pokračování
~~~(*)~~~
Tom byl v koupelně, když Bill vyšel do jejich pokojů, a tak se rozhodl zapnout nahrávku v naději, že jeho milované písně jej trochu uvolní a rozmotají ten napjatý uzel v jeho břiše. Schoulil se na jedno z velkých, pohodlných křesel v obývacím pokoji a zavřel oči, zaměřil svou mysl výhradně na svůj dech a na lehce praskající hudbu vycházející z gramofonu. Brzy však přistihl sám sebe, jak nekontrolovatelně podupává nohou jako šílenec, dokonce i mimo rytmus hudby, a vyskočil na nohy nad očekávání frustrovaný.
Jeho neklid neslábl, pokud cokoliv, tak jen vzrůstal a v dalším okamžiku tančil, kroužil po místnosti závratným tempem a s roztaženými pažemi manévroval mezi nábytkem. Chladivý vzduch na jeho tváři byl opravdu příjemný a on udělal tu chybu, že bezstarostně zavřel oči. V tom okamžiku modrá porcelánová váza plná květin s hlasitým třeskem dopadla na zem a roztříštila se na desítky kousků. Bill s bolestivým vyjeknutím narazil do šuplíku a téměř ztratil rovnováhu.
„Do prdele…“ zaklel jak kvůli záblesku bolesti v jeho rameni – v jeho špatném rameni, samozřejmě – a tak i nad pohledem na rychle se zvětšující louži vody na koberci.
„Bille? Jsi v pořádku?“ Tom vyrazil z koupelny a horečnatě se rozhlížel po zdroji toho hlasitého třesku. Jeho oči přistály na rozbité váze. „Ach… co se stalo?“
Ale Bill nebyl ve stavu, aby mu odpověděl. Tom měl na sobě pouze své dlouhé, černé pyžamové kalhoty volně visící na bocích, a jeho vrchní část těla, jeho nahá vrchní část těla, byla stále vlhká kapkami vody lesknoucími se na jeho pevných, dobře tvarovaných svalech. Zjevně právě dokončil svou koupel a natáhl na sebe kalhoty po té ráně přicházející z obývacího pokoje.
Bill Toma nikdy neviděl v žádném neoblečeném stavu, protože se vždy oblékali v koupelně, a tento zvyk se ani za poslední týden nezměnil. Nyní Bill jednoduše nedokázal spustit pohled z vypracované hrudi svého manžela, z jeho hladkého, napnutého břicha a širokých ramen. Puls se mu zrychlil a krev se mu nahnala do slabin tak rychle, až se Bill musel zachytit okraje komody, aby bojoval proti náhlé závrati.
„Bille?“
Nijak nepomohlo, že Tom byl po jeho dvou dlouhých krocích tam, vedle něj, jemně se dotýkal jeho loktu a nakláněl se k Billovi blíž, až příliš blízko, aby zahlédl jeho panikařící pohled. Bill zrudl jako rajče a pokoušel se od něj odvrátit, koktal cosi o váze a o tom, že se omlouvá, zatímco se vzrušení šířilo celým jeho nyní chvějícím se tělem. Tom božsky voněl a jeho zcela čisté tělo stále vydávalo teplo z horké koupele. Bill se chystal omdlít.
„Bille, do prdele s pitomou vázou! Co je to s tebou…?“ Zeptal se Tom se zamračením. „Je ti špatně?“
Kdyby v tu chvíli kdosi nezaklepal na dveře, Bill nevěděl, co by se stalo, ale jak Tom vyštěkl „Dále!“ a vstoupila Ida, byl dočasně zachráněn. Nebo alespoň byla od něj odvrácena pozornost, protože Tom měl stále svou holou paži kolem jeho pasu a držel si jej přitisknutého k hrudi, zatímco oba hleděli na nyní znervóznělou služebnou s tácem v rukách.
„Žádám o prominutí, pane Tome…“ vykoktala Ida, její hlas byl téměř zcela pohlcen sladkou hudbou vycházející z gramofonu. Nevěděla kam s očima, aby se vyhnula pohledu na nahotu svého pána. „Pohár s Elixírem pro pana Billa…“
Tom netrpělivě mávl rukou směrem ke stolu a poté pomohl Billovi ke gauči.
„Bill se necítí dobře,“ vysvětlil úsečně tónem, ke kterému byl náchylný, pokud situace vyžadovala rychlou akci a on se o to musel postarat.
„Je mi fajn, Tomi… opravdu…“ Vymáčkl ze sebe Bill bez dechu. Všechno, co chtěl, bylo, aby jej Tom pustil a on se tak mohl znovu nadechnout.
„Nesmysl,“ odsekl Tom. „Jen sotva se udržíš na nohou. Posaď se.“
Když měl obavy o někoho, kdo byl pro něj důležitý, začal být podrážděný, a proto Bill nad jeho ostrým tónem ani nemrknul a jen tiše poslechl a přál si, aby se Tom neposadil vedle něj. Jeho přání bylo vyslyšeno, protože světlovlasý mladík zůstal stát a instruoval nyní bledou Idu, aby vypnula tu zatracenou hudbu, přinesla lopatku a koště a uklidila nepořádek, který Bill udělal s vázou.
Ida se postarala o gramofon, uklonila se a rozběhla se ke dveřím, kde se znovu otočila a váhavě se na oba muže podívala. Pootevřela rty, jako by chtěla něco říct, zatímco Billa nervózně sledovala, ale nevěděla, jestli by měla, poté sebou škubla, když na ni Tom křikl, aby už šla, a ona po dalším rychlém poklonění zmizela.
„Co je to s tou holkou?“ Zavrčel Tom, když se otočil zpátky k Billovi, který si přitáhl kolena k hrudi a udělal ze sebe malé, pevné klubko, aby skryl své vzrušení. „Miláčku, co je s tebou?“
Poklekl a položil dlaně na Billovy propletené ruce. „Co se tady stalo? Měl bych ti něco přinést?“
Bill si zabořil tvář mezi kolena, takže jeho hlas zněl tlumeně, když odpověděl.
„Moc se omlouvám. Jen jsem tancoval… a ta váza pak…“
Tom pohlédl na nyní ztichlý gramofon.
„Takže jsi v pořádku? Ale nevypadal jsi v pořádku…“
Bill za svými koleny pevně stiskl oční víčka.
„Mohl bys mi přinést sklenici vody, prosím?“ Zaskuhral, jako poslední pokus vyváznout z této situace se zachovanou důstojností. „A obleč si něco, nachladíš se…“
Tom zamrkal na svou nahou hruď a uvědomil si, možná poprvé, že není vhodně oblečen.
„Ach,“ dostal ze sebe, poté pohlédl na to zbědované klubko na gauči v podobě svého manžela a na moment se zdálo, jako by si spojil souvislosti, ale nemohl se rozhodnout, jestli mu to přijde zábavné, nebo znepokojující. „Za minutku budu zpátky. Zůstaň tady, ano?“ řekl nakonec a zamířil k ložnici.
Billovi se chtělo brečet. Co se to s ním dělo? Nikdy dříve se necítil takto beznadějně, dokonce ani když mu rodiče nad hlavou uzavřeli manželskou smlouvu a rozhodli o jeho osudu jedním jediným podpisem. Jeho tělo a jeho emoce si s ním zahrávaly, jako by byl pouhou loutkou a ne vědomou bytostí schopnou ovlivnit své činy a chování. Začínal snad bláznit? Ale věci se zrovna obrátily k lepšímu. Konečně našel lásku a za dva dny se bude v domě konat oslnivá událost organizovaná pouze na Billovu počest jako projev Tomovy lásky a péče k jeho choti. Dokonalé načasování k tomu se pomátnout, že?
Návrat Idy s uklízecím náčiním Billa donutil přerušit svou skleslost. Služebná se dala do práce na podlaze, ale nadále posílala kradmé starostlivé pohledy směrem k mladému pánovi. Bill vzdychl a natáhl se pro pohár s Elixírem na stole. Ten odporně chutnající nápoj vypadal jako vhodný k tomu, aby dodal korunu dnešním událostem, a tak ho prostě mohl vypít na jeden zátah, rozhodl se Bill sklíčeně. Zvedl pohár k ústům, ale Ida jej přerušila:
„Opravdu se cítíte nemocně, pane Bille?“
Bill na ni pohlédl se smutným úsměvem, který měl být povzbuzující. Dívka to evidentně potřebovala, jelikož vypadala, jako by měl každou chvíli propuknout v pláč.
„Ach, Ido, není to tak zlé,“ vysvětloval a snažil se být u toho veselý. „Nemusíš si dělat příliš velké starosti.“
Dívce viditelně poklesla ramena, jak pokračovala v zametání zbytků vázy na lopatku. Bill měl zvláštní pocit, že se nechtěla setkat s jeho pohledem, a proto se vrátila ke své práci.
„Pan Bill je dobrý pán,“ zamumlala smutně. „Doufám, že je vám dobře, pane.“
Bill ji o tom chtěl znovu ujistit, ale z ložnice vyšel Tom, nyní vhodně oblečen v černém, sametovém županu přehozeném přes pyžamo, a Bill se namísto toho rozhodl usmát na svého manžela. Úsměv přišel překvapivě snadno, navzdory jeho přetrvávajícímu nepohodlí a napjatosti z vzrušení, protože Bill se už nyní trochu uklidnil a pohled na Toma nikdy nezklamal a vždy způsobil, že se mu radostně zachvělo srdce.
Tom se dotkl jeho tváře a vtiskl polibek na vrchol Billovy hlavy.
„Usmíváš se. To je lepší,“ vydal ze sebe úlevný povzdech a Bill náhle nechtěl nic jiného, než jen být v jeho náručí, sevřen Tomovými ochranitelskými, hřejivými pažemi. Jednou rukou se pro něj natáhl, vyjádřil tak své přání beze slov, a Tom mu samozřejmě vyhověl, posadil se vedle něj na gauč a přitáhl si Billa k hrudi. Chlapec si zvedl pohár s Elixírem ke rtům a s otřepáním tu nechutnou tekutinu vypil. Zašklebil se a vydal ze sebe dávivý zvuk.
„Fuj… já tu šlichtu tak nenávidím!“
Tom od něj se zasmáním převzal pohár a položil jej na stříbrný tác.
„To bude vše, Ido, děkuji,“ řekl služebné tónem, kterým jasně dával najevo, že chce, aby dívka odešla. Ida se vyškrábala na nohy, posbírala si věci a poté vzala ze stolu i tác. Když pohlédla do prázdného poháru, její tvář se zkřivila. Oba muži jen stěží zachytili její zamumlané ´Dobrou noc´ a už byla pryč z místnosti.
„Ona je taková milá duše…“ Bill smutně zavrtěl hlavou. „Je to od ní hezké, že si dělá takové starosti…“
Tom mu jemně otočil tvář čelem k sobě. Jeho výraz byl vážný, téměř posvátný, ale v jeho očích nebylo nic kárajícího, jen starostlivost a láska.
„Nebyla jediná, kdo si dělal starosti,“ řekl tiše, a Bill si pomyslel, že mu z viny možná pukne srdce.
„Je mi to tak líto, Tome…“
„Teď už je to v pořádku,“ usmál se světlovlasý mladík a políbil Billa na špičku nosu. „Jen mi nic nezatajuj, pokud je tady cokoliv, co… potřebuješ.“
Ze způsobu, jakým to poslední slovo řekl, by Bill mohl přísahat, že Tom prohlédl jeho nevysvětlitelné chování, a znovu zrudl, rozpačitě sklopil pohled.
„Je mi dobře,“ odpověděl chraplavě. „Hádám, že je to jen tím plesem… Jsem nadšený a tak. Je to velká věc.“
Tom pohladil jeho havraní vlasy s jemností, která ukonejšila Billovy pocuchané nervy jako balzám. „Od tebe se vyžaduje jen to, aby sis to užil,“ řekl jemně. „Pokud tě to rozrušuje, zcela to ztrácí svůj smysl.“
Tomův hlas Billa celého zaplavil jako tekutý samet. Nikdo nedokázal Billa přinutit cítit se tak opečovávaně jako jeho mladý manžel.
„To je v pořádku…“ zašeptal téměř neslyšně, jak se mu oči z jejich vlastní vůle zavřely a on otřel svou tvář o Tomovu dlaň jako kočka. Když Tomovy rty dopadly na jeho vlastní, šťastně se proti nim usmál, aniž by se obtěžoval otevřít oči, ale okamžitě otevřel ústa, aby umožnil vstup Tomovu kluzkému jazyku. Celé tělo mu mravenčilo, tentokrát to bylo velmi vzdálené od nepříjemného nebo nevysvětlitelného pocitu. Náhle všechno dávalo smysl, jak se pohyboval na vlnách své touhy a lásky k Tomovi. Byl to pomalý, ale intenzivní polibek, takový, který Billa nutil zcela zapomenout na vnější svět a uzavřít se do vzduchotěsné bubliny, kde se nacházel pouze on, Tom a potěšení, které vytvářeli pohyby svých rtů a jazyků. Jeho téměř zapomenutá erekce začala v uzavřeném prostoru jeho kalhot opět pulzovat a Bill zasténal tak jako nikdy předtím, dokonce ani s Tomem, s nenuceností, která by jej za jiné situace přinutila zčervenat až ke kořínkům vlasů.
Když se Tom odtáhl, Bill se instinktivně pokoušel následovat ty rty, které jej zrádně opustily; dokonce nevrle zakňoural, než zmateně otevřel své omámené oči. Tomovy tváře byly růžové a on těžce dýchal, jak přejížděl hřbetem dlaně přes Billovy horké tváře.
„Je čas na tvou koupel, nemyslíš?“ Zeptal se napjatým hlasem, a ten jediný důvod, proč Bill automaticky s přikývnutím souhlasil, byl ten, že byl z jejich polibku zcela poddajný a stále trochu omámený. Tom jej vzal za ruku a Bill se nechal zvednout na nohy. Ach, ano, dlouhá, horká koupel by byla v tomto okamžiku extrémně dobrá.
~~~(*)~~~
Vzduch v jejich ložnici se nikdy nezdál být tak dusivý. Tom ležel na boku, oči měl zafixované na Billovi ležícím vedle něj a dělal, co mohl, aby udržel pod kontrolou svůj zrychlený dech. Billovy tiché, naříkavé steny rozpálily žár uvnitř Tomova těla, o kterém si blonďatý mladík myslel, že už byl navždy uhašen, ale jak sledoval svého manžela svíjet se skrz jeho zjevně příjemný sen, Tom nenacházel žádné potěšení v návalu vzrušení probíhajícím jeho vlastním unaveným tělem.
Byla to již druhá noc po sobě, kdy se Tom probudil za mučivě erotických zvuků, které Bill vydával. Předchozí noc Tom sledoval s rozšířenýma očima, jak se Bill odevzdaně otíral o matraci a poté se zachvěním vyvrcholil. Tom Billa takhle nikdy dříve neviděl, ačkoliv spolu nyní sdíleli postel už téměř půl roku, přesto se rozhodl nijak zvlášť nad tím nepřemýšlet. Zdraví dospívající chlapci mívali mokré sny, proč by měl být Bill nějak odlišný? Ale tentokrát Tom věděl, že je s Billem něco špatně. Po událostech předchozího večera a Billově nesporně podivném chování si Tom pomyslel, že i tuší příčinu.
Bill se choval podivně posledních několik dní. Tom by nebyl Tomem, kdyby si toho nevšiml, ale připisoval to nadcházejícímu plesu, o kterém věděl, že z něj byl Bill extrémně nadšený. Nyní však byl Tom přesvědčen, že je to všechno jeho vina. Poté, co Bill dokončil svou koupel a společně zamířili do postele, Tomovi se spánek vyhýbal, jak jej zevnitř užírala vina: Bill byl očividně sexuálně frustrovaný. Jeden druhému přiznali své city a nyní Bill chtěl od jejich vztahu něco více, více po tělesné stránce, ale jelikož byl tak stydlivý, nevěděl, jak o to požádat. A protože Tom neinicioval žádné tělesné intimnosti mimo objetí a polibků, Bill zůstal se svým problémem sám.
V tom okamžiku Bill zasténal zvlášť hlasitě a hodil hlavu na polštáři do záklonu. Tom se zachvěl. Měl pocit, jako by měl každou chvíli vybuchnout ze svých protichůdných pocitů. Umíral touhou se natáhnout a Billa dotknout, protože v poslední době jej začal tak neuvěřitelně moc chtít, ale z očí mu vytryskly slzy, když navzdory té známé napjatosti a bolesti v rozkroku jeho mužství zůstávalo stejně ochablé jako po celé poslední dva roky. Tom už byl nyní přesvědčen, že tam dole bylo něco nenávratně rozbito, pokud ani pohled na Billa na pokraji orgasmu jej nedokázal přimět ztvrdnout.
Ale Bill nevyvrcholil. Prohnul se v zádech, otevřel oči a polekaným výkřikem se probudil. Tom rychle zavřel oči. Nechtěl, aby se Bill cítil rozpačitě, a kdyby si druhý chlapec uvědomil, že jej Tom pozoroval, Tom věděl, že by se cítil poníženě. Bill vedle něj tiše zaklel, stále těžce oddechoval, a poté Tom uslyšel šustění přikrývek, jak jeho manžel vstal a zamířil do koupelny. Všechno to byla Tomova vina. Chtěl dát Billovi vše, po čem by jeho milovaný mohl kdy toužit, a nyní musel poslouchat, jak Bill dokončuje svou práci v koupelně, namísto toho, aby obdržel rozkoš, na kterou měl právo, od svého manžela. Tom byl sám sebou naprosto znechucený. Nebyl manželem, jakého si Bill zasloužil. A vůbec nezáleželo na tom, že jím tak zoufale chtěl být.
Jak minuty pomalu ubíhaly a Bill se nevracel, Tom jej mohl ve své mysli téměř vidět sedícího na okraji vany, shrbeného, s hlavou v dlaních, jak se snaží ukrýt své slzy před světem a možná dokonce i sám před sebou.
autor: Chayenne7
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Tak to som zvedavá ako sa táto nepríjemná situácia vyrieši…. Bill chce sex a to veľmi a Tom nemôže….
Zhrniem komentar pod tento diel. 🙂 najprv som bola nadsena, ze Bill sa rozhodol, ze prave TA noc bude noc po plese. Aj som rada za Andreasa. Ze sa pravdepodobne tiez dobre ozeni.
Trochu ma znepokojuje Tomov stav. Ani nejde o to ze sa mu nepostavi. Ale skor o to co citi vo vnutri. Podla mna ho stale blokuje minulost. A ked sa cez nu neprenesie, tak Billa to znici. Lebo on je v tom az po usi. Neviem ako by sa dalo pomoct Tomovi. Dostat sa cez Kaia. Cez otca. Mozno keby porozpravam Billovi cely pribeh. Ako sa to cele stalo. Co sa vlastne stalo Kaiovi.
Uvidime. Kazdopadne dnesny dvojdiel ma velmi potesil. Taky fajny relax po tazkom dni v praci. Dakujem.
Proč mám takový nepříjemný pocit, že Ida"něco" přidala do pití. Jestli pak Bill není nadržený právě z toho. A chudák Tom, zajímalo by mě, proč má takové problémy se svým kámošem. Chápu, že mu Kai chybí, ale Billa očividně miluje a přitahuje ho. Tak kde je problém?
Bohužel mám takový pocit, že se na tom plese něco po… pokazí. Snad se pletu.
Děkuji za překlad.
Nevím ale mám pocit že to z Billem není jen z touhy po svém manželovy.