Opřu berli o stěnu, zavřu a zamknu za sebou a odkulhám k ní. Batoh, který je moje jediné zavazadlo, hodím na matraci a svalím se vedle. Chvíli jen zírám do stropu, pak si podám batoh, vyndám léky a vezmu si jeden na bolest a jeden na spaní. Dlouhá cesta autobusem neudělala dobře mojí noze.
Sundám si bundu, boty a jak jsem, tak se zavrtám pod přikrývku. Jsem tak moc unavený. Vyčerpaný. Kdybych měl ještě nějaké slzy, brečel bych sám nad sebou.
Místo toho se propadnu do neklidného spánku, ze kterého mě probere nepříjemný pocit, že nejsem v pokoji sám. Prudce se posadím a jen tak tak nevykřiknu nad postavou sedící na kraji postele.
„Myslel sis, že utečeš…?“
„Stáhnul jsem to… Udělal jsem, co jste chtěli…“ Snažím se přiškrceně obhájit a s hrůzou sleduju, jak se muž zvedá a kleká si přede mě.
„Myslím, že pořád nechápeš pravidla… Ty budeš vždycky dělat, co ti řekněme, protože nám patříš.“ S těmi slovy se zvedne a na jeho zavolání vtrhnou do pokoje dva muži a vyvlečou mě ven. Mohl bych se ukřičet a bylo by to k ničemu. Recepční čumí, jak kdyby se díval na představení. I když se jim vyškubnu, je to k ničemu. Moje zraněná noha mě zradí, a když se pokouším alespoň odplazit, jeden z mužů se mi zapře kolenem o záda, stáhne mi ruce za záda a spoutá je.
Teprve teď si uvědomím, že má policejní uniformu.
Když se vzbudil, měl na sobě deku a pod hlavou polštářek z boxu. Ani si nepamatoval, že tady usnul. Jen že napsal Tomovi a pak…? Pak nic.
Sesbíral ze země svoje věci, které předtím rozházel, a když se na sebe podíval do zrcadla, zděsil se. Makeup všude po obličeji a černé stružky se mu táhly až na klíční kost.
Nabral si plnou hrst odličovacích ubrousků, aby se dal do pořádku. Na zarudlé oči nasadil sluneční brýle a na hlavu narazil čepici.
Mobil se neobtěžoval zapnout a domů se ploužil s vidinou toho, jak půjde hned zase spát.
***
Tom se probral se šílenou kocovinou. Proboha, to se opravdu včera tak zřídil? Bože, jsem fakt hovado… Takhle se ožrat. „Auuu…“ Zakňučel, když se zvedal, a vzpomněl si, jak by do něj rýpala Cass, kdyby ho viděla.
Tohle je šílený. Už nikdy takhle nebudu pít. Ježíš, já tykal šéfovi… On mě zabije… Převrátil se pomalu na břicho a znovu zakňučel.
Ještě dobrou hodinu mu trvalo, než se vyhrabal z vyhřátého pelechu do koupelny a děkoval Listingovi, že mu dal to volno. Sednul si do sprchového koutu a pustil na sebe vodu. Spokojeně zabručel a po několika dlouhých minutách vylezl jako úplně nový člověk. Vydrhnul si zuby, svázal vlasy na temeni, aby se mu nepletly, a s potěšením si uvědomil, že bude moct dnešek celý strávit s Billem.
Naklonil se blíž k zrcadlu a promnul si bradu, než se natáhl pro elektrický strojek, aby zkrátil svoje strniště. Pak od zrcadla poodstoupil a sjel se pohledem. „Zaručeně nejvíc sexy chlap široko daleko.“ Zazubil se na sebe a šel se obléct. Nijak nespěchal, ani Bill nebyl ranní ptáče, jak už zjistil, a jejich snídaně byly vlastně obědy o Tomově pauze.
Když ale došel do předsíně a hrábnul do kapsy bundy pro mobil, jeho úsměv okamžitě zmizel, když si přečetl zprávu od Billa. Četl ji několikrát, než byl schopný vzít na vědomí, co v ní stojí. Co to sakra…?
Okamžitě Billovo číslo vytočil a srdce se mu divoce rozbušilo, když se ozvalo, že volaný účastník je momentálně nedostupný. Vyběhl ven, nastoupil do auta a zkoušel mu volat celou cestu.
Bill ani nevnímal, jak se dostal domů. Celou cestu nespouštěl oči z chodníku před sebou. Chtěl spát. Moct zaspat to všechno, co se dělo. Zase zabít tu hloupou naději, co měl, a nechat ji pohřbenou tam, kde byla.
Když zahnul do své ulice, vylovil klíče z tašky a ani si nevšiml auta zaparkovaného před vchodem. Doslova do Toma narazil, jak nevnímal nic kolem sebe. Na Tomově tváři se během setiny vteřiny vystřídaly snad všechny pocity od vzteku až po hrůzu, než se zmohl se na něj usmát.
„Ahoj, ranní ptáče, půjdeme na tu snídani?“ Zkusil dělat, jako že mu žádná zpráva nepřišla, a sklonil se k němu pro polibek.
„Co… co tady děláš?“ Bill v panice couvl a rozhlédl se. V duchu děkoval za brýle, že Tom neuvidí jeho červené oči. „Psal jsem ti…“ Dodal a Tom se rozpačitě podrbal ve vlasech.
„Včera jsme to trochu přetáhli a já… no, asi jsem mobil někde nechal,“ pokusil se o úsměv.
„Odkud jdeš? Doufám, že jsi na snídani nebyl beze mě.“ Natáhl se po něm.
„Já… Není mi dobře, zrušil jsem to.“ Vymluvil se honem a snažil se neuhýbat pohledem všude kolem. „Jdu domů spát…“ Dodal a ukročil do strany ke dveřím, aby to nevypadalo, že se vyhýbá jeho doteku.
Tom zúžil oči. Položil dlaň na jeho paži a všimnul si, jak se okamžitě napnul, div necouvnul až do zdi.
„Není ti dobře? Aha… no já mám dneska volno, tak se o tebe můžu postarat. Uvařit a tak. Teda nejsem žádný expert, ale jíst se to bude dát.“ Zasmál se. „Můžeme pak koukat třeba na filmy… bude to fajn.“
„To nebude potřeba, nemám hlad. Budu celý den spát. Měl… měl bys jet domů, ať se nenakazíš.“
„O mě se bát nemusíš. Já to zvládnu.“ Udělal krok blíž k němu a Bill už to tentokrát nepotlačil. Udělal krok vzad a škobrtnul o obrubník. Jen tak tak vybalancoval pád a v jizvě na chodidle a na koleni mu bolestivě zatepalo.
Tom se hned hrnul k němu, ale Bill zase couvl.
„Bille, co se děje?“ Zatnul pěsti a pomalu už se přestával ovládat. Celá tahle hra mu lezla na nervy.
Bill jen zůstal stát, i když si přál, aby se k němu mohl přivinout a nechat si zase vykládat, jak Tom všechny ty grázly dostane. Jenže copak to šlo? Jeho na sebe pomalu nenechá sáhnout a včera… Zvedl se mu žaludek.
„Já nemůžu…“
„Billy….“ brouknul tiše Tom a natáhl k němu ruku, „bude to dobrý, o.k? Řekneš mi, co se stalo, lásko?“ Bill polkl knedlík v krku a zavrtěl hlavou. Nebude to dobrý…
„Běž domů, Tome… Prosím, běž domů… Jsem v pořádku, jen teď chci být sám.“ Znovu před ním uhnul a ani si neuvědomil, že couvá skoro až do silnice.
Jenže Tom si toho všimnul více než zřetelně. Sakra… Jestli udělám ještě jeden krok, vletí přímo pod auto… Pomalu zvedl ruce a neodvažoval se ani zvýšit hlas. „O.k., dobře… odcházím, ano?“ Řekl pomalu a odešel ke svému autu. Pro Billa to bylo jako pobídnutí.
„Promiň…“ Vyhrkl a rychle se kolem něj prohnal ke vchodu s klíči v ruce.
Tom jen sledoval, jak se mu třesou ruce. Tady bylo něco hodně špatně, jenže jestli na něj zatlačí, zhroutí se. Co když někdo přišel na to, že mu Bill dal tip…
„Kurva!“ Zaklel a uhodil pěstmi do střechy auta.
***
Bill se z postele vyhrabal až v podvečer. Nalíčil se už doma a vzal si vysoké boty s podpatky, které měl rád, ale na skútr je mít nemohl. Ten je teď beztak na údržbě, tak si chůzí v nich alespoň trochu zvedne náladu. Potřeboval to víc než dost. Kabelku a kabátek vybíral snad věčnost. Vše pro to, aby odvedl svou mysl od Toma.
Jenže pro toho bylo nemyslet na něj nemožné. Čekal před jeho bytem trpělivě několik hodin a dával pozor na každého jen trochu podezřelého, kdo by mohl do domu vejít. Párkrát i zašel dovnitř a tiše poslouchal za zavřenými dveřmi. Billův byt byl až nahoře pod střechou a na něj udělaly upřímný dojem zámky a bezpečnostní prvky na dveřích včetně výstrahy, že je v bytě nainstalovaná kamera.
Podle hluku se Bill začal chystat před hodinou a něco, a když se konečně otevřely dveře vchodu, pochopil, proč mu to trvalo tak dlouho. Queenee…
Bill se zarazil uprostřed pohybu a naklonil nevěřícně hlavu. Copak je vážně tak tupý, že mu nedošlo, že má od něj dát ruce pryč? Naštvaně nakráčel přímo k autu.
„Co tady děláš? Řekl jsem ti už ráno, že mi teď máš dát pokoj.“ Vyštěkl a Tom si uvědomil, že Bill je vzteky bez sebe. V očích Queenee nebyla ani památka po tom koketně lhostejném pohledu.
„Vím, že máš skútr v servisu, tak mě napadlo Billa odvést. Ale ten očividně dneska ven nejde. Takže nasedni, Queenee, hodím tě do práce, než si zničíš boty.“ Zasmál se, ale k radosti měl daleko.
Bill jen překvapeně zamrkal.
„Žádné výzvědy?“ Zeptal se pochybovačně a nastoupil. I když ho tím Tom vyvedl z míry, měl naprosto logický argument.
„Jestli myslíš, že ze mě něco vytáhneš, máš smůlu. Jedu s tebou, jen abych nemusel pěšky.“
Kriminalista pokrčil rameny.
„Mám zájem o Billa. Ne o Queenee. Až Bill bude chtít, sám mi řekne, co se děje.“ Pokrčil lhostejně rameny a rozjel se ke klubu.
„A tohle je zase co za hru? Myslel jsem, že jsi polda, ne psycholog. Jenom proto, že se namaluju, jsem najednou pro tebe nic?“ Vyštěkl po něm vztekle, i když věděl, že to není Tom, koho by chtěl zabít, jen mít tu příležitost.
„Ráno mi řekneš l… To je fuk, dej mi pokoj…“ Zarazil se a natočil se směrem k okýnku.
Tohle se Tomovi vůbec nelíbilo. Bill byl v roli Queenee vždycky uvolněný, v bezpečí, jestli byl on vyděšený a Queenee vzteky bez sebe, muselo to být horší, než si myslel.
„Řekl jsem lásko Billovi. Queenee akceptuji, ale byly to Billovy hnědé oči, které mě upoutaly. Ne zelené. Ale abych nebyl hulvát, jak se máš, Queenee?“ Zkusil ho vyprovokovat.
„Jdi do prdele.“ Odsekl mu Bill a stěží zadržoval slzy. Co si myslel, sakra? Že by to Tomovi mohlo vadit? On se celou tu dobu užírá, že tak snadno dovolil někomu cizímu, aby se ho dotkl, jako to Tomovi nedovoloval, a když ho ráno Tom oslovil ‚lásko‘, málem padl na kolena a začal ho prosit o odpuštění. Ale dělal si Tom vůbec nějaké starosti? Evidentně ne. Ne, když se mu to stalo takhle. Queenee.
Jeli mlčky, Bill nepřítomně zíral z okýnka, ale v Tomovi se všechno vařilo. Když zajel k zadnímu vchodu, Bill zbledl jako stěna.
„Tak už mi řekni, co se kurva stalo?! Nejsem debil, abych nepoznal, že tě něco k smrti vyděsilo, Bille!“ Povolily mu nervy úplně.
„Co se ‚kurva‘ stalo? Přesně to se stalo, jsem kurva. Překvapení.“ Odsekl a Tom rychle chytil jeho ruku, když vystupoval. „Omlouvám se… Bille, co se stalo?“
„Prostě jsem měl špatný den. To je všechno.“
„Oba víme, že to jsou kecy…“ povzdechl si, ale nechal to být. Tím výbuchem to úplně zazdil.
„Pak tě vyzvednu a třeba…“
Bill rychle vystoupil, než stihl říct cokoli dalšího, a i když se těšil, nedal to na sobě o několik hodin později, když k němu zase nastupoval do auta, znát.
A takhle to fungovalo dva dny. Než Tomovi došla trpělivost. Bylo mu jasné, že do klubu se tak jak je nedostane. O.k… očividně čas na změnu…
Bylo to peklo být teď v práci. Rozkřiklo se, že Queenee byl k mání a ochranka musela dávat pozor víc než kdy jindy. Už se ani neodvažoval předvádět se a provokovat u kraje, jak měl ve zvyku, a během pauz místo toho, aby obcházel po klubu, seděl vyzývavě u baru a usrkával své růžové, na které ani neměl chuť. Dneska byl navíc naštvaný ještě víc, protože Tom se neukázal. Poslal jen blbou zprávu, že nestíhá.
Neměl ani ponětí, že sedí sotva dva metry od něj…
Tom si promnul hladce oholenou tvář a dál ho bokem sledoval. Seděl si na baru, jako by se nechumelilo, kousek od něj stál Gustav jak stráž na hradu. Tom to nechápal. Jak se mohl Bill v roli Queenee vždycky tak uvolnit. On si bez svých vousů najednou připadal skoro nahý a pevné spletené vlasy do copánků ho tahaly. A to nemluvil o těch otravných čočkách v očích, které ho šíleně pálily. Myslel si, že ho nikdo nepozná, a v podstatě se nemýlil, ochranka ho pustila, ale barman… ten barman ho poznal okamžitě. Nic neřekl, jen mu pod sklenku dal ubrousek se vzkazem, že by měl odejít. V zájmu jeho i Billa.
„Pro všechny kolem nedostupný a tak chtěný… Možná bych měl mít výčitky, že si tak užívám, že já mezi ně už nepatřím.“ Ozvalo se Billovi za zády a on v duchu poděkoval, že Lex nemohl vidět jeho obličej ve chvíli, kdy poznal jeho hlas. Neklonil hlavu ke straně a zaujatě přejel prsty po sklence.
„Jestli mě jdete přemlouvat, abych si s vámi dal drink, obávám se, že neuspějete.“ Zamrkal na něj svádivě a pozvedl svou sklenku, když se Lex posunul před něj a zapřel se o bar těsně vedle Billovy ruky.
„Ale asi se nemýlím, když řeknu, že tu nejste, abychom si povídali.“ Dodal Bill a sklopil pohled k prstům, které mu přejížděly po stehně.
Tom zpozorněl. Srdce mu divoce bilo, když dvojici pozoroval, a sklenka v ruce hrozila, že se každou chvíli rozpadne na prach.
„Měl by ses uklidnit.“ Ozval se tiše barman a Tom po něm šlehnul pohledem.
„Tím, že půjdeš a vymlátíš z něj duši, nic nevyřešíš. Bill má už tak dost starostí, nezdá se ti?“ Tom se zarazil, ani si neuvědomoval, jak málo měl k tomu po muži vedle Billa vystartovat.
„Co se stalo?“ Mračil se.
„Sám to vidíš, nedotknutelnost Queenee je pryč. Je to varování, když si bude dávat pozor na pusu, a držet tě dál od věcí Arcturianu, zůstane jen u jediného klienta. Když ne…“ Barman jen pokrčil rameny a místo panáka mu nalil džus.
„Obávám se, že ano… Dnes spěchám, ale neboj se… Něco tak nádherného jako ty si nenechám ujít příště.“ Slíbil mu Lex a pohladil ho po tváři.
„Snad to bude co nejdříve.“ Zapředl Bill a zvedl se ze židličky. Kdyby mu měl dovolit snad jen další dotek, pozvracel by se tam všem na očích. „Je vážně škoda, že už odcházíte.“ Ohlédl se na něj s předstíraným smutkem a Lex ho za ruku stáhl zpátky k sobě.
Tom se vztekle postavil, ale než stihl cokoli, už ke dvojici mířil Gustav.
„Je všechno v pořádku?“ Zeptal se a Tom jen nechápavě zíral, proč už nezasáhl.
„V pořádku, Gustave, pan Zavčenko je speciální klient. Má jistá… privilegia, to snad víš.“ Pousmál se Bill a položil muži ruku na stehno a otočil veškerou svoji pozornost na Lexe.
„Já už ale stejně musím jít. Omluvte mě.“ Usmál se a při odchodu mu poslal vzdušný polibek.
Tom málem vyletěl z kůže.
„Měl bys jít, než uděláš Billovi ještě větší problémy.“ Upozornil ho barman a nenápadně střelil pohledem směrem, ve kterém Bill zmizel. Přes lidi ho téměř nebylo vidět, ale Lex mu byl v patách. Tom mohl vidět Shermine, která se mu postavila do cesty, a o něčem s ním zapáleně diskutovala. Nejprve kroutila odmítavě hlavou, ale když Lex odcházel, měl ve tváři vítězný úšklebek.
„Odejdi, než tě nechám vyvést.“ Dostalo se mu varování, a než stihl zkusit na barmana zatlačit, přišla mu sms od Billa.
Končím dřív, dneska na mě pak nečekej.
Kriminalista stisknul čelist, ale zvedl se, zaplatil a sebral se k odchodu. Už od rána neměl v nejmenším plánu na Billa dnes čekat…
Bill ze sebe smýval make-up, když se k němu přitočila Shermine s veselým úsměvem.
„Mám ti od šéfa vzkázat, že zítra máš speciál znovu na šestce.“ Ušklíbla se na něj.
„Asi bys měl přestat být zlobivý chlapec a přitáhnout tomu poldovi vodítko.“ Zaševelila sladce a sledovala mladíka, jak se roztřásl.
„Nebuď herečka, mě ty tvoje výstupy nedojmou. Seber se a padej domů.“
Bill ani neměl sílu se znovu nalíčit a co nejrychleji opustil klub.
Ani nestihl vyjeknout, když ho někdo chytl za nadloktí a popostrčil k autu. „Nastup si.“
autor: Bitter & Mykerina
Tohle bude asi ještě hodně těžké. 🙁 Já sama vůbec netuším, jak by z toho kluci mohli ven, především Bill. Je mi jej vážně hrozně moc líto a vůbec to nevypadá na to, že by se to brzy nějak vyřešilo a napravilo. 🙁
Doufám že to byl Tom kdo jej vzal do auta.
Boze chudak Bill. Je uplne bezmocny. To je strasne. Tom mu silou mocou chce pomoct, ale mam pocit ze mu len skodi. Aj ja dufam ze ten kto Billa stiahil do auta je Tom. A dufam ze mu Bill povie, ze je v ohrozeni kvoli nemu. A ze to nejak uhraju aby boli v poriadku obaja.
Já taky vážně doufám, že to byl Tom, protože Bill už je v takovém psychickém stavu, že už mu podle mě stačí vážně málo a totálně se zhroutí….