„Idiot jsi svojí vlastní vinou, Tome.“ Odsekne mi stejně podrážděně a čeká.
„Co?!“
„Zapni si pás.“
„Nejsem, kurva, žádný posraný mimino!“ Ohradím se, ale zapnu se.
„Do konce měsíce máš domácí vězení.“
„Co?! To nemyslíš vážně, Cass!“
„Ano, myslím. Málem jsem zešílela strachem, kde jsi, a ty se zatím nalejváš s kámošema… Děkuj jenom sám sobě. Když bys…“
„Neříkej mi zase, co mám dělat! Nejsi moje matka!“ Ohradím se a je mi jasný, že jsem to posral. Cass dělá, co může, mám ji rád, ale ona nechápe, že víc než ty její dvě práce vydělám za chvíli já, jen kdyby mě nechala dejchat a necpala se furt do mejch věcí. Ale já jí ukážu, že se o nás taky dokážu postarat. Pak už se Cassie nebude muset dřít.
„Cass… promiň… jen jsem chtěl…“
„Ani mi neříkej, co jsi chtěl s nima dělat. Mysli radši na školu, Tome. Jsi chytrej kluk, jsi chytřejší než já, nezahazuj to s těma grázlíkama.“ Zkusí na mě zase a já se jen zavrtám do sedačky. Nesnáším, když takhle mluví. Jako bych byl něco výjimečnýho. Taky by mohla studovat, kdyby naši neumřeli a ona nás nemusela začít živit. Musím se o ni taky postarat. I když to zatím nechápe, nakonec bude ráda a bude na mě pyšná.
„Cassie… Zastavíme na benzínce? Potřebuju na hajzl.“
„Nevydržíš to domů?“
„Ne.“
„Jsi vážně jak malej… Alespoň natankuju.“ Střelí po mně pohledem a já si opřu hlavu o okýnko.
Jen co auto zastaví, vyřítím se na hajzlíky a vyzvracím se z podoby. Dneska mi to nesedlo. Potupně se vracím a čekám kázání, ale u Cass je nějakej bouchač a snaží se ji sbalit. Nelíbí se jí, to poznám podle jejího postoje. Je velikej jak barák a zarostlej jak opice. Ani se Cass nedivím.
„Hey, kámo, odpal.“ Vybalím na něj hned a stoupnu si před něj. Týpek se pobaveně zasměje.
„Tohle štěně je ten tvůj amant, co ses mi snažila namluvit, že ho tady máš?“
„Ne, to je můj bratr. A už odjíždíme. Tome, nastup si do auta.“ Rozkáže pevně a já se na něj ušklíbnu.
„Slyšels, vole, už jedem.“ Vysměju se mu do ksichtu, ale s ním to ani nehne.
„Až toho fakana uložíš, vrať se, zlato, ukážu ti něco, co se ti bude moc líbit, puso.“ Usměje se na Cass úlisně a ve mně bouchnou saze.
„Takhle s mojí ségrou nemluv, ty sráči!“ Vyjedu po něm a vrazím mu pěstí. Cass vykřikne a ten hajzl se po mně taky ožene.
Pro Toma bylo důležitější to, že vyšetřování odvedl od Billa a Arcturianu. Protože jinak by byl Bill podezřelý číslo jedna…
Pivo mizelo jedno za druhým. V podniku byl slyšet smích a cinkání sklenic a občasné hulákání. Majitel se ale nikdy nemusel bát nějaké rvačky, když drtivou většinu tvořil policejní sbor.
„No… tak… a máme to! Dejte mi další vraždu na vyšetřování.“ Zasmál se Tom. Byl neskutečně šťastný. Co na tom, že Schultz za Hesse a Klosse nemohl, byl to ještě větší grázl než ti dva dohromady. Navíc si Bill myslel, že vraždy byly přímo na šéfovo přání, takže by se v tom měl Tom okamžitě přestat hrabat dřív, než pro ně začne být Tom problém. Tentokrát poslechl, a teď byl se svým nadřízeným na malé oslavě a opravdu se bavil.
„Jo, zvládnul jsi to… máme to… ale nepřijde mi že jsi až tak rozjařený z případu.“ Zasmál se Georg, když Tom poněkolikáté zkontroloval mobil.
„Jsem! Jen… teď můžu bejt zase víc s Billem, když mě čeká kancelářská práce.“
„S Billem?“ Zvednul starší muž obočí. „Ty máš syna?“
„Co? Ne, ježiš…Bill je… trochu jsme se… však víš.“ Zazubil se policista a obočí jeho nadřízeného vylétlo nahoru. Jestli by někoho netipoval na gaye, byl to tenhle mladej frajer.
„Ne, nevím.“ Georg dělal hloupého, aby ho rozmluvil a zasmál se, když Tom zrudnul.
„Teda takhle ne… on je takový plachý, zatím. Zatím nic moc. Ale chápu to, víš. Po tom, co se mu stalo… chápu to. A já jsem chlap, nejsem kretén, umím se ovládat. Ale je to kurva na hovno víš…“
Georg se jen shovívavě usmál, když mu nováček vyřízený alkoholem začal tykat a sám si pořádně přihnul. Bill… Nebyl to náhodou…
„Moment, nemyslíš náhodou Quinzela? Toho, co jsi říkal, že se ti na něm něco nezdá?“
„Jo… věděl jsem, že něco ví… A ví, jenže to neřekne… V tom baru, co dělá… drží ho tam proti jeho vůli.“ Georg jen zavrtěl hlavou.
„Nech mě hádat, něco jim dluží? Něco na něj maj? Měl bys být opatrný s… někým jako on, je to většinou vždycky stejný. Mohl by tě zneužít. Je dobré mít lidi na správných místech. Informátory a krysy, ale…“
Tom se tupě a snad zamilovaně pousmál. „To si nemyslím, šéfe…“ napil se. „On je fajn…ale plachý víš… Queenee je… úplně někdo jiný. Ale Bill je takové malé kotě… co má drápy ale. Jak ta mrcha Jerry.“ Zasměje se opile. „Chci mu pomoct. Chci ty parchaty zavřít… a on mi to řekne. Dřív nebo později…. já to vím… jsem velmi přesvědčivý.“ Nadmul se pýchou. „Bude to pak všechno v pořádku“
Georg se na chvíli zamyslel.
„Jeho jméno mi prostě něco říká a nedokážu si vybavit co. Už když jsi mi to říkal poprvé.“
„Unesli ho a dost zřídili. Jenže pak stáhnul obvinění ,když…“
„Když se policajtka, co to vyšetřovala, zabila.“ Dopověděl Georg a Tom zmateně zamrkal.
„Jak to víš?“
„Znal jsem Caren… A že to nebyla sebevražda, ví každej. Proto je mi to jméno povědomý. Sakra, ten kluk byl tenkrát šíleně vyřízenej. Jenže když pak Caren…“ Sklopil pohled k flašce v ruce.
„Dokonale ho vyděsili. Přišel nějakej právník a kluk pak už s nikým nepromluvil ani slovo. Zametlo se to dost rychle, aby bylo každýmu jasný, jak dopadne, jestli se v tom bude hrabat…“ Frustrovaně vydechl a zase si přihnul. „Jestli je to oboustranné, jestli ti ten kluk věří, Tome, zkus ho přesvědčit, ale buď opatrný, tohle není naše záležitost, takže by se to mohlo pěkně posrat, ale kdyby chtěl promluvit… Zkusil bych vybrat pár laskavostí.“
Tom se úplně rozzářil. Konečně s tím bude moc pohnout! Konečně!
Nadšeně do sebe nalil další pivo, a když mu zavibroval telefon, málem vyskočil z kůže. Nadšeně otevřel smsku – Ahoj Tome, neruším? Já jen… tak nějak jsem si na tebe vzpomněl, víš… Moc nepij, ať jsi fit na snídani 🙂 Promiň, nejsem moc dobrý v psaní textovek. Něco takhle jednoduchého vymýšlím několik minut. Ps. chybíš mi!
„Ne, jen v tom pěkně lítáš, mladej…“ Poplácal jej šéf kamarádsky po zádech.
„Jo… asi jo…“ Tom se zazubil a Georg si povzdychl. Když Tom přišel na oddělení, hned mu bylo jasné, že tenhle nováček je přesně to, co potřebuje.
Jen se začínal bát, aby byly věci vážně tak nevinné, jak se zdály být.
„Šéfe? Jsi v pořádku?“
„Jo, jsem… Jen mám starost, abys byl opravdu opatrný. Mohlo by to ublížit i tomu klukovi. Jestli ho tam vážně pořád drží proti jeho vůli… Mluv o tom zatím jen se mnou. Nevíme, kdo všechno v tom jede a Caren…“
„Šéfe, vy a Caren…“
„Caren byla vdaná…“ Utnul ho, ale Tomovi bylo hned vše jasné.
Už se v tom raději nechtěl rýpat, věděl, kdy je lepší mlčet. Dopil poslední pivo a vrávoravě se zvednul.
„Díky… ale už musím domů.“ Zasmál se. „Přeci jen vstávám dřív než vy, šéfe.“ Rýpnul si a zasmál se vlastnímu vtipu.
„Víš co, mladej, vem si zítra volno. Sám si pamatuju, jak jsem vypadal po prvním případu.“
Bill s připitomělým úsměvem vrátil mobil do tašky a protáhl se. Už jen hodina a bude moct domů. A zítra snídaně s Tomem, oběd, a když to vyjde, uvidí se i večer. Těšil se. Sice si pořád nadával za to, jak před ním cukal, ale už zdaleka nepotřeboval tolik makeupu, když byli na veřejnosti, jako předtím.
Zkontroloval v zrcadle ten nynější, přetřel rty balzámem a vrátil se do baru.
Už byl na půl cesty k podiu, když mu Shermine zatarasila cestu.
„Máš salonek. Speciální host.“
„Speciální hosty nedělám, to dobře víš.“ Ušklíbl se a chystal se ji obejít, když ho chytla za nadloktí.
„Je to na šéfovo přání. Klient chce tebe. Má tě. Tvoje nedotknutelnost je v háji, Queenee. Já tě varovala, ať si s tím poldou nic nezačínáš.“ Sykla a odstrčila ho, až zavrávoral. Udělal dva kroky vzad a dech se mu zadrhl v krku.
„Už na tebe čeká. Šestka. A buď hodný, jestli nechceš, aby polda skončil při nějaký nešťastný náhodě. Nebo mám zavolat, že se ti nechce? Že máš na práci důležitější věci? Klidně, šéf za tebou rád přijede.“ Sykla mu do obličeje a s potěšením sledovala jeho vyděšený výraz.
„Takže…?“
„Jdu tam…“ Šeptl přiškrceně a zalil ho ledový pot. Celou cestu vrávoral a připadal si jak obklopený skleněnou bublinou. Když vztáhl ruku ke klice, neuvěřitelně se mu třásla.
Zhluboka se nadechl a vešel do salonku. Čekali na něj dva muži uprostřed jednání. Když za sebou zavřel, ten se začínající pleší se úlisně zasmál a ukázal na Billa.
„Queenee, je exkluzivní zboží, Lexi. Pamatuj si, na čem jsme se domluvili a uvidím, co se bude moct dát dělat, kdybys ho chtěl zase.“ Upozornil klienta a nechal je samotné. Bill se rozešel k tyči, ale muž ho zastavil a za ruku ho přitáhl k sobě.
„Není potřeba, abys tančil. Vím, co umíš… jsi vážně nádherný…“ Zamumlal muž a přejel mu dlaní po vnitřní straně stehna. Billa stálo veškeré sebeovládání, aby neutekl nebo se nepozvracel.
Buď hodný jestli nechceš, aby polda skončil při nějaký nešťastný náhodě… zaznělo mu v hlavě varování, jeho hlava sklouzla ke straně a na tváři zahrál úsměv.
„Když nebudu tančit, co mám dělat?“ Zeptal se, a když muž stiskl jeho kůži, naučeně zamručel na znamení souhlasu.
„Spoustu věcí… jen je škoda, že nemůžu udělat všechno, co bych si přál… Líbilo by se ti to.“ Mrkl na něj a Bill v duchu křičel. Ne, nelíbilo. Líbí se mu, když ho Tom líbá na kloubky ruky, když ho drží, ale jen napůl, aby měl dost prostoru, když ho napřed jen líbne na rty, než se ho odváží políbit…
„Přece jen mi zatancuj.“ Vyzval Billa, vstal a přitáhl si ho blíž. Bill mu položil dlaň na prsa a svádivě ho obešel, zatímco dlaň udržoval na jeho těle. Lex chytil jeho druhou ruku a dal si ji za krk. Za pas si Billa přitáhl blíž a sjel mu dlaní od boku po zadek. Billovi se zadrhl dech, když muž vklouzl prsty pod krajku a jeho ztuhnutí si vyložil po svém.
„Věděl jsem že by se ti to líbílo… Líbí se ti když si s tebou někdo hraje? Když tě hodiny trápí?“ Zamručel mu vzrušeně do ucha a Bill zřetelně cítil jeho penis proti svému podbřišku. V panice zalapal po dechu a Lex ještě víc stiskl jeho půlku a silně se o něj otřel. „Taková škoda… moct se jen dotýkat a nic víc…“ Zamručel mu do ucha a Bill jen tak tak zamaskoval vzlyk povzdechem, když mu Lex od sebe oddálil půlky a znovu přirazil proti jeho podbřišku.
„Řekni že to taky chceš….“
Nechci, nechci, nechci! Ne! „Chci tě…“ Vydechl mu do ucha a znovu zalapal po vzduchu, který se mu nedostával, jak byl ochromený hrůzou.
Ani skoro nepostřehl, kdy ho muž pustil, aby se posadil, a už byl vtažen na jeho klín. Hrubé ruce vklouzly pod průhlednou látku jeho halenky a začaly doslova plenit každý kousek jeho kůže. Pak mu došla trpělivost a jednoduše halenku roztrhl, než aby se zdržoval knoflíčky. Osvobodil svůj penis z kalhot a Bill se zajíkl. Muž mu vzdychl do ucha, a když ho přitáhl tak, aby jím mohl klouzat po Billově břiše, Bill se roztřásl jako osika.
„Hmmmm… úplně se chvěješ jak bys mě chtěl… je to tak…“ Zasténal a Bill pevně stiskl víčka k sobě.
„A… ano…“ Vydechl a kousl se do rtu, aby se nerozbrečel. Lex sevřel jeho boky a rozpohyboval se po něm naléhavěji. Nechával ho pořád opakovat, že ho Bill chce, a slibovat, že bude prosit, aby si jej mohl koupit.
Bill se chvěl každým okamžikem víc a bylo těžší a těžší udržet slzy za víčky. Připadalo mu jako věčnost, než se muž oklepal a se zvířecím zavrčením skropil jeho břicho.
Pak se spokojeně natáhl na sedačku a ještě chvíli hladil Billa po nohou, než ho vykázal pryč.
Bill na poslední chvíli vběhl do šatny a mezi hysterickými vzlyky začal dávit do umyvadla. Za ním se ozvalo opovržlivé odfrknutí. Neotáčel se, ani neměl energii předstírat, že je v pohodě. Pevně svíral porcelánový okraj a sotva se držel na roztřesených nohou.
„Varovala jsem tě… Je to jen tvoje chyba, že sis nedal říct. Ale zatím není ten tvůj policajt hrozba, takže si s ním dělej, co chceš, ale hubu měj před ním zavřenou. Dneska už můžeš jít domů a zítra platí běžný režim. Šéf doufá, že tohle ti stačí na to, aby sis uvědomil, komu patříš.“ Bill jí neodpověděl, a když se za ní zavřely dveře, mrštil proti nim celou svou kosmetickou výbavu. Sundal ze sebe zbytek halenky i prádlo a zabouchl za sebou sprchový kout. Sundal sprchovou hadici ze stojánku a pustil, co nejvíc horkou snesl. Natáhl se pro hrubou žínku a začal si z kůže dřít vše, co na něm ulpělo. Byl pod horkou vodou desítky minut, a když vylezl, jeho kůže pálila a byla sedřená téměř do krve.
Vylovil z tašky telefon a napsal Tomovi jednoduchou zprávu.
Už se neuvidíme.
autor: Bitter & Mykerina
Pro mě osobně byl tohle šílený díl. Je mi Billa děsně líto, protože jak je vidět, tak jeho šéf tuší, co se děje anebo ví, co by se hypoteticky mohlo stát. Ač je mi líto, že Bill poslal Tomovi sms s tím, že se už neuvidí, chápu jej. Musí být v šílené pozici a ten strach co musí prožívat! Ne, nedivím se mu. Hlavně doufám, aby se Billovi nic nestalo. Snad bylo tohle varování jen jedno a nezavaří to Billovi daleko víc.
No a u Toma nezbývá než doufat, že prokoukne Billovu sms a nebude se jen litovat a myslet si, jak si s ním Bill třeba jen zahrával, ale zkusí udělat všechno proto, aby Billovi pomohl a zabásl všechny ty zmetky!
Netuším, jak bude povídka pokračovat, ale rozhodně se na to těším! Díky, holky!
Billovi se nedivím že to Tomovy napsal ale doufám že brzo přijdou na něco za co půjde ten zmetek do basi.
Já se Billovi nedivím ani trošku. Já sama nejsem nijak statecná a vím, že bych se zachovala úplně stejně. Vlastně Já buch si ze strachu s Tomem vůbec nic ani nezačala… Ale věřím, že Tom to tak nenechá a i tak mu pomůže, jen aby nebyl příliš zbrklý….
Chudák Bill. Po tomto bude mlčať ešte nič. Ale tiež by sa mohol rozhodnúť vzbudiť, keď si uvedomí, že nemusí byť chránený navždy. Uvidíme. Ďakujem za časť.
To je velmi komplikovane toto. Uplne krasne sa citalo ako je Tom zabuchnuty do Billa. Ale zase….ten kto ich videl ako su spolu musel donasat sefovi. A sef sa predasa len boji, ze Bill bude niekedy hovorit. A znici ho. Snad si chlapci najdu spolocnu cestu a zvladnu to.