The broken ones 13.

Sometimes the snow comes down in June
Sometimes the sun goes ‚round the moon
I see the passion in your eyes
Sometimes it’s all a big surprise

Někdy sníh padá v červnu,

Poté, co se chlapci vydýchali a končetiny se jim přestaly chvět, oba se odebrali do svých koupelen, aby se umyli. Tom se musel podruhé během tohoto rána osprchovat, aby ze sebe smyl důkaz jejich touhy a netrpělivosti. Nadšení vysílalo vlny štěstí celým Tomovým tělem a on si broukal melodii písničky, kterou skládali s Billem pro Georga, zatímco se mydlil. Teplá voda masírovala jeho napjaté svaly, které ho bolely z toho, že měl téměř celou dobu na sobě veškerou Billovu váhu. S vědomím, že on byl tím, kdo způsobil, že se Billovy nohy vlivem intenzivní rozkoše podlamovaly, se sám pro sebe usmál. Skutečnost, že byl schopný zařídit, aby se jeho bratr po tolika letech utrpení a bolesti cítil dobře, byla pro něj opravdu uspokojující.

Ve chvíli, kdy Tom vylezl ze sprchy, byl Bill již zkroucený na sedačce a zběsile zapisoval do zápisníku. Oblékl si volné černé tepláky a zelené tričko s logem nějaké kapely, které mělo nejlepší časy již dávno za sebou. Tom trpělivě čekal, než Bill vzhlédl od svého hnědého zápisníku s bílými stránkami a usmál se na něj.

Tom obálku otevřel, vyndal několik papírů a zlatou kreditní kartu American expresss. Pročistil si hrdlo, nebyl si jistý, jak Bill na jeho dárek zareaguje. Nervózně přešlapoval na místě, doufal, že ho bratr nezbije za to, že si dělal věci po svém.

„Tomi, já… Já ani nevím co ti na to říct.“ Bill se podíval na své ruce, ve kterých kreditní kartu držel, poté na Toma a zpátky na svoje ruce. Billovy oči vypadaly vyčerpaně a rozhlížel se zmateně po místnosti, jako kdyby ho při tom mělo napadnout, jak zareagovat. Tom udělal k Billovi krok, jemně přitiskl rty na bratrovu tvář.
„Prosím, zatím neříkej nic,“ zamumlal Tom prosebně. „Prosím, pouze o tom popřemýšlej a až budeš dneska ve městě, zajdi do banky a zeptej se tam, na cokoliv chceš. Zjistíš, že říkám pravdu. Celou dobu jsem chtěl, abys to měl. Chci s tebou sdílet svůj život, vše, co kolem sebe vidíš, je jak moje, tak tvoje. Včetně mě, protože ti patří moje duše.“ Tom cítil na Billově tváři vlhkost, a když k němu vzhlédl, viděl, že má oči plné slz.

‚Cause there was a time when all I did was wish
You’d tell me this was love
It’s not the way I hoped or how I planned
But some how it’s enough
And now we’re standing face to face
Isn’t this world a crazy place
Just when I thought our chance had passed
You go and save the best for last

Protože byly časy, kdy jsem si jen přál,

Bill byl totálně zahlcený myšlenkami ohledně toho, jak rychle se všechno měnilo. Požádal Toma, aby mu dal nějaký čas na to, aby si vše promyslel. Tom se pouze smutně usmál a než odešel do práce, dal mu vizitku svého osobního bankéře. Bill se dlouhé minuty díval na zlatá písmenka vytištěná na slonovinově bílé vizitce, a nakonec se rozhodl, že si minimálně může bankéře vyslechnout. To byl důvod, proč právě teď seděl v červeném měkkém křesle a díval se na muže ve středních letech, oblečeného v šedém obleku, který mu oplácel pohled skrz téměř neznatelné brýle. Tomův osobní bankéř měl shodou okolností ve svém rozvrhu místo, takže mu mohl vysvětlit vše, co potřeboval vědět o účtu, který pro něj Tom vytvořil. Ukazoval na nespočet řádků čísel, která dokazovala, že Tom začal na účet vkládat peníze před třemi lety. Částka stále rostla, a když se Bill podíval na číslo vespod stránky, dech se mu zasekl v hrdle, protože si uvědomil, že pokud peníze přijme, bude bohatý.

Billovi se točila hlava ze všech těch čísel a informací, když vyšel z příjemně klimatizované banky do sluncem rozpáleného New Yorku. Bankéř mu také řekl, že pokud peníze nepřijme, musí je věnovat na charitu, jelikož Tom znemožnil, aby mu je vrátil nazpátek. Bill byl zmatený, nevěděl, co by měl dělat, a hlavně proč se bratr rozhodl mu dát tolik peněz.
Bill vkročil do parku hned naproti bance, a posadil se na dřevěnou lavičku. Sluneční světlo prostupovalo skrz větve stromů a díky květinám, které v parku rostly, bylo ve vzduchu cítit léto. Bill stále slyšel hustou dopravu, ale ne tak hlasitě, jako kdyby byl na ulici. Připadalo mu, že našel klidnou oázu v centru New Yorku. Z kapsy vyndal svůj telefon a rozhodl se, že zavolá matce, aby ji požádal o radu. Na rozdíl od Toma, který zřídkakdy někoho žádal o radu, Bill nebyl tak hrdý, aby nepřiznal, když radu potřeboval. Po třech zazvoněních Billova matka hovor přijala.

„Ahoj zlatíčko! Jak se máš?“ Matka dvojčat věděla, že Bill jel za Tomem na návštěvu do New Yorku. Když se dozvěděla, že dvojčata spolu opět mluvila, byla opravdu překvapená a šťastná. Bill věděl, že si o ně dělala starosti. Bylo pro ni těžké vidět, že se její synové odcizili a že jim ona nemůže pomoci, protože jí nikdy nikdo neřekl, co se vlastně stalo. Alespoň se tedy snažila je ze všech sil podporovat a být tam pro ně, když ji potřebovali.

„Zlatíčko, je mi jasné, že je to pro tebe matoucí. Vím, že ti Tom začal spořit peníze ve chvíli, kdy se jeho firma stala úspěšnou. Během uplynulých let se mě několikrát zeptal, jestli existuje nějaký způsob, jak bych ti mohla ty peníze předat. Já mu ale vždycky řekla, že by měl počkat a dát ti je sám.“
„Léta jsme spolu ani jednou nepromluvili. Proč by vůbec něco takového dělal?“

Poté, co Bill ještě chvíli vyprávěl o své návštěvě New Yorku, hovor ukončil. Nyní litoval, jak odtažitě a nešťastně se choval, když mu Tom předal svůj dárek. Viděl bolest v Tomových očích, když odcházel do práce. Bill byl ale příliš plný emocí na to, aby se v tu chvíli zachoval jinak. Všechno se dělo tak rychle, až se mu z toho točila hlava. Jeho emoce nedokázaly držet tempo s tím, jak se všechno ostatní vyvíjelo. Během toho, jak Bill v parku seděl, si uvědomil, že Tom neotevřel bankovní účet z důvodu, aby si ho k sobě připoutal, ale opravdu si přál s ním sdílet svůj úspěch.

O pár minut později vešel Bill do budovy TK records, ve které ho přivítal zvuk kapající vody z obrovské fontány a zvonění telefonů na recepci. Bill kolem recepce pouze prošel a od přátelské ženy, se kterou se včera setkal, obdržel pokývání a úsměv. Trochu se pousmál, bylo mu jasné, že Tomovi zaměstnanci již byli seznámení se skutečností, že se s ním tu a tam setkají.

„Bille!“ Tom vypadal vyděšeně, když zničehonic viděl ve dveřích svého bratra. „Je všechno v pořádku? Stalo se něco?“
Bill se usmál, když viděl v bratrově tváři starostlivý výraz. Srdce se mu stáhlo příjemnou bolestí, když si uvědomil, jak velké starosti si o něj Tom dělal. Bylo to jako balzám na jeho bolavou duši.

„Děkuju, že ses o mě celou tu dobu staral, i když jsme spolu nemluvili. Vím, že jsme mluvili o tom, že se nikdy nepřestaneme milovat, ale když jsem viděl ten účet, opravdu se mi to potvrdilo. Ne díky těm penězům, ale díky tomu, že jsi na mě myslel a staral ses.“ Billův hlas byl plný emocí, rozplýval se v Tomově náručí. Chtěl Tomovi říct, jak moc ho miluje, ale rozptýlil ho Tomův jazyk, který přejel od jeho ušního lalůčku až na krk, kde ucítil jemný stisk zubů. Díky tomu pocitu měl po celém těle husí kůži a najednou cítil potřebu být v Tomově blízkosti, cítit ho a ochutnat ho.
„Tomi… mmmm… Potřebuju tě… teď!“ Bill téměř koktal, prsty se mu chvěly potřebou a vzrušením. Nevěděl, proč díky pár vteřinám a několika polibkům měl celé tělo v ohni. Měl ruce v Tomových drahých kalhotách a stahoval mu je ke kotníkům.
„Bille… ne… musíme být opatrní,“ zašeptal Tom a snažil se odolat, ačkoliv věděl, že to nevydrží příliš dlouho.

O deset minut později si Tom upravoval svůj oblek, zatímco Bill si olízl rty a usmál se. Bill byl spokojený a šťastný, že dopřál bratrovi takovéhle potěšení. Ke konci se Tom musel zakousnout do svojí pěsti, aby nevykřikl, když vyvrcholil do Billovy pusy. Bill se sám pro sebe zasmál. To, co právě teď udělal, bylo opravdu riskantní, ale i tak mu to za to stálo. Bylo dobře, že Tomova kancelář byla na úplném konci velmi hlasitého patra.
Tomovo objetí bylo silné, těsné, teplé a Billův žaludek se díky němu kroutil. Po celém těle cítil mravenčení a na jemné kůži na krku ucítil Tomovy vousy.

Sometimes the snow comes down in june
Sometimes the sun goes ‚round the moon
Just when I thought our chance had passed
You go and save the best for last

Někdy sníh padá v červnu,