See You In Hell 10.

Bill jen vylekaně couvl, ale když poznal auto, trochu se uklidnil.
„Tome… Vyděsil jsi mě… Myslel jsem, že… Co to máš s vlasy?“ Zarazil se uprostřed věty.
„Nastup si.“ Zopakoval Tom a snažil se potlačit vzteklý tón, ale popravdě mu to nešlo. V krku měl nakyslou pachuť, jak byl vytočený. On se jako idiot snaží na něj netlačit, špatně se ho nedotknout a jeho Bill dělá… to bylo keců, jak je nedotknutelný, jak jen tančí, že se ještě nevzpamatoval z toho, co mu udělali. Žárlivost mu úplně vymazala rozum, nedocházelo mu, že Bill by mohl být přinucen. Viděl pouze to, jak s tím chlapem koketoval a nechal ho, aby na něj sahal. Smál se…

Bill se zarazil s rukou na klice a neotevřel.
„Děje se něco?“ Zeptal se váhavě.
„Nastup.“ Zopakoval trpělivě. A snažil se vyškrábat i poslední zbytky sebeovládání.
Bill poslechl, ale pás si nezapl, připravený z auta rychle vystoupit. Něco tady nesedělo.
„Tome…?“
Kriminalista prudce sešlápnul plyn a rozjel se pryč. V rukou drtil volant, div mu nepraskaly klouby.
Teď už se Bill opravdu bál. Tom jel jako šílenec a ani nereagoval na prosby, aby zpomalil.

Policista se nakonec uklidnil. Sice mu to trvalo několik minut, ale dokázal zklidnit a alespoň trochu otupit svou žárlivost. „Chci pravdu, Bille. Chci vědět, kdo to byl.“
„Tome já nevím…“
„Kdo je, kurva, Zavčenko?!“ Dobře, možná ještě nebyl úplně v pohodě.
Bill si v šoku přitiskl dlaň na ústa a odmítavě zavrtěl hlavou. Přece ho nemohl vidět…
„Jak… jak to víš…?“
„Neokecávej to. Mluv.“ Zavrčel. „Opravdu nemám náladu na tvoje hry.“ Kouknul na něj modrýma očima. Už si ty zatracené čočky potřeboval vyndat.
„Tys… Tys mě sledoval… Ty vlasy, jsi oholený…“ Došlo mu a poraženě svěsil ramena. „Nemůžu ti to říct.“
„Znova ti opakuju, nehraj si se mnou, Bille. Moje nervy už to nezvládají. Chci vědět, co se to tady děje!“ Vykřikl, praštil do volantu a Bill se nalepil až na dveře. Když si to Tom uvědomil, přeci jen rozhodl zvolnit. Sakra, nechtěl ho přece vyděsit… Chvíli jen bezcílně a náhodně odbočoval po městě, než jeho mozek začínal opět fungovat normálně.

„Bille, co se děje… Jak to, že on…“ Zeptal se o poznání mírněji.
„Tak to prostě je… Abysme nezapomněli, kam patříme. Nejspíš jim došlo, kdo ti udal Shultze. Zase to utichne. Varoval jsem tě, že ti nic nemůžu říkat.“
„Lžeš…“ Zavrčel. „Normálně mi lžeš. Očividně ti nestojím za nějakou upřímnost…“ Otočil to směrem k Billovu bytu. „Znám pravidla Arcturianu. A on na tebe sahal. A tys… Tys mu to vracel.“ Zaskřípal zuby a zastavil. „Rád jsem tě poznal… ale s lhářem nemá cenu se zahazovat.“ Oznámil mu netečně a s pohledem upřeným před sebe čekal, až Bill vystoupí.
„Byls tam párkrát a už víš, jak věci chodí… Bravo… A já idiot si myslel, že mi vážně chceš pomoct… Lhář jsi ty.“ Sykl Bill.
„Tak já jsem lhář taky. Čím dál tím lepší. Víš ty co? Taky jsem ti to věřil, ještě se jako kokot snažím tě ničím nevyděsit, špatně na tebe nesáhnout, abych něco nezvoral, a pak přijdu do klubu a vidím tě, jak tam koketuješ s tím hovadem. Držel si tě na klíně a ty se mu ještě nastavuješ, jak kdyby tě měl vošukat na tom zasranym baru…“ Prozřel si oči, protože ho začaly pálit ještě víc. Upřímně doufal, že je to z těch zasraných čoček. Vztekle si je vyndal a mrkal jako blázen.

„Jestli ti to udělá radost, pošlu ho do háje, budeš pak moct zvednout prdel a jít zase do terénu. Jestli teda ze mě zbyde něco k identifikaci.“ Vrátil mu Bill, vystoupil a v kvapu zakopl o popruh svojí tašky. Uhodil se do kolene, až se mu zatmělo před očima, a zalapal po dechu.
Tom rychle vystoupil a během vteřiny byl u něj. Vytáhnul ho nahoru, ale Bill ho od sebe odstrčil. Nebo se o to alespoň pokusil.
„Nesahej na mě! Nech mě být, sakra, vypadni!“ Rozkřikl se a roztřásl se po celém těle. Tom udělal úplný opak a pevně ho sevřel v objetí.
„Nenávidím tě! Jsi takový idiot! Myslíš, že něco z toho chci! To si, kurva, vážně po tom, co mně udělali, myslíš?! Nechci tě už nikdy vidět! Nikdy!“ Bill se vztekal, bušil do jeho hrudi pěstmi a dál na něj křičel, dokud v slzách úplně neochabl a málem se podél něj nesvezl na chodník.
Tom jej vzal do náruče a odnesl nahoru. Pomalu mu docházelo, co se stalo, a málem se začal mlátit do hlavy, jak byl hloupý.
Bill se pouze snažil přežít a chránit jak jeho, tak sebe. A on? On byl maximální idiot a choval se jako žárlivý dobytek. Měl mu věřit. Zklamal jej.

Posadil Billa na postel a kleknul si před něj. Vzal jeho ruce do dlaní a začal mu kloubky zasypávat drobnými polibky. „Odpusť mi…“
„Nelhal jsem ti… Nelhal…“ Opakoval Bill pořád dokola neschopný se uklidnit. Policista ho jen tiše konejšil a pomohl mu z oblečení, které si namočil při pádu. Když mu stahoval mikinu, Billovo triko se vyhrnulo a on mohl vidět stále podrážděnou a poškrábanou kůži na jeho břiše od toho, jak ji nepříčetně drhnul pod proudem horké vody.
„Máš pravdu… jsem naprostý idiot…“ Brouknul, uložil jej pod přikrývku a na chvíli se natáhl vedle něj, dokud nejsilnější třas neustal. Nechtěl provokovat. Opravdu ne. Miloval ho, ale neměl odvahu mu to říct.
Pohladil jej po tváři a potom odešel mu uvařit alespoň teplý čaj. Věděl, že ten mu pomůže na uklidnění a jeho zaměstná, aby nemusel jít sám sebe zastřelit.

Malé kotě, které Tom předtím Billovi dal, se odvážilo vylézt zpod postele, když Tom odešel z místnosti, a stulilo se Billovi pod bradu. Okamžitě začalo příst a oždibovat jeho ruku, kterou ho pohladil.
Trochu ho to probralo z letargie a on si plně uvědomil, že je ve své posteli a slyší Toma hlouběji v bytě. Přišlo mu, jako by byl po tom, co ochabl v Tomově náručí, v bublině, která právě splaskla.
Zase vše vnímal ostře. Vzal kotě do náruče a zastavil se až ve futrech kuchyně. Tom se snažil vyznat v systému jeho skříněk. Zoufale otvíral a zavíral jednu za druhou a nemohl najít ten zatracený čaj.
Co sakra… nemůže tu mít pixlu s nápisem čaj, a mít v ní čaj jako jiný normální lidi?
„Sakra práce…“ Zabrblal si pod nos. Bill se jen pousmál, odlepil se od futer a posunul směrem k němu plechovou dózu, která byla hned vedle varné konvice. Tom ztuhl a vyčkával. Na Billově místě by se okamžitě vyhodil.

„To co jsem ti řekl v autě, je pravda. Věděl jsem, že to asi přijde. Jen jsem myslel, že to zvládnu líp, a ty se nebudeš muset nic dovědět.“
„Neměl jsem tak vyletět… měl jsem… být více ohleduplný. Jenže mně se úplně zatemnil mozek. Když jsem viděl, jak s ním koketuješ, a mně… nic nedovolíš… mně nejde jen o sex… jen mě prostě zasáhlo, že… se mnou se nebavíš, že se mě bojíš a on….“ promnul si krk, „jsem idiot… zase jsem to zazdil… měl jsi pravdu.“
Bill vzal váhavě jeho ruku do své, položil si ji na bok, o krok se k němu přiblížil a opatrně, aby nezmačkal kotě, se k němu přivinul a položil si mu hlavu na rameno.
„Když se mě dotkneš ty, nechci utéct ani křičet nebo umřít… Nebojím se tebe, bojím se jenom toho, co by ti mohli udělat.“
Tom zamručel, když jeho smysly zahltila vůně, kterou tolik miloval, a vtiskl mu polibek do vlasů.

„O mě se neboj… vydržím hodně.“ Brouknul mu do vlasů a zavřel oči.
„Jen když si představím, že… že tě… mám chuť ho zabít!“ Zavrčel.
„Nic nebylo… může se mě jen dotknout… nic víc… Není to to nejhorší, co mi udělali.“
„Děsí tě… Kdyby mě barman nezadržel, nevím, co bych udělal.“
„Byl bych radši, kdybys to neviděl…“
„Ale to bych tu nebyl teď. Protože bys mi nic neřekl. Dál bychom kolem sebe kroužili a já bych stejně bouchnul.“ Zabručel trochu podrážděně, ale přesto vzal Billovo zápěstí a něžně ho hladil prsty
„Není to nic, čím bych se chlubil…“ Potvrdil mu.
„Ale týká se mě to. Opravdu… Jestli to udělá znova…“ Zabrblal a Bill sklopil pohled k zemi.
„Bylo to jen varování… Už se to nestane… kdyby mě začali prodávat kde komu, myslíš, že bych si udržel cenu? Ve výsledku by prodělali.“
Policista vztekle vydechnul. Nesnášel, jak o sobě Bill mluvil.
„Nejsi kurva žádný kus masa, Bille.“ Stisknul čelist.
„Tome, prosím, nechci už teď myslet na klub. Můžeme kouknout na film…? Něco uvaříš? Třeba to i půjde jíst? Já se zatím dám do kupy.“ Pousmál se v narážce na Tomův předchozí návrh, a taky aby ho zaměstnal, aby si mohl dát vanu. Potřeboval ze sebe Arcturian smýt. Arcturian, a hlavně Lexe.

„Cokoliv budeš chtít.“ Usmál se na něj a vtisknul mu něžný polibek na rty, který trval pouhých pár sekund. „Kouknu se s tvým dovolením do ledničky, co tam máš, a co z toho půjde udělat, eventuelně bych rychle skočil nakoupit,“ nabídnul mu, protože ač Billa znal chvíli, bylo mu jasné, že dávání se do kupy nebude rychlá sprcha o pěti minutách.
Bill nenápadně ukázal na lístek dovážky jídla, co byl na lednici, a předal mu Jerryho, který začal příst ještě vehementněji. N chvíli se zarazil ve futrech a otočil se zpátky na Toma.
„Tome… Zůstaneš dnes přes noc, prosím…?“ Tom naprosto zatuhnul a polkl knedlík, který se mu v krku vytvořil.
„No… já…“ Snažil se zahnat nemravné myšlenky a nadával si, jak se nechal vykolejit. Billovi muselo být hned jasné, co se mu prohnalo hlavou. Přeci jen byl muž a Bill… Bill byl objekt jeho snů. „Umh… jsi si jistý?“
„Nemůžu ti nic slíbit.“ Varoval ho a s obavami se mu zahleděl do očí. „Jen chci, abys tady zůstal…“
„Dobře… zůstanu,“ slíbil a Bill se na skoro hodinu zavřel do koupelny. Kůži měl úplně rudou, jak se snažil zbavit všeho, co na něm z Lexe ulpělo.
Natáhl si tepláky od pyžama, tílko a zabalil se do velkého zapínacího svetru. Byl tak rozehřátý, že mu vzduch mimo koupelnu přišel jak severní pól.

autor: Bitter & Mykerina