotě nebude špatný začátek… Je takový malý, chlupatý, přede… Každej má rád malý chlupatý věci.“ Rozhodil Bill rukama a bavil se Tomovými rozpaky.
„Ale přerostlý poldové asi ne, když se toho chudáčka chceš zbavit.“
„Dneska mě zahlcuješ samými komplimenty, Bille…“ Zabrblal trochu, ale pousmál se. Bylo lepší od Billa slyšet aspoň nějaké jemnější narážky a urážky než nic.
„Jsem podle tebe velký?“ Zkusil šlápnout na tenký led.
„Tvoje nadloktí je skoro jak moje noha… O tobě se fakt nedá říct, že jsi křehká květinka. Alespoň je vidět, že s grázlama zameteš, ne jako ty idioti, co seděj celej den v autě a nevyjdou ani do prvního patra.“ Zabrblal, když si vzpomněl na policistu, který přijel, když mu před rokem vykradli byt. Tom se zasmál a nenápadně svaly trochu víc zatnul.
„No, křehká květinka nejsem, ale něžný být umím.“ Dodal a tentokrát to byl Bill, kdo se rychle chopil svého nápoje. Evidentně ani Queenee nebyl tak suverénní, když i přes makeup poznal, že se červená.

Bill na to už nic neříkal a zase se dal do jídla. Musel uznat, že na tohle by si zvykl. Dobré jídlo a… Tom. Během večeře se ho párkrát dotkl, ale vždy opatrně a lehce. Bill měl vždy prostor cuknout, ale neudělal to. Poslouchal, jak mluví o různých lumpárnách, co vyváděl jako puberťák, kdy byl přesvědčený, že bude velký kápo ,co jezdí v Cadillacu, a úplně zapomněl na všechno kolem. Tak moc se mu najednou nechtělo domů.

Tom se snažil být opravdu uvolněný, aby se Bill cítil dobře, a měl pocit, ze se mu to daří. Zdálo se, že se jeho společník baví. Že je uvolněný a nepředstírá. Což bylo dobře. Když se otevírací doba blížila ke konci, Tom vše zaplatil a pomohl Billovi do bundy. Tom toho využil, narovnal mu límeček, zlehka pohladil jeho záda a napjatě vyčkával.
Když Bill ucítil jeho dlaň na zádech a všiml si, jak je sám Tom napjatý, jestli necukne, musel se pousmát.
„Možná nejsi až takový zbrklý idiot.“ Oznámil mu a váhavě se dotkl jeho tváře pokryté strništěm.
Tom jen trochu přivřel oči a zamručel. „Občas ten mozek používám.“ Usmál se na něj a užíval si ty opatrné dotyky.
„Měli bychom jít. Očividně jsou už nervózní, že tady pořád stojíme.“ Zasmál se a otevřel mu dveře na ulici.
„Nebo že tady usnu.“ Zazíval poněkolikáté Bill, a když opouštěli budovu, držel se těsně u něho. Byl příjemně utahaný a policistovo teplo ho lákalo jako můru světlo.
Tom to samozřejmě uvítal. Cítil jeho vůni a připadal si jako feťák toužící po dávce. Došli kousek k autu a Tom svému rande otevřel dveře. Nechal Billa nastoupit a sám si sednul na místo řidiče.

Cestou k Billovi domů si povídali a celé se to zdálo uvolněné a známé. Do doby, než se přiblížili k Billově ulici. Oba najednou znervózněli, a když auto zastavilo, Bill nevěděl, co dělat.
„Bylo… bylo to fajn.“ Vyhrkl a kývl hlavou, jako by to potvrzoval.
„Moc fajn… uh jo… skútr, nezapomeň na něj, jo?“ Vzpomněl si, ale Tom vypadal, že sotva postřehl, co to na něj vychrlil.
„Jo… Jo, jasně… Vyndám ho.“ Ujistil ho a natáhl se pro jeho ruku, kterou si zase přitáhl ke rtům pro polibek. „Dobrou noc.“ Usmál se a Bill oba překvapil, když přitiskl své rty na ty jeho.
Tom překvapeně zamrkal, nad Billovou odvahou a prudkostí, s jakou ochutnával jeho rty. Nechal se naprosto ovládnout okamžikem a za pas si ho trochu přitáhl. Bill na okamžik zaváhal a Tom konejšivě zamručel. Neuváženě zajel rukou pod Billovy vlasy na krk. Pod prsty okamžitě ucítil zjizvenou kůži, a než si to uvědomil, Bill se mu vyškubnul a doslova vyskočil z auta.
„Bille, promiň…“
„To není tvoje chyba… jen… dej mi můj skútr prosím, jsem unavený.“ Tom zamrkal nad vyděšeným tónem a chtělo se mu křičet. Mlčky vytáhnul mašinu a kouknu na Billa. Co si ani jeden z nich neuvědomil, bylo, že nejsou sami, jak si mysleli…

autor: Bitter & Mykerina