Chaos 19.

„Takže jak ses rozhodl, Tome?“

Tom zůstal potichu. Přísahal by, že během pár sekund se mu před očima odehrál celý jeho život. Měl sotva čas na to, aby zvážil pro a proti možnosti, které od Tonyho dostal, a rozhodl se, zda jednu z nich přijmout, či nikoliv. Byl v pasti. Měl méně než 12 hodin na to, aby zabil generála. Pokud tak neudělá, přijde na řadu jeho smrt. Radši by nechal Tonyho, aby zabil jeho samotného. Nechystal se mu to ale navrhnout. Ne proto, že by byl sobecký nebo se bál, ale proto, že jeho rodina a přátelé by byli taktéž v ohrožení. Pokud by zemřel, Tony by měl naprosto volnou ruku udělat cokoliv, co chtěl. Nemohl dopustit, aby se něco takového stalo. Bude muset najít nějaký způsob, jak ho zastavit. Polknul kuličku naštvání, která se mu v krku zformovala poté, co všechno Tony řekl, a udělal to, co by nikdo neočekával. Vybuchl smíchy.
Tonyho výraz se změnil z naštvaného na zmatený. „Čemu se, do prdele, směješ?“
Copánkatý muž zakroutil hlavou, stále se smál. „Dělal jsem si srandu, Tony. Potřebuju ty peníze. Víš, že bych si nenechal ujít takovouhle příležitost. Měl by ses vidět,“ dokončil. Pořád se smál.

Tony přimhouřil oči a natáhl se přes stůl k Tomovi. Chytil ho za límec trika, trochu ho vytáhl na nohy, a přitáhl si ho silou blíž k sobě.
„Myslíš si, že jsem blbej? Vážně si myslíš, že uvěřím, že vše, co jsi řekl, je jen zasranej vtip?“ plivl mu do obličeje. Tomův úsměv zmizel.
„Uhm, ano. Ano, myslím si to.“
Šéf ho rychle pustil a on dopadl s ránou zpátky na židli.
„Co kuješ za pikle, Tome?“ zavrčel.
„Dělal jsem si srandu, proboha,“ zaklel Tom. „Včera večer jsme se s chlapama bavili o tom, co bys asi tak udělal. To je celé. Nemyslel jsem si, že tě tím tak naštvu.“
„Nevěřím ti,“ Tony opět založil ruce na hrudníku. „Poslal jsem Marcuse, aby zabil jeho společníka. Pokud teda nezabiješ Kaulitze ty, udělá to on.“ Na poslední slova kladl obzvláště důraz, aby mu dal najevo, že na rozdíl od něj, si srandu nedělal.
„Ne, já to udělám! Už jsem ti to řekl!“
„Dobře,“ Tony se zvedl ze svého křesla a Tom ho následoval. „Být tebou, neudělám žádnou pitomost,“ dodal. Jakmile byli blízko ke dveřím, Tony opět vytáhl svoji zbraň, natiskl Toma na zeď a hlaveň mu přitiskl ke krku. „Příště, až si ze mě budeš chtít takhle vystřelit, uvědom si, s kým mluvíš. Slyšíš mě?“
Tom polknul, díval se Tonymu do očí. „Chápu to,“ dostal ze sebe.
Tony ho pustil. „Pojď se mnou, zbabělče. Dám ti jiné zbraně.“

Bill byl rozvalený na gauči v obýváku. V ruce držel svůj foťák a fotil strop ze všech možných úhlů, zatímco v televizi běžel nějaký hudební videoklip. Tom odešel, jeho táta byl taky pryč, s Andreasem se už nepřátelil… Cítil se opuštěně. Od doby, co znal Toma, téměř zapomněl, jaké to je být sám. Možná by se měl začít poohlížet po univerzitách, když táta konečně souhlasil s tím, že může studovat to, co chce. Znělo to sice opravdu dobře, ale nebyl z toho příliš nadšený. Všiml si, že byl Tom ráno odtažitý. Hádal, že to bylo z důvodu, že měl starosti. A pokud měl starosti Tom, on také. Povzdychl si, položil foťák na konferenční stolek a šel do koupelny.
Volající si nevybral příliš vhodný okamžik k uskutečnění hovoru. Telefon se rozezvonil v okamžiku, kdy byl Bill uvězněn na toaletě. Neslyšel, jak telefon zvonil, nicméně záznamník hovor vyřeší za něj, pokud se osoba na druhém konci linky rozhodne zanechat vzkaz.

„Generále? Pane, jste tam? U telefonu Colonel Stevens… Nepodařilo se nám vás kontaktovat skrz váš mobil a potřebujeme vás informovat o tom, že poručík generál Adams byl před půl hodinou nalezen mrtev v jeho vlastním domě. Pane, byl to někdo z mafie Casablanca. Obáváme se, že jste také v nebezpečí. Potřebujeme vaše povolení k útoku. Jakmile si zprávu poslechnete, prosím, dostavte na základnu. Děkuji.“

Bill otevřel pusu dokořán. Nevěděl, co dělat, nemohl se dokonce ani pohnout z místa. Kdy se všechno tak moc zkomplikovalo? Chtěli zabít jeho otce, jeho otec chtěl zabít Toma. A kde, ksakru, vězel jeho táta právě teď?

—

Tom se konečně dostal domů, svou tašku držel v ruce. Neobtěžoval se podívat, zda je táta doma, či nikoliv, protože tak či tak, nic se na jeho přítomnosti nezmění. Vešel do svého pokoje a tašku upustil na podlahu, aby ji mohl vyprázdnit. Obsahem byly dvě pistole a jeho peněženka. Posadil se na postel a začal si zbraně prohlížet. Poprvé za celé tři roky, kdy patřil ke gangu, se cítil jako vrah. Přemýšlel o tom, kolik lidí zavraždil, a kolik z nich bylo opravdu nevinných. Co když ho Tony prostě posílal zabít všechny lidi, které neměl rád? Zhluboka si povzdychl a uklidil zbraně zpátky do tašky. Zčistajasna se dveře jeho pokoje začaly otevírat. Leknutím tašku upustil a nadskočil.

„Bille!“ zvolal překvapeně a kopnul tašku pod postel. „Co tady děláš?“
„Tvůj gang, oni…“ řekl Bill zlomeně. „Chystají se zabít mého tátu,“ došel k Tomovi a sevřel ho v pevném objetí. Tomovy oči se rozšířily a on jako kdyby zamrzl v Billově objetí.
„Já… no… já vím, Bille,“ řekl. Černovláska si stáhl na klín a utěšoval ho. Nevěděl, jak se to Bill dozvěděl, ale jelikož za ním přišel, bylo jasné, že nevěděl, kdo byl vybrán pro vraždu jeho otce.
Bill k němu rychle zvedl pohled. Jeho jindy štěstím zářící oči byly plné strachu a obav.
„T-ty to víš?!“ strčil Toma vztekle do hrudníku. „Ty víš, že ho chtějí dneska zabít?! Proč… Proč jsi mi nic neřekl!“
„Bille, poslouchej,“ chytil obě Billova zápěstí, aby mu pomohl uklidnit se. „Je to komplikované. Já-„
„Ne!“ vykřikl Bill a vyškubnul se mu. „Nemůžou tátu zabít! Nic neudělal!“
Tom nevěděl, co by měl na tohle říct. Opět, kým byl, aby mohl soudit Billova otce? On sám měl na svědomí pravděpodobně víc životů než on.
„Je to kvůli penězům? Chtějí peníze, že jo?“ zeptal se Bill.
Copánkatý muž si povzdychl. „Ano, všechno je o penězích, Bille. Jeho peníze ale nechtějí. Je to jiný případ-„
„Tome, prosím, musíme něco udělat,“ jemně s Tomem zatřásl. „Nemůžou ho zabít. On… on je všechno, co mám,“ Bill sklopil pohled a začal se třást, jak se mu slzy kutálely po tvářích.
„Bille, podívej se na mě. Neplakej,“ Tom palci otřel Billovy slzy. „Tvému tátovi se nic nestane, dobře? Sám se o to postarám,“ pohladil Billa po tváři a usmál se. „Teď jdi zpátky domů. Za pár hodin se uvidíme, dobře?“
„Ale… ale já musím něco udělat! Ty-„
Tom zakroutil hlavou. „Ne, Bille. Ty s tím nemůžeš udělat nic. Já jsem ten, který to musí dát do pořádku. Je to můj gang, moje-“ Tom se už chystal říct ‚moje práce‘, ale včas se zastavil. „Moje povinnost,“ dokončil načatou větu. „Prosím, jdi domů a zůstaň tam, ano? Až táta přijde domů, běž s ním, ať je to kamkoliv.“
Bill těžce vydechl, cítil, že se mu oči opět zalévají slzami.
„Věříš mi, že?“ zeptal se Tom a Bill přikývl na souhlas. „Potom, prosím, udělej to, co jsem teď řekl. Nic se nestane,“ slíbil. Černovlásek Toma pustil a postavil se.
„Co uděláš?“
„To, co musím.“

—

„Ano?“
„Generále, kde jste?“ voják mluvil skrz zařízení, kterým bylo vybaveno vojenské auto. Generál akorát vyjížděl z parkoviště. „Poručík Adams je-„
„Já vím. Dostal jsem zprávu. Omlouvám se, byl jsem mimo město a vybil se mi mobil, jsem už ale na cestě na základnu. Kde se nacházíte? Je můj syn doma?“
„Ne, pane. Před několika minutami odjel z domu. Následovali jsme ho. Jel k jednomu domu, který se nachází v ulici s názvem Chardonnay. Adresu jsme zadali do systému a zjistili jsme, že dům vlastní Gordon a Tom Trümperovi.“

—

Tom si svázal své copánky do nízkého culíku. Oprášil si předek černého trika a díval se na svůj odraz v zrcadle.
„Bille, omlouvám se. Slíbil jsem ti, že ti nikdy neublížím. Doufám, že to, co udělám, bude správné.“

autor: Aster

original