Chaos 22.

„Co budeme dělat?“
Tom se rozhlédl kolem sebe, pohledem se zastavil na okně. „Myslím-“ v půlce věty se zastavil, jakmile někdo zaklepal na dveře.
„Kdo tam je?“
„Panebože,“ zalapal po dechu Bill a překryl si pusu dlaněmi.
Tom si přiložil prst ke svým vlastním rtům, aby tím Billovi naznačil, že má být potichu. Pomalu se připlížil ke dveřím. Nepoznával hlas, který se ozýval na druhé straně. Bylo mu tedy jasné, že to není Tony nebo někdo z těch, kteří v jeho kanceláři postávali.
„Hej! Kdo tam je?“ ozvalo se znovu, společně s dalším klepáním.
„Tom!“ zakřičel. „Odprejskni, mám něco rozdělaného!“ Všichni věděli, co ‚mám něco rozdělaného‘ znamenalo. Klepání ustalo.
„Dobře, chlape!“

Tom vydechl úlevou a podíval se na Billa. „Musíme si pospíšit.“ Šel k oknu a podíval se ven. Přímo pod nimi bylo zaparkované auto. Pokud by skočili a běželi k Tomovu autu, mohli by se odtamtud doopravdy dostat.
„Skočíme.“ Rozhodl copánkatý muž.
„Cože? Jsme ve druhém patře,“ poznamenal Bill. Tom už ale otevíral okno.
„Je to jediná možnost. Pokud půjdeme o patro níž, uvidí nás,“ Tom natáhl ruce před sebe, aby tak pobídnul svého partnera k tomu, aby k němu přišel blíž. „Skočíme na střechu auta, které je pod námi. Není to až tak vysoko, podívej.“
Bill přikývl, pořád si ale nebyl jistý, zda to byl vážně dobrý nápad.

Tom se posadil na rám okna obkročmo. Jednou nohou byl tedy stále v místnosti, druhá se mu už houpala ve vzduchu.
„Skočíme společně. Chytni mě za ruku.“
Bill ho poslechl. Chytil Toma za ruku a ten si ho k sobě přitáhl blíž. Donutil ho tak posadit se vedle něj. Pevněji mu ruku stisknul a podíval se mu do očí.
„Připravený? Skočíme na tři.“
Černovlásek vystrčil z okna i druhou nohu, zhluboka vydechl a kývnul na souhlas.
„Jedna. Dva. Tři!“
Společně vyskočili z okna a podle Tomova plánu přistáli na střeše černého náklaďáku. Alarm, kterým bylo auto vybavené, začal pískat hned poté, jakmile se auta dotkli. Tom začal klít. Nejen kvůli hlasitému alarmu, ale také kvůli bolesti na žebrech, kterou mu tvrdý dopad na chodidla způsobil.
„Jsi v pohodě?“
Bill přikývl.
„Kurva. Chlapi uslyší ten alarm. Musíme zmizet.“

„Bille, jsi v pořádku?“
„Jsem v pohodě, Tome,“ odpověděl černovlásek a slabě se usmál. „Přestaň si o mě dělat starosti. Jak seš na tom ty?“
„Vlastně… nevím,“ přiznal Tom. „Ano, Dwayne?“ promluvil do telefonu. „Je Billův táta doma?“ Pokýval hlavou. „Dobře.“ Ukončil hovor a otočil hlavu na Billa, usmál se. „Tvůj táta je doma.“
Bill se už už chtěl usmát, ale pohled jeho očí sjel k zrcátku. Úsměv si v mžiku sekundy rozmyslel.
„Tome?“
„Ano?“
Černovlásek ukázal na boční zrcátko. „Myslím, že nás sledují.“
„Cože?!“ Tom se podíval do zpětného zrcátka. Ano, opravdu je pronásledovali. Auta byla ale ještě dostatečně daleko. „Setřesu je,“ oznámil a znovu se pohledem vrátil k silnici před sebou. Zatočil.

Poté, co zaparkoval na příjezdové cestě před Billovým domem, si byl Tom jistý, že své kolegy setřásl úplně. Georg a Gustav věděli, kde Bill bydlí, i tak ale měli trochu času, než tam dorazí. Oba mladíci vyskočili z auta, běželi k domu. Bill rychle otevřel dveře.
„Tati?“
Tom Billa zastavil a zakroutil hlavou, rozkázal mu, aby na chvíli zůstal venku. Sám vkročil do domu a vešel do obýváku. Hned spatřil svého kamaráda a Billova otce. Nevrlý generál byl přivázán k židli a Dwayne k němu promlouval.
„Dwayne, co jsi to, kurva, provedl?!“ zeptal se Tom překvapeně, zastavil se v půli svého kroku.
Oslovený muž se otočil za hlasem a zvedl se z gauče. Popoběhl k Tomovi.
„Přivázal jsem ho, chlape. Neposlouchal mě!“ řekl mi. „Ničemu nerozuměl! Byl tak otravný!“
„Panebože, Dwayne,“ zasténal Tom. „Jdi za Billem, je venku. Já generála odvážu a všechno mu vysvětlím.“
Dwayne pokýval hlavou a zmizel z místnosti, aby se přidal k Billovi, jak mu kamarád řekl.

„Kde je můj táta? Je v pohodě?“ zeptal se Bill starostlivě, chytil Dwayna za tričko.
„Ano, je. Uklidni se. Je v obýváku,“ informoval ho Dwayne. „Tom s ním teď mluví. Pokud bude tvůj táta spolupracovat, za chvilku se odsud dostaneš.“
Bill přikývl a objal si tělo vlastníma pažemi.

—

„Ty! Co ty tady děláš?!“ vyprskl naštvaně generál Kaulitz, jakmile spatřil Toma. „Kde je můj syn? Co jsi mu udělal?“
„Pane. Pane, prosím, poslouchejte mě,“ Tom zvedl smířlivě ruku do vzduchu. „Nejdříve vás ale rozvážu.“ Obešel generála, vyndal z kapsy skládací nožík a pomalu přeřezával provazy, aby mu uvolnil zápěstí. „Váš syn je tady, je venku s Dwaynem. Musíte odsud zmizet. Členové Casablancy tady budou každou chvíli. Prosím, odjeďte s Billem odsud pryč.“ Přeřízl poslední lano a postavil se před Billova otce, aby se mu podíval do obličeje.
„Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat,“ řekl generál vážně.
„Dobře. V tom případě udělejte to, co musíte udělat. No tak, Bill je tady,“ Tom šel z obýváku do haly, myslel si, že je následován Billovým otcem. A ano, ten se zvedl ze židle, ke které byl ještě před pár minutami přivázaný, ale Toma nenásledoval. Sehnul se, aby vylovil něco ze svojí ponožky.
„Nevěřím ti.“
Po těchto slovech, která vyšla z hrdla generála Kaulitze, se Tom pomalu otočil. Než se stihl vůbec nadechnout, obdržel dvě přesně mířené kulky z generálovy zbraně.

—

Bill zalapal po dechu a chytil se za místo, kde mu tlouklo srdce. „Co to bylo?“
Dwayne se zamračil a chytil černovláska za ruku. Vešel s ním do domu a div ho za sebou netáhl do obýváku. Oba muži zamrzli v půli kroku, když viděli scénu, která se tam odehrávala. Generál Kaulitz stále mířil svou zbraní na Toma. Tom klopýtal, snažil se couvat pryč z místnosti. Dlaň, potřísněnou vlastní krví, si pevně držel na hrudníku, přivíral oči.

„NEEEEE!“ vykřikl Bill.
„Bille?“ oči Billova otce se rozšířily, jakmile viděl svého syna stát před sebou. „Bille!“
„Co jsi to udělal?!“ zakřičel černovlásek a rozběhl se k Tomovi, který akorát dopadl na zem. „Tome, panebože. Tome…“ pohladil svého přítele po tváři a odstranil mu tak malé vlásky z obličeje.
„Bille, patří k mafii. Chtěl nás zabít! No tak, Bille, musíme odsud zmizet. Moji chlapi tady budou za chvíli,“ řekl generál a podíval se na svůj telefon.
„Zachránil tě! Kurva, Tom tě zachránil!“ plakal Bill. Díky slzám viděl zamlženě. Snažil se slzy stírat Tomovým tričkem.
„Panebože,“ zalapal po dechu šokovaný Dwayne.
„Tome, prosím,“ promluvil Bill. Jednu dlaň přiložil na ránu v jeho břiše, druhou v hrudníku. Snažil se mu tak pomoct. Dlaně se mu okamžitě zbarvovaly Tomovou krví. „Tome, prosím, mluv se mnou.“

Jak generál viděl svého syna sklánět se nad Tomem… pochopil, že ten, kdo byl v místnosti špatný, byl pouze on sám. Nikdo na něj nezaútočil. Dwayne byl pouze neohrabaný kluk, který se mu snažil vysvětlit, co se děje, on ho ale neposlouchal. Nikdy nikoho neposlouchal. Nenaslouchal ani požadavkům vlastního syna. Nevěřil mu. A to teď neslo jasné následky.

„Bille,“ zachraptěl Tom. Snažil se zvednout paži, aby se svého partnera dotknul, ale nepodařilo se mu to. Byl na to příliš slabý. Paže mu dopadla zpátky na zem hned poté, co ji ze země odlepil.
„Tome, prosím, vydrž. Budeš v pořádku,“ řekl Bill a povzbudivě se usmál. Oči měl zalité slzami. Sám Toma chytil za ruku a opatrně mu dlaň stisknul.
Generál se k mladíkům přiblížil, Bill se na něj zničeně podíval.
„Zavolej sanitku!“ vykřikl. „Tati! Do prdele, zavolej sanitku!“
Otec ihned reagoval, vyndal mobil z kapsy. V tom ale před jejich domem zaparkovaly dva náklaďáky a on věděl, že to, co se mělo stát, nastalo.

„Sakra, už jsou tady,“ všiml si Dwayne. Hned na to se ozvala palba výstřelů a skleněná výplň oken lítala všude kolem. Dwayne i generál si okamžitě lehli na podlahu. Kromě výstřelů byla také slyšet armádní helikoptéra.
„K zemi! Bille!“ rozkázal Billův otec.
Bill si lehnul na zem, aniž by pustil Tomovu ruku ze svého sevření.
„Bille,“ řekl Tom potichu, snažil se udržet otevřené oči. „Miluju tě.“
Bill se zalykal, rozbrečel se ještě víc. Zakroutil hlavou. Přišlo mu to, jako kdyby se s ním Tom loučil. Ne, Tom neumře. Tom nemůže umřít.
„Já tě taky miluju.“
„Ne, já… Opravdu. Opravdu tě miluju,“ trhnul sebou Tom a snažil se usmát. Snažil se nemyslet na všechnu tu bolest, kterou trpěl. „Omlouvám se, že jsem to neřekl už dávno. Jak je vidět… Nasekal jsem spoustu chyb,“ dostal ze sebe. Začínal mít problémy s dýcháním, i tak ale pokračoval ve své promluvě k Billovi. „Je mi fuk, jestli… jestli umřu. Jsem rád, že jsem tě poznal. Můj život za něco stál jen díky tobě. Jen díky tobě, Bille. Díky tomu, že jsme se potkali.“ Byl na tom opravdu zle. Krev mu už tekla i z pusy.
„Tome, ne,“ kroutil hlavou černovlásek. Obličej měl celý mokrý od slz. „Tome, ty neumřeš.“ V krku se mu tvořil nepříjemný knedlík, měl pocit, že se začne každou chvíli dusit.

Generál Kaulitz zavolal na Dwayna a hodil mu zbraň. Ten ji bez problémů chytil.
„Synu, jsi se mnou? Můžu ti věřit?“
„Ano, pane,“ kývl Dwayne na souhlas. „Jsem připravený sloužit své vlasti.“
Generál škubnul hlavou k hlavním dveřím a oba muži šli ven.
Celý Kaulitzův dům byl již obklopen vojáky a přestřelka mezi nimi a mafií začala. Bill byl s Tomem sám v obýváku, když se výstřel ozval nebezpečně blízko. Georg stál ve dveřích, mířil na něj svou zbraní. Bill se stáhnul, stiskl Tomovu dlaň ve své silněji. Brunet udělal krok dopředu, ozval se další výstřel. Georg spadl na zem. Byl mrtvý. Za ním stál Dwayne, který ze zbraně vystřelil. Kývnul na Billa, otočil se na patě a narazil do jeho otce, který do místnosti akorát vcházel.
„Dwayne, Bille, vezměte Toma na zahradu. Helikoptéra ho vezme do nemocnice. Pospěšte si.“

Dwayne rychle přešel ke svým kamarádům, aby Billovi s Tomem pomohl. Tom sotva dýchal, jeho dlaň vyklouzla z Billovy, když se Dwayne sehnul, aby ho vzal do náruče a ven ho odnesl. Černovlásek stál těsně za ním a následoval ho, otec ho ale zastavil položením dlaně na rameno.
„Bille, omlouvám se za to, že jsem ti nevěřil. Nevěděl jsem ale, co můžu čekat…“
„Tati, prosím, promluvíme si později. Musím jít. Tom mě potřebuje.“
Generál kývnul na souhlas. „Samozřejmě, jdi s ním. Miluju tě, můj malý kadete,“ řekl a trochu se usmál.

Bill viděl, jak Toma naložili na nosítka a vytahovali ho na nich do helikoptéry. Sám vylezl po provazovém žebříku, který byl z letounu spuštěný. Jeden voják k němu už natahoval ruku, aby mu pomohl. Vděčně se na něj usmál a posadil se vedle Toma. Opět ho chytil za ruku. Byl studený. Byl zatraceně studený.
„Tome?“ pohladil ho. „Tome?“ zopakoval a začal hyperventilovat. Tom se nepohnul ani o milimetr, neodpovídal mu. „Panebože, Tome? Prosím, Tome. Tome!“

autor: Aster

original