autor: Dušinka
Narozeniny
Po večeři Tom Billa překvapil dezertem – podělili se o kousek čokoládového dortu s malinovým přelivem, který Bill více méně zhltnul. Nabídl Tomovi, že se s ním o cenu rozdělí, ale ten to odmítl. Tom zaplatil za jídlo, pak mu Bill zaplatil za svou večeři v hotovosti, a vydali se na cestu. Hosteska se na ně zářivě usmívala, zatímco odcházeli ruku v ruce – byl to fenomén, kterého si Bill všiml, už když byl někde se svými matkami. Lidé, kteří byli normálně přátelští, to až přeháněli, když se s nimi dostali do interakce, jako kdyby říkali: „To je okay, mně můžete věřit.“
Bill a Tom zůstali nějakou dobu venku a procházeli se městem. Zastavili se v několika obchodech a zvažovali, že by šli do klubu, ale rozhodli se, že chtějí klidnější večer. Příště, slíbil Tom Billovi. Odjeli domů a vyměnili své svátečnější oblečení za pyžama. Leželi společně v Tomově posteli, poslouchali jeho alba, příležitostně se líbali, ale nezacházeli do ničeho vážnějšího. Bill usnul kolem půlnoci s hlavou na Tomově hrudi, kde poslouchal tlukot jeho srdce.
Následující ráno, po probouzecím skotačení v přikrývkách, Bill vstal, aby jim připravil snídani. Tom nejdřív vzdoroval, ale poté, co jej Bill ujistil, že ho vaření baví, se mu jej podařilo přesvědčit. Postavil vodu na čerstvou konvici kávy a připravil jim pár omelet, pak jídlo odnesl zpátky do Tomovy ložnice. Když se vrátil, spatřil Toma sedícího na posteli a tvářícího se poněkud samolibě.
„Co…?“ Začal Bill, skoro se bál zeptat a Tom se zazubil.
„Zavři oči,“ nařídil a Bill zaváhal.
„Uh…“ Bill odložil jídlo a udělal, co mu bylo řečeno. Nastavil ruce, když jej k tomu Tom instruoval, a pak otevřel oči. V rukách měl chlupatou šedou čepici s ušima, která připomínala vlčí kůži. Bill ji zvedl a viděl, že protažené konce, které na obou stranách dosahovaly až k jeho bokům, měly na koncích kapsy na ruce. „Co… co to je?“
„Opožděný narozeninový dárek,“ řekl mu Tom trochu provinile. „Uviděl jsem to, a hned jsem si vzpomněl na tebe. Zkus si to.“
Bill si nasadil čepici na hlavu a pohodlně mu seděla. S rukama v kapsách se Bill zazubil a zeptal se: „Jak to vypadá?“
„Dokonce ještě úžasněji, než jsem si představoval. Vypadáš rozkošně.“ Tom Billa uchopil za ramena a vedl jej do koupelny, kde rozsvítil světlo. Ukázal do zrcadla. „Jako malý vlček,“ řekl a oždibnul Billovo ucho. Bill zabroukal a přitiskl se zády k Tomovi, který mu omotal ruce kolem pasu. Přitiskl dlaně k Billovu břichu a zeptal se: „Myslíš, že tě to tuhle zimu udrží v teple?“
„Mmm, myslím, že bych byl raději, kdybys mě v teple udržoval ty… ale tohle si vezmu.“ Zaklonil hlavu na Tomovo rameno a hluboce zasténal, jak mu Tom začal vtiskávat polibky na krk. „Tome… já chci…“
„Řekni mi, co chceš,“ přikázal mu Tom chraplavě, a Billovy prsty se zaryly do Tomových paží kolem jeho pasu.
„Chci si dát snídani, dřív, než bude studená.“
Tom ztuhnul, odtáhl se a povzdychl si Billovi do vlasů. „Tohle někam mířilo…“
„A může to pokračovat, ale až budu nakrmený,“ ujistil Bill Toma, otočil se v jeho náručí a začal jej vytlačovat z koupelny. Tom našpulil rty, ale neprotestoval. „Ale díky za dárek, miluju to,“ dodal Bill pro jistotu a políbil Toma, který se chopil příležitosti ochmatávat Billův zadek, než se posadili na postel, aby mohli jíst.
Bill zůstal v Tomově bytě, dokud nemusel jít do práce, a odmítl Tomovu nabídku, aby přišel v neděli, s připomínkou, že má na práci Tomův projekt. Tom přiznal, že i on sám má hodně známkování, a tak se neochotně rozloučili. Bill si nemyslel, že odejde od Toma spokojený, dokud to nebude moct udělat s vědomím, že jej brzy uvidí znovu, bez schovávání nebo intrikování nebo lhaní. Prozatím měl štěstí, že Toma vůbec má, a neustále si tu skutečnost připomínal, zatímco mířil do práce.
V neděli odpoledne přišla Marina a společně se pustili do projektu. Dohodli se na všech drobných detailech a začali sepisovat shrnutí pro svůj koncept, který se nakonec sváže do Billem vytvořeného vazače. Marina udělá dvě Billovy fotky a pak je umístí na přední a zadní stranu. Už měli napůl sepsané, jaké materiály budou potřebovat pro portréty, když Bill zaslechl otevření předních dveří.
„Haló, jsme doma trochu dříve!“ Ozval se Karolinin hlas a Bill vyskočil.
„Ahoj! Jaký jste měly víkend?“ Vyběhl do chodby, aby Karoline objal, a pak popadl jednu z jejích tašek. „Tohle je moje kamarádka Marina, pracujeme na projektu do školy,“ představil ji Bill a volnou rukou ukázal k Marině.
„Ach, ahoj! Ráda tě poznávám,“ pozdravila Karoline Marinu, a pak řekla Billovi: „Měly jsme se fajn. Jdu si odnést věci.“ Karoline na Marinu zamávala, a pak se vydala do schodů. Jakmile Bill položil Karolinino zavazadlo do jejího a Simonina pokoje, Bill se vrátil dolů, kde našel Simone v rozhovoru s Marinou v obývacím pokoji, a taky ji objal.
„Potřebuješ pomoc?“ Zeptal se, ale Simone zavrtěla hlavou.
„Zabalila jsem si málo věcí,“ řekla. „Hej, proč neuděláš večeři?“ Poplácala Billa po rameni a vydala se do schodů. Bill protočil oči.
„Jo, skvělý nápad,“ řekl sarkasticky, pak dodal, „popřemýšlím o tom, až budeme hotoví.“
„Okay, zlato…“
Bill se posadil zpátky vedle Mariny a zvedl tužku, kterou používal k náčrtům jejich nápadů. Jejich koncept byl jednoduchý – zanalyzovat dvě odlišné strany Doriana – takže nesměli ve své prezentaci vynechat vůbec nic.
„Nevěděla jsem, že máš dvě mámy,“ zašeptala Marina zničehonic, čímž Billa překvapila. Opravdu nepomyslel na to, jak na ně bude Marina reagovat.
„Ehm, no jo, jsme tady všichni pěkně homo,“ zavtipkoval a Marina mu poslala zmatený úsměv. „Ehm, chci říct…“
„Ale ty nejsi gay, nebo jo?“ Zeptala se, a Bill se v tu chvíli opravdu nahlas rozesmál.
„Cože? Já… já myslel, že všichni ve škole vědí, že jsem gay,“ přiznal. Na škole bylo jen několik veřejně přiznaných gayů – a přirozeně, většina z nich byli jeho přátelé.
„No, já jsem nechtěla něco předpokládat,“ hájila se Marina nějakým způsobem defenzivně, a pokračovala: „Věděla jsem, že tě obtěžují za to, že opravdu nejsi, ehm, jako ostatní kluci, ale myslela jsem, že to jsou prostě jen ignoranti.“
„Páni, ehm… díky, Marino,“ řekl Bill, a promnul si zadní stranu krku, cítil se rozpačitě. „Myslím tím, díky za to, žes to prostě nepředpokládala. Hádám, že už to beru jako samozřejmost, že všichni ostatní ano.“
„I když, je to tak trochu špatné,“ pokračovala Marina, náhle velmi zaujatá povrchem stolu, a Bill k ní tázavě naklonil hlavu. „Že jsi gay, protože… ehm, tak trochu jsem chtěla vědět, jestli… ehm, jestli jsi přemýšlel o tom, že bys šel na ples.“
„Ach… na ples?“ Bill pocítil na zadní straně krku horko a poposedl na místě, zatímco uvažoval. Zdálo se být brzo na přemýšlení o plese… nebyl snad až za dva měsíce? Bill nevěnoval příliš velkou pozornost školním tanečním akcím, nikdy na žádné z nich nebyl a hodlal v té tradici pokračovat. „Chci říct…“
„No, na tom stejně nezáleží. Zeptám se někoho jiného,“ řekla mu Marina spěšně s hlavou stále sklopenou, a Bill zamrkal. Takže Marina do něj byla zakoukaná. Naposledy, kdy nějaká holka přiznala, že se jí líbil, to bylo ještě na základní škole. Zajímavé.
„Myslím, že bych s tebou šel – jako přátelé – ale prostě na plesy obecně moc nejsem. Nebyl jsem nikdy na žádné taneční akci, a nejspíš ani nebudu-„
„Počkej, cože? Ani na jedné?“ Marina zvedla hlavu a Bill se zašklebil.
„Nikdy, ani na základce.“
„No… ale tohle je tvůj maturitní ples! Pokud máš jít alespoň na jeden ples, musí to být tenhle,“ naléhala Marina. „Moje nabídka tedy pořád platí. Jestli chceš jít na ples, moc ráda půjdu s tebou.“ Zářivě se usmála, a pak si začala balit věci. „Teď už musím jít, protože dnes v noci hlídám děti, ale uvidíme se zítra ve škole?“
„No jasně! A já popřemýšlím nad tím plesem.“ Bill Marinu vyprovodil, a pak začal uklízet nepořádek, který za sebou zanechali, zatímco přemýšlel o její nabídce. Natálie a Andreas se Billa vždy pokoušeli přesvědčit, aby šel na každou akci, která se naskytla, takže tohle by nemělo být ničím jiné, ale jedna Billova část jít chtěla. Proč, to si však nebyl jistý.
„Co to máš, proboha, na hlavě?“
Bill vzhlédl od svých cereálií a našel svou matku stojící na schodech, jak se na něj dívá s omráčeným výrazem. Zvedl ruku k chlupaté vlčí čepici, kterou měl na hlavě, a zazubil se.
„Líbí se ti to?“ Zeptal se a zvedl jednu z visících kapes, aby jí ji ukázal.
„Ehm… je to zajímavé… kde jsi to vzal?“ Simone přišla blíž a pohladila falešnou srst, poněkud váhavě.
„Objednal jsem si to online,“ řekl jí Bill nenuceně, jak už si to nacvičoval předem. „Říkal jsem si, že si udělám radost.“
„Je to docela roztomilé,“ byl Simonin verdikt, a Bill se široce usmíval.
„Já vím, že?“
„Ano, je.“ Políbila Billa na čelo, a pak pohladila jedno z uší. „Chystáš se to nosit ve škole?“
„No, nemůžu, čepice nejsou povolené,“ řekl jí Bill.
„Okay, no, měj hezký den, zlatíčko. Nevyděs příliš nevinných vesničanů,“ zavtipkovala a Bill vycenil zuby ve výrazu, o kterém si myslel, že je docela děsivým napodobením vlka, ale Simone se jen rozesmála.
„Čau,“ řekl Bill s našpulenými rty.
Jak už sám řekl, Bill si čepici sundal, než vešel do školy, ale nacpal si ji do batohu a stejně ji nosil s sebou. Pak, mezi druhou a třetí hodinou, ji Bill vylovil, nasadil si ji a vešel do angličtiny s poskokem v kroku. Tom přišel o řeč, když Bill vešel, a pak řekl velmi nepřesvědčivě: „Bille, žádné čepice ve třídě, prosím.“ Bill ho viděl, jak sklopil hlavu, aby schoval svůj úšklebek, a posadil se na svou židli s velkou dávkou uspokojení, dokonce i když si čepici sundal. Ani ne o chvíli později Bill ucítil, jak mu v kapse zavibroval telefon, a tak po zběžném pohledu po třídě ho vylovil a otevřel zprávu, kterou obdržel.
Byla od Toma.
žádné esemeskování ve třídě! :p
Poslal mu Bill nazpět.
Bill toho dne zůstal po hodině, lelkoval u Tomova stolu, se širokým úsměvem roztaženým na obličeji, a Tom se na něj jen zamračil.
„Co?“ Zeptal se Bill, když si zastrčil ruce do kapes své čepice, kterou si nasadil zpátky hned, jakmile zazvonilo.
„Tohle není fér. Já prostě…“ Tom se natáhl směrem k Billovi, pak se zarazil a sevřel ruce v pěst. „Vypadni odsud, než se na tebe vrhnu.“
„Já nevím, to mě jen nutí chtít zůstat…“ Zavrněl Bill, přistoupil blíž, a Tom se odvrátil.
„Vážně, Bille, musíš odejít. Uvidíme se dnes večer.“
„Co je dnes večer?“ Zeptal se Bill zmateně a natáhl ruku, aby Toma pohladil po zádech. Tomovi se napjala ramena.
„Dnes večer je to, kdy přijdeš ke mně domů a necháš mě-“ Tom sám sebe přerušil, a Bill zaslechl zmáčknutí kliky u dveří. „Zbytek znáš,“ řekl Tom spěšně, otočil se zpátky, a Bill viděl, že jeho tvář je zářivě červená. „Čepici dolů.“
Zvrhle potěšený svým talentem Toma takhle frustrovat, Bill udělal, jak mu bylo řečeno se samolibým úsměvem na tváři, a vyběhl ze třídy. Čepici si držel na hrudi a hladil její srst. Nemusel jít daleko, jelikož oddělení cizích jazyků bylo hned vedle oddělení angličtiny, takže si dal na čas a čepici si znovu nasadil. Usoudil, že když bude dostatečně sladký, paní Bergová mu dovolí nosit ji ve třídě.
„Jediná věc, která je nechutnější, než teplouš, je chlupatý teplouš,“ prohlásil kdosi hlasitě ze spodní části chodby, a Billovy oči se nesetkaly s nikým jiným než s Coreyem Jamesonem. Bill se zamračil, ale Corey se na něj jen ušklíbl, a tak sklopil hlavu s úmyslem proběhnout kolem tak, jako to obvykle dělával, ale tentokrát zaváhal. Co to dělá?
S náhlým rozhodnutím, které mohlo skončit buď velmi dobře, nebo velmi špatně, se Bill otočil, zastrčil si ruce do kapes své čepice a přistoupil ke Coreyovi. Navzdory sebevědomí, o kterém předstíral, že ho má, mu srdce v hrudi bušilo jako šílené.
„Promiň, cos to řekl?“ Zeptal se Bill zřetelně zvýšeným hlasem. Někteří studenti v hale se zastavili, někteří je už sledovali. „Co že to jsem?“
S ohrnutým rtem se Corey jen rozesmál a řekl: „Jsi úchylný homouš, ty ptáky-milující buzerante.“
Bill sevřel pěsti s nutkáním Coreye praštit, ale zatnul zuby a přinutil se zůstat v klidu. Když byl mladší, dostal se do pěstního souboje s jiným ignorantským tyranem, který měl ty samé ignorantské poznámky, a zklamání jeho rodičů, když se o tom incidentu dozvěděli, ho zničilo. Ublížilo mu daleko více, než kdy mohla samotná Coreyova slova. Bill ten den už nikdy nechtěl zopakovat, a tak povolil pěsti a zvedl bradu, aby zůstal nad věcí.
„Páni, ty jsi tak originální, tohle jsem ještě nikdy neslyšel! Víš, na to, že jsi heterák, tak rozhodně moc rád mluvíš o ptákách.“ Corey vypadal rozzuřeně a Bill se opovážil přitlačit, navzdory bezprostředně hrozící realitě, že z něj bude vymlácena duše. „A máš pravdu! Jsem teplouš. A ty jsi pořád ten jediný člověk, který se o to stará!“
Corey na Billa jen zíral, nezdálo se, že by měl odpověď.
„Takže, co? Máš nějaká další slova, která bys po mně chtěl hodit? Buzík? Homouš? Jo, to všechno jsem taky!“ Pokračoval Bill, uvažoval, jestli nezachází příliš daleko – věděl, že zachází příliš daleko – ale nedokázal zabránit těm slovům, aby mu vycházela z úst.
„Drž hubu, jsi zasraný úchyl,“ odplivl si Corey. „Já jsem jediný, kdo se stará? Celá tahle škola si myslí, že jsi zrůda.“
„Hej, skončete s tím – běžte do třídy, chlapci,“ přerušila je učitelka spěchající směrem k nim, a Bill se otočil a zamířil do své třídy. Coreyova slova mu zvonila v hlavě, ale lehce je zapomněl. Neznamenaly pro něj nic, byl to jen tyran se spoustou osobních problémů, a Bill si nemyslel, že mu ještě bude dělat nějaké potíže.
Sebevědomý a šťastný, že se svému tyranovi přinejmenším postavil, odbočil do haly, ve které se nacházela jeho třída němčiny. On byl ten větší chlap a nedovolí, aby měl Corey nějaké uspokojení se svého posmívání. Dole v hale stálo hejno studentů, šeptali si a chichotali se. Jeden z nich se setkal s Billovým pohledem, když kolem nich procházel, pak sklopil hlavu a zamumlal: „Zkurvený teplouš,“ k pobavení svých spolužáků.
Všechno to sebevědomí, které si v sobě Bill během posledních několika minut vybudoval, s těmito dvěma slovy splasklo. Strhnul si čepici, náhle zahanbený, a když vešel do třídy němčiny, sesunul se na nejbližší židli a zabořil hlavu do složených paží.
autor: Dušinka
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Skoro som sa zadusila pri tej pasazi s SMSkami. Boze!!!! Absolutna roztomilost!!! A ta ciapka…. aaawwwww. Ja ich milujem. Oboch. Tom sa tak zmenil. On je taky pozorny. Taky zalubeny truhlik.
Billovi drzim palce v skole. Obdivujem boj za jeho vlastnu prirodzenost. A zatracujem vsetkych homofobov a netolerantnyh ludi!!! Budu sa smazit v pekle!!! Hawk!!
Bill musel byt zlatý v ty čepici a ten blb by už mohl dat pokoj krásna kapitolka.
Ty SMS byli parádní ! Představovala jsem si jak musel Bill vypadat v té čepici a jediné co mě napadlo bylo,že musel být perfektní.Díky za překlad 🙂
Věřím, že ta čepice je na Billovi boží! Dokážu si to živě představit a úplně se u té představy culím! ♥ Musela jsem se smát, jak se Tom zarazil, když Bill přišel v čepici do třídy, a i když moc chtěl, aby si ji Bill nechal, stejně jej musel požádat o sundání! Sms, která následovala byla rozkošná! ♥ Ti dva mi prostě dělají čím dál větší radost. 🙂
A musím říct, že jsem na Billa ohromně pyšná! To, jak dokázal zatočit s Coreyem bylo úžasné! Byla jsem nadšená, že se Bill postavil svému strachu a nenechal si to líbit. I Tom by na něj byl ohromně pyšný! 🙂 Na konci mi ovšem bylo Billa strašně líto. 🙁 Nemá to ve škole jednoduché a pořád do něj musí někdo rýpat. Nechápu to. 🙁
Moc děkuji za překlad!
Tu ciapku si neviem moc predstavit, pomohol by mi obrazok z google. Urcite Billovi slusi, jemu ide vsetko :P. Tom je velmi rozkosny tym aky je sexuchtivy 🙂 topim sa, tie esemesky boli super. Skonci niekedy tato sikana na Billovu osobu ? Dufam ze ano,zle sa mi to cita, vytaca ma to :(.